Setkání 30. března 2002
Vzpomeň si na světlo (Pohádka)
Jak byla mladá světelná bytost poslána do země temnoty, aby připomněla lidem jejich lásku a krásu
V Zemi světla byla všude krása. Bytosti světla žily šťastně v moři zlaté lásky. Královna této země měla oči jako tančící hvězdy a její srdce zářilo jako slunce.
Ale královna věděla, že na druhé straně Země světla leží temná a nešťastná země. Její obyvatele neviděli už krásu ani necítili lásku kolem sebe a královna pociťovala jejich nešťastné bytí, jakoby bylo její vlastní.
Rádci královny navrhovali následující plán: „Někdo do té nešťastné země musí cestovat, aby tamním lidem připomenul lásku a krásu. Ale tato mise bude velmi nebezpečná,“ varovali ji, „neboť v temnotě druhé strany je snadné zapomenout na světlo.“
Pro tuto nebezpečnou misi zvolila královna malé dítě jménem Gloria, neboť mělo nejrozzářenější srdce ze všech. Odvaha a láska Glorie byly větší než její strach a královna jí vysvětlila misi: „Nedaleko odtud leží svět, který se zrodil z toho našeho. Bytosti tam zapomněly, že také ony jsou bytostmi světla. Brzy je vlastní temnota přemůže. Musíš jim pomoci vzpomenout si, kým jsou.“
Tím, že Glorii požehnala svým vlastním světlem, ujistila královna děvče: „Je zcela jedno, co se stane, nikdy na tebe nezapomeneme.“ Pak si Gloria už jen vzpomínala, že se potácela temným tunelem. Její tělo těžklo a těžklo.
Nakonec cítila, jak je vytahována z tunelu. Držely ji ruce a třásly jí s hlavičkou dolů. Ona otevřela svá ústa, aby vyprávěla o své misi, ale vše, co vyšlo ven, byl jen křik. Tak strašně se styděla, že jejího světla trochu ubylo.
Pak byla zase sama v malé ohrádce. Pokusila se říct: „Prosím, zůstaň u mě,“ protože předtím ještě nikdy nebyla sama, ale mohla vyrazit jen divné zvuky, které nic neznamenaly. Její srdce tak moc bolelo, že se začalo stahovat. Ruce vzaly Glorii, položily ji z ohrádky do jiné, vyměnily její šaty a někdy ji objaly. Ale často byla nechána sama a z osamělosti plakala.
Jak léta běžela, naučila se Gloria řeč této země. Ale když pak uměla mluvit, byla vzpomínka na zemi světla vybledlá, takže už se k ní nemohla dostat. Kdykoliv Gloria viděla paprsky slunce, cítila volání světla ve svém srdci, ale nemohla si zcela vzpomenout, proč tak tyhle paprsky miluje.
Nic jiného Glorii zemi světla nepřipomínalo. Lidé zde byli daleko šedivější, neboť jejich myšlenky byly myšlenkami temnoty. Sami se obklopili myšlenkami, že jejich svět je temné a nebezpečné místo. A protože tomu lidé věřili, bylo tomu tak.
Rodiče Glorie byli přátelští lidé, ale také oni věřili, že svět je temné místo. „Nejlepší, co můžeš udělat,“ učili dívku, „je usmívat se a dělat tak, jakoby vše bylo v pořádku.“ Mnoho lidí nosilo na svých tvářích falešný úsměv, ačkoliv jejich srdce byla těžká. Dokonce děti byly v této zemi nešťastné. Pokaždé zničily Gloriino štěstí a radost, když se s nimi o ně chtěla rozdělit. Když sbírala květiny pro své učitele, dávaly ji ostatní děti sprostá a ošklivá jména.
