Tichá radost

Poselství - březen 2014

Poselství - březen 2014

zpět

Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

29. března 2014 v Norimberku

 

 

 

Setkání společenství v mystice lásky k našemu Pánu Ježíši Kristu.

Následně po hlubokém odevzdání se našemu nebeskému Otci vysvětlujeme, jak naslouchat Jeho Slovu, které je v každém dítěti a jak rozvíjet dar léčení.

 

 

Modlitba:

 

Milovaný Nebeský Otče, zavítali jsme do našich srdcí a zcela se Ti zasvěcujeme. Zasvěcujeme se a pokládáme Ti také tuto hodinu, tento den do Tvých rukou. Prosíme Tě, jestli bys nás mohl bohatě požehnat, naplnil naše srdce a daroval Své zdraví a Své Slovo. Dej Své zdraví také všem, které jsme Ti předložili a které nosíme v srdci.

 

Otče, odevzdáváme se Ti a v hluboké pokoře se skláníme před Tebou. Tvá svatá vůle se děj a děje se. Díky Ti, milovaný Otče.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z trpělivosti

 

Mé milované děti, Mí synové, Mé dcery, skutečně, říkám vám, jsem přítomen ve vašem středu a byl jsem přítomen také celou dobu. Tu a tam jsem se podíval do srdcí a předmětem hovoru se stalo to, co bylo hluboko ukryté, co se leckoho dotklo a co přispívá k léčení duše. Nemuseli byste při tom myslet jen na vás samotné, na vás, kteří jste zde v prostoru, nýbrž Mé Slovo a Můj Duch působí v celém stvoření.

 

Jste Mi oddaní v lásce a snažíte se jít po cestě lásky dále, hledat především Mou blízkost, cítit ji a obracet se se vším na Mě, abyste u Mě hledali útočiště a pomoc. Tak vám neustále pomáhám, vedu a směruji vás a každé ze Svých milovaných dětí tak, jak to může být, aniž bych narušil a porušil jeho svobodnou vůli. Neboť to je přikázání: Od počátku jsem vám daroval svobodu a v lásce doprovázím každé ze Svých dětí, ano, nechávám milost a milosrdenství v hojnosti proudit vždy tehdy, když se v Mých dětech i jen nejtišší jiskra pohne směrem k lásce, směrem ke Mně.

 

jsem Bůh lásky a milosrdenství a mnoho Mých dětí to již zjistilo, ano, všechny Mé děti, ale leckteré se před tím ještě zavírají. Musel jsem jim podle jejich svobodné vůle ponechat volnost, ale Má láska je stále stejná. A tak vtékají Má milost a Mé milosrdenství a pozvedají vaše vědomí ve vás, kteří jste Mi v lásce oddaní. Vydali jste se na cestu, abyste stáli za Mnou, láskou, a především abyste ve vás samých přivedli Mou lásku k rozkvetení. Tak Mi dále otevírejte svá srdce! Nechte proud Mé léčící lásky a milosrdenství do sebe vtékat, nechte se v nejhlubším nitru Mnou dotknout!

 

Má radost je s tebou, Mé dítě! Ciť Má slova, co pro tebe znamenají. Radost je v tvém nitru probuzená a můžeš Mi plné radosti podat ruku a říct: „Otče, ano, Ty působ v mém životě, jsem Tvůj, Ty buď můj milovaný Spasitel! Vyplň všechno ve mně, tak abych mohl z Tebe žít a mohl Ti podle Tvé vůle sloužit!“ Plné vděčnosti se pak, Mé dítě, díváš na Mě. Díváš se pak také na svou cestu a vidíš Mě působit v důvěře v to, že ti u všeho pomáhám a že tě mohu vést ke zdraví.

