Tichá radost

Poselství - prosinec 2009

Poselství - prosinec 2009

zpět

Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

19. prosince 2009 v Norimberku

 

Vánoce

 

Setkání společenství v mystice lásky k našemu Pánu, Ježíši Kristu.

Následně, po hlubokém odevzdání se našemu nebeskému Otci, vysvětlujeme, jak naslouchat Jeho Slovu, které je v každém dítěti,

a jak rozvíjet dar léčení.

 

 

Božské projevení z trpělivosti

 

Svatý, svatý, svatý! Nesčetně andělů se přidává ke chvalozpěvu, a Já, Rafael, Služebník Pána v lásce, jsem ve vašem středu, abych vám ohlásil Pána.

 

Je pro mě velká čest a skláním se v pokoře před Tím, který nám přinesl spásu, který se stal člověkem, žil na zemi, aby vám byl nablízku, aby přinesl nebe na zem a znovu je otevřel.

 

Tak jsme zde shromážděni a Pán je v našem středu. Naše srdce vzplála láskou a hlubokou úctou.

 

Přinesli jsme vám z věčného domova něžné květy, které jemně a nádherně voní, které jsou takové ryzosti, jakou na zemi neznáte. Otevřete své ruce! Nesčíslné květy do nich vkládáme.

 

Měli byste vědět: Nejste sami, jste obklopeni světlem, neboť Pán je ve vás, a mnoho andělů je kolem vás a doprovázejí vás na vaší pozemské cestě. V noci, když člověk spí, a duše je s Pánem na cestě, doprovázíme vás i my.

 

Tak zvěstujeme velkou radost: Pán, Spasitel se narodil. Otevřete svá srdce, sourozenci světla a lásky, a nechte Ho přijít.

 

 

Božské projevení z lásky

 

Skutečně, nebe je uprostřed mezi vámi a Já, Otec Ur, Jsem ve vašem středu v moci a nádheře, doprovázen Mými anděly. Paprsek světlejší než slunce je kolem vás. Tento paprsek se dotýká vašich srdcí a otevírá je doširoka pro Mé světlo lásky.

 

Slyšte, Moji synové a dcery, začala nová doba! Ze Svého pracentrálního světla jsem poslal na zem paprsek. Tento paprsek se dotýká srdcí Mých dětí, i těch, kteří jsou ještě proti Mně. Působení jsou různá. Pro vás, kteří jste připraveni sloužit Mi na zemi v lásce, toto záření znamená, že vám mohu položit do rukou přebohaté dary milosti. Čím více rozšiřujete své srdce myšlenkami, slovy a činy lásky, tím silněji mohou tyto dary milosti skrze vás působit.

 

Je to nádherné světlo, které již nyní vyzařujete – pouze vaší snahou překonat lidské těžkosti. Předkládáte mi je, abyste mohli plnit svůj úkol, sloužit Mi jako poslové světla. Proto vyplňte Mou prosbu a vysílejte lásku, mír, požehnání a zdraví jako světlo.

 

Kdybyste dokázali toto světlo vidět, již byste dále nepochybovali o tom, že Mi na zemi sloužíte s takovou intenzitou, jaká převyšuje vaši představivost. Mé prasvětlo posiluje vaše myšlenky, podporuje léčivé síly a spojuje se s vaší láskou. Postupně budete vrůstat do nebeské lásky. V nadcházející době budete moci konat ještě mnohem větší věci, než jaké jsem konal na zemi . Mé dary milosti ale mohou působit jen v tom, kdo své srdce nebeské lásce otevře.

 

Co je lidská láska a co je nebeská láska? Lidská láska dělá rozdíly. Toho nemáte tolik rádi, onoho máte mnohem raději. Když vás ale obsáhne Můj paprsek božské lásky, tak budete milovat tak, jak miluji , a miluji všechny Své děti stejně.

