Tichá radost

Poselstvi - Ruhpolding, září 2010

Poselstvi - Ruhpolding, září 2010

zpět

 Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

Ruhpolding

 

10. - 12. září 2010

 

Slavnost lásky

 

 Pátek 10. září 2010, večer

 

Modlitba:

 

Milovaný Pane, Ježíši Kriste, někteří z nás se již několik týdnů těšili na naše setkání v Ruhpoldingu. Otče, děkujeme Ti, že jsme zde shromážděni v tomto kroužku a za to, že jsi uprostřed mezi námi. Děkujeme Ti, že nad námi držíš Svou ochrannou a láskyplnou ruku a že v Tobě máme tak dobrého, milého Otce, a ne vzdáleného Boha.

 

Tvá milost je s každým z nás, Otče. Jsi tu vždy pro Své děti, a my můžeme se všemi starostmi a bolestmi, se všemi problémy přijít k Tobě. Tak jdeme nyní do modlitby, s přímluvami za nás, naše bližní a nejdražší, ale i za všechno neštěstí v tomto světě.

 

Milý Otče, vyslyš naše prosby, jako by byly něčím velkým od Tebe, přijmi nás v naší jednoduchosti.

 

Otče, tak začínám s prosbou, nechť jsme dnes v kroužku ochraňováni a opatrováni, aby každý mohl otevřít doširoka své srdce. Prosím Tě za tolik lidí, které stále znovu potkáváme, kéž od Tebe mohou přijmout zdraví a světlo a jsou vedeni Tvou láskou.

 

Díky, Otče.

 

Amen.

 

 

Následovaly modlitby ze sourozeneckého kroužku.

 

 

Vysvětlení k projevením

 

Milí sourozenci, náš nebeský Otec k nám nyní bude mluvit. Pro ty, kteří jsou v kroužku noví, vysvětlím, že Bůh nikdy nemlčel. Mluvil ve Starém zákoně; v Novém zákoně k nám mluvil skrze Ježíše, když chodil v Ježíši po zemi, a nyní v třetí době jde Duch našeho nebeského Otce po zemi a mluví ke Svým dětem.

 

Ano, chce v srdci dětí mluvit ke každému jednotlivě. Je to pro nás všechny dar milosti, za který jsme hluboce vděční, přece jen jsme zde na zemi lidmi a máme mnoho starostí a necháváme se také stále znovu vtahovat do světa.

 

Přesto k nám náš Otec mluví, láká nás, volá nás v našem srdci, ale někdy ho neslyšíme. Čas od času ale jeho tichý hlas vnímáme. Musíme v sobě dát své Ano Slovu našeho nebeského Otce, neboť máme svobodnou vůli. A tuto svobodnou vůli náš nebeský Otec respektuje.

 

Když své srdce doširoka otevřeme a přijdeme k němu: „Otče, tady jsem, Tvé dítě“, pak se může stát, že uslyšíme Jeho tichou odpověď, která proudí přes naše myšlenky: „Mé dítě, konečně, tak dlouho jsem na tebe čekal. Nyní ses vrátil do svého Vnitřního chrámu, ve kterém k tobě mluvím. Chci tě vést a směrovat, když to jen budeš chtít, Mé dítě“.

 

Když se setká více sourozenců, tak jako dnes, tak mluví náš nebeský Otec k nám všem a jsou to pro nás hodiny hvězd, co říkám „hvězd“, jsou to hodiny slunce, neboť každá hvězda je obrovské slunce. Je to ale ještě mnohem víc, neboť pak je přítomné nebe. Nevíme, kolik andělů je zde v místnosti shromážděno, neexistují žádné zdi. Bůh, náš nebeský Otec, je uprostřed mezi námi a mluví k nám.

 

Skláníme se před ním všichni v nejhlubší lásce a úctě a můžeme jako Jeho děti zajíkavě říkat: „Svatý, svatý, svatý jsi Ty, náš Otče, náš Bože. Otevíráme svá srdce pro tvé Slovo k nám, Otče. Je v nás ticho, klid, svět mlčí a nebe se otevírá.

 

 

Božské projevení z lásky

 

, váš nebeský Otec, jsem skutečně ve vašem středu. Rozevírám Své ruce a žehnám vaše setkání. Každého jednoho z vás beru do Své náruče, neboť se raduji, že jste následovali Mé volání, abyste spolu se Mnou a s nebem slavili slavnost lásky.

 

Mí synové, Mé dcery, podívejte se do světa! Doba je vážná a temná, ale čím hlubší je temnota, tím silněji svítí světlo. Neboť jsem poslal Své děti světla na zem, aby v této temné době vydávaly své jasně zářící světlo a rozjasňovaly vše tmavé.

 

Kdo to jsou děti světla? Vy všichni, Mí synové, Mé dcery, každý z vás je dítě světla. Mohu číst vaše myšlenky. Vím, že ten nebo onen říká: „Otče, já přece ne, já v sobě nesu ještě tolik viny.“ odpovídám: „Pak se otevři, Mé dítě, a staň se světlem, kterým ve svém nejhlubším nitru od vší věčnosti jsi.“

 

Skutečně, nebe je mezi vámi. Nad tímto místem se vypíná duchovní chrám, podpíraný sedmi sloupy: Mé čtyři podstaty: pořádek, vůle, moudrost, vážnost, jakož i trpělivost, láska a milosrdenství. Tento chrám sahá až do Mých výsostných souhvězdí, pracentrálního slunce. Kalich, který jsem na Golgatě vyprázdnil, je nyní naplněn utrpením Mých dětí. Já, Otec Pra, to je Mé jméno – beru tento kalich, ale i vy, Mé děti světla, jste připraveny společně se Mnou tento kalich vyprázdnit, aby bylo utrpení Mých dětí na zemi zmírněno.

 

Příčiny jsou zadané. Po dlouhou dobu na sebe lidstvo nakládalo vinu za vinou. Nyní je míra vrchovatá. Nyní je čas, kdy po zadaných příčinách následují důsledky. Musejí být – do písmene – neseny a vytrpěny? Jsou tedy Mé děti bezmocné? Nejsou!

 

Chci , váš nebeský Otec, toto utrpení? Ne, nechci ho. Daroval jsem Svým dětem svobodnou vůli. Každý čin přináší své následky. Skrze to se Mé děti dostávají k poznání, že utrpení, které nyní jde zemí, se zakládá na kdysi zadaných příčinách. Jim na pomoc jsem vás, Své děti světla, poslal na zemi. Vybavil jsem vás silami zdraví, lásky, požehnání a míru. Každý z vás je nádobou pro tyto síly, a zavolal jsem vás k této slavnosti lásky, abyste z lásky rozšiřovali svá srdce a jsem nad vámi mohl vylít Svůj roh hojnosti milostí.

 

Až toto místo opět opustíte, půjdete bohatě obdarováni na své pozemské místo určení, abyste tam byli světlem. Máte tedy schopnost mírnit působení zadaných příčin. Skrze váš příklad lásky proměněné v činy, mohou vaši bližní změnit smýšlení a také kolem sebe šířit lásku. To zmírňuje následky zadaných příčin. Mé děti tedy nejsou bezmocné, nýbrž s Mou milostí mohou zasáhnout do dění a zmírnit hrozící neštěstí.

 

Jeden příklad: Těžké mraky, temné, skoro černé, pokrývají vaši zemi. Hrozí krupobití a silné deště. Vy máte sílu – kterou jsem do vás vložil – tišit přicházející špatné počasí. Nyní tyto síly ještě posiluji. Buďte připraveni je přijmout! Budete žehnat mrakům a tím duchům vzduchu, budete mírnit duchy vody. Ani duchové ohně nebudou ničit vaše domy, zabíjet lidi, ochromovat elektrické vedení a mnoho dalšího.

 

Skrze vaše v myšlenkách vyslané požehnání již nebude zničena úroda. V zemědělství se všude naříká, že pole byla postižena špatným počasím. Obilí je stlačené k zemi, není možné ho sklidit, klasy kukuřice tlejí ve vlhku. Máte sílu skrze požehnání a vyzařování zdraví – opakuji to – mírnit elementy, které se staly mocnostmi. Skrze žehnání polím se zredukovaná sklizeň promění v hodnotnou obživu.

 

Jabloň vám dává ovoce. Vy děkujete stromu za ovoce a žehnáte jablko. Toto jedno jablko nejen že dokáže nasytit vaše tělo, nýbrž skrze duchovní substanci i vaši duši. Zároveň působí léčivě na tělo a duši.

 

Učím vás jednotě skrze lásku. Nyní to byly příklady, které vás vedou k jednotě. Vše, Mí synové, Mé dcery, je jedno. Neboť všechen život je ze Mě, a život je láska. Příroda se vám daruje, a tak se i vy máte darovávat přírodě, v děkování a v požehnání.

 

Zavolal jsem vás k slavnosti lásky, a Má radost je s vámi. Otevřete svá srdce, ne jen pro své sourozence zde v kroužku, nýbrž i pro všechny vaše sourozence, jak to zaznělo v modlitbách, ať již jsou v lidském nebo duchovním šatě. Nechte k nim proudit lásku, požehnání a zdraví!

 

Podívejte, pozemský oheň vyhasne, když již nemá žádnou potravu. Láska je duchovní oheň, a je čím dál tím větší, čím více lásky rozdáváte. Naplňuje vás, činí vás radostné a uzdravuje vás také od temných myšlenek, od bolesti a od nemocí. Nemyslete již jen na sebe, neboť pak by oheň lásky zhasl! Posílejte lásku, požehnání a zdraví nejen všem svým milým, svým známým, nýbrž zahrnujte i ty, kdo kolem vás projdou na ulicích tohoto světa! Myslete na všechny, kteří procházejí těžkým utrpením, nesou následky i pro vás!

 

Utrpení vašich bratří a sester je v jednotě i vaším utrpením. Když jste pohnuti ve svém nitru, když vám vstupují slzy do očí, když vidíte nouzi lidí, kteří vše ztratili, pak jste v jednotě a můžete z této jednoty vkládat jim všem do srdce žehnající lásku a zdraví. Nemyslete si, že toto nepřijde! Řeknu vám příklad: [Povodně v Pákistánu] Muž nese svou ženu skrz záplavy, již nemůže, zakopne. Vaše myšlenka žehnající lásky a zdraví se dotkne jeho srdce a vteče do něj síla. Zvládne poslední metry až na zachraňující břeh.

 

Rozumějte, Mí synové, Mé dcery, že každá myšlenka je tvořivá energie. Tato myšlenka usiluje o realizaci a stane se činem, jak jsem vám to vysvětlil na tomto příkladu.

