Poselství z 15. dubna 2006 – Velikonoční slavnost
Meditace:
Milí bratři a sestry, jdeme společně do ticha. Pozorujeme svůj dech, slyšíme a cítíme tlouct své srdce. Ježíš, náš spasitel, nás vede do meditace:
Mí bratři a sestry, zdravím vás! Jdeme společně – vy v duchu – po cestě, kterou Jsem šel na Zemi se Svými učedníky.
Je to cesta od Mého přítele, Lazara, do Jericha. Mí učedníci si mysleli, že tato cesta pro Mě může být nebezpečná. Ale Já je uklidnil a řekl: „Nebojte se, vše je ve správném, božském pořádku a nikdo Mě nezatkne.“
Putovali jsme zemí a na jednom místě jsme odbočili směrem k Mrtvému moři. Je to hornaté, chudé místo. Pojďte, putujte se Mnou! Ale jeden nás opustil. Byl to Jidáš, který chtěl do města. Řekl jsem mu: „Jdi tam, kam tě táhne tvá vůle.“ A Jidáš nás opustil.
Dorazili jsme do malého městečka, které dnes už neexistuje. Malé domky, chudí lidé. Kde jsme se měli usadit? Byl tam zpustlý starý hrad a představený obce nám tam ukázal cestu; neboť jen tam pro nás byl příbytek. Našli jsme jen zchátralé zdi, které už nenabízely přístřeší. Rafael, nositel lásky, se o nás postaral, abychom měli co jíst a pít a našli místo na spaní.
Učedníci nemohli pochopit, že jsme se sešli na takovém místě a zeptali se: „Proč jsme tady?“ Odpověděl jsem jim: „Potřebujeme ticho, klid, abychom načerpali sílu pro těžkou cestu, která přijde. Máte jít do sebe, abyste se lépe poznali a hovořili spolu o vnitřních zážitcích. Neboť máte být Mými apoštoly, kteří dokáží odpovídat, učit a léčit. V tomto prostém hradě se můžete odvrátit od toho, co činí svět žádoucím. Podívejte, jak dobře se o nás Rafael stará!“
Dalšího dne začali učedníci pracovat a poněvadž Já, Ježíš, jsem byl povoláním tesař, byla brzy zakrytá střecha a vznikly útulné pokoje. Tam se mohli učedníci učit dívat se na bližního, zda někdo potřebuje službu lásky, mohli rozmlouvat a vzájemně si pomáhat.
Já, Ježíš, jsem vyhledával ticho, chodil do samoty, abych hovořil s Otcem v Sobě, neboť jsem ještě nebyl Kristus. Snažil jsem se být dokonale jedno s Otcem. Celý den jsem putoval v poušti. Někdy jsem byl ale také u večeře u Svých učedníků, společně jsme jedli.
Ptám se vás, Mí hosté: „Vidíte, co se zde učí Mí učedníci?“ Dokonalou sílu, schopnost rozhodnout se, přijmout službu lidem. Já jsem se už rozhodnul jít cestu, ale ještě jsem zápasil se Svým člověkem překonat strach. Také vaše láska a láska Mých učedníků Mi při tom pomohly.
Byli jsme spolu mnoho dní. Mí učedníci v tom ještě neměli jasno, co se má stát a co se stane. Stále znovu chodili do své vnitřní komůrky v srdci a hledali spojení se Mnou.
Nyní, Mí hosté, vás pouštím znovu do vašeho světa, do kroužku, do něhož jste přišli. Jste zde v této místnosti a jste otevření pro slovo, které vám daruji.