 

Neexistují žádné náhody. Tak jsem vám dal do rukou tyto oba vánoční příběhy. [Proč zůstala černá ovečka v jesličkách a Jak se modlí srdcem – viz Vánoční příběhy nebo na www.liebe-licht-kreis-jesu-christi.de]

 

'Černá ovce' slouží jako symbol pro lidi, na které stále ještě shlížíte přezíravě, když se pohybujete ve vašich lidských pocitech. Když ale vkmitáte do Mé božské lásky, tak se díváte Mýma očima na bližní, které byste označili za černé ovce.

 

A i ten, který sedí před kostelem a popíjí víno, bývá příliš rychle odsouzen. Nemíváte vždycky znovu myšlenky jako např.: „Ten jen nechce pracovat, existuje přece veřejná sociální péče a plno dalšího“? Když ve vás získá prostor Má božská láska, tak se díváte do srdcí svých bližních a vidíte světlo v onom žebrákovi, který sedí na schodech. Vidíte světlo v mnohém člověku, kterého jiní lidé odsuzují, a nevědí, že zde jde anděl po zemi, aby se naučil pokoře.

 

Leckterá vysoká bytost z nebe Mě následovala, šla do hlubin, aby Mi zde sloužila. Lidské myšlenky, pocity a pak i slova se zmocnila andělského bytí. Je ale obklopena září paprsku, a proto nejde nepoznaná po zemi. Ti, kteří jsou ještě proti Mně, poznají nebeského posla a chtějí ho srazit, aby nemohl na zemi šířit světlo.

 

Proto není žádný anděl v lidském šatě chráněn před pádem. Aby pýcha ještě jednou nevedla k pádu, přijímá onen anděl inkarnaci člověka, jehož způsob života a činy dříve nejvíce odsuzoval.

 

Podívejte, dali jste Mi ve vašich srdcích své Ano, že budete světlem na zemi, a každý z vás je doprovázen světlými anděly, kteří vás podporují a pomáhají splnit váš úkol na zemi. Opakuji: Začala nová doba, temnota musí ustoupit, i když se všude na zemi zoufale vzpírá. Chce uhasit světlo, které již tuto zemi osvětluje.

 

Svitem Mého pracentrálního světla jsou Mé padlé děti oslabené a zasažené v srdci. Ještě ale nevědí, co toto pohnutí vyvolalo. Utíkají před světlem, ale nemohou se nikde schovat. Mé světlo proniká zemí a Mé volání se rozléhá: „Pojď domů!“

 

Kladu do vašich srdcí rozmnožené dary milosti, abyste mohli pomáhat svým zoufale bojujícím sourozencům. I kdyby na vás měli reagovat zlostně, žehnejte jim, neboť se nemohou kvůli světlu, které se jich zmocnilo, chovat jinak. Jak by se měli bránit, když již neumí milovat? Jejich reakcí je odpor, zlost, nenávist a mnoho dalšího.

 

Mí poslové světla, jste nyní povoláni, sesílat mír do srdcí těch, kteří se proti vám staví – nezáleží, jestli na pracovišti, v rodině nebo kdekoli jinde – a zabalovat je do nebeské lásky, do lásky, která již nedělá žádné rozdíly. Ještě tuto lásku neumíte žít, ale říkám vám: „Vrůstáte do této lásky.“

 

Zde v kroužku jste začali ještě jednou školení, které jsem vám před několika roky dal. V tomto školení, které nyní bude pokračovat na vyšší rovině, tuto všelásku pocítíte a naučíte se jí. Vkmitáte do božského vědomí. Postupně pocítíte, co to znamená: Milovat stejně každou rostlinu, neopovrhovat ani kamenem u vašich nohou, milovat zvířata, i ty, ke kterým nyní ještě cítíte odpor.

 

Toto všechno způsobují Mé dary milosti a Mé záření z pracentrálního světla, které mocně a silně obsáhlo zemi. Toto záření je tvořivá síla, a posiluje i vaše tvořivé síly. Každá myšlenka je tvořivá síla. Říkám vám, když za nějaký čas – ne až za pár let, nýbrž velmi brzy – zabalíte bližního do lásky, tak se sami zachvějete z této síly světla, která vámi proudí, a budete mít cítění, zahalit nejen tohoto člověka nýbrž všechny lidi do této lásky. Ano, vaše cítění překračuje tuto zemi. Vaše vědomí se proměňuje. Je to vědomí vašeho vnitřního bytí, anděla, kterým ve skutečnosti jste.