 

Když se vás utrpení zvířat dotýká ve vašich srdcích, a nejraději byste chtěli všechna zvířata vytrhnout z rukou lidí, protože bolest zvířat málem roztrhává vaše srdce, pak to cítí i zvířata. Jejich smrt bude lehčí a v jejich nebeských říších budou duše zvířat přijaty a skrze lásku lidí, vaši lásku, nepůjdou po cestě plné odporu vůči lidstvu, nýbrž v jejich částečných duších kmitá odpuštění, odpuštění, které jste skrze svou lásku vložili do jejich srdcí.

 

Také co se týče utrpení zvířat, budou v nadcházející době muset Mé lidské děti nést následky. Celé utrpení zvířat se stane utrpením lidstva. I zde můžete svou láskou mírnit tato působení tím, že všechna zvířata pojmete do své lásky. Jeden příklad: Překopáváte záhon a zničíte při tom domov žížaly. Ona přijme vaši myšlenku odpuštění a také váš dík za to, že vám slouží v půdě. Kolik myšlenek plných světla – myšlenek díku, lásky, požehnání a také zdraví můžete dávat zvířatům a tím zmírnit hrozící utrpení. Říkám vám: Bylo by strašné, kdyby Mé děti po celém světě musely na svém vlastním těle cítit, co udělali zvířatům.

 

Jak ale jinak, ptám se vás, může dojít k Nové době, ve které budou lidé a zvířata spolu žít v míru a lásce, ve které na delší dobu nebude smrt ani u zvířat ani u lidí? I do světa zvířat pak vstoupí mír, a ani zde pak již nebude platit žrát a být sežrán.

 

Má slova k vám jsou vážná, ale přesto vás chci povzbudit, abyste, každý jeden z vás, v těchto dnech rozšířili své srdce pro lásku, abych vás jako děti světla mohl vyslat do světa a vy jste uprostřed temnoty zapalovali mnoho světel.

 

Skutečně, Můj Duch jde po této zemi, a v mnoha společenstvích učím jednotě lásky a probouzím Své děti světla.

 

Nyní slyšíte tichý jásot, aleluja andělů. Stupňuje se a zaznívá sbor: „Svatý, svatý, svatý, svatý jsi Ty, náš Pán a Bůh“. Jste uprostřed mezi anděly, jimi obklopeni. Každému z vás přinesli z nebeské říše kytici pomněnek. Tuto kytici vám pokládají do klína. Květy jsou tak nádherné a krásné, že se nedají srovnat s vašimi pozemskými pomněnkami, které ale jsou odleskem těch nebeských květů. Modrý věnec okvětních lístků je obklopen zářícím světlem a uprostřed květů svítí jasně hvězda.

 

Tyto květy vám mají připomínat ty, které jste vy, Mé děti světla, nechali v nebi, když jste byli ochotní jít na zem, abyste zde byli světlem. Někdy se na zemi cítíte sami a přitom jste provázeni vícero, ano někdy nespočetně mnoha anděly, kteří jsou kolem vás. A abyste na to již nezapomněli, leží nyní ve vašem klíně duchovní pomněnky. Žehnám vám.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z milosrdenství

 

Mí milovaní synové a dcery, skutečně, jsem stále ještě uprostřed mezi vámi. Spočíváte ve Mně, spočíváte ve svém středu, a jsem vás střed, , váš nebeský Otec a Bratr, Ježíš Kristus. Nesmírně vás miluji a všechny jsem vás sevřel ve Svém náručí. Ciťte proud Mé svaté a léčící lásky a milosrdenství! Ciťte, jak vámi proud prochází, jak přivádí vaše tělo a vaši duši k pulzování a vibraci! Nyní Mě ještě doprovoďte do meditace:

 

Jsme společně na cestě a stejně jako karavana putujeme po zemi. Minulé dny a noci vedla naše cesta přes chudou zemi přímo do pouště. Posiluji vás Svými nebeskými dary, a tak je pro vás možné, abyste Mě následovali. Uprostřed pouště narážíme na pramen. Usazujeme se tam. Každý z vás se dívá na pramen a je udiven z tohoto pramene, který vyvěrá zde uprostřed nejsušší pouště.

 

Jak ale vyvěrá? Voda se úplně slaboučce dostává na povrch země. Proto vás všechny prosím, abychom se v kruhu kolem tohoto pramene shromáždili. Chytáme se za ruce a společně žehnáme tomuto prameni. Roztahujeme své ruce a nechávám požehnání proudit do tohoto pramene. Na dlouhé okamžiky jsme tak zcela vroucně spolu navzájem spojeni. V myšlenkách jsme sjednoceni v lásce a nacházíme se uprostřed tohoto pramene.

 

Když opět otevřeme oči, stal se zázrak, neboť pramen prýští mocně z pouštní země. Pramen je vysázen nádhernými drahokamy. Září ve všech barvách a voda a kameny se třpytí ve slunci. Je to ten nejkrásnější třpyt, jaký kdy pramen na zemi zažil.

 

Všichni jste pozvaní se v tomto prameni vykoupat. Osazení je dost velké a tak se všichni ponořujeme do této nádherné, lahodné, průzračné a občerstvující vody pramene. Skutečně ale, říkám vám, Mí milovaní, ve skutečnosti to je voda života, ode Mě posvěcená voda. Je nasycená Mou láskou a milosrdenstvím, a vy se v této vodě cítíte nesmírně dobře. Ano, pokládáte se do ní, ponořujete se, cítíte se neseni a v bezpečí. Je to Má Božská ruka, která vás nese, tak jako vás Má Božská ruka nese i vaším životem.

 

Potom co jste se takto nějakou dobu koupali, vám řeknu: „Mé milované děti, dejte se nyní do díla a tvořte!“ Vezmete své ruce, vytvoříte z nich nádobu a nabíráte svýma rukama vodu a vyléváte ji nad pouštní zemí. A vskutku, děje se další zázrak! Tam, kam na zem dopadne voda, začíná se zelenat a kvést.

 

Opět vás shromažďuji kolem Sebe a pokračujeme v naší cestě. Každý z vás se sebou ještě bere ve svých rukách vodu života. A během toho co jdete, společně se Mnou, zjišťujete, že voda z vašich rukou nepřetržitě teče. Tam, kam dopadne na zem, začíná zem žít. A přesto, že voda neustále teče, nikdy jí ve vašich rukách nebude ubývat. Neustále tam je nová voda.

 

Zatímco takto jdeme dále, zjišťujete, že se země stává stále úrodnější. Voda proudí stále silněji. Zcela silně a zcela vroucně rozdáváte léčící vláhu. Potkávají nás zvířata, potkávají nás sourozenci, jdeme kolem rostlin a stromů, a vše pije ze svaté a léčící pramenité vody života. Mnoho těch, kteří nás potkávají, jsou na konci svých sil. Dejte svým sourozencům napít! Obdarujte je vodou! Nyní vidíte, jak po několika darech vody nastává léčení u vašich sourozenců. I zvířata a rostliny se uzdravují.

 

Je to cesta zdraví, kterou nyní společně jdeme po zemi. Rozdáváte se v lásce a milosrdenství svým sourozencům, přírodě, rostlinám, zvířatům, minerálům a také matce zemi. A tak, jak jsem vám to nyní ukázal v této krátké meditaci, tak je to i ve vašem pravém životě. Volám vás, Mé dcery a Mí synové! Plním vaši nádobu, váš Vnitřní chrám, vaši duši, vaše tělo Svou láskou, stále více lásky, stále více milosrdenství.

 

Čím více se Mi odevzdáte, čím více vrostete do svého úkolu, do svého pověření a čím vroucněji jste se Mnou spojeni, tím více lásky vám dávám, a o to více lásky můžete i vy rozdávat. Čerpáte z Mého pramene lásky ve vás. Tento pramen tryská navěky a navždy. Tento pramen také nikdy nevyschne a čím více budete dávat, tím silněji bude prýštit, abyste mohli dávat ještě víc.

 

Skutečně, tak to má být, a skutečně, tak máte jít po svých cestách a své sourozence, přírodu, zemi, elementy, mocnosti: oheň, vodu, vzduch a zemi, obdarovávat Mou láskou, léčit Mým pramenem života. Myslete na své sourozence, kteří i pro vás procházejí nejhlubší temnotou, a na své duchovní sourozence, kteří jsou vázáni v duchovních sférách blízkých zemi.

 

Všechny máte obdarovávat z Mé lásky, pak bude všechna nouze, všechno neštěstí, všechna nemoc, pak budou všechny konflikty, všechny válečné střety vyléčeny Mou láskou. A mír, věčný mír, láska a milosrdenství vás budou mezi sebou navzájem spojovat. Nechť jste ještě jednou požehnáni z Mé lásky a z Mého milosrdenství.

 

S tímto místem zde žehnám i celé Své stvoření, všechen život a všechno bytí. Vezměte si sebou do dnešní noci to, že Já, váš nebeský Otec, jsem nekonečná láska a raduji se, že jste se zde sešli, abyste společně se Mnou oslavili tuto slavnost lásky!

 

Amen.

 

 

 

Modlitba

 

Sobota 11. září 2010, ráno

 

 

Milovaný nebeský Otče. Vítáme Tě v našem středu. Naše radost je nesmírně veliká, že jsi tady, že nás obdarováváš, že nyní stojíš u každého z nás, roztahuješ ruce a říkáš: „Mé dítě, cítil jsem tvou touhu, tady jsem. Pojď do Mé náruče a odpočiň si, stáhni se zpátky z tohoto hlučného světa a slyš, co ti chci říci! Polož se do Mého srdce!“

 

Ano, Otče, to chceme udělat, abychom byli ve Tvém srdci. A víme, že Tvá milující ruka nás zachytí a bohatě nás obdaruje. Již cítíme, jak Tvá milost a Tvé milosrdenství proudí, jak na nás svítí Tvé světlo. Otče, je to prostě překrásné a my se velmi těšíme na tento den s Tebou.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z trpělivosti

 

Tak jsem vstoupil do vašeho středu a rád bych vás nyní vedl do meditace ještě hlouběji, pryč z tohoto světa do vašeho nitra. Tam jsem Já, váš nebeský Otec, přijal příbytek od začátku vašeho bytí.

 

Jen to mnoho Mých dětí zapomnělo. Přece touha po Mně ve vašich srdcích nikdy neuhasla. Tak jste zde, a vás prosím, abyste šli se Mnou putovat. Duchovně se kolem Mě shromáždíte, a vás vedu ven do překrásné přírody.

 

Na loukách ještě leží rosa a každé jedno stéblo trávy se ke Mně sklání. Těší se ze světla, které My necháme proudit do stvoření. Jdeme podél luk a lesů a přicházíme k potoku. Svěže kolem nás bublá potůček. Následujeme jeho běh. Slyšíme bublání a těšíme se ze zpěvu ptáků. Je to veselý, radostný zpěv a radostně se na něj naladíme ve svém srdci.

