Tichá radost

Poselství - duben 2001

Poselství - duben 2001

zpět

Kroužek lásky a světla Norimberk 14. dubna 2001

 

Velikonoční sobota

 

Meditace:

 

Milí bratři a sestry, pojďme do ticha! Stahujeme se zcela sami na sebe, uzavíráme své smysly, které byly zaměřeny ven, a prosíme Pána, aby nás provázel.

 

Přesunujeme se do přírody. Jdeme zemí, vidíme před sebou – trochu vzdálenou – horu, na kterou bychom rádi vystoupili. Zatímco tam putujeme, slyšíme v sobě hlas, který říká: „Mé dítě, sbal svůj raneček, vezmi si svůj batoh na záda a zatímco půjdeš k hoře, zabal do svého batohu vše, co tě v tvém životě tíží, co ti připadá těžké udělat, zabal své starosti a své slzy! Vlož do batohu své těžké srdce, jestliže máš starosti, a putuj stále dál, neboť zatímco půjdeš, napadne tě vše, co je pro tebe v tvém životě těžké a vložíš to do batohu!“

 

Proputovali jsme loukami, v údolí pozdravili první jarní květiny a slyšíme ptáky, jak zpívají na oslavu tohoto dne svoji píseň. Náš batoh je stále těžší. Dorazili jsme k úpatí hory a chceme vystoupit na tuto horu. Dobře cítíme tíhu na našich ramenech, ale zcela statečně sbíráme všechny síly a pomalu stoupáme na tuto horu.

 

A znovu v sobě slyšíme hlas, říká: „Mé dítě, dobrovolně na sebe bereš svůj kříž a když ti bude příliš těžký, pomůžu ti a stále je zde pomocník, který ti pomáhá nést.“

 

Ano, kříž je těžký, ale víme, že jsme v následnictví Krista, a cítíme také pomoc a zažíváme, jaké to je nést kříž, námaha, které za to stojí, námaha, překonávání. Ale každá duše je statečná, neboť se svobodně rozhodla jít.

 

Zatímco stoupáme, napadají nás další obtíže tohoto života a také ty bereme s sebou. Je nám horko, díváme se kolem sebe, kameny, rostliny, stromy, nám pomáhají svým kmitáním. Najednou cítíme, jak se tato tíha ulehčuje.

 

Nedíváme se už na zem, ale k vrcholu, ke kterému se blížíme, tam svítí jasně zářící světlo, vypadá jako kříž. Paprsky jdou daleko do kosmu a také k Zemi. Toto světlo nám dává sílu a oporu a dává našim krokům křídla, abychom se mu přiblížili. Právě jsme to zvládli a každý s sebou přinesl vše, nic nenechal ležet po cestě, nic nezapomněl.

 

Všichni přicházíme na vrchol, klesáme na kolena, pokládáme do našich rukou, co jsme vzali s sebou, co jsme nesli. Ukazujeme to světlu před námi. Ó pane Ježíši Kriste, vše Ti klademe k nohám, kříž, který jsme nesli v Tvém následnictví. Dáváme vše do Tvých rukou a víme, nyní jsme spaseni, u Tebe v Tvém nádherném světle lásky je vše lehké.

 

Zvedáme se a naše srdce jásají plné díků a plné štěstí, že jsme zvládli překonat své potíže. Připojujeme se k našemu duchovnímu oslavnému zpěvu pro pána Ježíše Krista. Slavíme Jeho čin, slavíme Jeho lásku, kterou nám daruje a kterou plni vděčnosti vpouštíme do svého srdce. Sotva pro to nacházíme slova, jen srdce k Němu hovoří. Každý se v tichu modlí, zahalen světlem Pána je vrcholek hory, zahaleni jsme my, proniknuti světlem, takže se zcela utišujeme. Pán ví o nás a našich duších, ví o všem.

 

Pohlížíme znovu vzhůru a vidíme, jak se světelný kříž pomalu vznáší do výše, v kosmu dohořívá. Každý se nyní znovu vydává na cestu zpátky. Je nám lehko, neboť náš kříž byl přijat. Tak putujeme společně dolů z hory, zpátky na louky, občerstvujeme se u vody potoka, děti-květiny nám kynou, ptáci nás provází, zelené břízky nás zdraví, neboť záříme jako ony.

