Poselství listopadové
Meditace:
Láska je zároveň světlem a světlo je požehnáním. Požehnání je božská energie. Toto světlo je v každém z nás.
Jdeme se svými pocity do svého nitra. Dýcháme klidně, zhluboka a rovnoměrně. Necháme to dýchat. Dýchá to v nás a pomáhá, abychom na pár okamžiků zapomněli na svého člověka. Jsme světlem, každý z nás vyzařuje tuto božskou energii. Dýcháme a přijímáme s každým nadechnutím a vydechnutí zesíleně lásku Boží. Ale protože se láska rozdává, rozdáváme také my to, co přijímáme.
Naše nitro je světlem, napojené na nekonečnou, nevyčerpatelnou sílu nebes. Uvědomujeme si, že máme pověření, totiž předávat tuto lásku dál. Činíme to v denním životě a činíme to nyní svými pocity a myšlenkami.
To vše je akt tvoření, neboť jsme děti Boží, vydali jsme se, abychom sloužili. Opouštíme svého člověka a pozvedáváme se ve svém světelném těle nad svého člověka. Přitom dýcháme vědomě přes spojení k našemu vnitřnímu prameni a poznáváme, jak se náš paprsek zvětšuje.
Pozvedáváme se v pocitech a myšlenkách nad tento dům, nad tuto ulici, nad toto město. Rozhlížíme se a poznáváme, že všichni jsme navzájem spojeni. Nádherné, jemné paprsky jdou od jednoho světelného bodu k druhému. A se vší naší pozitivní energií, která spočívá ve vůle naše svatého, věčného Otce, záříme na lidi tohoto města, na zvířata, přírodu, matku Zemi. V tomto záření spočívá naše vděčnost k našemu Stvořiteli, který nás vedl do tohoto vědomí.
Pozvedáváme se nad toto město a záříme na zemi a aniž bychom to zpozorovali, počet světelných bodů se zmnohonásobil. Rozhlížíme se. Všude září světlo a stále více světelných bodů se přidává, čím více se pozvedáváme. Tak tvoříme nakonec plášť světla kolem této Země. Děti Boží, které se zaměřily na toho Jednoho, které v pokoře a vděčnosti přijímají a které plné lásky předávají dále.
Naše energie lásky proniká do lidí a duší. Je každému k dispozici a v té míře, jak se žíznící srdce a duše otvírají, proudí do nich láska Boží. Mírní utrpení zvířat, pomáhá rostlinám, stromům, květinám. Zahaluje naši matku Zemi, která nás nese pro tuto inkarnaci, a naše společná láska je naším díkem naší matce Zemi.
Když pozvedneme svůj pohled do nekonečnosti stvoření, vidíme nádherné barvy. Nádherná hudba sfér doléhá k našim uším a do našeho nitra. Dostáváme tiché tušení, co to znamená žít v nekonečnosti a ve věčnosti našeho domova. Nekonečná harmonie námi proudí, protéká námi a vším na této planetě. Pociťujeme a na okamžik mlčíme ve svých pocitech a myšlenkách. Skláníme se před tímto pramenem života, který je pro všechny našim Otcem, naší Matkou, vším. Zcela pomalu se vracíme. Loučíme se s bezpočtem všech světelných bodů, kteří s námi konali tuto práci sloužení, která vlastně nebyla žádnou prací. Všechny je známe. Víme, zůstáváme s nimi spojeni. A víme také, že je nepřehlédnutelný počet stejně smýšlejících, kteří podobně jako my dospěli k tomuto prameni života, kteří od nás neočekávali nic jiného, než že se také my staneme znovu láskou.
Vracíme se zpět do této země, do tohoto města, do této ulice, do tohoto domu a do této místnosti. Uvědomujeme si, že jsme také ještě lidé, ale že můžeme kdykoliv s pomocí světla překročit hranici našeho lidství k blahu bližního. Děkujeme Ti, Otče, za tento velký dar. Hluboce nadechujeme a vydechujeme a vracíme se zpět.
Mé ze světla narozené děti, synové a dcery ze zenitu, Já, Ježíš Kristus, jako váš Otec, ale také bratr k vám hovořím, abych v této době přípravy na Můj duchovní příchod byl ukazatelem směru ve vás.
Tajemství Mého ztělesnění jako Boha z věčnosti se doberete teprve až znovu budete doma. Až do tohoto místa věřte svým vlastním vnitřním pocitům. Nechejte se Mnou vést do moudrosti, která je pro vás nyní přiměřená nynějšímu stavu vědomí. Nejste jen Mé děti, Mí bratři a Mé sestry, ale jste také Mí přátelé, neboť jen k vám tak můžu mluvit, jako jsem kdysi promlouval ke svým učedníkům, když jsem kráčel po Zemi. Byla to tehdy temná doba a přesto zářilo na této Zemi světlo, neboť v nejtemnější době jsem přišel Já, abych každému posílil světlo srdce a vedl s sebou domů Své děti.
