Tichá radost

Poselství - září 2009

Poselství - září 2009

zpět

Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

26. září 2009 v Norimberku

 

 

Trpělivost, láska, milosrdenství – nový začátek

 

Setkání společenství v mystice lásky k našemu Pánu, Ježíši Kristu,

Následně, po hlubokém odevzdání se našemu nebeskému Otci, vysvětlujeme, jak naslouchat Jeho Slovu, které je v každém dítěti,

a jak rozvíjet dar léčení.

 

 

Meditace: 

 

Necháváme ve svém srdci ještě jednou doznít, co jsme právě zpívali: „Pane, milujeme Tě, Tebe, jen Tebe, jen Tebe.“

 

A náš nebeský Otec otevírá Svou náruč a říká: „Pojď, Mé dítě, pojď do Mé náruče, a zapomeň na všechno kolem sebe! Těsně se ke Mně přiviň! Podívej se na Mě a vdechuj Mou lásku! Nech lásku do sebe proudit, a vše to, co tě ještě zaměstnává, skličuje, vydechuj! Odevzdej se zcela kmitání Mé lásky! Ciť se v Mé náruči svobodně a v bezpečí! Pociťuj Mou blízkost, jak tě jemně hladím po Tvé hlavě!“

 

Díváme se do přírody očima plnýma lásky. Vidíme motýly, jak tancují ve vzduchu. Všímáme si jich, když jdeme po lukách? Jak lehce se pohybují. I my bychom měli lehkýma nohama chodit po lukách. Když se těsně přitiskneme k našemu nebeskému Otci, pak ztratíme zemskou tíhu se všemi našimi starostmi a problémy a vidíme krásy přírody.

 

On, náš Pán a Bůh, nám dává Svoji sílu, Svoji lásku, Svůj pokoj. Každá buňka našeho těla je Jeho láskou naplněna. Čím více se našemu Otci oddáváme, tím více lásky můžeme do sebe přijmout a nechat dále proudit do stvoření.

 

Umiňujeme si jít v další době s Bohem ve vědomí, že Jeho láska chce přes nás okamžik za okamžikem proudit. Když se probudíme i až do okamžiku kdy usneme, chceme s Ním být spojení.

 

Otevíráme doširoka svá srdce pro Tvé Slovo, milovaný nebeský Otče, těšíme se na ně. Prosíme, sešli je hluboko do našeho srdce, nech jej, aby nás provázelo a bylo nám pomocí v našich všedních dnech! Otče děkujeme Ti, milujeme Tě.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z milosrdenství

 

Moji milovaní, skutečně spočíváte v Mé náruči, a Má láska a milosrdenství proudí do vás, ale proudí i skrze vás. Záplavy lásky a milosrdenství se nyní rozdávají do celého stvoření.

 

Cítíte, jak se na vás ze Své lásky a Svého milosrdenství usmívám. Ano, mám radost, že jste ke Mně přišli. Mám radost, že se mi odevzdáváte, nejen abyste poslouchali Mé Slovo, nýbrž i abyste si ve společenství navzájem pomáhali. Já, Dobrý Pastýř, Jsem uprostřed mezi vámi, a Své ruce jsem nad vámi rozestřel a žehnám vám.

 

Vedu vaše rozhovory, abyste přispěním sourozenců poznali, co byste mohli dělat lépe.

 

Moji milovaní, procházíte těžkou dobou; neboť se stáhly temné mraky. Cítíte, jak se země doslova otřásá, a poznáváte znamení doby. Leckdo z vás se ptá: „Otče, jak to všechno má pokračovat? Země se zdánlivě točí stále rychleji. Otče, jak spolu lidé zacházejí, všechno to násilí, svár. Lidé jsou postihováni nemocemi, strachem. Otče, kam vedeš mě a mé sourozence?“

 

Já ti odpovídám, Mé dítě: „Podívej se na Mou lásku a Mé milosrdenství!“ Nenech se odvést děním kolem sebe! Poznej, když tak jako nyní spočíváš na Mém srdci, cítíš Mou lásku a milosrdenství, poznáváš Můj úsměv, co ti pak můžou udělat hlučící vlny?

 

V duchu otevíráš své oči a díváš se do tmavých mraků. Co znamenají? Je v nich jediné volání po lásce, a ty nemůžeš jinak, než otevřít své srdce a nechat lásku a milosrdenství proudit. Řekneš: „Otče, všechno, co patří k tomuto tmavému mraku, ti pokládám do Tvých milosrdných rukou.“ Vidíš duchovníma očima, jak se světlo pokládá kolem tohoto mraku, tak jemně, tak něžně, jak to umí jen láska.