V Zemi světla poznala královna, že se musí něco podniknout, aby Gloria byla zachráněna. Ale nikdo se nenabídl, že půjde také do země stínů. Všichni měli strach, že také oni by tam zapomněli na své světlo a byli přemoženi temnotou. Jednoho dne přiletěl na ruku královny drozd. Malý, tmavě zbarvený ptáček byl zřídkakdy k vidění, neboť rád trávil své dny v lesích. Tak vyléval svoji radost ve zpěvu, v písni jako vodopád zlatého světla. Drozd poprosil královnu: „Prosím, nechej mě jít. Umím rychle lítat temnotou a se svým zpěvem přinést světlo do každé země. Chci pro Glorii zpívat. Možná jí moje píseň pomůže, aby si vzpomenula na světlo.“
Královna mu dala požehnání: „Leť v lásce, ptáčku!“
Poté co letěl dlouhou cestu v naprosté tmě, našel ptáček Glorii, jak seděla sama v lesích a plakala. Schovaný mezi stromy, začal zpívat pro děvče. Jeho srdce přetékalo v písních plných lásky a nádhery. Ve svém smutku slyšela Gloria píseň. Její srdce se naplnilo oceánem zlatého světla a slyšela dalekou ozvěnu něčeho, na co si téměř dokázala vzpomenout.
Světlo Glorie začalo plápolat, když ptáček zpíval. Každý den se vracela, aby ho slyšela, a každý den zpíval až do vyčerpání svých sil. Ale ptáček věděl, že si musí ještě ušetřit dost sil, aby mohl letět dmou domů. Takže se dal drozd poznat. Když zpozoroval úžas Glorie nad svým neviditelným vzhledem, řekl ptáček: "Ne já nejsem zázračný, ale to, o čem zpívám. Krásu tohoto světla najdeš ve svém vlastním srdci." Drozd pokračoval: "Nenech se klamat tím, co vidíš. Světlo je ve všech bytostech. Najdeš ho, skryté v jejich srdcích, když se podíváš očima lásky. Musím tě teď opustit, ale světlo je stále s tebou."
Když ptáček odletěl, začala Gloria plakat. V tomto okamžiku se objevil nevychovaný kluk a posmíval se jí. Chtěla utéct a schovat se, ale tu si vzpomněla na slova ptáčka. Podívala se na kluka. Jeho tvář byla vyznačena bolestmi. A když se podívala hlouběji, poznala, že jeho srdce bylo dokonce ještě více rozbolavělé, než její. Místo toho, aby se stáhlo, otevřelo se její srdce v lásce pro tohoto kluka. A zatímco to činila, uviděla světlo, které v něm hluboko bylo skryté.
Od té doby si stále Gloria vzpomínala na světlo ve svém vlastním srdci, když se jejich chtělo stáhnout kvůli všem těm zraněním a nenávisti této země. A když jiní lidé jednali tak, jakoby byl svět temným místem, podívala se hluboko do jejich srdcí a viděla uvnitř skryté světlo. Když pak lidé poznali své vlastní světlo, které se odráželo v očích Glorie, byli vyléčeni ze svého smutku. Léty se otevírala mnohá srdce světlu Glorie. Šířilo se od člověka k člověku, až nakonec celý svět zazářil láskou. A Země temnoty se stala zase Zemí světla.
Když bylo dílo Glorie hotovo, zemřela a nechala své staré tělo. Gloria se však vrátila do Země světla a tam zavládl velký jásot a radost.
(Text: Mary Pat Fisher)
Meditace:
Proud ticha nechť se nás teď dotkne a vezme nás s sebou. Proud ticha nás obaluje. Zázračné ticho, chvěje se v nás. Táhne nás hluboko do nitra.
Ach, lidé, putujete mezi tryskajícími prameny a vysokými šedými skalisky, ale počkejte, za nejbližší zatáčkou vás očekává kaskáda slunečnosti. Vysoké, šedé skály ustoupí, potoky se utiší.
Lidé, vězte, že tak to vypadá také v nitru. Šedé, tvrdé zdi jsou ztvrdnutím lidských žádostí a vášní. Tryskající prameny jsou božskou jiskrou na vaší cestě, a zatáčka, za níž se objeví sluneční svit je zatáčkou také ve vašem nitru. Děje se v teplé jeskyni vašeho srdce.