 

Vesele putujeme po cestě. Nyní se jde lehce do kopce, a vy pozorujete, že vás neobklopuje jen lehkost. Ve svém nitru cítíte, že tak mnoho z hloubky vaší duše vystoupalo nahoru. Díváte se na to. Ve stejném okamžiku vás zaplaví Má láska, neboť jsem uviděl ve vašem srdci, co vámi pohnulo, a říkám: „Mé dítě, předej Mi to, tím že všechno těžké, co neseš, položíš do potůčku, který tu svěže teče! On tvé břemeno odnese pryč.“

 

Jdete dál a vystupujete výš a výš na horu. Vaše kroky zpomalují, a jeden nebo druhý z vás se zastavuje a oddechuje. S úsměvem stojím vedle tebe, Mé dítě, a říkám: „Co ještě taháš ve svém batohu sebou nahoru? Podívej se na svůj náklad! Je malý, je velký? Dívej, můžeš mi položit všechno do rukou. Co tě skličuje? Jsou to sourozenci, kteří ti leží na srdci? Jaké myšlenky, starosti tě neustále zaměstnávají? Předlož Mi všechno a pociťuj, jak se stává tvůj batoh lehčí a jak se Mi také tvé srdce otvírá a pociťuje radost!

 

Cokoli se přihodilo, ti dokáži porozumět, Mé dítě. sám jsem šel po zemi a Mně také, a sice několikrát se stáhlo srdce a plakal jsem. Také jsem byl člověkem. Také jsem se stáhl do ticha, ano šel jsem dokonce do pouště, abych byl zcela u Svého nebeského Otce ve Mně, abych Ho opět slyšel a vnímal. Pak jsem opět posílen mohl jít zpátky do Svého všedního dne.

 

Odeberu vám všechno, co Mi odevzdáte. Požehnám to, a naplním vaše duše, vašeho člověka Mou láskou a budu držet ruce nad vaší hlavou. Mé žehnání a Mé léčení se do vás vlévá, léčení pro duši, léčení pro člověka. Současně proudí Mé požehnání ke všem Mým dětem a také do stvoření. Žehnám všemu. Nedělejte si s tím žádné starosti, nýbrž zůstaňte se Mnou, u proudu Mé lásky, která proudí celým vaším tělem! Láska a léčení se vsakují do každé buňky, a tím se uvolňují také vaše orgány. Jsou otevřené a volné, napětí povolilo, a vy dýcháte lehce a volně.“

 

V duchovnu skláníte svou hlavu a pokládáte ji na Mé rameno. „Pojď, celkem blízko, Mé dítě. Přiviň se do Mé náruče. Mír, mír vniká do tvého srdce, do tvé mysli. Mír, svoboda a volnost tě pozvedají pryč z pozemského, za prostor a čas, tam kde je tvá pravá vlast, tvůj původ.“

 

Můžete nyní vnímat nebesa kolem sebe, a cítíte, jak je všechno navzájem propojené. Jste nyní jedno se stvořením. Můžete to prožívat z jednoty se Mnou. V jednotě se Mnou si nepotřebujete dělat žádné, nebo ne tak mnoho starostí a myšlenek. Co se stalo, nemůžete již změnit! Žijte v okamžiku! Když putujete se Mnou dále všedními dny, pak vás můžu vést, otevírat vaše duše a ukazovat vám, že v lásce se rozpustí všechno, co vás skličuje. Žijte v lásce, které vás učím, do které bych vás rád vedl, pak půjdete svobodnější a nevázanější svým životem!

 

Tak jste nyní putovali kousek se Mnou, občerstvili se na Mém srdci a otevřeli se pro Má další, projevující se slova.

 

Amen.

 

 

Boží projevení z lásky

 

, váš nebeský Otec, k vám dnes již nepromluvím v lásce – vážnosti, nýbrž v lásce – milosrdenství. Duchovně jsme se znovu shromáždili v chrámu. Je to chrám lásky, který se ze země klene až k věčnému příbytku. Stojím u Posvátného ohniště, žehnám misce s dary, které vám dám, sestupuji k vám ze sedmi schodů a jsem teď uprostřed mezi vámi.

 

Chci vás obdarovat z přemíry Svých milostí. Otevřete svoje nitro! Dotýkám se zlehka vašich očí, abyste se v budoucnu naučili vidět svět, své bližní, ba dokonce veškeré stvoření mýma očima. Odpadne u vás lidské posuzování. V budoucnu pohlédnete do očí svých bratří a sester a z vašeho pohledu bude proudit láska ke každému, koho spatříte, a v tichu budete žehnat.

 

Dávám vám dar vnitřního sluchu. Tento dar se ve vás rozvine a vy v sobě uslyšíte Můj milující hlas. Budete však též naslouchat svým bratřím a sestrám, aniž by s vámi, zatímco nasloucháte, cloumaly myšlenky. Budete se dívat Mýma očima a pocítíte vyzařování Mé síly, která vašima očima a ušima bude proudit.

 

Dávám vám dar mlčení, neboť jen když jste v tichu, když zevní člověk mlčí, potom, Moji milovaní, mohu mluvit . Když pak mluvíte, jsem to , který přes vás promlouvá k vašim bratřím a sestrám. Když vaše myšlenky umlknou, pak k vám mluví vše stvořené, a vy jim v tichosti požehnáte.

 

Pravím vám, že se pak kolem vás bude šířit nebeské chvění, neboť to bude Můj Duch, který přes vás promluví nemnohými, Mnou zvolenými slovy. A požehnání, které vyšlete, dopadne zpět na vás a rozšíří ještě více vaše nitro.

 

Jako další dar z Mé misky milostí vám vkládám do rukou zdraví, vkládám ho ale též i do vašich nohou. Když se oddáte klidu, bude také zdraví proudit přes vaše ruce k vašim bratřím a sestrám a přes vaše nohy ke všemu stvořenému. Do vašeho srdce vložím mír, mír se sebou samotnými, neboť nejdříve vy v sobě musíte být naplněni mírem. Přijměte se takoví, jací jste! Řekněte ano sami sobě, teprve pak můžete vysílat mír do světa, všude tam, kde stojí národ proti národu, ale i v malém – kde stojí člověk proti člověku.

 

Jste Mé děti světla, Mí poslové světla, a vás potřebuji. Dary, které vám dávám, se rozmnoží tou měrou, je je budete v denním životě používat. Pomyslete přitom i na duše, které prodlévají kolem vás, a stále znovu a znovu směrem k nim vysílejte lásku a požehnání!

 

Když zpozorujete, že se příliš obíráte lidskými věcmi, myslíte a jednáte lidským způsobem, pak vám připomínám, že na jedné straně jsou nebeští poslové, kteří vás doprovází, na druhé straně však jsou ti, které vy s sebou chcete vzít domů. A tito nedojdou odpočinku, dokud vás nepřipraví o mír. Pohroužíte-li se však vždy znovu zpátky do ticha, ke Mně, který jsem přítomný v chrámu vašeho nitra, pak, Moji milovaní, zmizí jakékoli rozčilení. Rozpomenete se na svůj slib vzít domů bratry a sestry, kteří ještě temní a smutní kráčí po vašem boku.

 

Mějte také stále na paměti, že ony temné duše vás mohou svádět proto, protože vy sami v sobě ještě nesete temnotu! Jak máte reagovat, když se pohybujete v lidském smýšlení? Má láska vás to učila. Jeden příklad: Narůstá ve vás hněv. Obrátíte se ihned na Mě: „Otče, odpusť mi!" Pak se obrátíte k oněm duším a požehnáte jim z nejhlubší lásky těmito či podobnými slovy: „Vím, že znáte moje temná místa, ale podívejte, miluji vás a chci vás dovést domů k Bohu, našemu Otci. Jeho požehnání je s vámi." A ten či onen, který vás provází, bude v nitru otřesen, pozvedne hlavu a duchovní slzy potečou po jeho tváři. A již stojí andělé připraveni s rozpřaženýma rukama, aby ho, pokud chce, odvedli pryč. Začátek obrácení a návratu domů je před touto duší.

 

Moji synové, moje dcery, pomyslete dále na to, abyste do všech oblastí katastrof, na veškeré utrpení Mých lidských dětí, na zvířenu a veškeré ostatní stvoření, nechávali neustále vylévat z rohu hojnosti Mých milostí lásku, pokoj, požehnání a zdraví! Čím více, opakuji, necháte Moje duchovní dary plynout, tím více bude ode Mě proudit jako dar. Zároveň se zvýší vaše kapacita, člověk bude stále více ustupovat a vaše pravé já, nebeský duch syna, dcery, bude působit přes člověka.

 

I vy procházíte nejrůznějšími těžkostmi, ať už nemocemi, rodinnými rozepřemi, konflikty na pracovišti a mnohými dalšími. Říkám vám ale, a uchovejte si Má slova ve svých srdcích: Čím vroucněji jste se Mnou spojeni, tím jasněji ve vás vyvstane představa, že vše, co vás potkává, jsou jen prubířské kameny na vaší cestě. Kameny, které jsem vám na cestu nepoložil , nýbrž ti, kteří prodlévají kolem vás a chtěli by vás vyvést z duševní rovnováhy. A po vás se naopak žádá, abyste rozdávali lásku tak, jak jsem vám to právě vylíčil.

 

I vám nastanou časy, které nebude lze snadno snášet, přece však , Praotec, jsem ve vás a se Svými andělskými zástupy na vaší straně, abych společně s vámi procházel těmito těžkostmi, abyste nebyli sklíčení a naopak namísto toho mohli utěšit všechny ty, kteří se tak jako vy podrobují svému osudu. Příčiny byly zavdány, následky musí být z části neseny.

 

Je na vás, Moji milí synové a dcery, kolik těchto následků může být zmírněno. Když přijmete a rozvinete ty dary z rohu hojnosti mých milostí, pak budete s pevnými kroky příkladem pro ty, kteří prodlévají kolem vás, neboť nebojácně a směle, s vnitřním klidem, budete procházet všemi obtížemi. Já budu přes vás utěšovat Svoje děti, dodávat jim odvahu. Přes vás budu Svoje děti oslovovat, obveselovat a také jim stále znovu ukazovat, že toto jsou poslední porodní bolesti Nové doby, která vstupuje na horizont a jejíž červánky lze již spatřit. Nuže nebojte se! Jsem s vámi po všechny dny, každou hodinu, každou vteřinu, a kde jsem, tam je s vámi nebeská blaženost. Tak vám žehnám.

 

Amen.