 

Vidíš dále, jak láska a milosrdenství přijímají vše, co k tomuto mraku patří, a jak proudy Mé božské léčivé síly začínají léčit vše to, co se stalo. Poznáváš také, že s každým paprskem z Mého srdce se začínají zdi, kterými se temnota obklopila, třást. Ale, říkám vám, Moji milovaní, nepřivedu je ke zřícení, neboť nezasahuji do svobodné vůle Svých dětí.

 

Jsou ode Mě vedeni tak, že poznají, jakou cestou šli, a že z vlastní síly najdou cestu ke Mně. Poznejte, že ve svobodné vůli je nekonečná láska a milosrdenství, a že trpělivost čeká, až každý sám sebe pozná a najde cestu zpátky na Mé Otcovskésrdce.

 

Vím, že Má slova jsou vážná, chci vám ale ukázat, že se máte naučit trpělivě čekat, dokud láska a milosrdenství neukáží své působení. Nepřemýšlejte ale ve svých časových měřítkách, nýbrž na všechno nahlížejte z Mé trpělivosti, a poznáte, co znamenají slova: „Otče, Tvá vůle ať se stane“.

 

Poznáte, že Má vůle je, abyste byli ze srdce pokorní, abyste milovali, a abyste byli milosrdní. V tomto postoji ducha kladete každé dění do Mých rukou. Jděte tedy, Mí milovaní, po své cestě se Mnou za ruku. Když jsou mračna temná, vlny se dmou, pak vidíte, že Já Jsem skála ve vlnobití, a vy na této skále spočíváte. Tak vámi nemůže nic otřást. Tak, jak jsem vám to zkraje řekl: „Rozestřel jsem nad vámi Své žehnající ruce, a vy jdete zahaleni do Mého světla svou pozemskou cestou.“

 

Je na vás skutečně nádherný pohled. Zářící děti s Mé lásky, tak jsem vás stvořil. Narodili jste se z Mého srdce, a vaše cesta vás vede opět zpět k Mému srdci. A všichni, které potkáváte, kteří stojí podél cesty, kteří jsou v nouzi, ty všechny berete sebou. Proto dělejte své kroky s rozvahou a spočívejte neustále ve Mně, tehdy poznáte své bratry a sestry, které chcete vzít domů!

 

Ve svých bratrech a sestrách poznáte také sami sebe. Přitom se stále více díváte na Mou lásku, a stále častěji vám na mysli vytane myšlenka: „Ano, Otče s tebou!“ Stále častěji žehnáte v Mém jménu, a Já žehnám skrze vás. Tak se přeměňujete k lásce. A v té míře, v jaké se proměňujete, proměňujete i celou zemi. Stává se stále světlejší, proudí stále více lásky, a stále více vašich sourozenců bude zasaženo v jejich srdcích.

 

Ptají se: „Co se se mnou děje? Kam mě pohání má bolest duše?“ Já stojím před nimi, dotýkám se jich jemně Svou láskou, a oni Mě poznávají. A z jejich prsou se vydere jediné toužebné slovo: „Otče!“, a Já odpovím: „Ano, Mé dítě, Já Jsem to! Jsem tu, abych ti ukázal pravou cestu. Chceš do Mé náruče?“ Touha po návratu domů zachvátí Mé dítě, a ono letí do Mé náruče. Já Jsem Dobrý Pastýř, který přivádí Svou ovci zpět ke stádu. Jděte proto s očima lásky po zemi, a obalujte vše do Mé lásky, tehdy jste v Mém pověření, a účastníte se dokončení Mého vykupitelského díla.

 

Ještě jednou cítíte, jak vámi proudí Má láska, Mé milosrdenství a Můj mír. Ó, Moji milovaní, zůstaňte v Mé náruči, a zůstaňte otevřeni Mému dalšímu Slovu!

 

Amen.

 

 

Božské projevení z lásky

 

Já Jsem váš Pán a Bůh, Já Jsem váš Otec, ale ještě mnohem víc chci být dobrým Přítelem po vašem boku; neboť v Ježíši jsem se vám stal bratrem a nyní chci být Přítelem, ke kterému můžete přijít se všemi svými starostmi a strastmi. Jsem vám tak blízko, jak si to nedokážete představit. Jsem jedno s vaším duchovním bytím. Vy jste ve Mně, a Já Jsem ve vás.

 

Rozhodli jste se [skrze odsouhlasení] jít znovu po cestě, kterou jsem vám dal [70 školení, „Cesta k jednotě...“].

