Janovo Evangelium

zpět

 

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

 

To bylo na počátku u Boha.

 

Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co jest.

 

V něm byl život a život byl světlo lidí.

 

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

 

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.

 

Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.

 

Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

 

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

 

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

 

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

 

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

 

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

 

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

 

 

• Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“
•  
• Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
•  
• Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
•  
• Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
•  
• Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“
•  
• Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
•  
• 21Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
• 22Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“
• 23Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“
• 24Ti vyslaní byli z řad farizeů.
• 25Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
• 26Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte –
• 27ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“
• 28To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
• 29Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
• 30To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já.
• 31Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“
• 32Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
• 33A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘
• 34Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“
• 35Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
• 36Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“
• 37Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
• 38Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře ), kde bydlíš?“
• 39Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
• 40Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
• 41Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“
• 42Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr ).“
• 43Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“
• 44Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
• 45Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
• 46Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“
• 47Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.“
• 48Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“
• 49„Mistře,“ řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“
• 50Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem‘? Uvidíš věci daleko větší.“
• 51A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“
• 1Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
• 2na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
• 3Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“
• 4Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“
• 5Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
• 6Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
• 7Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj.
• 8Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak.
• 9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha
• 10a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“
• 11Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
• 12Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
• 13Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
• 14V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
• 15Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
• 16a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“
• 17Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘
• 18Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“
• 19Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“
• 20Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“
• 21On však mluvil o chrámu svého těla.
• 22Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
• 23Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
• 24Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
• 25nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
• 1Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
• 2Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
• 3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
• 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
• 5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
• 6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
• 7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
• 8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
• 9Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“
• 10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
• 11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
• 12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
• 13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
• 14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
• 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
• 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
• 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
• 18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
• 19Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
• 20Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
• 21Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
• 22Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
• 23Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
• 24To bylo ještě před Janovým uvězněním.
• 25Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
• 26Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“
• 27Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
• 28Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
• 29Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
• 30On musí růst, já však se menšit.
• 31Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky;
• 32svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
• 33Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
• 34Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
• 35Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
• 36Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“
• 1Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan –
• 2ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci –
• 3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
• 4Musel však projít Samařskem.
• 5Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi;
• 6tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
• 7Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ –
• 8Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. –
• 9Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.
• 10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“
• 11Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?
• 12Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“
• 13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.
• 14Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
• 15Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“
• 16Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“
• 17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
• 18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
• 19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.
• 20Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“
• 21Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
• 22Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
• 23Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
• 24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“
• 25Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“
• 26Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“
• 27Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš?‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘
• 28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
• 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“
• 30Vyšli tedy z města a šli k němu.
• 31Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“
• 32On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“
• 33Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“
• 34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
• 35Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
• 36Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
• 37Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
• 38Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“
• 39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“
• 40Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
• 41A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
• 42Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“
• 43Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
• 44Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti.
• 45Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
• 46Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
• 47Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti.
• 48Ježíš mu odpověděl: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“
• 49Královský služebník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“
• 50Ježíš mu odpověděl: „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
• 51Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: „Tvůj syn žije.“
• 52Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: „Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.“
• 53Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i všichni v jeho domě. –
• 54Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.
• 1Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
• 2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
• 3V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.
• 4Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
• 5Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
• 6Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“
• 7Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“
• 8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“
• 9A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
• 10Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“
• 11Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“
• 12Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“
• 13Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
• 14Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“
• 15Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
• 16A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
• 17On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“
• 18To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.
• 19Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
• 20Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
• 21Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.
• 22Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
• 23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
• 24Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
• 25Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
• 26Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
• 27A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
• 28Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
• 29a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
• 30Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“
• 31„Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.
• 32Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé.
• 33Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
• 34Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
• 35Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
• 36Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
• 37A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
• 38a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
• 39Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
• 40Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
• 41Nečekám slávu od lidí.
• 42Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
• 43Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
• 44Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
• 45Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
• 46Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
• 47Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“
• 1Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
• 2Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
• 3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
• 4Byly blízko židovské svátky velikonoční.
• 5Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“
• 6To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
• 7Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“
• 8Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
• 9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“
• 10Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
• 11Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