Vstupujeme do chrámu svého srdce, tu nás pojímá tato nová zatáčka s kaskádami zářícího světla, jsme odvážní a stavíme se do středu a modlíme se za to, abychom mohli toto světlo vydržet. Modlíme se za to, aby naše oči mohly pohlížet do světla, vydržet ho a zvyknout si na zářící jas.
Toto je svatá hodina, přemáhá nás. Ach, duše, seberte teď všechnu svoji lásku a nechejte ji táhnout do tohoto silného světla, jako do zářící nádoby v srdci. Sebraná láska naplňuje tuto nádobu, až přetéká. Když přetéká, září božské světlo ještě silněji, ještě intenzivněji a dává nám Svoji sílu a Svoji lásku, dává nám blaženost.
Jsme sami ve svém srdci a přesto dokonale vyplněni. Vešli jsme hladoví a dostali chutnou stranu. Vešli jsme žízniví a byli napojeni z božství.
Tak se modlete, aby se znovu stalo, že naše srdce budu tak široká a otevřená, že budeme moci vidět a zažít v plném obětování božské světlo.To je přemáhající a srdce by rádo předávalo světlo dál poškozeným, opuštěným, neboť srdce zažilo své zmrtvýchvstání a přeje to také svému bližnímu.
Otec říká: "Mám radost ze svých dětí, jejich srdce jsou čistou láskou." Jsme zapojeni do proudu světla, do proudu ticha a obšťastněni slovem Otce. Naše srdce Mu chvalořečí, děkují, opětují Mu lásku a uctívají Ho ve všem konání, ve všem myšlení, ve všem chtění.
Amen
Z pravěčnosti proniká Mé slovo prostorem a časem, aby vás, Mí synové a dcery, obšťastnilo při této oslavě Velikonoc Mojí láskou.
Nekonečné dálky a časové prostory leží mezi tím „z pravěčnosti“ a vaším časem a přesto je vše v „tady“ a „teď“, což si zdánlivě protiřečí, ale v Mých zákonech platí.
Můj zákon lásky zní: Já jsem u Svého dítěte, jakýmakoliv hlubinami a dálkami kráčí. Všudypřítomně provází Můj duch dítě všemi těmito hlubinami, všemi těmito dálkami, aby ho jednou také zase provázelo vzhůru.
Pozemské slunce ozařuje vaše Velikonoce, nechť se stane symbolem, že nad vším září slunce Mé lásky, obaluje vás a dává vám sílu pro službu zde na Zemi, i když je doba sebevážnější, a vy máte strach z velkých agresí, které vládnou mezi národy.
Pojďte se Mnou duchovně na Olivetskou horu, posaďte se kolem Mě a slyšte Mé slovo určené vám:
Podívejte, nebylo náhodou, že vám byla tato pohádka od jedné sestry přivedena a předčítána. Já jsem Bůh, ale když jsem kráčel po Zemi, věděl jsem sice ve svém nejhlubším nitru, že naplňuji vysoké duchovní pověření, věděl jsem, že jsem láska, láska boží, která kráčí po Zemi. Ale Mé božství bylo zakryto, právě tak, jako je vaše podobnost Bohu zakryta u vás, Mí synové, Mé dcery.
Putujete zemí temnoty, nesete těžce jeden či druhý osud, bojujete s nemocemi, se starostmi a nouzemi a přesto víte, že ve vašich srdcích je hluboko zahrabáno pověření působit na této Zemi pro světlo, aby skutečně byl mír a láska zvítězila.
Nyní je mnoho poslů, kteří vám připomínají vaše pověření. Ve vašich mladých letech to byly často události z přírodních divadel, které se vás v nejhlubším nitru dotkly. Také vy jste naslouchali písni ptáka, který zvlášť nádherně trylkoval svoji píseň a vám se zdálo, jakoby zpíval jen pro vás. Tak mnoho vás stálo na pláži a cítilo nekonečnou dálku vln a vypukla touha a vy jste se ptali: Co je to za touhu, která ve mně plane? Začali jste hledat, někdy jste k tomu také byli vyzváni ránou osudu, a našli jste, neboť kdo hledá, najde.