 

 

Boží projevení z milosrdenství

 

Ano, Moji milovaní, jsem neustále uprostřed mezi vámi. Hledím do vašich srdcí a vidím, že se vás Má láska hluboko dotkla, a že plamen lásky svítí ve vašich srdcích plný síly a tisíckrát světlejší než slunce. Říkám vám také, že tento oheň lásky, který hoří ve vašich srdcích, rozjasní tento svět. Tak se Mi oddejte, odevzdejte se Mé milosrdné lásce a plamen lásky ve vás plane pořád jasněji a pořád silněji! Živí se ve vás a kolem vás a všechno temné odchází.

 

Osvobodíte se, a uvidíte na své cestě, že se celý svět, ano celé stvoření mění. Proto vás teď prosím: „Oddejte se proudu lásky! Nechejte do sebe vproudit lásku. Nyní se otevřete a nechejte lásku také opět proudit z vás! Teď jste částí proudu lásky, neboť skrze vás protéká láska, a vydává se do stvoření. Teče všude tam, kde je potřebná. Nemusíte si s ním dělat žádné starosti, neboť to je Má Božská ruka, která vede tento proud lásky. Dávejte vaši lásku, která je ve vás, do tohoto proudu a tímto proud zesílí!

 

Neptejte se: „Otče, co je má láska ve srovnání s Tvou láskou?“, nýbrž přiložte svůj díl, a každý díl, který přiložíte, je součtem mnoha nástrojů, mnoho sourozenců, kteří nechávají proudit lásku, velký díl, který ještě jednou posílí průtok lásky.

 

Když se díváte do světa, je toho mnoho, co nekmitá v Mém božském pořádku, a přece prohlížejte to očima lásky, a když se podíváte očima lásky, potom se již začíná svět měnit. Díváte se na sourozence, že má potíže, jít svou cestu. Jak mu můžete pomoct? Tím že ho budete poučovat, náležitě upozorňovat nebo tím že se podíváte očima lásky na vaši sestru nebo vašeho bratra a poznáte. „Otče, kladu Ti mého bratra nebo mou sestru do Tvé náruče, na Tvé milosrdné ruce. Pomoz mu na jeho cestě, a já ho/ji žehnám Tvým jménem!“ Tím je vašemu bratru víc pomoženo, než tisícem slov vašeho člověka.

 

Když se vás tážou vaši sourozenci, odeberte se opět do mého proudu lásky, a nechte se Mnou vést, položím vám správná slova do vašeho srdce! Neboť jsem pramen lásky ve vašem srdci, a slova, myšlenky lásky vyvěrají neustále z dobroty Mého bytí do vašeho vědomí. Potřebujete je jen vnímat.

 

To je cesta jednoty, kterou bych vás rád vedl, jako Mé nástroje, jako Mé světelné posly, kteří jdou svou cestou po zemi v oddanosti Mně a plní pokory. Tak vysíláte lásku, léčení, požehnání a milosrdenství bez opomenutí a plníte příslib, být jasně zářícím světlem.

 

Nenechte se odchýlit z cesty tím, co se kolem vás odehrává, nýbrž poznejte pravdu za vším bytím! Můžete to vidět, jako s vaším sluncem. Dnes září slunce z překrásné modré oblohy. Daruje vám světlo, a vy se těšíte. Přece co je, když vznikají mraky? Je jedno, jak tmavé a husté jsou, slunce přesto nepřestává svítit. Tak je to také u všeho, co den za dnem se vší temnotou vnímáte. Mé slunce lásky září neustále, a má láska se dává celému stvoření.

 

Neustále si uvědomujte, že jsem přítomen se Svou láskou mezi vámi ale také současně ve vašem Vnitřním chrámu! Dívejte se na Mě a ptejte se neustále, když budete konfrontování se svými těžkostmi: „Co bych teď dělal, jako Váš bratr, „Ježíš Kristus?“ Zaposlouchejte se do sebe, a vnímejte vření pramene, a z Mé lásky-moudrosti víte, co se má udělat.

 

Když jdete vaši cestu tímto způsobem, když tak pociťujete cestu jednoty, pak mohou kolem vás hučet bouře tohoto světa. Jste tady a působíte jako skála ve vlnobití. Přece nejste žádná obyčejná skála, která jenom čelí bouření, nýbrž jste skála, na které stojí maják. Tím majákem jsem ve vás Já, a pak jste vy v Mém proudu lásky a podáváte se tomu, protože jste poznali, že se ony bouře mohou utišit jen, když jim požehnáte. A vy žehnáte Mým jménem a necháte působit Mou lásku. Neptáte se: „Otče, kdy bude po všem?“ Nýbrž víte, že to projde a vy se cvičíte v trpělivosti. Vnímáte, jak začíná působit Má láska, jak se bouře, vlnobití uklidňuje a všechno se opět projasňuje, a jak můžete Mé slunce lásky ne jenom v sobě, nýbrž také venku vnímat.

 

Tak jděte vaším životem, rozumějte mu jako daru, že Mi můžete sloužit na této planetě a přitom se můžete, jako ve škole, skrze mnoho zkušeností učit pokory plné lásce na cestě jednoty. Pak je váš život skutečně požehnanou cestou. Sloužíte Mi, ale také sloužíte své duši. Vaše duševní šaty se projasňuji pořád více, a pravá dcera, pravý syn, kterou/ kterým vnitřně jste, vyzařuje z vás pln milosrdné lásky. Čím víc vaše duše svítí, tím více se uvolňujete od zemské gravitace. Pak vám daruji vaše šaty nevěsty, ve kterých jednou svátečně oblečení, ozdobených perlami a s kyticí bílých růží budete přede Mnou stát a budete říkat: „Otče, je to hotové.“

 

Přece nebudete tak přede Mnou stát jenom vy, nýbrž všechny Mé děti, také ony, které teď ještě procházejí hlubinami temnoty, ani jediné nebude zapomenuto. Také ony putují ke Mně zpátky do věčné vlasti v obrovském průvodu skrze bránu růží. A Má prvorozená dcera, Má milovaná Satana, bude přitom, a jako poslední, Mnou doprovázena, povolána skrze bránu růži.

 

Vy všichni poznáte své sourozence, a budete pak vědět, že je to láska, která všechno umožnila. Ano, tak jděte vaší cestou a poskytujte neustále lásku a milosrdenství! Pamatujte, že tato cesta je cestou tichého tónu, je to cesta míru, kterou byste jako nástroje měli jít. Ve své službě lásky respektujte také ustavičně svobodnou vůli svých sourozenců.

 

Chápejte se jako část Mého stáda, které se v každý okamžik zvětšuje, a Já, dobrý pastýř, vedu Své stádo! Mé ovce poznají Můj hlas ve svém srdci. Mé ovce rozumí nejenom Mně ve svém nitru, nýbrž tímto rozumí stále více také souvislostem dění na zemi.

 

V Mé lásce a milosrdenství jsem také neustále jako člověk vtělenou láskou na cestě, abych osvobodil Své děti, které se zamotaly do houští, uváznuly do trnitého křoví. Když jsem je osvobodil, pak je vezmu jako první do Své náruče a tisknu na Své srdce a říkám: „Mé dítě, pěkně, že jsi Mně volalo. Konečně! Tak dlouho jsem čekal na Tvé volání.“ Pak ho nesu zpátky k stádu. Tam se staráte o každého sourozence s obětavostí plnou pokory.

 

Mí milovaní, tak pracujete v Mém vinohradu v pokory plné lásce a plni milosrdenství. U všech vašich kroků, u všeho, co konáte, nejste nikdy sami, neboť jsem pořád s vámi, tak jak jsem to právě řekl. Jsem s vámi až do konce všech dní, a Má láska proudí právě tak skrze vás, až do konce všech dní.

 

Tak teď stojím před každým z vás a rozšiřuji nad vámi své ruce a vy cítíte, že proud lásky pořád zesiluje, je jako vichřice, která vámi prochází. Ciťte, jak to ve vás vibruje! Vnímejte kmitání lásky ve vás! Pociťujte, jak vás doprovází Má láska a všechno temné ve vás pohlcuje a čistí vaše duše, vaše srdce! Tak mohu naplňovat neustále více láskou vaši nádobu, a vy můžete stále více lásky předávat.

 

Myslete na maják, který stojí na skále ve vlnobití! Maják, kterým jsem ve vás, a který věnuje své světlo stvoření pořád jasněji a silněji. To je cesta, kterou bych vás rád vedl, a to je Má prosba na vás, abyste se Mi odevzdali, abyste řekli své ano této cestě.

 

Tak jste ještě jednou požehnání a bohatě obdarováni Mými milosrdnými dary. Mí milovaní, světelný chrám, který objímá zemí, vyzařuje v nejkrásnějších barvách a duha se rozprostírá nad tímto chrámem. Duha je do daleka otevřená brána, která vás zve, abyste vstoupili. Pojďte dál! S vaším vstupem, u kterého stojíte ještě pořád v proudu Mé lásky, vstupují také andělé. Nejsou ale sami, neboť váš proud lásky způsobil, že mnoho sourozenců z duševních sfér blízkých zemi a ze sfér temnoty bylo dotknutých láskou a chytili se záchranných rukou andělů. Toto vám buď projeveno, abyste viděli, jak působí proudění lásky.

 

, Dobrý Pastýř, pozdravuji všechny a tisknu na Své srdce. Tak teď stojí nebe otevřené. Andělé ladí pozouny, a veliká je chvála, kterou jsem , Praotec, uctíván. Zpovzdálí zaznívají zvony míru. Poslouchejte znění, poslouchejte, jak zesilují, jak zvěstují mír pro vás a pro celé stvoření!

 

Jste Mé děti, Mí synové a dcery, vám platí Má láska a Má touha po vás. Pociťujte to ve vašich srdcích! Bez přestání vás miluji a jsem vám v lásce nakloněn.

 

Amen.

 

 

Děkovná modlitba

 

Milovaný nebeský Otče, pozval jsi nás, abychom prožili s Tebou tuto slavnost lásky. Pozdravil jsi nás včera slunečním svitem a všechno tady připravil. Otče, vylil jsi na nás už včera roh hojnosti milostí, nechal jsi na nás téci tak mnoho lásky, Otče, otevřel jsi naše srdce, tak že překypujeme Tvou láskou.

 

Nechal jsi plynout Tvé léčení, aby všechno to, co ještě vedeš do světla, co stojí v cestě, přijalo od tebe ještě více lásky a světla, proudilo skrze nás. Otče, děkujeme Ti za všechny milosti.

 

Otče, chceme teď všechny sourozence, kteří patří k tomuto kroužku, kteří také slyšeli tvoje volání, ale nemohli přijít, ale také ty, kteří nechtěli přijít, vzít pevně do tohoto proudu lásky. Všem zasíláme tento proud lásky. Vezmi každého, kterého známe, o kterém víme, pevně sem s námi!

 

Otče, všichni poslové světla, kteří patří do tohoto kroužku, ale také všichni daleko ve světě, mají být přijati do proudu lásky. všechny je má teď dosáhnout tento proud lásky, a má je v jejich srdcích pozdravit a posilnit.