• 12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“
• 13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
• 14Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“
• 15Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
• 16Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
• 17vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.
• 18Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.
• 19Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
• 20On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“
• 21Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
• 22Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.
• 23Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.
• 24Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.
• 25Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“
• 26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
• 27Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“
• 28Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“
• 29Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“
• 30Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?
• 31Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“
• 32Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.
• 33Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
• 34Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“
• 35Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
• 36Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.
• 37Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
• 38neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
• 39a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
• 40Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“
• 41Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.‘
• 42A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘!“
• 43Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou!
• 44Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
• 45Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
• 46Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce.
• 47Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.
• 48Já jsem chléb života.
• 49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
• 50Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
• 51Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“
• 52Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“
• 53Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
• 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
• 55Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
• 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
• 57Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
• 58To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“
• 59To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
• 60Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“
• 61Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte?
• 62Co až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
• 63Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
• 64Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. –
• 65A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
• 66Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
• 67Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
• 68Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
• 69A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“
• 70Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“
• 71Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
• 1Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.
• 2Byly blízko židovské svátky stánků,
• 3a jeho bratři mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.
• 4Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“
• 5Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
• 6Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.
• 7Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.
• 8Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.“
• 9To jim řekl a zůstal v Galileji.
• 10Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on – ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.
• 11Židé ho o svátcích hledali a říkali: „Kde je?“
• 12Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: „Je dobrý.“ Jiní říkali: „Není, vždyť svádí lid.“
• 13Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.
• 14Když už bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.
• 15Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“
• 16Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.
• 17Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.
• 18Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.
• 19Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“
• 20Zástup odpověděl: „Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?“
• 21Ježíš jim na to řekl: „Jediný skutek jsem učinil, a všichni se nad tím pozastavujete.
• 22Mojžíš vám dal obřízku – ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců – a vy obřezáváte člověka i v sobotu.
• 23Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
• 24Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“
• 25Tu řekli někteří Jeruzalémští: „Není to ten, kterého chtějí zabít?
• 26A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?
• 27Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“
• 28Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.
• 29Já však ho znám, neboť jsem od něho a on mě poslal.“
• 30Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
• 31Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: „Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“
• 32Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
• 33Ježíš řekl: „Ještě krátký čas budu s vámi, pak odejdu k tomu, který mě poslal.
• 34Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“
• 35Židé si říkali mezi sebou: „Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit?
• 36Co znamenají slova, jež řekl: ‚Budete mě hledat, a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“
• 37V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!
• 38Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“
• 39To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
• 40Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“
• 41Druzí prohlašovali: „Je to Mesiáš!“ Jiní namítali: „Což přijde Mesiáš z Galileje?
• 42Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?“
• 43A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.
• 44Někteří z nich ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
• 45Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům, a ti se jich ptali: „Proč jste ho nepřivedli?“
• 46Oni odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“
• 47Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se dali svést?
• 48Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
• 49Jen tahle chátra, která nezná zákon – kletba na ně!“
• 50Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
• 51„Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“
• 52Řekli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane!“
• 1Ježíš však odešel na Olivovou horu.
• 2Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
• 3Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed
• 4a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
• 5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“
• 6Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
• 7Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“
• 8A opět se sklonil a psal po zemi.
• 9Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
• 10Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“
• 11Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
• 12Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“
• 13Farizeové mu řekli: „Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.“
• 14Ježíš jim odpověděl: „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
• 15Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.
• 16Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.
• 17I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.
• 18Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“
• 19Zeptali se ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“
• 20Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.
• 21Opět jim řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete.“
• 22Židé řekli: „Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?“
• 23I řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
• 24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“
• 25Řekli mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám.
• 26Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“
• 27Nepoznali, že k nim mluví o Otci.
• 28Ježíš jim řekl: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
• 29Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“
• 30Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.
• 31Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
• 32Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
• 33Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“
• 34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
• 35Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
• 36Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
• 37Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
• 38Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“
• 39Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.
• 40Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.
• 41Vy konáte skutky svého otce.“ Řekli mu: „Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“
• 42Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.
• 43Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
• 44Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
• 45Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
• 46Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
• 47Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
• 48Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?“
• 49Ježíš odpověděl: „Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.
• 50Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.
• 51Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“
• 52Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky.
• 53Všichni se vrátili do svých domovů.
• 54Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.
• 55Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
• 56Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“
• 57Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“
• 58Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“
• 59Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.
• 1Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
• 2Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“
• 3Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
• 4Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
• 5Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“
• 6Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči
• 7a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
• 8Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“
• 9Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“
• 10I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“
• 11Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“
• 12Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“
• 13Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;
• 14toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.
• 15Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“
• 16Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k roztržce.
• 17Řekli tedy znovu tomu slepému: „Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“
• 18Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče
• 19a nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“
• 20Rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
• 21Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také nevíme. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!“
• 22To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.
• 23Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!
• 24Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.“
• 25Odpověděl: „Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“
• 26Řekli mu: „Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“
• 27Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“
• 28Osopili se na něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
• 29My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“
• 30Ten člověk jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči!
• 31Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli.
• 32Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
• 33Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“
• 34Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho.
• 35Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“
• 36Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“
• 37Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“
• 38On na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena.
• 39Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“
• 40Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“
• 41Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“