Nyní jste zde duchovně shromážděni kolem mě na Olivetské hoře, ještě před svým vlastním pověřením, které vás vede k naplnění vašeho světelného pověření. Plný lásky a dobroty vás hladí po vaší tváři Můj vánek lásky a do vašeho srdce vchází odvaha. Odvaha, kterou ve svém nejhlubším srdce nesete jako Moje čistá dcera, jako Můj čistý syn, od okamžiku, kdy jste řekli: Ano, Otče, chci si znovu vybojovat své synovství Boží, abych Ti je putováním po Zemi položil k nohám. A tato odvaha rozdmýchává odvahu ve vašem lidském rouchu. Zvedáte svůj pohled a nedíváte se už malomyslně do nadcházející doby, ale plní odvahy, neboť plní síly působíte pro Mě, pro světlo na této Zemi.
Podívejte se do svých rukou, leží v nich olivovou větvičku. Duchovně vám ji vložil do rukou váš anděl strážný; uchopte pevně tuto olivovou větvičku. Je to symbol lásky a vašeho naplnění, ve službě pro ni jít po Zemi, milovat a jednou zemřít, abyste se se Mnou přidali k Aleluja.
Když pomyslíte na těžkosti v lidském rouchu, vzpomeňte si na posvěcenou hodinu této velikonoční soboty, vzpomeňte si na noc na Olivetské hoře, o níž teď společně přemýšlíme:
Vaše světlo z věčnosti je zakryté, tak jako u mě a také před vámi coby mými následníky stojí křížová cesta, zčásti jste ji už kráčeli, z části teď nesete kříž a jdete těžkým krokem po Zemi. V bolesti vzhlížíte ke Mně a tak, jako Mi Veronika podala šátek a Já v něm skryl Svůj obličej, otřel Si krev a pot, tak podávám také Já vám Svůj šátek z nebes, obaluji vaši tvář a otírám bolest a slzy.
Můj synu, Má dcero, jásot, který na tebe čeká, je jedinečný, až bude tato životní cesta ukončena, ale ta není snadná. Ještě mnohem více utrpení ponesou Mé lidské děti, jestliže budou nadále živit nenávist ve svých srdcích. Přijdou neklidné časy. Ale ve vašich rukách leží olivová větvička, symbol lásky, a nyní vidíte, že ve vašich rukách leží dvě olivové ratolesti, které se překrývají ve znamení kříže, láska a pokoj.
Skutečně každý z vás je vyzván nejdříve v sobě zdokonalit lásku a pokoj. V srdci dítěte Božího nemá mít místo negativní názor o jiném lidském dítěti. Kdekoliv tomu tak ještě je, přijďte ke Mně, bojujte za lásku, bojujte za pokoj v sobě, a budete posly pokoje a lásky pro tento svět v těchto dobách nenávisti a velkého nebezpečí války.
Noc na Olivetské hoře stojí před Golgotou. Každý posel světla jde také po své osobní Golgotě. Zčásti, Mí synové, Mé dcery, jste ji už překročili. Jestliže snad vaše Golgota před vámi ještě leží, buďte si jisti, že nepůjdete po té hoře sami, ale ponesu váš kříž a na vašich ramenech bude ležet jen tříska.
Ve svém nejhlubším nitru ale také víte, co pro vás ještě Golgota znamená: člověka je třeba ukřižovat, odevzdat ho, ne ve fanatizmu, ale v lásce ke Mně, vašemu Otci z věčnosti. Tak ho obětovat, aby duchovní syn, duchovní dcera z ukřižovaného člověka mohl vstát za aleluja všech andělů.