 

Mé milované dítě, neuzdravil jsem všechny, kteří ke Mně přišli v důvěře a v nejhlubší víře? Co v nich ožilo? Objevili lásku, slyšeli o Mě a o Mém učení lásky a vydali se na cestu, aby Mě viděli a dosáhli uzdravení. Ano, někteří byli plni nejhlubší víry ve Mě. Je také dochováno, že si jedna žena myslela: „Když se jen dotknu lemu jeho šatu, tak již budu zdravá. Bližní dokonce pro jejího přítele odkryli střechu, aby ho ke Mě spustili, tak silná byla láska, důvěra a víra ve Mě. Jednou ke Mně lidé přinesli chromého a jsem řekl: „Tvé hříchy ti jsou odpuštěny.“ Znalci písma si mysleli, že urážím Boha, jsem ale znal jejich myšlenky a odpověděl jsem: „Co je lehčí: odpustit hříchy nebo říci: 'vstaň, vezmi své lůžko a jdi'?“ A onen vstal a šel.

 

Co zde působilo? Byla to hluboká, vroucí láska, láska, kterou si často nedovedete představit, můžete ale nechat, že se do této lásky ponoříte, stále a stále znovu, ne jen sem tam! Pojďte přece ke Mně se vším utrpením, ale také se všemi svými radostmi a přiviňte se ke Mně! Položte se v myšlenkách do Mé otcovské náruče a budete cítit Mou lásku! Ona to je, která vás postupně proměňuje a ne jen vás, nýbrž všechno v Mém stvoření.

 

Vím, jsou to mocná slova, dochovalo se vám ale mnohé, co nazýváte „zázraky“, zázraky lásky. A oni se dějí ještě i dnes! Každý okamžik se dějí zázraky lásky a na ty se dívejte, Moji milovaní! Myslete také na své sourozence, kteří žijí v oblastech, ve kterých nevědí, jak získají denní chléb, jestli přežijí a kde dostanou jídlo a vodu pro své děti! Podívejte se do jejich očí, když vám jsou ukazovány obrazy, a viďte lesk naděje! A tam, kde ho nevidíte nebo ještě nevidíte, nechte své oči, své srdce přeskočit jako jiskru lásky! Skrze to budou oni ve svém nitru dotknuti, obdrží novou odvahu, že se blíží pomoc – i skrze váš finanční dar – který je sytí a utěšuje a plni důvěry mohou jít dále na své cestě, plni naděje a síly, kterou potřebují. A i vy budete vždy dostávat sílu ode Mě, když se na Mě plni důvěry obrátíte. Důvěřujte si navzájem a proste! Neboť kdo prosí, tomu je dáno, kdo klepe, tomu bude otevřeno.

 

Znáte toho tolik, co vám je a může být pomocí a oporou. Důvěřujte Mi, svému Bohu a Otci, a nechte také léčící proudy Mé lásky téci všude tam, co vám nejvíce leží na srdci! Nechte, aby se Můj mír vydával, a vyprošujte ho i pro sebe stále a stále znovu! V bytí člověkem od vás je často mnoho požadováno, protože toho na vás mnoho působí a chce působit. Když jste ale u Mě, jste v Mé lásce, tak jste v Mé ochraně a obojí vás obklopuje a něžně se vás dotýká.

 

Má láska proudí také přes vás a dotýká se vašich bližních, i těch, kteří změnili rovinu a nachází se v šatě duše. Nemusíte si s tím ale dělat žádné starosti, nýbrž můžete a máte dokonce, aniž byste porušili svobodnou vůli – říkám to s úsměvem – Mi všechno předložit a důvěřovat v to, že působím. Nechte svítit slunce lásky, kdekoli jste, kamkoli jdete, a viďte Mě v tomto zářícím slunci lásky, které vydávám! Díváte se na své slunce na obloze, jak mnohem více se vás může Mé slunce lásky dotknout a prozářit vás.