Projevení z lásky
Mí milovaní synové a dcery, navazuji na tuto meditaci, kterou jste právě slyšeli. Ohlížíte se za dobou, kdy jsem jako Ježíš Nazaretský šel po Zemi. Někteří z vás byli také tehdy Mými učedníky a učednicemi. A ti, kteří se ještě nenacházeli v lidském rouchu, se jasně rozhodli: „Otče, také my chceme vykonat Tvoji cestu po Zemi, vzít na svá ramena kříž a následovat Tě na cestě z Getsemane na Golgatu.“
Posledně jsem hovořil o osobní křížové cestě, kterou jde každý z vás. Tato cesta, kterou jsem šel před vámi, není snadná cesta. Stezka je úzká a příkrá a často vás opouštějí síly. Jen vaším pohledem hledajícím pomoc, který se dostane ke Mně, k vám stále znovu mohu nechat proudit sílu, abyste dále šli neomylně cestu po Golgatě.
Ale Velký pátek je za námi, Mí přátelé, nebudeme dnes hovořit o nekonečně velkém utrpení, které spočívá na Mých a také na vašich ramenech, ale rád bych s vámi osvětlil jiný aspekt.
Vládne hrobové ticho, hlídači stojí před Mojí hrobkou, ale Můj Duch už v ní dávno není. Má cesta vedla do temných oblastí k Sadhaně. Viděla Mé rány, viděla Mé rozedřené tělo a byl to boj s Mým dítětem než se konečně sklonila, padla do prachu a plakala za odpuštění. Ale i tehdy jsem ji ještě nesměl obejmout, avšak teprve její lítost a vůle znovu napravit, co se stalo kvůli jejímu pádu, nechalo Mé otcovské srdce přetéct a sklonil jsem Se k ní, abych ji zvedl.
To je jen malý výřez z události, která vám byla do detailu vylíčena jiným nástrojem. Proč o tom s vámi mluvím, má jiný důvod.
Chcete Mě následovat, tedy také vaše cesta vede do temnoty. Také vaším úkolem je obalit láskou, která je živena Mojí láskou, své bratry a sestry do lásky tak, že i oni se skloní před touto láskou, aby přispěchali pomocní andělé a mohli vést vaše bratry a sestry z temných oblastí do vyšších sfér.
Je doba návratu domů. Jak často jsem už tuto větu říkal! A každý z vás se podílí na tom, aby láskou přivedl domů Mé děti.
Když došlo k pádu, mnoho nebeských rodin se roztrhlo. Byli jste zoufalí: „Otče, podívej, jak se jejich světlo od nás vzdaluje do nejhlubší temnoty! Opouštějí všechnu vznešenost, kterou jsi nám daroval. Co se z nich má stát?“
Pohlédl jsem na vás klidně a dobrotivě a řekl: „Nebojte se toho, že vaši milí odpadli; děje se to, protože jsem chtěl svobodné děti, které se samy rozhodují, zda spočinou v nebesích nebo také prozkoumají temnoty. Na vaši útěchu vám říkám: Ještě než bude den lásky u konce, budou všechny Mé děti zpátky v nebeské říši u Mě.“
Když jste pak ve vizi sledovali Moji pozemskou cestu, byli jste otřeseni. Přesto mezi vámi nebyl nikdo, kdo by neřekl: „Otče, chceme pomoci přivést své bratry a sestry domů!“ Vysvětlil jsem vám, řekl jsem vám, že to není snadné, protože si ve věčné blaženosti nedokážete představit, co vás čeká na Zemi, co skutečně znamená temnota. To mohu jen Já ze Své vševědoucnosti a Své moudrosti, ale vy nemůžete pochopit hloubku.
Jestliže přesto chcete jít tuto cestu, tak vám slibuji: „Žádné dítě světla neopouští otcovský dům, aniž by nebylo Mnou požehnané a po jehož boku by s ním do hlubin nešel silný anděl strážný. Jestliže jste pak připraveni splnit v pověření na Zemi, co jste si předsevzali, pak nebude po vašem boku jen jeden anděl, ale bude jich tu mnoho, kteří vás podpoří a budou vám pomáhat.