Pak, Mí milovaní, povede vaše cesta také do nejhlubších hlubin, protože následnictví znamená vykonat všechny kroky, které jsem vykonal také Já jako syn člověka a po své smrti na kříži jimi prošel. Kráčíte zkouškou svobody vůle, také proto, abyste pomohli těm, kteří se v nejhlubším pádu vzdálili ve svém vědomí od Mého otcovského srdce velmi, velmi daleko. Tak sestoupíte také vy, ať vědomě či nevědomě, do nejhlubších světů ke svým bratrům a sestrám a také jim ukážete vítězné znamení kříže. Také vy budete bojovat o své bratry a sestry, abyste je přiblížili zase ke světlu.
Ale už teď každoročně ve svatou noc velikonoční se duchovně shromažďujete, nádherně oděni, s květinovými věnečky ve vlasech, a berete za ruku všechny své bratry a sestry, za které jste se vroucně modlili, abyste je provázeli ke světlu. Hluboká radost naplňuje také vaše lidské bytí a aleluja velikonočního rána obšťastňuje vaše nitro.
Tak je vaše následnictví projeveno na Zemi, není dáno předem, neboť máte stále svobodnou vůli. Ale svoji píseň vám bude zpívat tolik ptáků, tolik slunečních paprsků se dotkne vašeho srdce, budou vás ovívat vánky a bude k vám proudit Mé volání, až ze svobodné vůle budete následovat volání své duše a naplníte pověření.
Tak přijímejte, Mí milovaní, velikonoční požehnání, na čelo vám značím kříž. A také vám, přítomné duše, také vám žehnám velikonočním požehnáním, slyšte Mé volání: Vraťte se domů na Mé otcovské srdce! Nebuďte smutní ze své cesty hlubinami! Všechno má vyšší smysl, tak také zkoumání temnoty. Nebuďte smutní ze svého tlaku badatele, ale radujte se, že jste teď zde, abyste naslouchali Mému slovu!
Přijměte bílé roucho, které vám podávají andělé z moci Mého kříže a na základě vaší lítosti a vaší toužebné lásky ke Mně! Vejděte se Mnou do duchovního Jeruzaléma, do Mé říše pokoje a lásky, kde jsou pro vás připraveny příbytky, na nichž budete dále směřujíce vpřed budete působit v blaženosti, až jednou zase jednou dokonale čistí spočinete na Mém srdci! Je to jen vědomí, které musíte znovu krok za krokem změnit.
Tak vám žehnám v této hodině, vám, přítomné duše, a vám, Mí poslové světla po celém světě jakož i všem Svým dětem ve všech oblastech. Přijměte velikonoční požehnání: Žehnám!
Zůstaňte v hlubokém velikonočním společenství se Mnou, i když teď zase vyjdete do všedního dne, zůstaňte u mě a prožijte svátek zmrtvýchvstání ve společenství se Mnou, abyste se svými myšlenkami lásky, pokoje, požehnání, světla a jednoty byli světlem v temnotě pro všechny Mé lidské a duševní děti, které jsou pokud jde o vědomí ještě tak vzdálené Mému srdci.
Kříž je znamením výhry, i když ho právě nesete, myslete na to!
Amen
Mí milovaní bratři a sestry, hovořím k vám jako váš Bůh, jako váš spasitel, jako váš bratr, Ježíš Kristus, Který vás miluje a Kterého milujete vy.
Nekonečně dlouhou dobu zuří boj temnoty proti světlu. A když říkám temnota, tak víte velmi dobře, že tím myslím Své a vaše bratry a sestry, kteří jsou dětmi nebe, i když právě zabloudily v temnotě.
Cílem temnoty je od věčnosti totéž: zabránit lidem a duším v tom, aby dospěly zpátky do světla, a na druhé straně dokázat svojí mocí, že láska není nejsilnější a největší.
Stojím na vrcholu světa a vy, Mí milovaní, jste se postavili vedle Mě, a tak vám chci ukázat jeden aspekt, který ovlivňuje tento boj, abyste byli bdělí a mohli se správně rozhodovat.
Jedním cílem útoku jsou lidé, kteří neznají své kořeny a u niž se pokouší vše, aby se toto poznání potlačilo. Jiným cílem jsou ti, kteří své kořeny velmi dobře poznali, na které se však útočí, aby se přivedli na jejich cestě do světla k pádu.