Vcházíte do nového adventu, ale tento advent má pro vás hlubší význam. Také v předešlých letech jste se stále znovu připravovali na to sjednocení se Mnou. Zapalovali jste světlo ve svých olejových lampách, putovali jste Mi vstříc, ano, drželi jste skutečně na ochranu své ruce nad plamenem lásky, aby jasně plál, až vás potkám. To je váš advent! Volal jsem vás, abyste Mi na Zemi sloužili. Připomínal jsem vám, co jste Mi kdysi slíbili, a nyní nadešel pro každého z vás čas, abyste se ocitli na cestě, která vás vede k tomuto sjednocení se Mnou, k tomuto Mnou posvěcenému sjednocení, Otec a dítě, nevěsta a Ženich znovu jedno!
Učím vás hovořit se Mnou od ‚Ty‛ k ‚Ty‛, abych mohl vést každého z vás sám na stezkách, které někdy jsou někdy kluzké, někdy temné a někdy také vedou po rozviklaných můstcích. Jistě jdete po Mém boku, neboť ačkoliv uplynulo dva tisíce let, Mí milí přátelé, jen trochu se na této zeměkouli rozjasnilo. Skutečně, přes Zemi je natažena světelná síť a na mnoha místech září světlo skrze jeden nebo více nástrojů, aby přinesly jas těm Mým dětem, které ještě kráčí temnotou. Ale zdání klame. Mnozí si myslí, když pozorují světové dění, že Můj příchod je ještě tak daleko. Neslíbil jsem, že pošlu Svého Ducha, který vás uvede do vší pravdy, které můžete porozumět. A úplně všude působí Můj Duch.
Po této době přípravy přijde doba, kdy zavolám nevěsty Své duše, přijde doba, kdy se s nimi setkám a jistěže (rád) s nimi, když ponesou světlo v lampách. Jistěže(rád) se s nimi potkám, když budou ozařovat cestu nejen pro sebe, ale pro mnohé, kteří touží po světle.
Ale co znamená, že položíte na ochranu ruce kolem plamene lásky? To znamená, že nejste obrněni před kameny, o které zakopáváte, a takovým kamenem, který stále znovu leží ve vaší cestě je pýcha. Když si myslíte, že jste ze sebe něčeho schopni, tak jste už zakopli. Nejste-li úplně v Mé lásce, poznejte v tom to ‚držet ruce na ochranu nad plamenem lásky‛, tak by mohlo světlo vyhasnout. Tak si buďte vědomi cest, po kterých kráčíte.
Advent je čas na přípravu Mého příchodu. Právě ve vašich zeměpisných šířkách vám příroda ukazuje, jak se můžete připravovat. Bílá pokrývka na zemi, sníh na stromech a keřích, na polích a loukách symbolizuje čistotu vašeho myšlení, vašeho cítění, vašich slov, vašich činů. Zdůrazňuji ještě jednou slovo „čistota“ – povšimněte si svých pohnutek, které za tím stojí! Pod touto čistou pokrývkou se rozvíjí nový život ze Mě. Ještě dřímá pod ledem a přesto se mocně rozvíjí. Tak se vyskytují zdánlivé pocity klidu, ve skutečnosti je to čilý život, který se připravuje k mocnému rozpuku, až se vás Mé světlo lásky dotkne a stane se s vámi jedno, jako v přírodě slunce, když stojí vysoko a led, sníh tají a během noci se rozvinou pupeny a přírodou vane jarní vzduch.
V době přípravy jste ještě jednou do nejhlubších hlubin svého bytí žádáni. Přezkoušejte se, Mí milovaní přátelé, jak dalece jste závislí na svém duchu doby. Co pod tím rozumím Já, co tím rozumíte vy? Vaše doba vyznačuje váš život. Jak dalece jste závislí na všech těch věcech, které vás obklopují? Mohli byste např. z dneška na zítřek žít znovu v jednoduchých poměrech, např. bez proudu?
U Mých pozemských dětí obchází strach z přelomu tisíciletí. Čeho se bojíte? Že by mohla technika selhat, na které jste se učinili tak závislými? Nebo nejste závislí? Zeptejte se! To, z čeho má člověk strach, se k němu nevyhnutelně blíží. Vaše stroje mohou fungovat sebelíp, vaši inženýři je promysleli, možná odstranili chyby do poslední kapky, ale vaše myšlenky budou rušit bity a byty. Rozumějte humoru v Mém hlase! Rozumějte, Mí milovaní synové a dcery, také vážnosti, která je za tímto slovem! To, co si dnes myslíte, zítra bude. Čeho se dnes bojíte, to nastane.