Avšak, Mí synové a dcery, nejde jen o cestu po Zemi, ale o návrat Mých ztracených oveček a proto jsou po vašem boku také mnozí tito ztracení. Zapomněli, jaké to bylo kdysi v domově. Vidí jen vaše světlo, vidí ale také vaše stíny. Stíny, které jste při sestupu z nejčistších sfér dobrovolně kolem sebe položili, ale také stíny, které jste kolem sebe naskládali mnohými inkarnacemi. A poněvadž si Mé ovečky v trnech, v křoví, v temnotě této Země už nevzpomínají na lásku nebe, jsou přesvědčené, že vás mohou napadnout a zvítězit tam, kde máte svá slabá místa.
Tak jste tedy také sestoupili do temnoty a každý z vás stojí uprostřed svého osobního boje. A tento boj, Mí věrní, je veden výlučně láskou, jen prostřednictvím lásky je dosaženo vítězství.
Hovořili jste o tom, jak je těžké jít dnes ve spojení se Mnou. Také to je už boj, neboť ti, kteří kolem vás šíří tmu, chtějí uhasit světlo. Chtějí vás stáhnout na svoji stranu, neboť jejich mocenskou oblastí je tato Země, všechny přilehlé sféry až do třetího stupně.
Také zde jsou různé možnosti zatemnit Mé posly světla. Někteří jdou po vašem boku a útočí na vás myšlenkami: Podívej, to nebo ono ještě potřebuješ! To nebo ono si ještě musíš koupit, patří to k tvému životnímu standardu. Chceš se živit vegetariánskou stravou? To nestačí, chybí ti příliš mnoho bílkovin a zvířata se vám obětují přece dobrovolně atd.
Říkám vám, celý den jste obklopeni těmito vlivy, ale to jsou nejjednodušší metody, jak vás vytrhnout ze spojení se Mnou a namlsat vás lákadly světa. Jestliže však zůstanete v lásce a vaše světlo bude zářit, budete sice někdy podléhat našeptávání, ale vaše láska ke stvoření, k bližním a ke Mně bude mnohem větší než lidská přání, pak budou nasazeny ostřejší zbraně – jak se říká. Přistoupí k vám mocnější bytosti a pokusí se vyvést vás z lidské rovnováhy.
Všichni znáte příběh v písmu o Jobovi. Je trošku zjednodušený a zcela neodpovídá pravdě, neboť Já, váš nebeský otec, bych nikdy neuzavřel pakt s protiláskou, abych zjistil, zda Mě Mé dítě miluje i v nejhorší bolesti. V tomto místě opravuji, co stojí psáno.
Jestliže jste mocná nebeská duchovní bytost – pod touto mocí nerozumím to, co chápete pod pozemskou mocí, ale velký úkol, který jste si předsevzali a ke kterému vám daruji veškerou sílu –, pak dále září vaše světlo, a pak už nebude stačit zmást vás maličkostmi, odtáhnout vás od duchovního života.
Nyní je zákon, že Já, váš nebeský Otec, tento boj musím připustit, neboť Můj posel světla, Můj syn, Má dcera, nese v sobě přece veškerou moc, slávu a vznešenost a tak musí čistě duchovní svět o krok ustoupit a musí dopustit, že temnota, v jejíž oblasti se Mé dítě světla nachází, přistoupí k poslům světla z nebes a podrobí ho tvrdým zkouškám.
Tyto zkoušky jsou pak osobní cestou po Golgatě. Zástup andělů po vašem boku, kteří nejsou vševědoucí jako Já, se o vás bojí, stále znovu se dívají do Mých očí: „Otče, to je příliš pro toto lidské dítě, přece neví, jaká moc, síla a vznešenost v něm jsou!“ A Já musím Své anděly utěšovat a říct: „Neví to, ale Mé dítě to ucítí. A i když bude útok sebemocnější, tak si vnitřní duchovní síla Mého syna, Mé dcery prorazí cestu. A stane pevně na skále ve vlnobití, neboť bude zakořeněné ve Mně a Já Jsem pevný základ.