 

Otče, myslíme také na všechny, kteří jsou nemocní a zatížení. Tak moc si přejeme, aby se mohli oni všichni uzdravit v Tvém chrámu světla a užívat tuto lásku.

 

Otče, děkujeme Ti za všechnu Tvou hojnost, a čím víc nás ty obdaruješ, tím více probouzíš náš soucit k všem sourozencům, soucit pro všechno to utrpení. Přejeme si, abychom mohli ještě více světla a lásky od Tebe přijmout.

 

Tak přichází náš převeliký dík současně s prosbou: Posilni nás ještě více o tomto víkendu! Připrav nás, abychom mohli mít v přicházejícím čase otevřené srdce, pro všechno, co nás potká. Ať se naše spojení s Tebou ještě více upevní, takže se tento proud lásky již neodtrhne, abychom tyto úkoly, které nám svěřuješ, Otče, které pokládáš do našeho srdce, plnili. Ve vroucím spojení s Tebou, s úsilím v lásce, chceme pro Tebe a pro všechno bytí působit jako Tví poslové světla na zemi.

 

Otče, děkujeme Ti.

 

Amen.

 

 

V sobotu odpoledne

 

Milí sourozenci, ve vašem programu stojí „Cesta k jednotě“ a „Dovedení k Vnitřnímu slovu“. Obojí patří k sobě, neboť jednotu chceme dosáhnout v první linii s naším nebeským Otcem. Ten, jak jsme právě zpívali, netrůní někdy v nebesích, nýbrž bydlí v našich srdcích.

 

Není to to nejvíc přirozené, jak si to člověk může představit, než že Otec mluví se svým dítětem? Proč by tedy neměl náš nebeský Otec s námi, Svými dětmi, mluvit? Jenom dítě má tak mnoho jiných věcí v mysli. Svět láká mnohým, co nás rozptyluje, co nám přináší venkovní radost, a proto také mlčí Slovo v nás. Bůh nám věnoval svobodnou vůli, a proto náš nebeský Otec s námi nemluví dříve, než přijdeme k němu a řekneme „Otče, tady jsem. Rád bych s tebou mluvil.“

 

Když řekneme našemu Otci všechno, co námi hýbe, také nabídneme naši lásku, naši úctu, tak tu by také rád mluvil Otec s námi, a není to vůbec tak těžké, jak se to poslouchá. Náš nebeský Otec neustále mluvil se Svými dětmi, jenom jeho slova jsou v tomto tmavém čase tak tichá, že je sotva vnímáme. Ano, někdy přijde odpověď – dokonce velmi často – skrze naše myšlenky, a my to nepoznáme.

 

Když se odvrátíme ze světa a obrátíme se k našemu nebeskému Otci, a snažíme se skrze lásku, sloučit v jednotě se vším, co nás obklopuje, pak se probudí také to Ty našeho Otce v nás.

 

Co znamená jednota? Jednota znamená, že nic, co mně obklopuje, nevnímám jako že je mimo mé já. Květy, růže, které tady stojí, jsou jedno se mnou, vy všichni, my jsme jedno, jeden duch, jedna síla, jedna láska, nic není oddělené od druhého. Když chápeme jednotu, když sdílíme také opět jednotu s Bohem, naším Otcem, to znamená, necítíme se déle odděleně od Něho, pak slyšíme Jeho Slovo v nás, nebo teče skrze naše myšlenky náhle odpověď.

 

Nyní si všichni myslíme, že když chceme mluvit s naším nebeským Otcem, pak bychom se museli nejdřív odebrat do nejhlubšího ponoření, vzývat Ho, uctívat, obětovat se Mu a mnoho dalšího. To všechno je sice správně, ale Otci je nejmilejší, když my jako děti přiběhneme jednoduše k Němu s rozevřenou náručí a řekneme: „Otče, miluji Tě. A tak rád bych spočinul na Tvém srdci, nechal všechno za sebou, co mnou otřásá, co mě ruší, co mi způsobuje zármutek. Otče, co existuje krásnějšího, než slyšet tlukot srdce Tvé lásky, přivinout se celkem těsně k Tobě. A pak přichází s jistotou odpověď skrze naše myšlenky, celkem prostě a jednoduše, jako například: „Mé dítě, jak dlouho jsem na tebe čekal. Pojď do Mé náruče!“

 

Když náš nebeský Otec skutečně stojí na prvním místě a všechno ostatní se přesune do pozadí, pak existuje mnoho blažených hodin, přirozeně některé i těžké. Ale, co se může nám už špatného přihodit v rukou Otce? A když je skutečně někdy těžko, pak se uchýlíme na Jeho srdce. Když pak On s námi promlouvá, a utěšuje nás, dodává nám odvahu, nic více útěšného přece nemůže existovat!

 

Proto jsme věnovali toto odpoledne Vnitřnímu Slovu. Prosíme vás na radu našeho nebeského Otce, Vnitřní Slovo pokaždé vyslovit nahlas. Otec odpovídá Svému dítěti a povzbudí ho. Potvrzuje, že je to On. I když by to byla jenom jediná věta, kterou dítě vyslovilo, jako například.: „Mé dítě, miluji tě“ nebo „Jsem u tebe všechny dny“ nebo něco jiného. Odpověď Otce vám dává zároveň jistotu, když vy sami jste doma. Pak víte, že to je Otec.

 

Pokud zůstáváte v  pokoře a neohlašujete teď jásajíc celému světu: „Mluvím s milovaným Bohem osobně“, do té doby jste s Otcem jeden duch. A přece stačí jenom jediná malá myšlenka pýchy, která vyrůstá z ega, a Otec se musí stáhnout zpět, a bytosti, které nás taky obklopují, o kterých jsme také dnes mluvili, se přirozeně pokouší vniknout do této štěrbiny.

 

Ale proč bychom měli naše Vnitřní Slovo zveřejňovat, rozeznáme přece, že to je naše ego? Proč bychom měli celému světu hlásit, že osobně hovoříme s milým Bohem? Ne, neboť to je něco svatého, něco docela intimního, nebeské dění, ve kterém Otec a dítě splynou a hovoří spolu. Do toho nikomu nic není.

 

Něco jiného je, když my tady v kruhu poprvé, po druhé přijímáme, abychom se pocvičili v mluvení s Otcem. Ale když jste zase venku ve světě, pak budete mlčet o tom, co vámi zachvívá, totiž že můžete mluvit ve svém srdci se svým nebeským Otcem. Až přijde čas, potom budete moci tomu nebo onomu sourozenci, který za vámi přijde s prosbou a otázkou: „Jak to děláš, jak to všechno zvládneš?“, pod ochranou Otce říct: „Jen s mým nebeským Otcem to dokážu".

 

Ale budete stále ještě mlčet o Vnitřním Slově, a sice nějakou dobu, než skutečně ukřižujete vašeho člověka. To znamená, vy jako člověk ležíte obrazně řečeno na zemi a všichni mohou přes vás dupat. To je ta skutečná pokora, a vy nemáte v sobě žádné negativní hnutí vůči svým sourozencům. Když jste tak schopni nebránit se, jednoduše tiše to spolknout, – a takové zkoušky na vás přijdou zcela určitě – potom žijete v pokoře. Když jste tyto zkoušky protistrany zvládli, potom se také stanete pomocníky pro vaše bližní a můžete jim předat to, co vám dnes říkám: „Bůh mluví se Svými dětmi v jejich srdcích.“

 

Rozdíl mezi Vnitřním Slovem v rozmluvě a mezi projevením by měl být jasný, neboť projevení můžeme poskytnout teprve tehdy, když už delší dobu mluvíme s Otcem v sobě, a On nám dá pověření: „Mé dítě, nyní vyjdi ven."

 

Máme naše smysly v plném vlastnictví, nejsme v extázi, nýbrž přijímáme Slovo, které proudí přes nás ven, přičemž my ale všechno s našimi myšlenkami sami slyšíme a dokonce můžeme dávat námitky. Neumíte si to představit, ale je to možné. „Otče, tomu jsem teď nerozuměla!“, a Otec se tím okamžitě zabývá a objasňuje to jiným způsobem ještě jednou.

 

Projevující Slovo, které je dáváno ostatním sourozencům, jako zde v kruhu, je dáváno následujícím způsobem: Otec se hlásí, a Otec vkládá Své Slovo do vědomí přijímajícího. Avšak současně následuje Vnitřní podívaná, která to Slovo doplňuje. Někdy se skutečně i lapají slova, protože to, co vznikne ve vědomí, může být jen nedokonale vyjádřeno lidskými slovy. Naše řeč není tak mocná, není tak obsáhlá, není tak přesná, aby popsala vše to, co se ukazuje v nitru. Avšak Otec nám pomáhá tím, že v naší slovní zásobě nalézá ona slova, která potom přes svoje nástroje věnuje Svým dětem.

 

 

 

Svědectví nástroje lásky k otázce po lidských vlivech u Vnitřního slova:

 

Pokud je nástroj – jak je uvedeno výše – v absolutní pokoře, potom se lidské vlivy nemísí s Božím Slovem. Pokud se však nástroj již v naprosté pokoře nenachází, potom může vstupovat též lidské chtění. Pokud chci jako člověk něčeho v kruhu sourozenců dosáhnout, tak potom to, čeho chci dosáhnout, bude téct skrze mne. Být nositelem slova je putování po ostří nože; neboť prvně se musíme zodpovídat Bohu, pokud svou vůlí znemožníme nebo zfalšujeme Jeho Svaté Slovo.

 

My, přijímající sourozenci se klaníme před Bohem, naším Otcem, před přijetím slova a říkáme: „Otče, ne já, nýbrž Ty skrze mne! Já se zcela dávám Tobě. Tvá vůle se stane. Také jsem už říkala: „Otče, nejsem hodna přijímat Tvé Slovo. Prosím, Ty mne udělej hodnou přijímání a daruj mi Tvou milost!“

 

Tato nebo podobná modlitba předchází projevení, a je to absolutní, úplné oddání Otci a Jeho Svatému Slovu. Člověk ustupuje, nositele slova pojme nesmírně silné záření lásky a pozemské tělo vibruje v právě ještě snesitelném kmitání světla.

 

Je také bezpodmínečně potřebné, aby se nástroje stále znovu přezkušovaly a také si vzájemně pomáhaly. K tomu patří i to, že nástroj musí být stále otevřený kritice. To patří k pokoře, umět něco akceptovat od ostatních nástrojů. Pokud to neumí a cítí se uraženi, že se o jejich Slově pochybuje, pak již nejsou v pokoře. Tedy řeknu to docela jasně: Když mne někdo kritizuje, potom říkám: „Díky!“ To je ono být rozprostřený na zemi. A pokud mne vy všichni budete kritizovat – řeknu děkuji i tak. A řeknu: „Otče, jsem zde ve své nedostatečnosti. Co dělám naopak?“ To je pokora, a myslím, že můžeme říci, že my nástroje se velmi snažíme zůstávat v pokoře a také vždy znovu v nejhlubší lásce prosíme Otce, abychom neupadly do pýchy.