 

Tak se vracíme, jsme znovu u sebe v této místnosti, díváme se ještě jednou do našeho srdce a děkujeme zcela vroucně za tuto zkušenost a říkáme Amen, tak budiž.

 

Já jsem Rafael, nositel lásky před božským trůnem našeho nebeského Otce, Boha, velekněze, stvořitele, ale také vašeho bratra, Ježíše Krista. Jako nositel lásky vás zdravím ve jménu vašich strážných andělů, kteří spočívají s vámi zde v této místnosti.

 

Zapomeňte na vnější omezení, spatřete ve svém nitru, jak se tato místnost rozšiřuje do kosmu, do nebe!

 

Rovněž se zde shromáždil velký zástup duší, kterým patřila vaše modlitba a kterým jste dopomohli ke světlu. Jsou u vás také všichni vaši milí, kteří šli na věčnost před vámi. Tak jsou nebe a země spojeny, jedno v Ježíši Kristu.

 

Skláním se před Tím, jenž stojí uprostřed vaší místnosti, se Svými ranami na rukách a nohách, které září v nadpozemsky nebeském světle a pohlcují vás v nejblaženější lásce. Jeho proud srdce se spojuje s láskou ve vašem srdci. Ó slyšte Jeho svaté slovo! Skláním se v nejhlubší pokoře a vzývání a mlčím:

 

Milovaní bratři a sestry, Já, Ježíš Kristus, vás zdravím, především také vás dvě děti, neboť vězte, když jsem kráčel po Zemi, řekl jsem: „Nechejte ke Mně přijít děti a nebraňte jim, neboť jejich je království nebeské!“, a tak je také pro vás dva, které zcela zvlášť vřele zdravím, království nebeské. Jste ještě tak mladí a vaše cesta nebude vždy v jasném slunečním svitu, ale máte vědět a uchovat to ve svých srdcích: Žehnám vám znamením kříže a kráčím po Zemi s vámi, nikdy nezapomeňte na Moji blízkost a blízkost vašeho strážného anděla, než jednou dokončíte svoji cestu a uvidíte Mě ve věčnosti. Pociťte Moji ruku na své hlavě: Jste požehnáni!

 

A vy, Mí milovaní učedníci a učednice, neste světelný kříž na svých ramenech, neboť jsem vás volal, jste Mí. I když jste v tomto kroužku poprvé, jste přesto už dlouho Mí.

 

Projevil jsem vám, že mnoho Mých dnešních učedníků, jimž hoří srdce v planoucí lásce ke Mně, Mě provázelo také před dvěmi tisíci let, část na Zemi a část v duchovním rouchu. Mí přátelé, když Mi Šimon z Kyrény pomáhal nést kříž, nebyl zde sám, neboť vaše duše přispěchaly, s velikou bolestí v srdci, aby pomohly nést, i když vaše těla přihlížela jen z dálky. A nepřehlédnutelný zástup nejčistších andělů rovněž nesl kříž.

 

Poznejte symboliku, která platí po všechny doby, než se tato Země jednou zase zařadí do čistě duchovního, nebeského planetárního systému. Někdejší duševní a duchovní nesení kříže proměnili Mí učedníci a učednice tím, že na svá ramena radostně vzali kříž a každý putoval po své osobní Golgatě, po svém „dokonáno je“. A vy, kteří jste ještě byli v čistých nebesích, jste sestoupili ze svobodné vůle na Zem a rovněž s úmyslem nést kříž tohoto světa, který tak těžce ležel na Mém rameni.

 

Ty, milá sestro, si pronesla modlitbu z hlubokého vnitřního soucitu, protože si myslela na zneuctění zvířecího světa a vy všichni jste ve svém nejhlubším nitru hluboce zasaženi tím, co se nyní děje ve světě zvířat.

 

Zvířata, která jsem vám svěřil, vám a všem Svým lidským dětem, aby byla pozvednuta ve svém vývoji, neboť vše spěje k Bohu. Člověk, Mé dítě, který měl být v lásce zvířatům přítelem, hrubě zneužil zvířecí svět, zacházel s ním pohrdavě, zabíjel.