 

Představte si, že Mé slunce lásky skrze vás proudí a září. S každým krokem, který jdete, zanecháváte slunce lásky a dráhu lásky. Světelné cesty se spojují, světelné cesty se šíří po celé zemi a temno musí ustoupit. I v duchu mocně spolupůsobíte. A když je vaše celé snažení nasměrováno na Mě, jsem vaše velká láska, která vás zcela naplňuje, pak tato láska uzdravuje celý svět a stvoření. Každá láskyplná myšlenka se počítá, každý čin plný lásky, a i když by to bylo jen jemné dotknutí se rostliny, travičky a mnoho dalšího. Jsou to doteky lásky, které se šíří, i ve vás. Ve všech vašich buňkách je vaše myšlení a jednání zabudováno a září. Nemějte ale žádný strach, neboť jako ochrana zde působí Má milost a milosrdenství. Je to snažení duše Mého dítěte rozvíjet lásku v sobě dále a tuto lásku přes člověka vyzařovat. K tomu dává často impulsy. Slyší ji člověk nebo se přežene příliš rychle přes to nebo ono, co se v jeho životě stane? „Ale Otče, ne já, ti druzí...!“

 

Mé milované děti, vás miluji tak moc a toužím po každém jednom z vás a prosím vás vždy znovu: „Přijměte svou cestu a jděte se Mnou!“ Vedu vás na cestu světla. Vedu vás na cestu zdraví. Tomu věřte a říkejte Mi vždy znovu „Ano“, „Otče, Ty a ne já!“

 

Tak vám chci nyní po krátké minutě mlčení dát Své Slovo skrze další nástroj.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z lásky a milosrdenství

 

Moji milovaní synové a dcery, , Nebeský Otec všech Svých dětí na zemi, v říších duší a také věčného domova, do kterého se všichni bez výjimky vracíte, vás zdravím a vedu vás nejprve do sféry, kterou označuji jako sféru příchodu do říše duší.

 

Krátkou dobu je tma a přesto prozařuje každou duši, která se oddělila od lidského těla, ještě jeden okamžik světlo Mé lásky, Mého milosrdenství, a ona vidí nejen Mou nataženou ruku, nýbrž Mou otevřenou náruč. Každé dítě, bez výjimky, je takto přijato. Mé světlo je odstíněné, aby se Mě Mé dítě v šatu duše neleklo. To je také Má láska a milosrdenství. Pokud nyní Mé dítě duše spěchá do Mé náruče, pak přeblaženě spočívá na Mém srdci.

 

Je tato duše pak již ve věčném domově? Ještě není, je na cestě světla, kdy neustále zůstává v Mé všudypřítomnosti a prochází stále hezčí sféry. A u každé sféry se duše ohlíží zpátky na život, který zrovna dokončila, a nemůže jinak než spočívajíc na Mém srdci všechno odpustit, ale také, jak jste o tom mluvili v kroužku, prosit o odpuštění, kde to je ještě potřeba.

 

Toto putování přes jednotlivé sféry je tak nepopsatelně zářící v takové nádheře, že se dá lidskými slovy vylíčit jen trošku. Již na první sféře přijetí září světlo a osvěcuje všechno, co tato sféra přicházející duši ukazuje. Vidí Mě a bohatou nádheru květů na loukách, které se před ní rozprostírají, stromy, které zároveň kvetou a nesou ovoce a které ze sebe září, a také mnoho zvířat, přičemž duši nejprve potkávají ta zvířata, kterým na zemi dala svou lásku.

 

A když se podívá ještě dále zpátky do doby před poslední inkarnací, tak přichází ještě mnohem více zvířat k Mému dítěti – duši, a to je přešťastné, že dalo svou lásku zvířecímu světu. Ano, vědomí se rozšiřuje skrze lásku k veškerému stvoření, ke květinám, stromům, a Mé dítě vidí vedle svých milých, kteří před ním přešli do věčnosti, také četné anděly vedle jeho anděla strážného, kteří ho a Mě doprovází na jeho cestě, domů na Mé Otcovské Srdce, až ke zlaté bráně, po které se pnou bílé růže.