 

Přesto na sobě ještě budete mít slabosti a nedostatky, jinak byste nemohli na zemi žít. Nyní opakuji, co jsem vám již vícekrát řekl: „Je dobré, když si svých slabostí, svých nedostatků všimnete, když se snažíte o více lásky, o více dobroty, o vyrovnanost, o mírnost a mnoho dalšího. Avšak nyní je mnohem důležitější, abyste se přiblížili svému vnitřnímu vědomí, vědomí anděla z nebes.“

 

Chci skrze vás jít po zemi. Neříkám vám, jaké tmavé mraky se stahují, neboť nejsem žádný Bůh, který vás učí strachu, aby Mé děti ke Mně přicházeli ze strachu. Ne, Jsem Otec Lásky! A když říkám, že tmavé mraky jsou nad zemí, tak je to pro vás povzbuzení, abyste rostli ve své činnosti posla světla, neboť vy jste ti, kdo tyto mraky protrhávají a dopomáhají, aby se světlo prodralo.

 

Vy zde – každý z vás – máte svůj úkol. Nechtějte vždycky stejně vykonat něco zcela výjimečného! Podívejte, tím byste se dostali do nebezpečí stát se pyšní. Jako příklad jsem vám vždycky jmenoval hodiny: Dvě ručičky vám udávají čas. Mohly by se ale pohybovat, když by nefungovalo to nejmenší kolečko? Ne!

 

A to je další bod, který vám při této vánoční oslavě kladu na srdce: „Vrůstejte do jednoty! Všechno, co každý jednotlivec vykoná, konáte přece společně, a je to to jedno velké dílo: Přivést Mé děti opět domů, ukončit pád.

 

Když jako člověk plníte své úkoly na zemi, tak je to také důležité, neboť tam, kam jste postaveni, ať již do rodiny, nebo do zaměstnání nebo kamkoli jinam, máte také nějaký úkol ke splnění. Ale ani zde byste v budoucnu neměli rozlišovat, neboť vaše lidské úkoly jsou ve skutečnosti i duchovní.

 

Kolik světla můžete vnést do svých rodin! I když ve své rodině cítíte odpor, myslete na Mé Slovo, které jsem vám dnes dal: Jsou to ti, kteří ještě nesnesou paprsek z Mé pracentrální hvězdy a brání se mu.“ O to více lásky byste měli v tiché modlitbě sesílat do jejich srdcí.

 

Když se setkáte s potížemi na pracovišti, mají ty samé příčiny. Nebude pro vás jednoduché, když vás budou tížit rozbroje, hádka, ano i nenávist a lež, myslete tehdy na Mé Slovo: „Jsou to ti, kteří ještě nedokážou snést Mé záření. Jsou to ale i ti, Mí synové, Mé dcery, které jste chtěli přivést domů.

 

S každou myšlenkou lásky, s každým požehnáním budete moci mírnit, ano i rozpustit, negativní pohnutky ve vašem protějšku, a touha se probudí ve vašich sourozencích, a budou otevření rozhovorům, které je nakonec povedou směrem k domovu. Nenechte se odradit!

 

Ciťte nyní, jak se Můj dar milosti záření dotýká vašeho nitra, šíří se vaším tělem až do nekonečnosti. Jste láska z Mé lásky, Mé věrné obrazy, které jsem stvořil. Ciťte nyní!...

 

Slovo zazní nyní skrze milosrdenství:

 

 

Božské projevení z milosrdenství

 

Skutečně, skutečně, říkám vám: „Buďte si vědomi svatosti okamžiku Mého narození! Buďte si vědomi svatosti Mého příchodu.

 

Tak, jak jsem velmi temnou zemi a chlad, který ji obklopoval, osvětlil Svým světlem a zahřál, tak osvětluji a zahřívám i vaše dny a vaše noci. Ano, každý okamžik vašeho bytí naplňuji Svou láskou a Svým milosrdenstvím.