Když takové útoky proběhnou, jak se pak zachováte? Určitě pak budou dny, kdy budete plní zoufalství ohledně Mé lásky, Mé ochrany pro vás. Když pak bude k nebi směřován váš křik: „Otče, kde jsi, proč to dovoluješ, aby mě tak trápili!“ – pak zabolí tento křik také Mě, ale Já nesmím nic dělat, protože všechna moc, síla a vznešenost jsou v Mém dítěti a toto je mocenská oblast temnoty.
Nezápasil jsem snad také v Getsemane, nepotil jsem snad krev? Neprosil jsem také Já: „Otče, nechej tento kalich přejít kolem Mě, jestli to jde!“ A vy jste byli ochotni rovněž přijmout tento kalich a pomoci Mému andělovi Rafaelovi, nositeli lásky, aby tento kalich nepřetekl, což by znamenalo Moji předčasnou smrt ještě před ukřižováním.
V převelké synovské lásce vzal Rafael kalich ze Svaté pece a napil se z něj a také vy máte podíl na tomto kalichu svým utrpením na Zemi, což znamená malinkou kapku plnou hořkosti na vašich duchovních rtech.
Nesmím vám pomoci, ale vaše vnitřní Vyšší já, syn, dcera, nechává zářit svoji moc, sílu a vznešenost do člověka a člověk pozvedne svoji hlavu a řekne: „Otče, ano, přivedu své bratry a sestry domů; a i když se mi budou sebevíc vzpírat, obalím je do lásky. Tak jako Ty jsi je na kříži obalil do Své lásky, tak se také já chci za ně modlit a tím je přesvědčit, že láska je nejsilnější moc.“
V této lásce zvítězíte, jako jsem zvítězil Já. A bude slavnost radosti, až se všichni Mí ztracení zase vrátí domů.
Jsem Bůh lásky a přesto stále znovu existují poselství, v niž jsem zobrazován jako rozzlobený Bůh, který říká: „Teď stačí a teď zasáhnu lidi strašnými tresty, které je vyhladí z této Země.“
Skutečně si myslíte, že takto může jednat láska? Tak, jak nechávám dít se, tak nechávám také jednat Své děti. Jednali nesprávně se Zemí, jednali nesprávně se zvířaty, vzájemně se zabíjeli a setba je špatná. Jestliže stoupá ke Mně vaše volání: „Otče, kde nyní zůstává sklizeň, nemůžeš konečně zahájit sklizeň, aby ti, kteří zaseli, složili účty? Podívej na spoustu zvířat, které jsou nyní zase zabíjeny a mnohem více na této Zemi!“ – pak mohu jako Otec lásky jen odpovědět: „Co Mé dítě seje, to samo sklidí.“
Nejsem to Já, kdo zahájí sklizeň. Vše, co se na Zemi děje, vzniklo z předchozí setby, která byla posílena Mými ztracenými ovečkami, pro které byla tato temná setba vhod, aby přinutily Mé ze světla zrozené na svoji stranu a sice také tehdy, když žádají mstu. Já nejsem Bůh msty, naopak!
Z nebeských říší nejsou naplňováni jen hudebníci, vaši skladatelé přijali svá nádherná díla z nebes, vaši malíři kreslí podle nebeských vzorů. V poslední době vám bylo ukázáno, jak krystaly vody – ozářené Mým světlem – nejsou už špinavě šedé a znetvořené, ale jeví se pod mikroskopem v nádherných, šestihranných hvězdicích.
Také tyto výzkumy jsou inspirovány z nebes. Tak jsem nejenže nechal na Zemi růst pro každou nemoc bylinu, ale dotkl jsem se Svým světlem také lékařů, aby vám mohli pomáhat. Také nyní se z nebeské inspirace zkoumá, jak se mrtvá pole zase uzdravují mikroorganismy, jak může být Země znovu oživena a proměněna.