 

Nyní poslouchejte: „Probudíte se ráno, Já stojím vedle vás, ano, sednu si na kraj postele, láskyplně se na vás podívám a žehnám vám.“ Když je vaše první myšlenka u Mě, jsme oba – ty, můj příteli, ty má přítelkyně – a Já okamžitě nejvroucněji spojeni a jdeme v jednotě do nadcházejícího dne.

 

Je jedno, jak se tento den venku může jevit, jestli je bouře, prší, jestli přichází šedivý podzim, nebo jestli se ještě třpytí slunce v barevných listech, které se snášejí k zemi. Spočíváte na Mém srdci. Není nic krásnějšího, než když v tomto bezpečí začínáte den a strávíte ho – zprvu půl hodiny – v hluboké jednotě se Mnou.

 

Vedl jsem vaše rozhovory. Podívejte, na vaší cestě zemí se nestane nic, co by vám nemohlo sloužit jako poučení. Na svých pohnutkách si všimnete svých myšlenek, svého souzení, všimnete si ale i lásky, která proudí ze srdce plného lásky k vašemu bližnímu, a je jedno, co dělá, jak se chová. A tito bližní vás potkávají tak dlouho – jako v příkladu s podvodným žebrákem – dokud nepochopíte, co je v tomto případě vaším úkolem, totiž i jemu v lásce žehnat.

 

Co způsobí tato láska? Tato láska působí jako šíp, který onoho žebráka zasáhne v jeho nejhlubším srdci. Vidí vaše oči před sebou ve svém nitru, zneklidní, a v mžiku pozná, že se svým podvodným chováním proviňuje proti božským zákonům. Málo mu pomáhá, když mu lidé říkají, co stojí proti právu, když toto poučení není současně zabaleno do pláště lásky.

 

Mí přátelé – tak vás napříště nazývám – Jsem ve vašem všedním dni u vás, abych vás při všech příležitostech nabádal k lásce, k milosrdenství. I z Mé strany je k tomu třeba trpělivosti, tak i vy máte mít se sebou trpělivost, neustále se snažit o lásku a milosrdenství.

 

Přejdu nyní k jinému příkladu z vašich hovorů: Byli jste smutní ze zvířat, které žízní, hladoví, protože se nedostává spásného deště. Vaše nitro bylo rozjitřené a vy jste se Mě ptali: „Otče, proč to musí být, čím se tato zvířata provinila?“ Když putujete se Mnou a uznáváte Mě jako svého Přítele po svém boku, pak stačí jediná krátká myšlenka: „Proč, Můj Ježíši, proč, a Já ti, Můj příteli, Má přítelkyně, ukáži Novou zemi, jaká bude. Už není žádný žal, už není žádné utrpení, žádná bolest. Ovečka leží vedle lva. Lidé a zvířata žijí v míru vedle sebe a se sebou navzájem.

 

Zvířectvo na sebe toho vzalo mnoho, aby se dotklo srdcí lidí žijících s nimi. Lidem se nedaří lépe, i oni trpí suchem, i oni hladoví. A zemí jde utrpení, které se spojuje do velkého světového utrpení, utrpení, které leží nad touto zemí.

 

Mluvil jsem o tmavých mračnech, která se stahují. Mí přátelé, vy jste poslové z nebeského království. I když opět začínáte se školením od začátku, tak přesto je to postupování na vyšší rovině. Jste Moji poslové – nyní. Skrz vaše myšlenky plné světla, skrze vaše milosrdenství se zkracuje doba, kdy utrpení jde ještě zemí.

 

Nezpůsobujete ale jen zkracování doby, nýbrž tím, že žehnáte, – proto jsi Ty, Má blízká přítelkyně viděla to vysílání v televizi – sesíláte do srdce zvířete paprsek světla. Nemůžete ho vidět, ale zvířata to cítí. Je to, jakoby konejšivá ruka hladila jejich hlavu, jejich záda. Ještě jeden krátký nádech a bolestný život je pryč.

 

Ještě si svých sil nejste vědomi. Sil, které ve vás dřímají, ve vás, kteří jste posly z nebeské říše. Není nutné, abyste nejdřív dlouho sestupovali do meditace, abyste se dostali do správného kmitání. Mí přátelé, putovali jste se Mnou již několik let a dokážete z jednoho okamžiku na druhý přejít z lidského do duchovního bytí. Stačí jedna myšlenka lásky, jedna myšlenka milosrdenství, a jste duchovně viděni po boku – ještě jednou zmíním ten příklad – oněch zvířat.

 

Netrpí ale jen zvířata. Nesmírné utrpení je i mezi Mými lidskými dětmi, a není to jen karma, co nesou. Ne, je to často i utrpení, které dobrovolně na sebe berou, aby pomohli jiným, aby napomáhali jiným, kteří by bez pomoci doprovázejících skrytých andělů nedokázali ustát svůj život.