Kdo se však ve Mně cítí v bezpečí, cokoliv přijde – vězte, že umím vést ty Své a dávám jim také správné impulzy, tak nebo tak jednat – ten vkmitá do Mé lásky, která s úsměvem přihlíží Mým dětem, jak si počínají s věcmi, o nichž si myslí, že je ovládají, a jimiž jsou nyní z části ovládáni. Proč se usmívám? Mí synové, Mé dcery, daroval jsem vám svobodnou vůli, v této svobodné vůli můžete sáhnout po hvězdách, když chcete, a Já vás nechám sáhnout, nevměšuji Se, jinak byste neměli žádnou svobodnou vůli. Nechávám vás učit se. Nyní rozumíte Mému úsměvu.
Jako dítě, jako tato dítka tady, děláte své zkušenosti na této pro vás veliké, širé Zemi, opakujete svým novým příchodem jednu nebo druhou fázi učení, které jste neporozuměli, až budete tak jako nyní Mí synové a dcery, kteří jsou si vědomi svého pověření a také toho, jaká síla v nich spočívá. Sílu z Mé prasíly jsem vložil do vašich rukou. Jste zrozeni ze světla, tak jako jsem začal v tomto projevení, zrozeni ze světla, kteří zastupujete na Zemi v pozemském rouchu Mé světlo.
Někteří z vás se sešli v Mém díle a rozumí pod tím určité jméno. Co se stalo z Mého díla? Toto dílo spočívá nyní také pod ledem a sněhem. Musí napadnout ještě trochu více sněhu, neboť sníh, který nad tím nyní leží, je trochu zšedlý. Porozumějte symbolice! Sníh ještě napadne, čistý, bílý sníh a život, který se už všude pod touto sněhovou pokrývkou hýbe, vypukne jednoho dne v okamžik, kdy Mé světlo ozáří všechen ten život, a na celé Zemi bude Mé dílo lásky a pokoje přítomné.
Dobře si to pamatujte, také teď už je tady, ve všech společenstvích, ve všech náboženstvích, jak jste slyšeli v meditaci o světelných bodech. Všude se hýbe nový život pro lásku, pro pokoj a bude pokoj, bude láska. Podívej, Já učiním vše nové, nové nebe a novou Zemi. Ale Můj čas není vaším časem a buďte trpěliví, neptejte se Mě pořád, Mí synové a dcery, na to ‚kdy‛! Když se ptáte kdy, jsou vaše myšlenky zaměřeny do budoucnosti, dívejte se přece na to, co se děje teď, jak se ve všech těch pupenech pod Zemí hýbe nový život. Starý zajde, odumře, aby propůjčil sílu novému životu.
Volal jsem vás, neboť je pokročilá doba, jak často jste už slyšeli toto slovo: „Je pokročilá doba!“ Pro každého jednoho nyní nastala doba, pro každého zde v kroužku, ale také pro každého, kdo se ve svém nitru cítí osloven nebo koho v jeho nitru oslovuji na celé Zemi. Nyní je zde doba, kdy se blíží svaté sjednocení. Skrze vaše mystiky jste slyšeli o jednotlivých událostech v minulosti, jaký je to nádherný zážitek, když Otec a dítě, nevěsta a Ženich jsou znovu jedno.
Ale nemají to být jen jednotlivé události, ale má to být tak, jako kdysi mezi Mými učedníky, když je Můj Duch v jednu a tutéž sekundu pojal a ozářil. Tento zážitek o svatodušních svátcích byl pro Mé učedníky sjednocením mezi Otcem a dítětem, mezi nevěstou a Ženichem. Nyní je pro vás doba adventu, přípravy na tuto událost. Se vší vážností a důrazem říkám tato slova, neboť bude to událost, kterou zažijí na celé Zemi ti, kteří Mi šli vstříc jako Mí synové a dcery a drželi své ruce na ochranu kolem světla lásky.
Mí synové, Mé dcery, život na této Zemi pak pro vás nebude snazší, ale těžší, neboť kdo spatřil otevřené nebe, toho pojme touha nebe, toho pojme touha po domově. S tak mocnou silou, že se lidské dítě s pláčem zhroutí. Ale zároveň bude ve vás láska zažehnuta tak silně, láska nebe, že nakonec potlačí touhu a vy půjdete dále po Zemi z lásky v nejhlubší pokoře a budete sloužit.