 

Co je s duší, která vidí Mou otevřenou náruč, ve stejném okamžiku se ale podívá zpátky a řekne: „To nemůže být! Otče, hřešil jsem, nehledal jsem Tě, ale nebyl jsem špatný člověk. Odpusť Mi, Otče!“ Pln lásky se podívám na Své dítě – duši a ona v tomto pohledu pozná, že v tom samém okamžiku toho může plno opět spravit z toho, co na zemi v uplynulém životě nešlo tak, jak si to dítě, než šlo na zem, předsevzalo. Člověk byl častokrát silnější než duše, ale trvá to jen okamžiky poznání. Když dítě pozná a přijde ke Mně a řekne: „Otče, prosím o odpuštění, odpusť mi!“, tak Mé paže obejmou Mé dítě. Blaženě prosí všechny lidi, které ho na zemi potkali, o odpuštění, kde to je potřeba, a odpouští všechno a všem, protože obalený do Mé lásky je jí zcela prodchnutý. [Srov.: Jeden lotr vedle Ježíše na kříži se mu posmíval, zatímco ten druhý řekl: „To již nemáš vůbec žádnou bázeň před Bohem? Jsi odsouzen! My dostáváme náš spravedlivý trest za náš skutek. Tento ale nic nepravého neudělal. Pak se obrátil na Ježíše a řekl: „Pane, mysli na mě, až budeš vcházet do Svého království!“ Ježíš mu odpověděl: „Ano, říkám ti: Ještě dnes budeš se Mnou v ráji.“ Lukáš 23,40-43; Matouš 27,44; Marek 15,32.]

 

Další dítě – duše bylo na zemi zoufalé, stále znovu bylo konfrontováno s těžkostmi, těžkostmi, na které nestačilo. Proč?

 

Každé dítě může a smí před svým odchodem na zem vidět svůj příští život a rozhodnout se – podle své svobodné vůle – zda ho přijme nebo ne,

přičemž může spolupůsobit při utváření tohoto života.

 

Tato věta, kterou jsem zrovna řekl, je velmi důležitá, neboť tato duše měla jen toto jedno přání, prodělat v bytí na zemi pokud možno co nejvíce nemocí, překonávání těžkostí a mnoho dalšího, aby se osvobozena po tomto pozemském životě od všeho balastu přiblížila o velký kus k věčnému domovu a tím ke Mně. V lidském šatě byl život nanejvýš obtížný a zoufalství bylo častokrát velké: jedna rána osudu následovala za druhou. Lidské dítě se omamovalo alkoholem, drogami, protože si myslelo, že už život nemůže vydržet. Jednoho dne vědomě vzalo tolik drog, že změnilo rovinu.

 

Kde jsem Já? Temnota – podobně jako tunel – je také zde u Mého dítěte jen úplně krátce, nyní vidí Mé roztažené paže. A nyní přichází pohled zpátky na to, co si dítě – duše předsevzalo, než šlo na zem. Jemně Své dítě hladím po hlavě a říkám: „Podívej, bylo to na tebe trochu moc, nebuď smutné ze svého kroku, pojď na Mé srdce! Odpusť všem, kteří ti způsobovali na zemi těžkosti, protože nyní poznáváš, že ti vlastně chtěli jen pomoct splnit to, co jsi si kdysi předsevzal, totiž splatit co možná nejvíce své viny, ano, a pros je o odpuštění, že jsi jim přisuzoval vinu za tvé poslední zhroucení a útěk z těla.“

 

Dále říkám Svému dítěti – duši: „Podívej, cesta, světelná cesta do domova je pro tebe přesto otevřená, a jestli to je tvá vůle, doprovázím tě, Mé nade vše milované dítě. A tak budeš moci krok za krokem postupně přinášet k vyřešení to, co tě stáhlo do hlubiny.

 

Ze Své milosti dále vysvětluji: „Mé dítě, podívej, měl jsi nejen inkarnace jako byla ta poslední, měl jsi i inkarnace, ve kterých jsi Mé lásce srdce byl již úplně blízko. Miloval jsi Mě nade všechno a viděl jsi své bližní Mýma očima. Pomáhal jsi jim, jak nejlépe jsi uměl. Ale utrpení tvé nitro tak velmi sklíčilo, že jsi měl jen jedno přání, těm, kteří tak namáhavě nesou svůj náklad, v další inkarnaci pomoci, tím že jsi na sebe vzal část jejich viny. Protože máš svobodnou vůli, tak jsem tvému přání vyhověl, ale s velkou něžností ze Své vážnosti jsem tě upozornil na nebezpečí.