 

Tak, jak jsou nyní v této místnosti přítomni nespočetní andělé, tak vás Mí andělé doprovázejí – vedeni Mou láskou – i na všech vašich cestách. Podívejte, nejen andělé jsou v místnosti, ne, přivedli nespočetně duší, které se vydaly přitahovány svatostí tohoto okamžiku na cestu, aby viděly a slyšeli, co zvěstuji.

 

Zvěstuji vám, že jsem se narodil nejen před dvěma tisíci lety, nýbrž i že Jsem zde v každém okamžiku stvoření, a všem lidem, kteří ke Mně přicházejí, dávám Svůj pokoj. Tak vás nyní objímám Svou láskou a milosrdenstvím a pomáhám vám otevřít vaše srdce, aby Mé vánoční světlo mohlo naplnit vaše srdce, a vaše duše byly naplněné Mou nebeskou radostí.

 

Všichni cítíte teplo ve svých srdcích. Z Mé lásky a milosrdenství prozařuji vás všechny, kteří jste zde přítomni v duchovním ale i lidském šatě, Svými léčivými silami. Proudí vašimi dušemi a vašimi těly. Prosvětlují stíny a závoje vašich duší.

 

Vskutku říkám vám: „Paprsek světla prochází touto místností a bere sebou všechno, co je ve vás a staví se lásce do cesty.“ Tak je Můj příchod příchodem zdraví, příchodem, který vás všechny vede z tíhy putování po této zemi a naplňuje vás lehkostí bytí.

 

Rozevřete nyní všechny své vnitřní oči a zpozorujete záři, kterou vám dávám, záři onoho Svatého světla, se kterým jsem se vám odevzdal jako Jezulátko v jeslích. Tak Jsem přítomen i ve vašich srdcích. Jak Mě Josef a Maria ochraňovali, tak Mě i vy máte ochraňovat tím, že jdete po cestě lásky a milosrdenství.

 

Skutečně, říkám vám, láska a milosrdenství ve vás vyrostou v drahocenný poklad. Tímto drahocenným pokladem obdarujete celé stvoření a i sami sebe. Tento drahocenný poklad je nebe ve vás, kterým Jsem , váš nebeský Otec a Bratr, Ježíš Kristus. Každý okamžik se chci znovu ve vás narodit, aby každý okamžik byl pro vás Mým Svatým okamžikem, okamžikem lásky, okamžikem radosti.

 

Láska a radost se rozšíří v celém stvoření. Podívejte se nyní na tmavé mraky, které se stahují! Má láska a Mé milosrdenství je obalí a rozpustí. Tak, jako jsem kdysi přivedl zpátky Svou Sadhanu z hlubin temnoty, tak budou všechny tyto mraky, které ztělesňují temnotu, skrze lásku vysvobozeny z jejich dosavadního bytí.

 

Ano, všechno tmavé, všechno studené, všechno strnulé, co je obklopuje, co zabraňuje, aby Má spasitelská jiskra, která v nich dávno je, vzplanula, to vše bude vzato pryč Mou láskou a milosrdenstvím. Tak se očistí a uzdraví a připraví se na cestu zpátky.

 

Skutečně se tedy nebojte těch tmavých mraků, i když se vám zdají hrozivé, Moji milovaní! Musí být, aby Mé světlo a Mé milosrdenství mohly působit skrze vás, kteří jste zde v místnosti, ale i skrze všechny nespočetné posly světla na zemi. Nejste sami, upamatovávám vás na to, že mnoho andělů je po vašem boku.

 

Když uvidíte mraky, tak se ponořte do svého srdce, a uvidíte, že jako Jezulátko Jsem ve vašich srdcích, a řeknete: „Otče, s Tebou! Podívej se na ty tmavé mraky, jsou to Tvé děti, kdo tyto tmavé mraky vytvořil! Otče, chci Ti pomoci je v lásce rozpustit.“

 

Skutečně, plameny ohně se zvednou z vašich srdcí, budou kmitat vzhůru k mrakům a rozpustí je. Nemějte tedy opravdu žádný strach, nýbrž se radujte ze svatosti tohoto okamžiku. Jsem zde! Jsem ve vás narozený v každém okamžiku stvoření.