V tuto velikonoční slavnost, Mí synové a dcery, bych vás rád utěšil, když se díváte do zmatků vaší doby. Říkám vám, že je velmi mnoho inspirovaných vědců, kteří nyní bádají v nejrůznějších oblastech, aby se Země znovu vyléčila. Převratnými prognózami se budou snažit přesvědčit lidi, že musí žít se stvořením a ne proti němu, aby nedošlo na sklizeň, kterou člověk zasel, jako např. k náhlé výměně pólů, posunutí Golfského proudu, nové době ledové a mnohem více. A zde říkám ještě jednou: Nehrozím, ale pomáhám svým lidským dětem v lásce.
Proti tomu stojí ten, kdo se vydává za Krista, a ten chce tomuto všemu zabránit. A zde jste žádáni vy. Dívám se do vašich srdcí, nejen do srdcí poslů světla, kteří jsou zde přítomní, ale všech Mých poslů světla, kteří působí na celé Zemi pro lásku a kteří jsou plni lásky připraveni strhnout kormidlo: od nenávisti k lásce, od „proti sobě“ ke „spolu“.
Můj čas není váš čas. Může tedy podle vašeho počítání času ještě trochu trvat, než uvidíte pokroky. Jestliže – jak často jsem to už říkal – budete obalovat v lásce a modlit se za ty, kteří jsou proti Mně, tak nedojde také k moci násilí, v čehož následku utrpí bezpočet Mých poslů světla pozemskou smrt, protože stojí za Mnou, ale Já se objevím na obláčku, Mí Mě poznají a povedou starou Zemi k novém rozkvětu; vše staré pak zanikne. Nebudou už vlády, jak je znáte teď, nebudou už hranice, žádné dělení na rasy, žádná různá náboženství, ale bude už jen pastýř, Kterým Já Jsem, a stádo, všechny Mé děti.
To vám dnes říkám jako radostné poselství. Toto radostné poselství uskutečníte, jestliže budete dál kráčet započatou cestou a nenecháte se otřást sebemocnějšími bouřemi.
Odmlčím se nyní skrze tento nástroj, ale Mé slovo je ještě v kroužku.
Amen
Projevení z moudrosti
Mí milovaní bratři a sestry, právě jsem vám opakovaně přivedl na mysl, kým ve skutečnosti jste, totiž zářící, mocní synové a dcery nebes. A budu to dělat znovu a znovu, než se vydáte na cestu, znovu se stát takovým synem, takovou dcerou.
Chci rovněž rozšířit Svá slova o jeden aspekt, který pro vás může být pomocí při vašem uvědomění si a rozhodování. Ale předtím přistoupím zcela krátce – tím že vám dám obraz – k chápání Velikonoc, které nyní v křesťanstvu vládnou.
V těchto dnech se připomíná Mé utrpení a Má smrt, v neděli Mé zmrtvýchvstání a hovoří se o tom, že jsem spasil lidstvo. Ale na to nejdůležitější z tohoto poselství se zapomíná: Že jsem vložil sílu do každého člověka, který je nyní schopen vstoupit po svobodném rozhodnutí i do nebes, která jsem znovu otevřel.
Můj obraz k tomuto je následující: Představte si, že patříte ke skupince, která je v pustině bez potravin, pronásledovaná nepřáteli. Když nepřijde vaše pomoc, budou vaše dny sečteny. Někdo z vás se rozhodne přinést jídlo. Jde do temnoty, dobře ví, jaká nebezpečí na něj číhají. Ale jde neomylně s láskou v srdci, aby našel pro své bratry a sestry nutné potraviny. Vrátí se, těžce zraněný, ale nese s sebou velký pytel plný jídla, který položí do kroužku a pak podlehne svým zraněním. Tento pytel s jídlem zachrání skupině život, oni se posilní a najdou cestu na svobodu.