 

Takže v minulé inkarnaci jsi nenesl jen vinu z předešlých inkarnací, nýbrž ses stal spolunosičem pro jiné. Věrně jsi Mě následoval. Břemeno bylo těžké, člověk trpěl bolestmi a velkým utrpením. Jedna obtíž následovala za druhou, již jsi neviděl žádné východisko. Břemeno bylo pro tebe moc těžké! Nemám Já, tvůj Nebeský Otec, tě vzít do náruče a říct: „Pojď, Má nevěsto – duše, putujme dále na cestě světla! A také v oblastech na oné straně budeš moci pomáhat mnoha z tvých sourozenců v šatě duše.“

 

To byl jen příklad, Moji milovaní synové a dcery. Kdo z Mých lidských dětí se odváží říct, že sebevrah má těžkosti, než přišel skutečný moment jeho smrti na zemi? jsem nikdy nic takového nezvěstoval, nikdy! Neboť jen vím o cestách Svých dětí, a jen vím o bojích, které takové dítě musí vybojovat. Ve většině případů jsou Mé děti, které prochází obzvláště těžkými životními podmínkami, již velmi blízko světlu, vlastně již spočívají na Mém srdci. Ještě je ale země oblastí Mého odpůrce. Od té doby, co se Sadhana distancovala od temnoty, se boj stal ještě prudší. Proto je dítě v pozemském šatě, které vyzařuje světlo, velmi silně napadáno, neboť světlo na zemi má zhasnout. To se ale neuhasí, zůstane zachováno, neboť temno musí ustoupit od Mého dítěte – duše, když se již získané světlo opět uplatní.

 

Když se ale dítě od Mého světla lásky odkloní a utíká před ním, pak prochází oblastmi, které jsou temné až úplně černé, podle zatížení duše. Až potud jsou zprávy o tomto správné. Tyto duše potřebují obzvláště vaše modlitby, které jim dají trochu světla.

 

Moji milovaní přátelé, Mí synové, Mé dcery, učil jsem vždy znovu žehnat, milovat a vyzařovat mír a dávat zdraví všemu, co zdraví potřebuje. Podívejte se do přírody, jak vše znovu rozkvétá a zelená se a potěšuje vás! Řekne strom třeba: „Ne, já nepokvetu“? A, strom nemá svobodnou vůli, ale vy ji máte. Chcete i vy pro Mě rozkvést a zelenat se ve světle Mé lásky a milosrdenství, což v přeneseném slova smyslu znamená Mě následovat?

 

Následujte Mou cestu, i když vede přes Golgatu, neboť země je ještě v temné oblasti, a všechno co země zažila za válečná dění, je nejčernější noc, ale to je minulost. Ve zde a nyní jsem po celé zemi, a to ve všech náboženstvích, zasadil Své posly světla, kteří dobrovolně tuto černost pronikají světlem. A i když by to mohlo vypadat, jako by temnota stále znovu vítězila, tak přesto bude nakonec tato země při Mém návratu stát v nejzářivějším světle a bude pozvednuta vzhůru k Nové zemi. Všechno utrpení bude pryč, již nebude žádný boj, nýbrž již jen radost, radost, ve které všechny Mé děti doprovázeny nesčetnými anděly, ano, doprovázeny celým nebem jdou po své cestě směrem domů.

 

A je to tak, že každé jedno z Mého tak velkého zástupu dětí jde za Mou ruku, neboť u každého dítěte jsem ve Své všudypřítomnosti. Nechte to slovo „všudypřítomnost“ v sobě doznít. Není to překrásné, že každé dítě se Mnou může mluvit, jako bych byl jen a jen pro toto dítě tady – jak jsi ty, Můj milovaný synu, řekl v rozhovoru? Nevypadá to jen tak, jako bych byl pro jedno jediné dítě ve Své moci a nádheře, se Svou silou a Svým zdravím po jeho boku, když to chce, nýbrž to tak je, a vedu každé jedno dítě k věčnému domovu.