Čekají pak na vás boje, už předem vás varuji. Není to tak snadné, jak si to někdy představujete: „Co se nám tak může stát, Pane!“ Je správné tak myslet, nemůže se vám stát nic! Ale vězte, světlo také někdy ustoupí, musí ustoupit a sice ze zákona, že se ty Mé děti, které ještě kráčí temnotou, s vámi smí měřit. Pak budete stát sami na širé pláni a budete volat, jako jsem volal na kříži Já: „Otče, Můj Otče, proč jsi Mě opustil?“ Také vy budete volat, používat stejná slova. Ale Golgata bude zvládnuta a vaše dokonání vítězně prolétne nebem i Zemí. Před vítězstvím je boj!
Tak putujte se Mnou, Mí přátelé, Mí bratři a sestry, připusťte v sobě, abych s vámi mluvil, odložte pochyby stranou! Připusťte, abych vás samotné vedl. Společenství je nádherné a také jsem řekl: „Kde se shromáždí dva nebo tři v Mém jménu, jsem uprostřed mezi nimi,“ společenství vám pomáhá ve vědomí společného putování, ale Já chci mluvit s vámi, s každým jedním z vás od ‚ty‛ k ‚ty‛. Neboť i kdyby snad nastala noc, a vy Mě volali v této hluboké noci, tak vás může Mé útěšné slovo zastihnout, i když jen v jedné jediné větě pomoci: „Mé dítě pojď!“ a náměsíčně půjdete nocí své duše, půjdete Mi vstříc.
Tak berte tuto dobu adventní přípravy velmi vážně a nevztahujte ji jen na několik týdnů před vánocemi, ale dívejte se na ni jako na svůj osobní advent, jak jsem už řekl, k spojení se Mnou. V této době přípravy vrůstejte ještě hlouběji do lásky, pokoje, světla, ano, buďte touto láskou, tímto pokojem, tímto požehnáním, tímto světlem v každém okamžiku svého bytí. Přezkoušejte, tak říkám ještě jednou, všechny své pocity, myšlenky, slova a díla! Poslouchejte Mé Slovo a naplňujte Moji prosbu, pokud je to ve vaší svobodné vůli!
Žehnám vám. Láska vás zaplavuje a prozařuje každého jednoho. Má ruka spočívá na vašem temeni k požehnání z nebe.
Amen
Mí milovaní přátelé, pojďme ještě kousek cesty společně a zůstaňme ještě trochu v obrazu, že každý z vás je dítětem v Mé ruce. Jak často jsem používal tento obraz a jak často jste ho používali. Tento obraz má tolik aspektů. Pozorujme jeden takový aspekt trochu důkladněji.
Je pěkné jít veden silnou rukou, v jistotě, že člověk je veden, jistě a bezchybně. A tak se každý jistě vidí velmi často v tomto obraze jako malé dítě, které jde za ruku velkého a dobrotivého Otce. Můžete si představit, že by tento obraz chtěl říct ještě něco jiného? Jste v roli malého dítěte nebo jste o tom už někdy přemýšleli, že pak, když se stanete znovu zářícími syny a dcerami nebes, také potom ještě stále zůstanete dětmi?
Neztotožňujte tedy slovo dítě s malým a slabým, neboť znamená současně silný a svobodný. Co vám má tento obraz říct? Existuje určité nebezpečí v tom, když se vidíte v roli malého dítěte. Rád bych, aby každé dítě dospívalo po Mém boku. Přesto zůstane dítětem na věky věků. Nestačí pln důvěry říct: Jdu po Tvém boku! Můj bratře, Má sestro, Má prosba na každého zní. Vyrůstej u Mě, neboť skrze symboliku Mé ruky k tobě poproudí vše, co potřebuješ ke svému růstu.
Na čem závisí tvůj růst? Na tobě nebo na Mně? Co ti brání v tom, abys nechal proudit energie lásky ve větším objemu. Hovořil jsem o tom, že se sebe ptáte, kde jsou vaše závislosti, váš strach, vaše starosti. Nejsou to všechno překážky na cestě duchovního růstu? Jak se snáší závislost se svobodou, strach s důvěrou, starosti s oddanou láskou?
Oddanost v lásku je klíčem, abyste učinili na cestě do nebes velké kroky vpřed. I pak, Mí přátelé, zůstanete Mými dětmi, ale už ne dětmi, které jdou vedle Otce jako malé děti, ale které v poznání svých vnitřních veličin pochodují vedle Mne zpříma a přesto po Mém boku.
Posílám k vám Svoji lásku jako sílu pro vaše rozhodnutí. Tato Má láska je Mým požehnáním, Mojí energií pro vás.
Amen