 

Nejste i vy ve skutečnosti andělé? Jste. Můžete nyní tu a tam vrtět hlavou: „Já přece ne, Můj Ježíši, ty mnohé chyby a slabosti, které ještě mám, ne, to tak nemůže být!“ Já vám ale říkám: „Jsou jen andělé. Jedni to nevědí, protože se zabalili do plášťů a plášťů [Mantel um Mantel gelegt]. Prozkoumávají temnotu a staví se tak proti světlu. Ti druzí se také zahalili do plášťů, aby oněm napomáhali, aby jim pomohli při návratu domů na Mé Otcovské srdce.“

 

Na této cestě, která vás vede ještě hlouběji do vroucího spojení se Mnou, Ježíšem, vaším Přítelem, vám mohu leccos, co se na zemi stane, viděno z vyšší perspektivy, vysvětlit. V každém z vás je Vnitřní chrám. V tomto Vnitřním chrámě Jsem Jápřítomen. Jsem ve vás, Jsem ale i kolem vás, vedle vás, ano, prostupuji vás.

 

Když se Mnou ve vroucím spojení procházíte všedním dnem, díváte se na zprávy nebo čtete noviny, pak vám dávám impulzy, skrze které se ocitnete během jednoho okamžiku uprostřed dění, které ukazovali nebo o kterém jste četli, ne jako člověk, nýbrž jako Můj posel světla.

 

Chci mluvit s každým z vás jednotlivě. Podívejte, když dva přátelé jdou vedle sebe a mlčí, jak si mají navzájem pomoci? Mohu vás zachytit při pádu. Mohu vás konejšivě pohladit po hlavě, když jste smutní. Když máte bolesti, když jste nemocní, mohu vás uzdravit, ale není to mnohem krásnější, když se mnou mluvíte, a já vám odpovídám?

 

Povolal jsem k životu tento kroužek. Zde vás učím, že každé dítě se Mnou může mluvit, a každé dítě Mě také vnímá ve Slově. K tomu není třeba žádná meditativní příprava, nýbrž jen vaše obrácení se na Mně. Dáváte Mi otázky, Já vám odpovídám. U mnohých z vás jsou již dávno Mé myšlenky vašimi myšlenkami, a vy o tom nevíte. V tomto společenství je vám pomáháno poznat zcela jasně Mé myšlenky a říci jim „ano“, a ne: „Pane, tak to nemůže být!“

 

Toto pochybování o sobě je dobré, Mí přátelé, když vám slouží k tomu, abyste zůstali v pokoře; neboť Slovo mezi Mnou a Mým dítětem, mezi Přítelem a přítelkyní, mezi Přítelem a přítelem je svaté. Je to něco nebeského, a nikdo si nemá myslet, že je dítětem obdařeným zvláštní milostí. Mluvím s každým ze Svých dětí, i kdyby ještě mělo tolik vroubků, i kdyby bylo také na doživotí za mřížemi. Myslíte, že zůstávám vně vězení? Ne, Jsem u každého dítěte, a s každým dítětem mluvím.

 

Chci také každému být Přítelem. To je pravá láska a také pravé milosrdenství. A když Já, jako váš Bůh a Pán, vás tak miluji a Jsem tak milosrdný, pak byste vy měli následovat Můj příklad a rovněž přeměňovat neustále lásku v čin a také se sebe stále ptát, jestli jste v tom či onom dění byli milosrdní.

 

Láska ještě někdy může a musí působit výchovně, ale milosrdenství všechno dění přikrývá svým pláštěm. Láska dopomáhá k poznání, když Mé dítě spadlo. Může láska dopomoci k poznání i přísně? Ano, tím, že dítě musí v důsledku nést to, co způsobilo. Důsledek dopadne na Mé dítě; když je ale již předtím plné lítosti, tak působí Mé milosrdenství a zahalím příkoří do Své milosrdné lásky.

 

Nyní se vracím k jednomu rozhovoru ve vašem kroužku. A vždy znovu vás budu vést ve vašich rozhovorech při vašich budoucích setkáních a dávat vám upozornění skrze zjevení. Při nějaké události vidíte své zrcadlo, svou ozvěnu. Večer ke Mně přijdete a řeknete: „Pane, tady a tady jsem poznal zrcadlení svého nízkého já. Byl jsem zlostný, byl jsem popuzený, stůj při mně, abych to, co ve mně zjevně ještě je, překonal!“

 

To byla krátká myšlenka ani ne minutová. Není třeba, abyste příliš dlouho setrvávali ve svých chybách a slabostech. Poznání, lítost, vaše prosba o pomoc a úmysl, poznané již znovu nedělat, je jedna jediná krátká myšlenka a stačí. Neboť čím více uvažujete o svých chybách a slabostech, tím více je upevňujete. Láska, kterou jsem Já ve vás, a kterou jste i vy jako Mé věrné obrazy, je s to všechny vaše chyby a slabosti postupně rozpustit.