Nyní srovnejte tento obraz s tím, co se mnohdy říká, píše a myslí o křesťanské velikonoční události. Stále znovu, při všem ohledu na výkon bratra, který se obětoval, je pohled zaměřen na čin, jako by neexistoval pytel s jídlem. Tak, jako by se matka po porodních bolestech a porodu pořád už jen dívala na těžké hodiny a nevěnovala by svoji pozornost novému životu.
A proto vám říkám: „Zaměřte svoji pozornost na duchovní stravu, na sílu, na pomoc k přežití, kterou jsem přinesl a nedívejte se jen na Golgatu a na zmrtvýchvstání, ale nechejte spásu, ať se stane vaším zmrtvýchvstáním – tím, že si vzpomenete, kým jste, přijmete duchovní stravu, která představuje Moji sílu spasení, s touto silou pracujte a zesilte.“
V knize se 70 školeními jsem vám opakovaně říkal, že žádná bytost nikdy neopustila otcovské srdce, že je jako paprsek světla, který padne do temnoty. Každé dítě představuje takový paprsek. Tento paprsek světla dorazí po dlouhé cestě na Zem a vytvoří tam bod.
Nyní dělají mnozí Mí milovaní bratři a sestry chybu, že se dívají jen na tento bod a ztotožní se s ním. Kdybyste obrátili pohled o 180° a kdybyste se ohlédli za tímto světelným paprskem, neviděli byste se jako člověka, ale poznali byste se jako duchovní bytost, kterou ve skutečnosti jste. Před vámi stane zjevení, které překoná vše, co jste dosud viděli, pokud jde o lesk, vyzařování, jistotu, sílu a lásku. A rozjasní se vás, že jste tím, co před vámi stojí, že člověk není skutečnost, ale vaší skutečností je Vyšší já: Bytost, před kterou stojíte.
Nechám chvilku času, abyste v sobě tento dojem nechali působit, a pak, Mí bratři a sestry, se vás zeptám – přičemž při vašem rozhodování stojí na prvním místě svobodná vůle. – Stoupá z vašeho srdce přání: „Nechej mě stát se tím, kým jsem“? Jestliže je toto přání ve vás upřímné, jestliže se touha ve vás zvětšuje a zvětšuje, pak vsadíte všechno na to, abyste šli vstříc tomuto vašemu Vyššímu já. A s každým krokem bude mizet vaše lidství.
Najednou poznáte, že za vaší zářící bytosti stojí ještě něco mnohem většího, totiž Já, láska v Otci. A otevřel jsem náruč, abych tě k Sobě přitahoval blíž, krok za krokem, abyste se stali tím, čím ve skutečnosti jste.
Jestliže je to, Můj bratře, Má sestro, tvým přáním, řekni ano a vlož svoji ruku do Mé a otevři tento pytel, o němž jsem mluvil, neboť obsahuje vše, co potřebuješ. Všechna duchovní síla je v tobě, abys postupně porazil svého člověka. Cítíš, jak důležité je otevřít pytel a nejen zpívat chvalozpěv na toho, kdo ho přinesl. Tento pytel obsahuje Moji lásku, která vproudila do tvého srdce, když jsem spasil svět. Jestliže řekneš ano, pomohu ti přiblížit se krok za krokem tvému Vyššímu já. Nastanou bouřlivé časy, v nichž bude rozvířeno to, co v tobě je ještě za chyby a slabosti, ale to k tomu patří, neboť chceš přece odložit svého člověka.
Pouvažuj o Mých slovech, Můj bratře, Má sestro a vciť se do sebe, zda je tvá touha už dostatečně velká potkat se s tvojí skutečnou bytostí a zda tě nechá říct tvé přání: „Nechej mě stát se tím, kým jsem!“ Jestliže ano, poznal jsi, co znamenají Velikonoce.
Amen
Projevení z milosrdenství
Mí milovaní synové a dcery, Já, váš nebeský Otec, Jsem ve vašem středu. Roztáhl jsem nad vámi Své ruce a Má láska-milosrdenství proudí k vám všem. Vaše srdce jsou široce otevřená, aby byla naplněna Mým milosrdenstvím.