• 1„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
• 2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
• 3Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
• 4Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.
• 5Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
• 6Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
• 7Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
• 8Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
• 9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
• 10Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
• 11Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
• 12Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
• 13Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
• 14Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
• 15tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
• 16Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.
• 17Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
• 18Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
• 19Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
• 20Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“
• 21Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“
• 22Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
• 23Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
• 24Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“
• 25Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
• 26Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
• 27Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
• 28a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
• 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
• 30Já a Otec jsme jedno.“
• 31Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
• 32Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“
• 33Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“
• 34Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘
• 35Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit –
• 36jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
• 37Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
• 38Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“
• 39Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.
• 40Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.
• 41Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“
• 42A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
• 1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
• 2To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
• 3Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
• 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“
• 5Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
• 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
• 7Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“
• 8Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“
• 9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
• 10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“
• 11To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“
• 12Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“
• 13Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
• 14Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel.
• 15A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“
• 16Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“
• 17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
• 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
• 19a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem.
• 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
• 21Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
• 22Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“
• 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
• 24Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
• 25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
• 26A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
• 27Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
• 28S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“
• 29Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
• 30Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
• 31Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
• 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“
• 33Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
• 34řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“
• 35Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
• 36Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“
• 37Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“
• 38Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
• 39Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“
• 40Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“
• 41Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
• 42Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“
• 43Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“
• 44Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
• 45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
• 46Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
• 47Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení.
• 48Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.“
• 49Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte;
• 50nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“
• 51To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
• 52a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno.
• 53Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.
• 54Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
• 55Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
• 56Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Přijde na svátky?“
• 57Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
• 1Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
• 2Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
• 3Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
• 4Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
• 5„Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“
• 6To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
• 7Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
• 8Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“
• 9Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
• 10Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
• 11neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
• 12Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
• 13Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“
• 14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
• 15‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘
• 16Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
• 17Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
• 18Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
• 19Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“
• 20Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
• 21Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“
• 22Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
• 23Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
• 24Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
• 25Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
• 26Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“
• 27„Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
• 28Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
• 29Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“
• 30Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
• 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
• 32A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
• 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
• 34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“
• 35Ježíš jim řekl: „Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
• 36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
• 37Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
• 38a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘
• 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
• 40‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘
• 41Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
• 42Přesto v něho uvěřili i mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
• 43Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
• 44Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
• 45A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
• 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
• 47Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
• 48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
• 49Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
• 50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
• 1Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
• 2Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
• 3Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
• 4odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
• 5pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
• 6Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“
• 7Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“
• 8Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“
• 9Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“
• 10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“
• 11Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.
• 12Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
• 13Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
• 14Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
• 15Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
• 16Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
• 17Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
• 18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘
• 19Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
• 20Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“
• 21Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“
• 22Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
• 23Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
• 24Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“
• 25Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
• 26Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
• 27Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“
• 28Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
• 29Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
• 30Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.
• 31Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
• 32Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
• 33Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.
• 34Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
• 35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
• 36Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
• 37Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.“
• 38Ježíš odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
• 1„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
• 2V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
• 3A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
• 4A cestu, kam jdu, znáte.“
• 5Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“
• 6Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
• 7Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“
• 8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
• 9Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
• 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
• 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
• 12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
• 13A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
• 14Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
• 15Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
• 16a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –
• 17Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
• 18Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
• 19Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.
• 20V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
• 21Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
• 22Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“
• 23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
• 24Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
• 25Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
• 26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
• 27Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
• 28Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
• 29Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
• 30Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.
• 31Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. – Vstaňte, pojďme odtud!“
• 1„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
• 2Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
• 3Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
• 4Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
• 5Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
• 6Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
• 7Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
• 8Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