Představte si poutníka, který ztratil místo, odkud vyšel, a svůj cíl; poutníka, který tedy v přeneseném smyslu slova nezná své kořeny. Je jako list ve větru a je větrem života hnán sem a tam, aniž by v tom poznával nějaký smysl. Takový poutník stěží dorazí ke svému cíli a proto musí temnota zkusit vše, aby nechala lidi bez znalosti jejich skutečných kořenů.
Víte, jak se to stane, lákadel a svodů všedního dne je mnoho, takže jen několik málo dospěje do ticha. Boj o život a o obživu je stavěn do popředí a vědomí o tom, že bych rád vedl Své děti a že to činím tam, kde je Mi dovoleno vést, toto vědomí neexistuje.
Přišel jsem na svět, abych Svým lidským dětem ukázal jejich kořeny. Přece jste se vydali na putování, abyste našli své kořeny a abyste tam, kde je najdete, stanuli pevně zakořenění a zvěstovali Moji lásku.
Když jsem vstoupil na Zem, vrhla se temnota na světlo, neboť poznala velké nebezpečí. Nemluvil jsem o tom, že Bůh je láska a že není větší moc než bezpodmínečná láska? Na Mé cestě utrpení Mě temnota chtěla přimět k tomu, abych tento princip odvolal, porušil ho, aby pak mohla říct: Podívejte se, je silnější síla, síla nenávisti a síla násilí, která může přinutit lásku ustoupit!
Víte, že to se nestalo. Ale nebyl jsem a nejsem jediný, na koho se útočilo, také ti, kteří se postavili a staví na Moji stranu, budou stále znovu cílem útoků. Neboť vyznáním Mého následnictví dávají najevo, že věří v lásku a že tuto lásku žijí.
Vedle těch, kteří neznají své kořeny, je to druhá cílová skupina, neboť tak snadno nechce nechat temnota vejít lidi do říše světla. Bude se tedy pokoušet vás svrhnout, to ale může jen tehdy, když nebudete žít v dokonalé lásce.
Kdo žije ve Mně, ten je chráněn a nic ho nemůže ohrozit. Nyní popřemýšlejte o tom, že tedy musí být nalezena cesta proniknout do světelného obalu Mých dětí, to ale je možné jen tehdy, když má tento světelný obal své stíny.
Hovořil jsem o tom, že když tě někdo uhodí na pravou tvář, máš mu nastavit také levou. Ale o tomto slovu se velmi spekulovalo a tak bylo špatně pochopeno. Když temnota zpozoruje, že se tvé světlo nedá proniknout, bude tě provokovat, bude tě urážet, bude tě zraňovat, bude dělat vše, aby ses vzdal své ochrany, a když oplatíš, otevřeš škvíru ve své ochraně.
Když naproti tomu nastavíš druhou tvář, zůstane Můj ochranný štít, který tě obklopuje, uzavřený a nic do tebe nebude moci vniknout, nic tě nebude moci svést. Tímto způsobem budeš moci v Mém následnictví podat důkaz, že láska je silnější než každá jiná sebetemnější moc.
Mí věrní, tímto způsobem můžete pomoci svým bratrům a sestrám, kteří ještě neznají své kořeny, pomoci, aby našli své kořeny životem se Mnou a ve Mně, neboť pak budu kormidelníkem vaší životní lodě. Protože jsem láska, projdete zcela jistě také těžkými bouřemi ke svému cíli, takže se vás vaši bratři a sestry budou ptát, co je na tobě jiného, odkud bereš sílu, odkud důvěru, také v této době cítit hluboké bezpečí, kde je tolik lidí plných nepokoje, plných strachu.
To, Mí bratři a sestry, je skutečné misionářství. K tomu potřebuji vaše denní „Ano“, vaši upřímnou snahu, která nakonec skončí v oddanosti ke Mně, lásce. Žehnám vám, dodávám vám odvahu, jsem přítel na vaší straně, jsem životem ve vás.