 

Nebe se nyní otevírá, a Mé světlo prší dolů. Nádherné kapky světla padají dolů a naplňují stvoření, naplňují vaše bytí. Přinášejí mír, po kterém tak nesmírně toužíte. Tak má v sobě každá tato kapka světla nejen Mé světlo a Mé milosrdenství, nýbrž vždy tehdy, když některá z těchto kapek na vás, na vaše sourozence, na zvířata a rostliny, na nerosty, dopadne, slyšíte zvony míru.

 

Ano, Moji milovaní, nyní je slyšet harmonické, ale i hlasité, nádherné zvonění, které zní celým stvořením. Je to Můj mír, který vám dávám. Tak rozevírám nyní nad vámi a nad celým stvořením Své ruce: Přijměte Mé Vánoční požehnání, které vás bohatě obdarovává Mou láskou a Mým milosrdenstvím, a které naplňuje vše, všechen život a všechno bytí na této zemi!

 

Buďte si jistí, Moji milovaní, že vás nesmírně miluji a svírám vás nyní do své náruče! Vnímejte tento okamžik, být ode Mě sevřeni v Mé náruči, a slyšte Můj tlukot srdce: „Mé dítě, miluji tě! Mé dítě, miluji tě! Mé dítě, miluji Tě!“ Tak zaznívá Můj tlukot srdce stále a navěky stvořením.

 

Amen.

 

 

Modlitba:

 

Milí sourozenci, Ježíš nám přinesl mír.

 

Náš nebeský Otec nás dnes tak bohatě obdaroval, abychom tyto dary milosti dávali dále.

 

Vnímáme v našem středu misku. Do této misky chceme vložit všechny své osobní problémy, všechny své obavy, své starosti, všechno, co nás tíží.

 

Nyní jsme volní. Myšlenky již nekrouží kolem našich starostí a bolestí, dali jsme je Ježíšovi.

 

Chceme nyní dar, který nám nás nebeský Otec vložil do rukou, dávat dále do světa otevřenýma rukama. Posílat na této zemi mír do každého lidského srdce, duchovně láskyplně obejmout všechny své sourozence, tak jako Otec miluje nás.

 

Nemocným sourozencům, ale i zvířatům a stvoření dáváme zdraví, které jsme v přehojné míře přijali od našeho nebeského Otce. Ať zdraví proudí do země a do všeho, co nese život.

 

A požehnání, Otče, se kterým jsi nás tak láskyplně vzal na Své srdce, i toto požehnání posíláme dále ke všemu bytí. Cítíme, jak andělé podporují naši modlitbu, a my jsme spojeni se všemi ostatními posly světa na této zemi.

 

V hluboké úctě a lásce, ó Otče, se před Tebou skláníme jako Tví synové a dcery, a v budoucnu se budeme snažit, ještě více než doposud: posílat lásku, mír, požehnání a zdraví jako světlo do světa.

 

Díky, Otče, za tlukot srdce, který ještě všichni cítíme, když jsi nám řekl, jak moc nás miluješ. A říkáme. „Otče, a my milujeme Tebe!“

 

Milí sourozenci, Ježíš je naše Světlo. On je náš Přítel po našem boku a na Něm chceme nyní zapálit naše světlo a předávat ho jako symbol dále. Ne jen zde v kroužku, nýbrž vždy chceme pamatovat na to, že vyzařujeme do světa světlo našeho milovaného Pána a Spasitele, našeho Otce, neboť proto jsme na zemi. – Zapálíme svíčky.

 

Píseň Tichá noc, Svatá noc...

 

Nyní se sice ve vnějšku rozcházíme, ale v nitru putujeme ruku v ruce po této zemi.