 

Život je z Boha! Život je ze Mě! A veškerý život, tak jsem vás učil, je navzájem spojen, protože Bůh je vše. Tak je utrpení zvířat Mým utrpením a vaším utrpením. Jak říká přísloví: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ucho se utrhlo. Slyšte, stále znovu se říká: Bůh trestá! Ó ne, Já netrestám, ale co se nyní děje, je výsledkem zadané příčiny.

 

Nyní, Mí milovaní, bych vás rád utěšil, když vaše srdce chce bolestí zvířat skoro prasknout. Podívejte, tyto tisíce zvířat vydechují svůj život strašlivým způsobem, ale andělé jsou připraveni, aby přijali tyto dílčí duše v lásce, v lásce, po které tato zvířata na Zemi toužila, ale nedostala. Tato láska je obalí do pláště milosrdenství a ponese tyto dílčí dušičky na zelené nivy, kde se uloží ke klidu, aby si odpočinuly od strašlivého života na Zemi.

 

Utrpením zvířat jsou pozvolna dotčena také lidská srdce. Sledujte poselství, která nyní proudí vašimi médii. Ke slovu přichází kritické hlasy a tak mnoho lidí začíná přemýšlet o vztahu mezi člověkem a stvořením. Tak přispívá utrpení zvířat k tomu, aby se člověk probudil – mělo by to být naopak. Jejich obětí pro lidi jsou dílčí dušičky pozvedávány ke světlu dalšího božského vývoje a rychle opouští zvířecí šat, aby jako přírodní bytosti sloužily v nejčistších nebesích.

 

Toto budiž útěchou vám, kteří soucítíte. Ale žehnejte, Mí milovaní přátelé, nechejte proudit požehnání, neboť požehnání je paprsek lásky z vašeho srdce, který obaluje zvířata a ulehčuje jim cestu k smrti.

 

Jestliže život trpí, trpí veškerý život a dříve či později se zapříčiněné utrpení projeví jako těžká nemoc u těch, jejichž srdce jsou ještě zkamenělá. Také je přiberte do své žehnající modlitby, aby se tvrdé změkčilo a poznání rostlo.

 

Tak jste, Mí věrní, Mými nositeli kříže. Nevzali jste na svá ramena radostně jen svůj vlastní kříž – i když tu a tam jste někdy unaveni z cesty po Zemi – ne, vaše láska vzala na sebe také kříž trpících tvorů a tím pomáháte, aby Golgata této Země proběhla rychleji.

 

Když jsem šel cestou k místu zvanému Lebka, stál Rafael, Můj věrný anděl lásky, před svatou pecí ve velesvatyni, v jeho rukách kalich naplněný až po okraj, žhavě rudý z půlnočního pramene. A když hrozilo, že kalich přeteče, Rafael se sklonil, aby z tohoto kalichu upil. Také to je svatý symbol, který platí po všechny doby, než tato Země bude jednou znovu čistá.

 

Pil z vnitřní touhy podpořit Mě a pomoci Mi, protože jsem jako syn člověka prošel touto těžkou cestou. Pomohl, aby tato cesta mohla být dokončena a tento kalich dřív nepřetekl, což symbolicky znamená, že bych už dříve zemřel, neboť kalich by pak byl naplněn víc, než jsem jako člověk mohl unést.

 

 

Mé tělo bylo pokryto bezpočtem ran a cesta byla zkropena krví, kterou jsem ztratil. Tak jsem byl jako člověk slabý a Rafael, Můj věrný služebník, vzal kalich a přiložil ke Svým rtům, aby ho se Mnou vypil a nově posílen láskou dítěte jsem pokračoval ve Své cestě, abych kráčel k dokonání na kříži.

 

Vy, Mí věrní, jste se všichni podíleli na tomto aktu zvaném „rozdělit se se Mnou o kalich“, ať už na Zemi nebo v nebesích, neboť Rafael vykonal toto dílo milosrdenství v zastoupení za všechny Mé světelné děti. A toto dílo milosrdenství vyvrcholilo tím, že jste Mi k nohám položili svůj božský stav dítěte a v obětování jste šli na Zem, abyste se Mnou sdíleli kalich pozemského bytí.

