Kroužek lásky a světla Ježíše Krista
25. června 2011 v Norimberku
Chyby, slabosti – návrat k jednoduchému životu
Božské projevení z lásky
Já, váš Pán a Bůh, ale i váš Otec, jsem byl od počátku vašeho setkání uprostřed mezi vámi a nyní k vám obracím Své Slovo.
Ve vašich rozhovorech jste nenašli cestu k jednotě, proto vám chci trochu pomoci. Poslouchejte! Když jsem jako Ježíš visel na kříži, řekl ten jeden lotr vedle Mě: „Pamatuj na mě, až přijdeš do Svého království!“ Co jsem odpověděl? „Ty zlosynu, jdi ještě jednou zemí a dávej pozor, aby se z tebe stal lepší člověk?“ Ne! Vy to víte, Mé milované děti. Řekl jsem mu: „Ještě dnes budeš se Mnou v Mém ráji.“ To je Má odpověď na vaše rozhovory.
Já nesoudím, nekritizuji a neodsuzuji. Když přede Mnou stojí dítě [po odžití] a říká: „Miluji Tě, Otče, když se ale podívám zpátky, tak jsem toho udělal tolik špatně!“, tak přistoupím Já, který jsem Láska, ke Svému dítěti, vezmu ho do Své náruče a řeknu: „Pojď na Mé srdce a odpočiň si od tohoto putování po zemi! Tvá láska byla vždy nasměrována ke Mně. Zápasil jsi, procházel jsi výšinami a hlubinami svého života, i když tvé srdce někdy nebylo u Mě, tak jsi vždycky znovu našel cestu zpátky ke Mně. Nyní ti říkám ještě jednou: Pojď na Mé srdce!“ Díte roztáhne své ruce a přivine se na Mou otcovskou hruď.
Nyní se objevila také otázka: „Jsme pak rovnou v nebi?“ nebo jak se také říká: „Mé největší přání je přijít hned do nebe, takže se předtím přece musím na zemi stát zářícím nebeským dítětem.“ Já vám ale říkám, že nebe, váš domov, leží ve vaší lásce. V tom okamžiku, kdy ve věčnosti spočíváte na Mém srdci, jste doma, i když vaše cesta bude probíhat ještě přes mnoho stanovišť. Neboť abyste opět dosáhli nebeského kmitání, můžete jen krok za krokem odkládat své zemské kmitání a procházet přes úrovně. Protože jste ale se svou láskou u Mě a spočíváte na Mém srdci, jste přesto při svém putování po sférách od počátku doma, neboť Já jsem ve Své všudypřítomnosti u Svého dítěte a provázím ho na jeho cestě po sférách. A na každé sféře mohu Své dítě v lásce dále zdokonalovat, až dosáhne nejvyššího stavu lásky: být absolutní láskou, tak jako jsem Já. Pak projdu se Svým dítětem růžovou bránou a bude v nebi, ve věčném domově.
Často se na zemi cítíte, jako že jsem vás nechal samotné. Abyste tomu lépe rozuměli, dám vám příměr: Jedno dítě šlo se svou matkou do lesa na houby. Dítě tu a tam našlo houby a radostně je sbíralo a zdánlivě se vzdálilo od své matky. Náhle vzhlédlo a již matku nevidělo. Bojí se a volá: „Mami, kde jsi?“ Je samo. Vidí jen stromy, které najednou působí temně a hrozivě. Dítě přepadne osamělost a strach, že již nikdy nebude moc najít svou matku, protože se zamotalo. Ještě jednou hlasitě zavolá do lesa: „Mami, kde jsi? Jsem sám, mami!“, a matka stojí za dítětem a říká: „Proč Mě voláš? Jsem přece tady, musíš se jen otočit, malý!“ A dítě se otočí, matka roztáhne ruce a dítě je bez všech strachů: „Ach, mami, kdybych byl věděl, že stojíš za mnou, nebyl bych měl strach!“
Přesně tak to je, Moji milovaní, i s vámi. Každý z vás jde po své osobní cestě po zemi. Ve Své všudypřítomnosti jsem stále s vámi, ale stejně jako v tomto přirovnání, stojím a jdu za vámi. V okamžiku, kdy Mě hledáte, vám mohu odpovědět a skrze Mé volání se i vy otočíte, pryč od země směrem k nebi a uvědomíte si: že nebe je přece tam, kde je Můj nebeský Otec, i na zemi.
Nyní se dostávám k vašim těžkostem, k vašim slabinám, k vašim chybám, se kterými tak bojujete a zápasíte, abyste se stali dokonalejšími, protože si myslíte, že jen tehdy vás mohu vzít do nebe, když jste se dostali o velký kus blíže k dokonalosti.