 

A ve Svaté noci, někdy, až budeme spát, se setkáme na druhé straně u našeho milovaného nebeského Otce a oslavíme s Ním Jeho narození na zemi, ale i naše narození.

 

Tak, jako On kdysi mohl říct „Dokonáno“, tak budeme i my toto „Dokonáno“ moci říci. Navzájem si všichni pomáháme. Když někdo je jednou slabý, tak ho posilujeme – nevědomky – neboť skutečně jdeme ruku v ruce.

 

Když zavřeme své oči pro tento svět, tak všichni jistě řekneme – vím to ve svém srdci – „Otče, je dokonáno!“. Všichni se vracíme domů k Tobě a vedeme do věčného nebe všechny ty, po kterých tak moc toužíš, které jsme chtěli přivést se sebou domů.“

 

V tomto duchu se rozcházíme. Přejeme si požehnané Vánoce a požehnaný čas, než se opět uvidíme.

-

 

Vánoční příběhy

 

Proč černá ovečka zůstala v jesličkách

 

Tento příběh nikdo nezná. A má to svůj důvod: černé ovečky jsou totiž v noci špatně vidět – a v tmavé stodole stáji už vůbec ne. Ale to se někdy může vyloženě hodit.

 

Pastýři na dalekém poli před Betlémem neměli Samy, černou ovečku, rádi. I když Samy byla jediná a tím vlastně zvláštní. Černá vlna neměla žádnou dobrou cenu, protože se dala těžko barvit.

 

O bílé ovce naopak pastýři pečovali a opatrovali je. Jejich vlnu šlo podle libosti barvit. Červená, žlutá, modrá, jak to zrovna bylo v módě. To lidé vítali a pastýřům to přinášelo peníze. Černá vlna zůstávala černá. Tam se toho nedalo moc dělat.

 

A tak si Samy musela leccos nechávat líbit. Nejen že si většinou pastýři nevšímali nebo si na ní vybíjeli svoji špatnou náladu. Ale i bílé ovce k ní nebyly zrovna zvlášť milé. Mluvily o Samy špatně, stoupaly nenápadně na její tenké nohy, odstrkovaly jí od žlabu s krmením nebo od míst s tučnou trávou a vyprávěly jejím mladým, že to je zlost, co udělá ovci černou. Nebo hloupost.

 

Tak zůstala Samy samotářem a k tomu ještě celkem hubená. To bylo ale zase její štěstí, protože jinak by už dávno byla skončila u řezníka... „Ani k tomu se nehodí!“, nadával si pro sebe nejstarší z pastýřů.

 

Onoho večera, když se jim zjevil anděl, většina z nich už spala. Tenhle příběh ale zná každý. Co ale není všem známé, je, že Samy byla také u toho, když pastýři navštívili dítě ve stáji a jeho rodiče a přinesli dárky – i bílou, měkounkou vlnu.

 

Samy byla zvědavá, měla ale strach, že ji pastýři a ostatní ovce nepustí dopředu. Tak se mezi Josefem, volem a oslíkem přitiskla do rohu stáje. Od tamtud mohla všechno přesně pozorovat. Především Jezulátko. A jednou dokonce zamžouralo směrem k ní! Samy byla blažená.

 

Jednou začal být pro Marii ten shluk ovcí a pastýřů příliš barevný. Dítě potřebuje nutně spát – a ona sama možná ještě mnohem víc – po těch všech štrapácích. Kromě toho chtěli ještě přijít i ti tři králové. Takže zkrátka Maria vyhodila všechny hosty, lidi a ovce ze stáje. Zavřela dveře, nakojila miminko, položila ho do jesliček, schoulila k Josefovi, zhasla jeho svítilnu a usnula.

 

Samyho Maria ale jednoduše přehlédla. Byl přeci černý. A ve stáji bylo i přes svítilnu celkem šero – a v rohu, kde se Samy krčil, teprv...