Vidíte svoji další cestu před sebou, ale není to tak, když se nyní, naplněni Mojí láskou, podíváte na tuto cestu, na vše, co se kolem vás děje, že se vám zdá tato cesta mnohem snadnější? Možná se ptáte, proč to tak je. Má láska vám dává jistotu. Má láska vám daruje poznání; a když se nyní tak těsně vinete ke Mně, spočíváte v Mé náruči, tak máte důvěru, že vše bude dobré. A opravdu, Mí milovaní, říkám vám: „Všechno bude dobré. Dejte lásce čas, aby se dostala do srdcí dětí, které padly nejhlouběji.
Hovořil jsem o tom, jak jsem bojoval se Svojí dcerou, Sadhanou, než přede Mnou lehla do prachu a prosila Mě o odpuštění. Také tento zápas vyžadoval svůj čas. Kdybych Já, váš nebeský otec, nebyl také trpělivostí, byl bych zoufalý z paličatosti a hrdosti, se kterou Mi Má dcera čelila. Ale Já Jsem trpělivost, tak jsem jí dal čas zpracovat vše, než poznala a konečně mohla také připustit, že Já, láska, Jsem největší síla ve stvoření.
Tak je to také s vámi, Mí milovaní. Vím, že vás pojala touha vrátit se domů a vaše denní snaha vás stojí mnoho síly. Stále znovu se na mě díváte a ptáte se: „Otče, proč, jak dlouho chceš ještě tomuto běsnění přihlížet?“ Já však řeknu: „Mé dítě, měj trpělivost a podívej se na Mě a vzpomeň si na to, zač ses modlilo. Vzpomeň si na to, že jsi chtělo být světlem a láskou a přinést svůj díl oběti, který jsi Mi kdysi slíbilo, abys dokonalo spásu.“
Proto měj i ty trpělivost a nechej lásku působit! Jak láska působí, záleží na tom, kolik lásky na této planetě je. Ty sám, každý z vás, může zvětšit míru lásky, která je k dispozici, aby rozpustila pád, aby zahladila důsledky setby. Víte, jak musíte jednat: Tím, že přijdete do Mé náruče, tím že se otevřete a darujete Mi své ano: „Ano, otče, s Tebou chci pokračovat ve své cestě.“ Tím že ke Mně přijdete a poprosíte Mě: „Otče, nechej mě stát se znovu láskou!“ Čím větší bude vaše ochota a snaha, nechat proudit lásku a nechat Mě skrze sebe působit, tím větší síla bude k dispozici. Tato láska je tím, co způsobí obrat u vašich bratrů a sester, kteří zkoumají nejhlubší hlubiny pádu.
Nedívejte se na Mé utrpení, nedívejte se na Moji smrt, ale dívejte se na Můj kříž a spatřete lásku, kterou Můj vykupitelský čin přinesl. Moji lásku, která vše osvobozuje, Moji lásku, která vede zpět všechny Mé padlé děti zase ke Mně.
Ponechte si Moji lásku a také Mé milosrdenství, které jsem dnes vložil do vašich srdcí, jako vzpomínku, a nechejte je proudit do světa, pak bude také pro vás velikonoční slanost slavností radosti! Tak vám ještě jednou dávám Můj proud a přijměte lásku a milosrdenství tím, že spočinete ještě několik okamžiků v tichu a přijmete Mé velikonoční požehnání!
Mé velikonoční požehnání, která není darováno jen vám, ale které daruji všem Svým dětem, které pokládám jako Své utěšující světlo přes celé Své stvoření. Mé požehnání, které však platí také zvlášť pro Mé děti v temnotě, ale také pro duše, které spočívají ve sférách blízkých Zemi a které se Svými anděly také o těchto Velikonocích navštívím, abych přivedl domů ty, kteří jsou ochotní vrátit se domů na Mé otcovské srdce.
Amen