Moji milovaní, když jsem jako Ježíš šel po zemi, měl jsem také chyby a slabosti. Jednu část jsem na sebe vzal dobrovolně a druhou část přineslo bytí člověkem. Když se díváte na Mou cestu, tak jsem až na konci Své cesty byl opět Bohem. Byl jsem ale s tím Božím v sobě spojený, proto jsem mohl na kříži říct: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají!“
V každém z vás je to Božské a k tomuto Božskému máte najít cestu, ne skrze neústupné zápasení, a tím nasměrovávání se na své chyby a slabosti, neboť skrze toto nasměrování se utvrzujete své nedostatky.
Proč jsem jako Ježíš dal jediné přikázání, které mělo těch 10 přikázání zrušit? „Miluj Boha, svého Otce, nade všechno, a svého bližního jako sám sebe!“ – Jako sám sebe, Mé dítě! – Když se nemiluješ takové jaké jsi, jak pak chceš milovat svého bližního? Jak chceš pak milovat Mě? Miluj to Božské v tobě! Miluj to Božské ve svém bližním a najdeš cestu ke Mně, svému Pánu a Bohu!
Jak můžete ve svém všedním dnu uskutečňovat to, co vás učím? Každý z vás má chyby a slabosti, z části z předchozích inkarnací, z části ale i skrze dědičné vlohy, jako např. temperament, který ještě zesiluje vaše přinesené chyby a slabosti. Když v sobě pozorujete jen to temné, pak jste sklíčení a smutní. „Otče, dneska jsem byl už zase zlostný. Prosím, prosím pomoz mi, abych dokázal tuto zlost překonat!“ Příští den jste znovu zlostní a opět následuje nárazová modlitba. Váš hněv není lepší, ano, ještě přibývá a málem rozervává vaše nitro. Proč?
Používáte příliš mnoho energie na slabost „zlost“. Tak se tato slabost „zlost“ stále stupňuje a stává se stále více nepřekonatelnou. Jak tedy můžete tuto slabost „zlost“ vyřešit? Váš temperament vámi cloumá, jste zlostní. Právě skončila hádka, vy opouštíte dopálení místnost, ještě prudce bouchnete dveřmi a možná jdete ven do zahrady nebo do přírody. Všechno ve vás vře ze zlosti a vzteku: „Otče, Ty vidíš můj stav. Vím, že mám tuto vlastnost „zlost“, ale protože jsi mě učil, že se mám milovat takový, jaký jsem, tak nyní i tuto vlastnost „zlost“ se vším všudy miluji.
Vezmete možná do ruky kámen a hodíte ho daleko od sebe. S tímto odhozením kamene pryč jste vykonali symbolický čin. Milujete se takoví, jací jste, a zároveň od sebe odhazujete hněv. Ještě vám po tvářích tečou slzy vzteku. Přes závoj slz se ale přesto snažíte vnímat opět krásu kolem sebe.
Slyšíte zpívat ptáčka, slyšíte šelestit vítr v listech, vidíte slunce na nebi a přitulíte se ke Mně s takovými nebo podobnými slovy: „Otče, tady jsem, Tvé dítě. Děkuji za všechno, co mi dáváš, děkuji také – nyní např. – za svého manžela, za své děti. Ve Tvém jménu žehnám svému muži, žehnám svým dětem. Neodvažuji se teď říct, Otče, že žehnám i sobě [skrz udělání kříže], ale možná bys mi Ty mohl požehnat, neboť vím, že Ty mě miluješ takovou, jaká jsem. Nyní z vás spadne obrovské břemeno, slzy vzteku se promění v slzy lítosti. Vrátíte se do svého domova a vidíte nyní svého muže, své děti jinýma očima. Skrze své požehnání jste uplynulou situaci rozpustili a proměnili v lásku, a opět můžete svobodně jít vstříc svému muži, svým dětem. Obejmete své děti, obejmete svého muže a řeknete: „Odpusťte mi!“ – To samé platí i pro muže, když byl zlostný.
Nevěříte, Moji věrní, že se skrze takovéto jednání mění krok za krokem váš člověk? Může přejít rok, možná dokonce ještě jeden další rok a najednou si všimnete: „Kde jsou naše střety?“ Můj muž/moje žena, přistupují ke mně s láskou, a i já miluji svou rodinu. Přišla harmonie a mír. To samé platí pro pracoviště, když tam máte rozbroje.