• 9Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
• 10Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
• 11To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“
• 12„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
• 13Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
• 14Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
• 15Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
• 16Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
• 17To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
• 18Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.
• 19Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
• 20Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.
• 21Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal.
• 22Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.
• 23Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
• 24Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.
• 25To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘
• 26Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
• 27Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
• 1To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.
• 2Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
• 3To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
• 4Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina.“ „Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.
• 5Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: Kam jdeš?
• 6Ale že jsem k vám tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
• 7Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
• 8On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
• 9Hřích v tom, že ve mne nevěří;
• 10spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
• 11soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
• 12Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.
• 13Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
• 14On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
• 15Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
• 16Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte.“
• 17Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamenají slova ‚zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte‘ a ‚odcházím k Otci‘?“
• 18Říkali: „Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví.“
• 19Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte?
• 20Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.
• 21Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.
• 22I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.
• 23V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.
• 24Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
• 25To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.
• 26V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;
• 27vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
• 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci.“
• 29Jeho učedníci mu řekli: „Nyní mluvíš přímo a bez obrazů.
• 30Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“
• 31Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte?
• 32Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.
• 33To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“
• 1Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
• 2stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
• 3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
• 4Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
• 5A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
• 6Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
• 7Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
• 8neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
• 9Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
• 10a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
• 11Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
• 12Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
• 13Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
• 14Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
• 15Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
• 16Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
• 17Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
• 18Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
• 19Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.
• 20Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
• 21aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
• 22Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno –
• 23já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
• 24Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
• 25Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal.
• 26Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
• 1Po těch slovech šel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.
• 2Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval.
• 3Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.
• 4Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“
• 5Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
• 6Jakmile jim řekl ‚to jsem já‘, couvli a padli na zem.
• 7Opět se jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“
• 8Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“
• 9Tak se mělo naplnit slovo, které řekl: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.‘
• 10Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.
• 11Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“
• 12Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.
• 13Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
• 14Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
• 15Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel s Ježíšem do nádvoří veleknězova domu.
• 16Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř.
• 17Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?“ On řekl: „Nepatřím.“
• 18Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.
• 19Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
• 20Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.
• 21Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl.“
• 22Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“
• 23Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“
• 24Annáš jej tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.
• 25Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On to zapřel: „Nejsem.“
• 26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“
• 27Petr opět zapřel; a vtom zakokrhal kohout.
• 28Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
• 29Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“
• 30Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“
• 31Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Nám není dovoleno nikoho popravit.“
• 32To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.
• 33Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“
• 34Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“
• 35Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“
• 36Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“
• 37Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
• 38Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.
• 39Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“
• 40Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.
• 1Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.
• 2Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť.
• 3Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje.
• 4Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“
• 5Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“
• 6Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“
• 7Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“
• 8Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
• 9Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
• 10Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“
• 11Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“
• 12Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“
• 13Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ‚Na dláždění‘, hebrejsky Gabbatha.
• 14Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“
• 15Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“
• 16Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
• 17Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.
• 18Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.
• 19Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.
• 20Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
• 21Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“
• 22Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
• 23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný.
• 24Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli.
• 25U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
• 26Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“
• 27Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
• 28Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“
• 29Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
• 30Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.
• 31Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu připadal totiž velký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati z kříže.
• 32Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.
• 33Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali,
• 34ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.
• 35A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
• 36Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Ani kost mu nebude zlomena.‘
• 37A na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘
• 38Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.
• 39Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe.
• 40Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.
• 41V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.
• 42Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.
• 1První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.
• 2Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“
• 3Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.
• 4Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.
• 5Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.
• 6Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,
• 7ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
• 8Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.
• 9Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
• 10Oba učedníci se pak vrátili domů.
• 11Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
• 12a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
• 13Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
• 14Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
• 15Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“
• 16Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.
• 17Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
• 18Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
• 19Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“
• 20Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
• 21Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
• 22Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.
• 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
• 24Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
• 25Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“
• 26Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“
• 27Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“
• 28Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“
• 29Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
• 30Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
• 31Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
• 1Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
• 2Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
• 3Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
• 4Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
• 5Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“
• 6Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
• 7Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.
• 8Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.
• 9Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
• 10Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
• 11Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
• 12Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
• 13Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
• 14To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
• 15Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“
• 16Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
• 17Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!
• 18Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“
• 19To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“
• 20Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“
• 21Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“
• 22Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“
• 23Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“
• 24To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.
• 25Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.
•  

zpět