 

Stále znovu probíhá každoročně svatý proces. Nebe a Země jsou navzájem spojené, zářící, spásný kříž ční přes všechny sféry až do nebeských říší a tvoří schody, jak jsem vám už projevil. Po těchto schodech sestupují andělé, aby přijali pozemské roucho a na druhé straně stoupají nahoru ti – v jásotu spasení – kteří Mi právě řekli „dokonáno je“.

 

Berou s sebou bezpočet duší, které zčásti prošly nejhlubšími temnotami a v jejichž nejhlubším nitru je přání obratu, po návratu domů. Vy jste jim v modlitbě pomohli, abyste je provázeli z tmy ke světlu, kde je přijali jejich andělé, aby je vedli dál, ke světlu domova.

 

Tak je nyní kolem vás také shromážděno bezpočet zářících duševních bratrů a sester. Zdravím vás, Mé děti, zdravím vás jako Své syny a dcery, kteří se vrací domů. Nedívejte se smutně k zemi, na cestu, která leží za vámi, ale dívejte se vzhůru! Dívejte se na kříž, který vám přináší spásu, spatřete schody domů do věčných nebes! Ještě dnes budete se Mnou v nebesích. Podívejte se na sebe dolů, nebudete už déle oděni šedivě, ne, bíle oblečené vás pozdravím jako Své děti, které se vrací domů. Andělé vám položí na hlavu věneček květů, květy z věčného domova. Takto ověnčeni se radostně zařaďte do průvodu nositelů světla navracejících se domů, kteří vás srdečně vítají jako své bratry a sestry.

 

A vy, milovaní bratři a sestry, také vy jste v duchovnu bíle oděni a anděl, který vás provází, vkládá na hlavu také vám věneček květů. Když se dnes oddáte k pokoji, nechť spočívají vaše myšlenky do usnutí u Mě a Já vám říkám, andělé podají vaši duši ruku a budou vás provázet k slavnostní hostině v Mé říši.

 

Když zde na Zemi slunce ukončí noc a zazní jásot „Kristus(křesťan) povstal, skutečně vstal z mrtvých!“ od všech Mých křesťanských bratrů a sester, bude také vámi hýbat radostné mrazení, neboť do tohoto jásotu se připojí andělské chóry a všemi nebeskými říšemi zazní aleluja, svátost, svátost, svátost.

 

Na kříži jsem k Sobě přitáhl všechny Své děti a tam na Mém srdci zůstávají, zcela jedno, jakými cestami ještě kráčí, zda ještě putují v temnotě nebo se už obrací ke světlu. Každé dítě, každé spočívá na Mém srdci, ano, v Mém srdci.

 

Tak se ciťte v bezpečí v této Mé lásce a noste v sobě radost, že jste na sebe dobrovolně vzali kříž a kalich, aby všechny Mé děti jednou znovu byly doma na věky věků v jásotu a ve slávě Mých nebeských stvoření, na nichž nechám mít Své děti, Své syny a dcery, podíl. Neboť skutečně, Má říše pak bude vaší říší. Co nyní spočívá ve vašem srdci ještě jako přání, bude pak skutečností.

 

Tak přijměte, Mí světlonoši, velikonoční požehnání. Mé duševní děti, Mé děti v pozemském šatu: Žehnám vám. Jsem při vás všechny dny až do konce časů. Žehnám zeměkouli, žehnám celému Svému stvoření.

 

Amen

 

 

Mí milovaní synové a Mé milované dcery, Já jsem jako Ježíš Nazaretský přišel na tento svět, Já, láska Otce. Přinesl jsem svým lidským dětem, jak jste to tak často slyšeli a četli, spásu, i když o pojmu spása existují nejrůznější pojetí.

 

Svojí lidskou smrtí jsem znovu otevřel nebesa a schody, o nichž jsem rovněž hovořil, vyjely, aby umožnily všem Mým dětem cestu domů.