Amen
Mé milované děti světla, Já, Ježíš Kristus, vás obšťastňuji láskou nebeského Otce. Přináším vám Svůj dárek k tomuto velikonočnímu svátku. Otec drží své ruce nad vaší hlavou, jsou to Mé ruce, ruce Krista. Víte, že vaše lidské slabosti jsou vaše lidské nemoci, ale nyní se pod Mýma rukama na vašich hlavách proměňují tyto vaše zdravotní slabosti ve světlo. Vězte a slyšte, jste zdraví, přijímáte milost a milosrdenství Otce. Mé světelné děti, objímám vás Svojí láskou.
Společně vzýváme Otce: Svatý, svatý, svatý jsi, ó Pane, Ty bez začátku a bez konce. Jsi Světec. Chválí Tě Země, nebe i moře. Chválí Tě vesmír. Ve vděčnosti se před Tebou, vznešený, věčně sklání Tvé stvoření. Děkujeme Ti za Tvoji nekonečnou lásku. Děkujeme Ti, že držíš celý vesmír ve svých rukách. V hluboké pokoře a nekonečné lásce a radosti skláníme před Tebou svá srdce a svá kolena. Svatý, svatý jsi, ó Pane, na věčnost.
Amen
Mí milovaní, jako velikonoční beránek se k vám ještě jednou vracím, jako beránek, který je symbolem utrpení, jako beránek, který je symbolem ukřižování, jako beránek, který je symbolem smrti, ale také zmrtvýchvstání a jako beránek, který je symbolem bezpodmínečné lásky ke všem tvorům na této Zemi.
V milosti této lásky jsem vás dnes zasypal požehnáním léčení, abyste, Mí poslové světla, které jsem zavolal, posíleni mohli táhnout svojí další cestou života. Ano, Mí milovaní, zavolal jsem vás a volám vás dál, neboť vás potřebuji v této době, která je vážná a těžká.
Potřebuji vás, proto vás prosím, abyste byli v této době světlem pro své bratry a sestry. Abych vás posílil pro tuto v této době nelehkou úlohu, vás nyní prosím, abyste Mě vpustili do svých srdcí, abych mohl posílit světlo lásky a světlo pokoje.
Tak vás můžu posílit, abyste pak, když vás bude temnota pokoušet, si vzpomněli na Mě a společně se Mnou budete moci odolávat pokušením temnoty, tak jako jsem také Já musel ve svaté zemi na své životní poutí stále znovu odolávat pokušením temnoty a s pomocí Mého Otce jsem také mohl odolat.
Tak mě vpusťte do svého srdce, jestliže jste připraveni a jestliže je to vaše svobodná vůle, abych mohl rozdmýchat vaše srdce jako láska a jako pokoj. Vpusťte Mě, jestliže jste připraveni společně se Mnou kráčet jako Mí poslové světla touto dobou, abyste působili ohněm lásky na jiné lidi, jako láskyplní bratři a sestry, jako láskyplní bojovníci světla, jako láskyplní bojovníci lásky, které tento svět právě v této době tak naléhavě potřebuje.
Spojte se tedy se Mnou, Mí milovaní, v proudu lásky. Ponořte se se Mnou do moře lásky, pociťte oheň, který vás naplňuje, pociťte tento oheň, který nechává vzniknout stuhu světla mezi vámi, Mými dětmi, a Mnou, vaším Otcem. Chovejte tuto stuhu světla a dotkněte se tímto světlem stvoření. Přineste světlo a pokoj a jednotu svým působením do stvoření a nenechejte se vyvést z míry, když bude váš člověk postižen temnotou.
Jsem s vámi spojen. Pomůžu vám, když budete potřebovat Moji pomoc a když Mě poprosíte, neboť budu při vás do konce všech dnů. Tak vás ještě jednou zasypávám Svým požehnáním, požehnáním, které naplňuje vaše srdce láskou a váš rozum moudrostí a pokojem. Jděte do radostného, rozjímavého a světla plného svátku velikonočního!