 

Když i vůl a oslík potichu pochrupovali, připlížil se Samy potichu až ke krmítku, ve kterém Jezulátko leželo. Opatrně šťouchal Samy svým teplým vlhkým nosíkem do miminka. Bylo ještě vzhůru a přitulilo se k Samyho měkoučké hlavě. Malé ručičky sáhly do měkké srsti – Samy se vůbec neodvážil pohnout. Tak svým dechem a svou teplou vlnou hebce udržoval dítě v teple. Až do rána.

 

A protože si Ježíš hned na první pohled s černou ovečkou tak dobře rozuměl, přilnulo i Marii a Josefovi rychle k srdci. Samy směl zůstat. Stál teď vedle vola a oslíka ve stáji.

 

Od té doby mělo Jezulátko srdce pro černé ovce. Neboť právě oni jsou často ti nejmilejší.

 

 

 

Jak se modlí srdcem

 

Jak se modlí srdcem ukazuje tento dojemný příklad jednoho jednoduchého Clocharda z Paříže, jak bylo otištěno v jedněch místních pařížských novinách:

 

Pavel trávil většinu času venku. Měl velkou zálibu v kostele sv. Jakuba v Paříži, u jehož vstupní brány žebral o almužnu. Flaška vína mu byla věrnou společnicí – cirhóza jater a další nemoci ho rozežíraly. Barva jeho obličeje nevěstila nic dobrého. Lidé z této čtvrti čekali už jen na to, až tam ze dne na den už nebude, aniž by se ale o něj nějak zvlášť zajímali.

 

Byla tam ale ve společenství jedna dobrá duše, paní N. Byla velmi smutná z toho, když ho tam viděla takhle strašně samotného, a často s ním tedy mluvila. Všimla si, že Pavel ráno na nějakou dobu opouštěl své stálé místo u vstupního portálu a chodil do kostela. Tam se posadil na židli v první řadě, přímo před svatostánek. Prostě tak – zdánlivě, aniž by cokoli dělal. Jednoho dne se ho paní N. ptala: „Viděla jsem, že často chodíš do kostela. Co děláš, když tam hodinu sedíš, jen tak, aniž bys něco dělal? Nemáš ani růženec ani modlitební knížku, a někdy si jen trochu zdřímneš. Co tam děláš? Modlíš se?“

 

„Jak se mám umět modlit! Od té doby, co jsem byl ještě malý a chodil do náboženství, jsem všechny modlitby zapomněl. Už žádnou neumím! Co tam dělám? To je úplně jednoduché: Jdu ke svatostánku, tam, kde Ježíš bydlí úplně sám ve svém domečku, a řeknu mu: „Ježíši, to jsem já, Pavel! Přicházím tě navštívit!“, a pak ještě chvíli zůstanu, aby tam holt někdo byl.“

 

Paní N. nevydá ani hlásku. Nezapomene, co právě slyšela. Dny míjejí, jeden podobný druhému. Ale, co muselo přijít, přišlo: Jednoho dne Pavel od předního portálu zmizel. Byl nemocný? Možná umřel? Vyptávala se a našla jeho stopu v nemocnici. Jde ho navštívit. Chudákovi Pavlovi se daří velmi špatně, visí na plno hadičkách a má tu pro umírající typickou šedou barvu v obličeji. Lékařská prognóza nemohla být horší. Příštího dne přijde paní N. opět a je už připravená na to, že uslyší tu smutnou zprávu.

 

Ale ne! Pavel sedí úplně zpříma na své posteli, je čerstvě oholený, má živý pohled a vypadá úplně jako proměněný! Výraz nepopsatelného štěstí vyzařuje z jeho rozzářeného obličeje. Madam N. si mne oči. Ale ano, je to skutečné!

 

„Pavle, to je neuvěřitelné, ty jsi vstal z mrtvých! Ty už nejsi ten samý, co se ti stalo?“

 

„No jo, bylo to dnes ráno, to se mi nedařilo vůbec dobře; pak jsem najednou uviděl někoho stát tady u nohou své postele. Bylo to krásné, nepopsatelně krásné! To si vůbec nedokážeš představit!

 

Usmál se na mě a řekl: „Pavle! To jsem já, Ježíš! Přišel jsem tě navštívit!“

zpět