 

Abyste nastoupili cestu domů, je zapotřebí rozhodnutí a je zapotřebí růstu a zrání, neboť jen ten může nakonec znovu vstoupit do nebe, kdo v sobě nese nebe. Veškerý růst, Mí věrní, ale spočívá na lásce.

 

Připomínám vám drobnou poznámku, kterou mnozí z vás četli v jednom ze školení v posledních týdnech. Jako tak často někdy nepatrné drobné poznámky obsahují nejhlubší pravdy. Možná si budete moci vzpomenout na to, že jsem v tomto školení hovořil o vytváření duchovního stvoření, jak se říše minerálů dále vyvíjí k říši rostlin, říše rostlin k říši zvířat a konečně k říši přírodních bytostí.

 

Líčil jsem vám, jak jste s požehnáním šli oblastmi vývoje, jak vás vše zdraví a jak vy zdravíte a jak v každém z vašich pozdravů byl pocit lásky a tento pocit lásky obsahuje energii pro růst všech oblastí. Bez lásky žádný růst!

 

Nyní přeneste tuto zásadu na hmotu, která je ale jen slabým odleskem Mého stvoření, ale v níž – právě tak jako v duchovních světech – působí nezvratné zákony či principy. Růst každého druhu potřebuje jako předpoklad lásku. Když tento princip přenesete na své bratry a sestry, kteří s vámi žijí, kteří s vámi vyrůstají, které potkáváte, bez obtíží zjistíte, že pokroku nemůže být nikdy dosaženo jen vysvětlováním, misionářstvím, diskutováním.

 

Ochota v každém tvoru učinit další krok potřebuje lásku. Zvažte sami ve svém všedním dni, zda jste přijímali napomínání, poukazy a vysvětlování, když vám byl druhý člověk nesympatický, když stál za jeho záměrem tlak nebo pokus chtít přesvědčit.

 

V každém Mém tvoru je uloženo přání dále se vyvíjet, dobrovolně se dál vyvíjet až do Mého srdce. Toto přání může být podníceno jen vaší láskou. Láskou, která nechá druhému absolutní svobodu. Teprve tím vytvoříte živnou půdu, aby váš bližní začal hledat a ptát se. A v míře, jak jste se sami už stali láskou, budete poznávat, jakou odpověď a v jakém rozsahu váš bližní potřebuje vaši odpověď.

 

Znám každého Svého tvora. Vím o každém duchovním vývoji. Vím, na jakém stupni každé Mé dítě stojí, s čím zápasí. Žádné Mi nemusí říkat, co potřebuje jako další, dostane přesně dávkováno to, co umožňuje jeho další krok, a i kdyby byl sebemenší.

 

Mí věrní, toto nemůžete na svém bližním často ještě poznat. Přijďte v takových situacích ke Mně a nechejte se Mnou vést a nechejte ke svému bližnímu proudit nejprve svoji lásku a přemýšlejte na základě této lásky, jakou pomoc váš bližní potřebuje pro svůj další krok.

 

To je zákonný růst. Platí pro všechny Mé tvory. Platí nejen pro tvého bližního, Mé dítě, platí ve stejné míře pro tebe, neboť také ty rosteš jen láskou. Ale s každým růstem se stáváš silnějším a tvá víra se stává věděním. Pak se v sobě pocítíš absolutně jistý, že Já jsem láska. Budeš to vědět. Budeš také vědět, že se můžeš stát láskou, že se staneš láskou, ano, že ve svém nitru už dlouho láskou jsi.

 

Tak přispívá každý z vás k tomu, aby se zvětšily zástupy, které vystoupají po schodech, jež vedou do světla.

 

Amen

 

 

Modlitba: Milovaný bratře, děkujeme Ti z celého srdce za Tvé požehnání, které si na nás vylil, za Tvoji lásku, kterou si nás zasypal. Děkujeme Ti za Tvé světlo, které si do nás ponořil a které chceme nést do tohoto světa ke všem svým bratrům a sestrám, do všech přírodních říší, ba do všeho bytí.

 

Tak s Tebou chceme kráčet po této Zemi a žehnat všemu bytí. Děkuji ještě jednou za tento den a za Tvoji věčně proudící lásku, kterou si nás obdaroval.

 

Amen

 

zpět