Žehnejte! To je nejmocnější síla, neboť požehnání je láska, a je jednodušší svému protějšku požehnat než říct: „Otče, miluji svůj protějšek.“, neboť ho nemůžete milovat, když jste zrovna v obrovské hádce, ať již v rodině, v práci nebo někde jinde. Můžete ale požehnat. Zkuste to! Skrze tuto krátce pomyšlenou větu: Buďto „Otče, žehnám“ nebo „Otče, Tvé požehnání pro mé děti/mého manžela, mou ženu, mé kolegy“ – si všimnete, jaké působení lásky tato žehnající síla bude mít.
Řekl jsem: „Snažte se se změnit!“ Při tom jste Mě dobře nepochopili, neboť vám říkám: „Jen vaše snažení stačí.“ V okamžiku, kdy z hlediska člověka se zarputile snažíte překonat slabosti a chyby, se stále více do těchto slabostí a chyb ponořujete, až jste úplně zoufalí a řeknete: „Já nikdy nedojdu domů, Otče. Já, posel světla, který se nesměju!“ Přesto říkám: „Mé dítě, jsi posel světla, neboť tu nejde o chyby a slabosti, nýbrž o lásku, kterou kolem sebe šíříš.“
Nyní okamžitě přijde námitka: „Ano, ale, Otče, jak můžu šířit lásku, když...“ a nyní následuje mnoho vysvětlování z vaší strany. Ještě jednou vám odpovídám: „Můžete kolem sebe lásku šířit skrze požehnání, které nakonec svou silou a mocí proměňuje i vás a nejen vás a vaše okolí, nýbrž toto světlo obklopuje celou zemi – jak jsem vám to již líčil – a zesílené se vrací zpět k vám.
Jste Mí synové a dcery, a sice každé dítě je Můj syn, Má dcera, a každé dítě miluji, úplně jedno, jak se na zemi chová. I když se Mé dítě dopustilo ještě tolika zločinů a prohřešilo se tím proti Mému zákonu lásky, tak ho přesto vidím dokonalé, tak jak jsem ho stvořil, a miluji je.
Neučil jsem také, že máte milovat i ty vaše bratry a sestry, kteří i pro vás jdou temnotou? – Abyste sami nemuseli prozkoumávat nejhlubší hlubiny temnoty, jdou jiní touto cestou, tedy oni i za vás. Nakonec se Mé děti všechny vrátí zpátky a žádné z Mých dětí neřekne: „Já jsem kolem sebe šířil mnohem víc světla a lásky než ti tam, kteří ještě páchali tolik zločinů.“ Znáte to podobenství o celníkovi a sebejistém farizeovi, o kterém se mluvilo v jiném společenství a o farizeově větě: „Bože, jak moc ti děkuji, že nejsem takový jako tamten.“
Když takto přemýšlíte o člověku, který spáchal mnoho zločinů, tak se nacházíte v absolutní pýše a jste pevně v rukách temnoty! Když se ale naopak skloníte a řeknete: „Otče, žehnám mu v Tvém jménu, neboť on jde temnotou i pro mě, a miluji ho tak, jak Ty ho miluješ, i když mi to jako člověku nepřijde lehké, protože to je člověku vlastní soudit a odsuzovat. Kéž mi on mé souzení a odsuzování odpustí a i Ty, Otče!“, tehdy jednáte podle zákona lásky.
Nyní se obrátím ještě k jednomu jinému tématu, Mí milovaní synové a dcery. Doba je vážná. Jak často jsem vám už tuto větu řekl. Přijde toho na vás hodně, s čím teď ještě nepočítáte. Rychleji ale než si myslíte, postihne Mé lidské děti nějaký osud.
Zavolal jsem vás jako Své posly světla. To neznamená, že by někdo z vás byl lepší než všechny ostatní Mé děti. To není nikdo z vás, ani tento nástroj tady. Předsevzali jste si, že v nadcházející době chcete být svým sourozencům na zemi pomocí. Tím, že jsem vás učil cestě lásky, lásce ke stvoření, lásce k bližním a pak i lásce ke Mně – všimněte si i zde toho pořadí – je vaším úkolem, který jste si i v oblastech na druhé straně zvolili, proměňovat svou žehnající láskou přírodu směrem k plné světla. Proč?
Vaše potraviny jsou zčásti otrávené, vaše vody nejsou již čisté, zdravé. Co chcete jíst a pít, když si již nebudete moct nic koupit? Bude pak stačit to, co najdete v přírodě, abyste nasytili sebe a celé lidstvo? Odpovídám vám: „Ano, když splníte úkol, úkol, který jste si předsevzali.“ Již jsem vám jednou zjevoval, že skrze vaše požehnání nabude např. jablko tolik duchovní síly, že vám může vystačit jako strava na celý den.