 

 

Výpověď nástroje milosrdenství k otázce po lidských vlivech u Vnitřního slova

 

 

Co dělá člověk u projevení? Vstupují lidské faktory? Já jsem přesvědčen o tom, že během mé cesty, zejména v mých počátcích, se také můj člověk s určitostí vměšoval. Myslím, že je to docela normální.

 

Otec to popisuje vždy takto: Zdroj musí mít možnost čištění. A já sám za sebe neumím říci, zdali jsem u projevení plně osvobozený od mého člověka, proto bych to ani nechtěl tvrdit. Myslím, že je také docela těžké umět to skutečně vycítit, abych si sám pro sebe mohl říci: „Od svého člověka jsem absolutně osvobozený.“

 

Otec mluví přes každý nástroj úplně jinak. Stále znovu zjišťuji, že mám stále určité představy, jak má projevení vypadat nebo co by Otec nyní všechno mohl říci. A potom když přichází slova projevení, potom si myslím: „Jejda, nyní přichází úplně něco jiného.“ „Bohu díky!“, říkám si potom, „Bohu díky, milý Otče, přichází to nyní úplně jinak!“ A když On se pak skutečně někdy zabývá aspekty, pak to přichází slovy, která bych se svým rozumem neuměl vůbec vyjádřit. Proto již věřím, že člověk stále více ustupuje do pozadí a slova Otce potom stále konkrétněji mohou téci přes nástroj.

 

Co to znamená mít Vnitřní Slovo? Je to dar, že v sobě můžete mluvit s Otcem. Opakuji ještě jednou: Kdo s tím jde na veřejnost a chvástá se, ten vnitřní Slovo nemá. Mluví kdoví s kým, ale ne s Otcem. Neboť rozhovor mezi Otcem a dítětem je svatý. A když by potom toto dítě po více letech mělo být nástrojem, tak tomu předchází mnoho zkoušek, a sice často zkoušek protistrany, která se smí vrhnout na dítě, které je zaškolováno jako nástroj.

 

Otec jim musí umožnit toto právo, protože oni také mají svobodnou vůli. Přirozeně chtějí co nejrychleji uhasit světlo, které stoupá vzhůru. Proto je velice nebezpečné, troubit do světa: „Já mám Vnitřní Slovo, a vy všichni byste ho mohli mít také. „Vnitřní Slovo je něco jiného než rozmluva mezi Otcem a dítětem. Vnitřní Slovo [nositele slova] bych posuzoval jako prorockého ducha, který prostě po čase zkoušek, absolutní oddanosti, vyšle dítě ven. To je ten rozdíl mezi těmi dvěma.

 

Být nástrojem pro Pána je na jedné straně zázračná úloha, ale na druhé straně je také velmi, velmi těžká. Existují nesčetné léčky, kterými je zkoušeno vytrhnout nás z náruče Otce, neboť jsme uprostřed tmy a stále se na nás útočí, a proto musíme být velmi ostražití. Tedy pozor, když někdo troubí do světa: „Já mám Vnitřní Slovo.“ Už ten samotný tón: Já mám Vnitřní Slovo – mám. Co má ten dotyčný ve skutečnosti?

 

Opakuji ještě jednou: Vnitřní Slovo je prorocký Duch, který jde ven. Zatímco rozmluva, tady bych teď chtěl rozlišit, je mezi Otcem a dítětem. Do této rozmluvy nikomu nic není, alespoň ne na začátku, dokud si dotyčný sám sebou není úplně jistý a své ego nezná a nechce se tímto egem blýsknout.

 

 

Odpověď nástroje na otázky bratří a sester

 

(Otázky jsou vždy patrné z kontextu.)

 

 

Když je mi milejší promlouvat s duchy, ale přitom vůbec nemyslím na Otce a Otec mě vůbec nezajímá, pak si mohu být jist, že tento kanál je využíván bytostmi, které mě nepřibližují k Otci a Bohu, našemu Pánu, nýbrž mě od něho ve skutečnosti vzdalují. A to je velké nebezpečí.

 

*

Když však Otce uctívám, miluji a jen kvůli své náboženské výchově si netroufám z čiré nábožné úcty jít přímo k němu, pak existuje výjimka, že se pomodlím ke strážnému andělovi a ten mluví se mnou a vede mě také k Bohu, mému Otci. Vždyť to je přece jeho úkol.

 

 

To je potom něco úplně jiného, to se neděje prostřednictvím channelingu, nýbrž anděl strážný mluví také v srdci a ze srdce je spojení na mozkové závity. Je to takzvaný koloběh: od srdce k mozku a opět zpátky k srdci. To cítíme. Srdce se zachvívá láskou, touhou. To je pro nás potom i vnitřní potvrzení, že to není nesprávné, když s andělem, se strážným andělem, promlouváme.

 

*

Vy si myslíte, že by se archanděl Michael, nositel božské vůle, dal poznat prostřednictvím channelingu? On je zcela vysoká andělská bytost a stojí se zkříženýma rukama před Bohem, naším Otcem, a nikdy na zemi nesdělí Slovo prostřednictvím channelingu. V nejvzácnějších případech může archanděl Michael předstoupit jakožto Boží bojovník, aby vyburcoval lidstvo. Potom vystoupá zase zpět a Slovo přenechá Bohu, Otci.

 

*

Když si vezmete takový radiopřijímač, tak musíte naladit určitou stanici-kanál, abyste mohli přijímat vysílání. Slovo channel znamená kanál. Channeling znamená prakticky otevřít kanál, aby něco přicházelo. A u channelingu platí rovněž, že v principu jsou otevřeny všechny kanály, a pak k nim třeba občas přistoupí lidské chtění. Mám malý vliv na to, jaká bytost se potom skutečně ohlásí a kdo také tento kanál používá.

 

 

Rozdíl oproti vnitřnímu Slovu pro mě spočívá v tom, že Otec nebo nějaká tak vysoká duchovní bytost jako nositel božské vůle, cherubín Michael, žádný kanál nepotřebuje, poněvadž Slovo se line ze srdce, z vnitřního chrámu, ve kterém je přítomný náš nebeský Otec, a odtamtud přicházejí slova do našeho vědomí. Není tedy potřeba žádný kanál, nýbrž Slovo vzniká v srdci.

 

*

To musí každý sám posoudit, a já bych nechtěl dávat žádný úsudek o kvalitě toho, co ostatní média zprostředkovávají channelingem. Já jen, sám pro sebe, jsem si rozhodl, že Otec je mým zdrojem. Pro Něho jsem otevřený a jen to, co přichází od Něho, předávám dál. Kdybych zpozoroval, že se něco jiného vměšuje, potom bych okamžitě přestal. Potom bych řekl: „To už není moje cesta.“

 

*

Zřídka mohou existovat výjimky. Když lidské dítě uctívá Boha tak velmi, že nemůže akceptovat blízkost Otce a může například jít pouze za svým andělem strážným, ale přesto jeho láska patří Bohu-Otci, potom může tento člověk mluvit i se svým strážným andělem, a strážný anděl ho jemně povede na jeho cestu k Otci. Tyto výjimky se dějí zřídka. Zásadně nechceme posuzovat ostatní, kteří přijímají Slovo. Ale my víme sami: Proč jít za nějakým andělem, když můžeme mluvit přímo s Otcem, s Otcem v našem srdci?

 

 

Četl jsem pár andělských knih, o kterých mohu říct, že je to přivedení k Otci. Určitou dobu může být toto opodstatněné. Slyším ale také pořád dokola, že andělská média vypráví sourozencům celé předchozí inkarnace, čím vším měl člověk dříve být. To nejsou žádná andělská média. Tyto média se dívají do akaša kroniky a říkají věci, které nejsou vůbec dobré, anebo si je také jenom vybásní. Nejedno lidské dítě je tímto svedeno z cesty a tu a tam upadne do zoufalství.

 

To je velmi nebezpečné. Někteří jsou ale velmi lehkomyslní a předávají z pouhé legrace a rozvernosti a také za peníze jakékoliv poselství z údajných andělských kruhů, a to je to nebezpečné.

 

*

Máme se doznat k Bohu, našemu Otci. Když jsem tázán, pak říkám: „Ano, věřím v Ježíše, který je mi současně mým nebeským Otcem. Ani vyznání k Němu není vždy lehké: Máme dát toto vyznání, když je žádáno, ale také ho nikomu nevnucovat.

 

 

Konáš správně, modlíš se za svou sestru, a když potom přijde okamžik, okamžik poznání, tak jí také bude pomoženo díky tvým mnoha modlitbám.

 

*

Kdyby ti někdo řekl: „Opusť svého Otce, svého Ježíše.“ Co bys řekla? A tvoje sestra ti řekla, že to, co ona momentálně ve víře pociťuje za správné, nemůže opustit. Spíše by opustila tebe. A kdybys teď ty musela pro svou sestru opustit Ježíše, pak bys Ho také neopustila. Potom by ti byl Ježíš důležitější, než tvá sestra.

 

 

Ve víře jde skutečně o odevzdání, nechat toho druhého takovým, jakým je. Jen skrze náš způsob žití, naši lásku jsme příkladem a ukazujeme, jak nádherný je život s naší vírou. Pak by mohl náš bližní také po tom toužit. Odpuštění, odpoutání a akceptování našeho bližního, láska k němu, ať se chová jakkoliv, to je to podstatné.

 

 

Ty jsi řekla něco velmi důležitého: „Často nepouštíme.“ Nepouštět znamená: Směřovat své myšlenky k tomu, co nemáme, co bolí, co je zlé. Avšak mohu své myšlenky směrovat také k něčemu dobrému, například k Ježíši Kristu, ke spasení. Potom bude mé nitro svobodné, jak říkáš.

 

 

To jsou ty naše myšlenky, které nás uvolňují, přináší nám radost nebo také bolesti a starosti. Musíme jen od sebe rozlišovat dvě věci. Protože mnozí říkají, už je to dobré a už to bude dobré. A ono to není vůbec dobré. Jako první platí přijmout všechno takové, jaké to je. Situace není hezká, a rád bych viděl mé sestry a bratry na Boží cestě. Mé srdce je smutné. Nyní přichází to podstatné. Pak jdu k Otci a říkám: „Otče, přijmi je! Jdi také ty s nimi! Děkuji, že jsem Tě našla! Děkuji, že tak mohu důvěřovat, že Ty jsi se mnou! Děkuji, že mohu vypouštět!“ To je důležité, že situaci nejdříve přijmeme a potom pustíme, že říkáme: „Nepotřebuji smutek, Otče, jsem u Tebe. U Tebe jsou všechny věci možné. Mohu být zcela klidný, neboť nakonec dovedeš všechny děti domů na Své srdce.“

 

 

A tak pouštím a zůstávám v pokoji. Každé dítě jednou dojde k Otci. U některých to prostě jde rychleji a u některých ne tak rychle. Velkou milostí je to, že když jsme Otce našli, tak potom jdeme kupředu obrovskými kroky, že jdeme hned cestou tak ochraňovaní a všechno můžeme z Jeho lásky a milosti rozeznat mnohem lépe a rychleji.