 

Procházíte nyní postní dobou, přemýšlejte o Mých slovech, a až se tu opět setkáte na Bílou sobotu, tak bude již skrze celé stvoření zaznívat „Aleluja, Kristus vstal z mrtvých!“ Má láska, ve které jsem šel po zemi, se opět spojila s Mým Božstvím.

 

A všem dětem, které říkají: „Ano, Otče, nejsi i pořádek, vůle, moudrost a vážnost, nejsi přece jen trpělivost, láska a milosrdenství?“, odpovídám, že zákony z pořádku, vůle, moudrosti a vážnosti jsou vnořeny v Mé lásce a milosrdenství a do Mého nekonečné trpělivosti, neboť

 

jsem Otec lásky a milosrdenství!

 

Nestvořil jsem vás všechny , vás všechny Mé děti, v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, v nebi a na zemi, ve všech sférách? Nestvořil jsem vás z lásky a nezavolal jsem vás všechny vaším jménem, každé dítě jednotlivě? Nechte Má slova klesnout hluboko do svých srdcí, abyste i vy mohli o Velikonoční neděli jásat: „Bůh ve mně vstal z mrtvých, jsem jedno se svým Otcem!“

 

Mé požehnání je s vámi zde v kroužku, ale také všude s každým dítětem ve všech sférách. Kdo svou ruku natahuje ke Mně, toho vedu domů do věčného světla. Spolupomáhejte skrze své modlitby, své požehnání, skrze svou vyzařující lásku zkrátit dobu, než konečně všechny Mé děti budou spočívat na Mém srdci a projdou bránu růží k věčnému domovu.

 

Amen.

 

 

Děkovná modlitba:

 

Milovaný Nebeský Otče, velmi bohatě jsi nás dnes obdaroval s proudy Tvé lásky a milosrdenství a milosti, milosti Tvé lásky, které jsi pro každé z Tvých dětí vydobyl na kříži. Skutečně jsi se s celým Tvým bytím pro nás obětoval, abys každé z Tvých dětí mohl proměnit v pravé dítě Boží v Tvém království, abys mohl každé z Tvých dětí přitáhnout k Sobě, aby skutečně každý měl možnost se obrátit a přiklonit se k Tobě.

 

Za tuto nekonečnou lásku, která je mimo naše chápání, ti chceme co nejhlouběji pokorně, s úctou a s odevzdáním se a s láskou, naší malou láskou, kterou Ti chceme darovat, poděkovat.

 

Ó milovaný Otče, jak velké je Tvé srdce, jak velká je Tvá láska, žádné lidské dítě ji nikdy nedokáže pojmout, jedno, jak daleko se vyvinulo. I ti největší andělé se sklání v hluboké úctě a lásce před Tebou, dokonce oni, kteří nikdy nebyli padlí, nemohou pochopit velikost Tvé lásky a pojmout Tvé celé rozprostření v duchovnu, nikdo nemůže. To je další důvod Tě ctít, milovat Tě a otevírat pro Tebe naše srdce tak široce, jak to je možné.

 

Prosíme Tě, abys nám pomáhal rozšiřovat pro Tebe naše srdce, abychom mohli stále více z Tvé lásky a Tvé nádhery pojmout a pochopit. Chceme Tě poznat, Otče, v Tvé nádherné lásce a velikosti. Děkujeme Ti, že se k nám v Tvém smilování přikláníš, dáváš se nám a projevil ses nám. Otče, žehnej prosím život nás všech a naši cestu do Tvé nádhery!

 

Buď s námi vždy a žehnej naše konání, myšlení a cítění! Ty jsi v nás Otec a v našem chrámu srdce jsi přítomný, abychom mohli kdykoli zažívat Tvou nesmírně velkou lásku. Díky, Otče! Buď ti chvála, čest a sláva! Děj se Tvá svatá vůle ve všech sférách v nás, skrze nás a s námi.

 

Amen.

zpět