 

Vyberu nyní jeden příklad, abych vám to vysvětlil: Jste rozhněvaní a zrcadlo vám ukazuje, že jste se rozzlobili na svého bližního. Když v tom samém okamžiku, kdy si všimnete svého hněvu, svému bližnímu požehnáte – v lásce ho ještě nemůžete požehnat, protože jste rozčílení – např. s myšlenkou: „Můj Ježíši, žehnám svému bližnímu, i když jsem teď rozzlobený.“ Již tato myšlenka stačí, že jste popošli dál na cestě lásky, neboť skrze lásku jste zvítězili nad sebou samými. Poznali jste svůj hněv a vyrovnali jej skrze své požehnání.

 

Říkám vám, i to, co vyjadřujete v myšlenkách a slovech, působí zpětně na vaši duši, a sice s obrovskou silou. Příště již nejste při podobné příležitosti tak zlostní, a napotřetí budete úplně udivení a budete se ptát, kde zůstal váš hněv. Bez jakékoli analýzy, co tento hněv ve vaší hlubině vyvolalo, jste jen skrze lásku – zde skrze žehnající myšlenku – osvobozeni. Ještě se Mě udiveně ptáte: „Otče, nedávno jsem byl ještě zlostí bez sebe, proč se teď už nerozčiluji?“ A Já s úsměvem odpovídám: „Mé dítě, láska tě – slyšte ten výraz s humorem – očarovala.“ Proto stále znovu učím, že láska dokáže hory přenášet.

 

Když v tomto vroucím bytí ve dvou se Mnou strávíte ráno první půl hodinu, začnete tedy den se Mnou, tak v tomto čase sešlu do vašeho nitra tolik lásky a tolik milosrdenství, kolik jen můžete přijmout, a to každé ráno, než se tu opět setkáte. Vaše srdce se bude stále rozšiřovat a dokáže pojmout stále více Mé lásky.

 

Mí přátelé, až se tu opět uvidíme, budete již proměnění v lásku. Všimnete si toho v průběhu vašich dní, že když se vám podařilo být se mnou v první půlhodině, že váš den probíhá úplně jinak než jindy, kdy se hned ponořujete do hektiky vaší doby. Takže, Mí přátelé, prožijme první půlhodinu spolu, ať už se myjete – viďte ve vodě také léčící esenci, smývá z vás všechno pozemské a dokáže vás očistit i vnitřně – nebo se oblékáte, žehnáte svou snídani, a Já žehnám vás a den, do kterého vcházíte.

 

Když se pak podíváte na hodiny a řeknete: „Ach, Pane, Můj Ježíši, nyní je ta půlhodina již pryč“, pak se usměji a řeknu: „Když chceš, můžeš přeci ještě i déle se Mnou putovat.“

 

Moji milovaní přátelé, chci vás všechny přitáhnout ve Své lásce a milosrdenství na Své srdce, každého z vás jednotlivě. Všechno utrpení, které nesete, od vás odejmout, a bolesti, nemoci zmírnit nebo vyléčit, když je to dobré pro vaši duši. Chci vaše nitro prozářit Svou láskou a milosrdenstvím. Pociťte, jak se Mé požehnání nyní každého z vás jednotlivě dotýká, a jak se při tomto dotyku stáváte jedno se Mnou. Procházím řadami ke každé přítelkyni, ke každému příteli, vřele ji/ho objímám a kladu Svou žehnající ruku na hlavu. Mlčím nyní ve Slově, pociťte, až budu u vás.

 

Žehnám ale i vám, kteří jste zde přítomní. Jste v duchovním oděvu, a i vy Mě můžete poznat jako svého Přítele. Já Jsem Ježíš, váš Přítel a Bratr, a každému z vás pomáhám na vaší cestě domů, domů na Otcovské Srdce, na Mé Srdce. Nesklánějte sklíčeně své oči dolů, nýbrž vizte zářící kříž, který ve svém svislém trámu zobrazuje stupně a ve svém příčném trámu Mé vám žehnající paže a žehnající ruce! Kříž je znamení vykoupení. Pojďte domů, kdo jste smutní a obtíženi, pojďte domů na Mé Otcovské Srdce!

 

Amen.

 

zpět