 

*

Je to skutečně tak, lidi, kteří nás potkávají, kteří nás rozčilují, kteří nám činí problémy, ti nás ženou k Otci. Takto toužíme po dobrém, po lásce a utíkáme se k Otci.

 

Může se stát, že naši bratři a sestry v tomto životě už Otce nenajdou, ale my jsme Otce našli, a na onom světě se opět setkáme, tam jsme Otcem zcela naplněni a můžeme naše sourozence, kteří nás k Otci poháněli, se spoustou lásky a vděčnosti k nim – čímž jsou hodně udivení – také Otci přiblížit.

 

*

Nemůžeme jiného člověka o něčem přesvědčit a také bychom neměli, neboť v tom momentě bychom se už nenacházeli v Božím zákoně. Chtěl bych to ale ještě jednou zdůraznit: Nakonec přijde přece každé dítě domů k Otci. Proč si děláme starosti?

 

Takto bychom měli myslet. Nevyvyšujeme se v pýše nad ostatní, když říkáme: „On ještě pořád nemá žádný vztah k Pánu. Ach, Otče, kdepak je on na své cestě? Ach, proboha, možná ho už neuvidím na věčnosti.“

 

Ach, kde jsme ale my? Věříme, že už jsme zcela blízko Otci a už jen odpočíváme na Jeho srdci? Všimli jste si ega, jak se chce zase blýskat a jak se staví nad bližní?

 

*

K tomu se může snad ještě říct, že to je nádherné, když jsme Otce našli a jsme na cestě přijít mu v srdci docela blízko. A když potom vidíme ostatní, kteří se dávají jinou cestou a my rozpoznali naši cestu jako tak nádhernou, pak je to opravdu těžké akceptovat, zvlášť ve vlastní rodině, že ostatní jdou cestu bez Otce.

 

Seznámil jsem se s mnoha lidmi, kteří našli Ježíše Krista skrze Yoganandu. Viděl jsem mnoho lidí, kteří už nechtěli mít vůbec nic společného s Ježíšem, s křesťanskou církví, křesťanskou vírou a potom skrze nějakou práci s energií zase objevili víru a později Ježíše Krista. Myslím, že poutě jsou taky určitý způsob, jak žít víru, jak pomalu rozhýbat spiritualitu.

 

Když mí bližní mají krásné zážitky a radost, tak se těším s nimi. Dojít pro naše bližní tam, kde jsou, to je to podstatné.

*

 

Když je Otec v našem srdci, nepotřebujeme si představit celý vesmír, nýbrž jdeme prostě do srdce k našemu nebeskému Otci. To je mnohem jednodušší. Ale komu to činí radost, ten přirozeně může také přes všechny sféry do nebe.

 

Bytosti nás budou stále následovat, ať se vydáš kamkoliv. Záleží na tvém vývojovém stupni, zda bytosti na tobě ještě můžou viset nebo ne. Pokud jsi v určitém kmitání lásky k našemu nebeskému Otci, pak miluješ tyto bytosti, které jsou vedle tebe, a chceš je přivést sebou domů. Takže proč se od nich vzdalovat? Chceš je přece přivést sebou domů.

 

Je přirozeně nádherné spojovat se v meditacích s celým vesmírem, se vším bytím, neboť vše je v jednotě. Abychom se zbavili bytostí, které jsou po našem boku, nepovažuji za tak dobré, přát si, aby šli pryč ze země, protože tyto bytosti – naše sourozence – chceme Otci přivést domů.

 

Jak nám Otec dnes ještě jednou řekl: Na jedné straně jsou strážní andělé, na druhé straně jsou ještě tmavé, ale i smutné bytosti. Tito tmaví, smutní sourozenci jsou ti, které chceme sebou přivést domů.

 

 

Večer léčení ze sobotního večera je opět k dostání jako nahrávka na dvojitém CD

Včetně dvou zpráv o cestě s Otcem po diagnóze nemoci a doprovázení u umírání.

***


 

Bližší informace a objednávky na našem webu www.liebe-licht-kreis-jesu-christi.de nebo na e-mailové adrese besstellung@liebe-licht-kreis-jesu-christi.de.

 

 

Neděle, 12. září 2010, ráno

 

Modlitba

 

Milovaný nebeský Otče, zdravíme Tě, našeho Pána a Boha v našem středu. Otče, je to tak nádherné pociťovat, že jsi tady, že se na tomto místě rozšířila Tvá láska, ano celkem zaplnila tento prostor. Paprsky a světlo se nás dotýkají, celkem jemně a celkem mírně tak, jak to dokáže jen Tvá láska, a s každým dotekem, s každým pocitem s kterým Tě cítíme, se stále zvětšuje a zvětšuje radost v našem srdci.

 

Otvíráme Ti, našemu Vykupiteli, svá srdce a děkujeme Ti, že jsi tady, Otče. Ano, je nám nyní opravdu dobře, jsme opatrování a chránění. Otče, můžeme položit své ruce do Tvé. Můžeme s Tebou promlouvat, a Ty nám dáváš odpověď. Daroval jsi nám Tvé léčení a Tvým Slovem nás připravuješ a posiluješ.

 

Věřím, Otče, to je teď nejsprávnější doba, myslet na všechny ty, kterým se momentálně nedaří, kteří tady nemohou být, kteří žijí v chudobě a nouzi, kteří skrze přírodní katastrofy ztratili své domovy a byty, své jmění a majetek. K nim chceme nyní nechat proudit Tvou lásku. Otče, zahal je do Tvé milosrdné lásky.

 

Otče, mám ještě od pátku vzpomínku na obraz z našich novin, ve kterém je zobrazená matka se svými malými batolátky, a oba jsou nemocná. Plná starosti se matka stará o své děti, plná lásky a plná odevzdání. Otče, tyto děti a všechny jiné, které jsou nemocné, pokládáme do Tvých milosrdných rukou a prosíme, abys tam nechal proudit Své léčení, a všem těm nemocným, především dětem, pomáhal, uzdravoval je.

 

Otče, myslím také na matky a otce a rodinné příslušníky, kteří se v starostlivosti obětují, posiluj je, a když jsou zoufalí, pomáhej jim v jejich zoufalství, aby byli opět naplnění Tvou láskou. Otče, oplať jim, co laskavého a dobrého činí v ošetřování svých rodinných příslušníků a ostatních bližních.

 

Amen.

 

 

Modlitba

 

Milovaný nebeský Otče, obdaroval jsi nás v těchto dnech tak bohatě, z Tvé lásky jsme vyšli, a k Tvé lásce se chceme všichni opět vrátit. Přitahuješ nás na Své srdce a my chceme všechno lidské, všechno co nás zatěžuje, co nám zabraňuje na cestě k Tobě, položit do Tvých rukou, abychom byli už jen Tví poslové světla na zemi.

 

Otče, ať se děje Tvá vůle v nás, tak žehnej nám všem zde a přilož na nás teď, prosím Tě, ruce Tvého léčení, abychom se stali tím, co jsme v nebesích, Tvé děti, Tví synové a dcery.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z lásky

 

Já, Otec Pra, jsem uprostřed mezi vámi a zvu vás, Mé posly světla, Mé děti světla, abyste ještě jednou přišly do chrámu lásky. Vstupte skrze bránu duhy, která by vám měla být neustále, když ji vidíte, pozdravem z nebes! Pojďte ještě jednou celkem blízko na Mé srdce!

 

Vidíte zářící kříž, znamení lásky? Někteří z vás donesli sebou duše, které je předešly na věčnost. A vám všem říkám, ony plny radosti objali kříž, protože také mohou být v těchto dnech přítomní na slavnosti lásky.

 

Nyní vás doprovodí svými milujícími myšlenkami z vyšších rovin na vaše pozemská místa působení. Neexistuje žádná oddělenost, je jen jednota ve Mně, Otci. Pokud jsou vaše srdce ještě smutná, tak ať jste nyní utěšeni. Láska je pouto, které vás všechny navzájem propojuje, zde na zemi, ale také v oblastech na onom světě.

 

Tak, ať je radost ve vašem nitru, radost nebes! Slyšíte ty, na které jste mysleli, jak společně zpívají aleluja? Aleluja radosti, neboť Mé milosrdné slunce je uchopilo a andělé doprovází vaše milované do oblastí na druhé straně na vyšší stupně.

 

Na Mém Svatém ohništi teď hoří v jedné misce oheň, oheň lásky. Tímto ohněm jsem vám žehnal, dříve než jste šli na zem. Byli jste připraveni být světlem na zemi, a Má radost je velká, neboť jste světlo. Proto vás posvěcuji každého jednoho z vás ještě jednou křížem lásky na vaše čelo. Duchovní oheň se přes vás šíří a rozněcuje ještě více síly lásky ve vás a skrze vás. Stojím před každým jedním z vás a každému kreslím na čelo kříž. Světím tě, Můj synu, Má dcero, znakem lásky. Jsi Mým nositelem kříže. Když budou časy ještě těžší, tak tě bude tento kříž posilovat, bude zářit daleko.

 

vám říkám: „Mnoho vašich sourozenců bude vnímat tento duchovní kříž na vašich čelech, a nebudou vědět, proč vás vyhledávají. Přece vy to víte ve svém nitru, budete utěšovat, budete léčit, budete povzbuzovat, dodávat odvahu, a to všechno a ještě více ne až od zítřka, nýbrž zesíleně již od tohoto okamžiku. Kříž lásky prozáří vaše celé bytí, pronikne každou lidskou buňku, a všechny buňky vašeho těla se zaměří na svatou sílu lásky. Nebudete promlouvat vy, nebudete naslouchat vy, nebudete léčit vy, nýbrž skrze vás.“

 

Hledím se do vašich srdcí a vidím, jak moc Mě milujete, a říkám vám, že tato láska osvobodí vaši cestu od všeho, co vás ještě lidsky trápí a rozrušuje. Tato láska, která již nechce nic pro sebe, nýbrž ve které Mně ležíte u nohou, i když přece víte, že vás zvednu a vezmu na Své srdce. Cítíte příliv Mé odpovědi lásky ve vás?