Než přijde na Mé lidské děti velká nouze, tak se vám příroda dá v plnosti. Budou bohaté sklizně a připomínám vám Starý Zákon o sedmi bohatých letech a sedmi chudých, Josefův výklad snu. Tak se i příroda bude rozdávat v přemíře. Protože je ale ještě možné toho hodně koupit, pohrdá se bobulemi, malými jablky, vrásčitými a flekatými na stromech na kraji cesty. Lidé neznají ani byliny, které se chtějí darovat Mým lidským dětem. Nevšímavě je přecházejí.
Proto jsem vás jmenoval posly světla, abyste šli napřed s dobrým příkladem. Sklízejte, kde sklízet můžete a smíte! Inspiroval jsem mnoho Svých dalších dětí, které např. napsaly knihy o divokých bylinách. Čtěte je a přikloňte se také k bylinám a léčení, které přes byliny chci Svým dětem dát!
Žehnejte, a všechno, co je jako jed v potravinách a vodě, se skrze požehnání promění a říkám vám, i vy budete proměněni, a všechny Své děti chci proměnit v děti, které se v Duchu připravují na Můj Příchod.
Máte ještě čas, ještě můžete jít napřed s dobrým příkladem a vděčně přijímat dary přírody a předávat dále svým bližním i myšlenky – tím jste osloveni i vy, Mí synové, Mé dcery, kteří čtete Má slova. Buďte přírodě vděční za její dary a postupně se odvracejte od konzumního chování vaší současné doby.
Stále znovu se zkoumejte: Musí to nebo ono být? Potřebuji všechno, co průmysl nabízí nebo se můžu vrátit k jednoduchému životu? Čím dříve s tím začnete, Moji milovaní, tím lepší to je pro vás, ale ne jen pro vás, nýbrž protože jste všichni mezi sebou propojeni [Sheldrake: morfogenetické pole], sdělí se vaše chování všem vašim bližním, a i lidé v dalekých zemích se začnou přiklánět k jednoduchému životu.
Potřebuji k tomu posly světla, kteří se snaží o dokonalost? Vnímejte Můj úsměv! – Potřebuji posly světla, kteří konají, a váš způsob chování se počítá! Žehnejte! Krok za krokem se vracejte zpátky k jednoduchému životu tím, že vděčně přijímáte poklady přírody a i se předzásobujete, a plníte svůj úkol, který jste si kdysi předsevzali! I to je láska, kterou převádíte v čin!
Žehnám vás, každého jednoho z vás. Hladím vás rukou po hlavě a úplně láskyplně chci odebrat pryč to, co vám brání v tom být láskou a sice tak, jak jsem vám to dnes kladl na srdce.
Amen.
Modlitba:
Milovaný nebeský Otče, chci Ti poděkovat za toto dnešní odpoledne. Díky za Tvou lásku a Tvé milosrdenství, které jsi nám dal. Otče, opět jsi nám dnes ukázal cestu a otevřel nám oči pro to, na co se máme soustředit. Vysvětlil jsi nám, co jako poslové světla pro Tebe ovlivňujeme, a ukázal jsi nám, na čem záleží, totiž na lásce a na odevzdání se a že jsme ochotní jít po naší cestě po zemi s Tebou za ruku.
Když to tak, Otče, děláme, tak to bude tak, jak jsi nám to řekl, pak se již dále nenecháme rozptylovat vším tím, co je ve vnějším světě. Nechceme již dychtit po tom nebo onom, co ve skutečnosti není vůbec důležité, nýbrž poznáme, že neseme Tebe ve svých srdcích, a sice v každé situaci, v každém okamžiku našeho života, a že Ty jsi ten pravý poklad v našem srdci, že jsi plnost a bohatství, plnost a bohatství, kterého ve vnějším světě nemůžeme nikdy dosáhnout.
Ukázal jsi nám také – tak jsem ti dnes rozuměl, milovaný Otče – že tanec kolem Zlatého telete na naší zemi začíná den za dnem nanovo. Tak nyní můžeme s množstvím nového poznání, ano, s Tvým nasměrováním a Tebou požehnáni nastoupit naši cestu domů.
Otče, díky za všechno a veď Ty nás prosím dále a dávej nám i nadále Svou lásku, Své milosrdenství a Své požehnání! Když toto vyprošujeme pro nás, Otče, tak to vyprošujeme především i pro stvoření, pro přírodu, pro zemi a pro všechny naše sourozence, ať již jsou nyní v pozemském nebo duchovním šatě.