 

Mí milovaní synové a dcery, neustále bude zářící světlo na této zemi, i když se zdá, jako kdyby se stávala temnota stále černější. Zářící světlo, jak zde opět vzniklo, skrze vaše modlitby, skrze vaši vzájemnou lásku a skrze žitou jednotu, se rozšiřuje po zeměkouli. Toto světlo září daleko, nejen do této země, nýbrž i do všech sousedících zemí. Nedovedete si představit sílu, která v těchto dnech z tohoto místa zde zářila.

 

Jste synové a dcery nebes, a neustále a stále znovu se ještě vidíte jako člověk na zemi. Přece skrze toto zasvěcení ustupuje člověk krok zpátky, a syn, dcera, váš duch, vaše pravé bytí stojí nyní v popředí. Jako Mí synové a dcery se vracíte zpátky na své pozemské působiště. Mnoho andělů vás doprovází, připravení vynést vaše láskyplné myšlenky do světa, tam kde jsou nejvíce potřebné, kde Mé děti prochází skrze nejhlubší utrpení, jak Jsem vám to již líčil.

 

Neobávejte se těch, kteří jsou také po vašem boku, sourozenci, kteří jsou ještě proti Mně nebo jsou jen plni nevíry, váhaví, kam se mají obrátit. Kladu vám tyto obzvlášť na srdce.

 

Když zpozorujete, že váš člověk opět získává převahu, pak myslete opět na to, co vám teď řeknu: Jste na zemi Mí poslové světla, kteří září daleko, a především ti, kteří jsou ještě proti Mně, vidí toto světlo a brání se. Když jste ještě byli v domovu, a skrze Mou lásku jste se dívali na planetu, na kterou jste se chtěli inkarnovat, říkali jste obdobně:

 

„Ach, Otče, to přece nemůže být tak těžké. Vím přece, že jsem s Tebou nejvroucněji spojen. Otče, jsem Tvůj syn, Tvá dcera, jdu dolů a budu jim hlásat lásku.“

 

„Mé dítě,“ řekl jsem, „tak jednoduché to není. Kázáním nedokážeš nikoho na zemi přesvědčit, nýbrž jenom tvými skutky lásky. A tyto skutky lásky ti budou připravovat velké těžkosti, neboť ti, kteří jsou ještě proti Mně, tě bude napadat. Smí to, z moci svobodné vůle.“

 

„Ó, Otče, odpověděli jste, „má láska je tak silná, nebojím se.“

 

Odpověděl jsem: „Nyní, Mé dítě, dívej, všichni, které ti teď ukážu, ti budou připravovat těžkosti. Jsou to také Mé děti“, a vy jste odpověděli: „Otče, ano, jsou to mí bratři a mé sestry. Chci je dovést sebou domů.“

 

Jemně jsem tě pohladil po hlavě a řekl: „Je to tak správně, Mé dítě, přiveď Mi je domů. Když v tobě hoří oheň lásky, tak tento oheň pojme i ty, po kterých Mé srdce nejvíce touží, protože jsou ode Mě ještě tak daleko.“

 

Plný svaté vážnosti každý z vás odpovídal: „Ano, Otče, dovedu je domů. Nic mně na zemi nedokáže odvést z cesty. Má láska je silná.“

 

Vaše láska, Mí synové, Mé dcery, je silná. Vidíte svýma duševníma očima, jak plamen lásky, jako znamení kříže, prozařuje celé vaše bytí? Cítíte vibrování vašeho těla? Láska je nejsilnější moc. Láska je tvůrčí energie a Mé obnovené zasvěcení vás uzpůsobuje k tomu, abyste tuto lásku nesli do celého světa. Mé děti světla, objímám vás v chrámu lásky, každého jednoho. Spočíváte na Mém srdci, a když by vám jednou mělo být těžko u srdce, navraťte se do toho chrámu lásky. Tento chrám není jenom duchovně postaven na zemi a dosahuje až do nebes, ale je také ve vás. Tam jsem přítomen, jsem neustále u vás.

 

Přijďte na Mé srdce, když vás něco tíží, když jste smutní, s každou bolestí, s vašimi starostmi, ale také když potřebujete sílu, do vašeho vnitřního chrámu a budete opět vnímat lásku, kterou jste tady cítili. Tak vás vysílám ven, Mí synové, Mé dcery. Buďte světlem, jasně zářícím světlem lásky pro Mě! Neste mír, léčení, požehnání do světa na svá pozemská působiště.

 

Myslete na to, že ve vroucím spojení se Mnou můžete rozšířit nekonečně mnoho světla! Můžete léčit zem, posílat mír do nepokojných srdcí lidí, celkem jedno, kde se na vaší zemské planetě nachází. Máte sílu, dosáhnout politiky a rozdmýchat v jejich srdcích touhu po míru. Léčte zemi s jejími mnoha zázraky! Věnujete vašim bližním léčení na těle a na duši!

 

Pociťte ještě jednou ve svých rukou dar Mého léčivého záření, ale také ve vašich nohou, a jděte vědomě vaší cestou po zemi! Rozšiřujte do srdcí vašich bližních také mír se všemi zvířaty! Proste říši zvířat stále znovu o odpuštění za to, co se na ní koná!

 

Mí synové, Mé dcery, pak budou planout všude na zemi Mé majáky lásky. Oheň se rozšíří od společenství ke společenství, od náboženství k náboženství, od národa k národu. A nastane nový čas, ve kterém budou všichni lidé žít spolu navzájem v míru. Čas, ve kterém bude ležet ovce vedle lva – a jak to víte ze školení „Cesta k jednotě skrze lásku“ – pavouk se bude živit rosou. Všimněte si Mého úsměvu a jděte také s radostí, se kterou nyní jásají andělé, cestou do světa!

 

Slovo lásky teď mlčí. Slovo je ale ještě mezi vámi.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z milosrdenství

 

Tak jsem se Já, váš nebeský Otec, ještě jednou velmi hluboko dotknul vašich srdcí, a vaše srdce se opět rozšířilo. Ano, vaše srdce se rozšířila až do nekonečnosti. Vaše srdce se teď dotýkají. Má láska proudí mezi srdci, a v lásce pociťujete také nekonečné milosrdenství a vděčnost za vaše společenství, které ve Mně zcela vroucně srostlo.

 

Jsem vám tak blízko, protože jste to dovolili a také jste ke Mně ochotně přišli zcela blízko. Tak jak se vaše srdce teď rozšířila, dotýkáte se skutečně celého stvoření. Proto je teď celé stvoření ještě jednou ponořené do Mého Svatého světla lásky-milosrdenství. Ať už to je země, ať už to je veškerý život, i slunce, hvězdy, galaxie, celý kosmos, každé zrníčko prachu v kosmu a každý paprsek světla v kosmu, všechno spočívá v jednotě Mé lásky.

 

Ano, veškerým stvořením prochází vzdech, není nic, co se nyní necítí bezpečné v Mé lásce. Vaše srdce dosahují až do vaší věčné vlasti. Pociťte mír a klid, bezpečí, lásku, které vás zdraví z věčné vlasti. Andělé na vás hledí, mají rozpjaté ruce, aby vás v lásce pozdravili, a také z jejich srdcí se šíří nekonečná láska. Zaznívají chóry pozounů, a andělé začínají s velebením, které je věnováno Mně, vašemu nebeskému Otci Pra. Pozvedávám ještě jednou nebeské kmitání.

 

Rozšiřuji nad vámi své ruce, žehnám vám a naplňuji vaše srdce ještě jednou Mou léčivou láskou a milosrdenstvím. Pociťujte, jak vás naplňuje Mé požehnání! Skutečně, říkám vám, Mé požehnání vás bude doprovázet, ne jenom na vašich cestách a pěšinách, nýbrž také celým životem. Přes vás proudí Mé žehnání dále přes srdce, která se dotýkají, do celého stvoření.

 

Služte Mi v pokorné lásce, tak bude všechno požehnáním, co vytvoříte v myšlenkách, slovech a činech! Pociťte Mou touhu po vás, žijte Mou lásku a zvěstujte o Mé lásce. Jsem Otec Pra, který vás nekonečně miluje a je s vámi až do konce všech dnů.

 

Amen.

 

 

Děkovná modlitba

 

Nejhlubší dík, milovaný Otče, za všechny dary milosti, za Tvou blízkost o tomto víkendu plném lásky! Přece je v nás malý žal. Musíme se opět rozloučit. Ano, Otče, naše srdce jsou navzájem spojena, i když pozemsky měřeno bydlíme daleko od sebe, tak jsme přesto jedno srdce a jedna duše – jak říká rčení – Otče, ve Tvém srdci.

 

Děkuji Ti, nemohu tento dík vůbec vyjádřit, jak bych chtěla. Děkuji Ti za každého jednoho sourozence, protože patříme dohromady. Našli jsme se zde na zemi, abychom spolu putovali, jdeme duchovně ruku v ruce, posilujeme se vzájemně, posíláme si navzájem myšlenky lásky a společně vyzařujeme světlo do tohoto světa.

 

Otče, děkuji Ti za nástroje po mém boku, děkuji za oba hráče na kytaru a zpěváky, děkuji za sourozence, kteří se starali o techniku, i když technika nechtěla na začátku spolupracovat, protože zvenku ještě působili rušící vysílače, ale teď je všechno v nejkrásnější harmonii.

 

Otče, kde působí láska, může tomu být jenom tak. I když někdy padla vážná slova, i to muselo být, a prosím o odpuštění. Člověk se někdy nedokáže vyjádřit tak, jak by chtěl. Přece každý ví ve svém srdci, že se navzájem milujeme, vzájemně si sloužíme v jednotě Tvé duchovní síly, která námi všemi protéká.

 

Děkujeme Ti za anděly, které jsi nám po boku postavil, opatrují a chrání nás také na cestě domů. Nech nás toto vnitřní spojení stále znovu pociťovat! Cítit, Otče, že svazek lásky je pevným svazkem, a když se jeden dostane do nouze, ať jen pomyslí na sourozence v kroužku, a již se všichni navzájem semkneme. Skrze svazek lásky plyne také naše vzájemná komunikace. Také za to Ti děkujeme, Otče.

 

Tak se stalo spojení z nebes i spojením na zemi. Otče, skláníme se v nejhlubší lásce, odevzdání a pokoře před Tvou nádherou, před Tvou mocí, silou a mohutností. Jsme Tvé děti, Otče, a jsme blažení, že se smíme nazývat Tvými dětmi. Děti, které mají účast na nejnádhernějším duchovním stvoření, které si jenom umíme představit, na stvoření, které tady na zemi neustále vidíme v odlesku. Pouze jeden příklad: Východ slunce dnes ráno mezi horami, jako poselství pro nás všechny: Neustále vychází slunce, Tvé slunce, Otče, i když je ještě temnota, Tvé slunce lásky září a spojuje nás.

 

Amen. 

zpět