Kroužek lásky a světla Norimberk 30. března 2001
Meditace:
Nadechujeme a vydechujeme trochu hlouběji, než se utišíme. Ještě v nás zaznívá náš srdečný smích. Pán se radoval s námi, že jsme tak radostní, ale nyní pod Jeho vedením řešíme úkol.
Každý z nás má svůj žebřík do nebe. Vidíme svůj pravlastní žebřík do nebe, jak roste ze Země, jak je stále větší a větší a poněvadž nebe je modré a ukazuje jen několik obláčků, které jsou velmi vysoko, roste náš žebřík až k prvním mrakům. Rozhlížíme se, než se chytneme tohoto žebříku, kdo z našich přátel, našich bratrů a sester je zde, koho můžeme vzít s sebou. V duchu je oslovujeme, chytáme je za ruce a začínáme stoupat po žebříku a každý, kdo nyní stoupá, vzal s sebou znovu přátele, přátele srdce, ale také nemocné.
Všichni stoupáme vzhůru po žebříku do nebe. Tu řekne nějaký hlas v nás: Pohlédněte zpět, Mé děti, podívejte se na všechny duše, lidské a také duše zvířat, podívejte, jak to tam na Zemi vypadá, požehnejte všem, které poznáte!
A cesta jde dále a všichni stoupají, nikdo nechce zůstat pozadu. Cítíme nesmírnou lehkost, kolem nás vane vítr, ačkoliv je tu slunce. Čím výše se dostáváme, tím více se ochlazuje, přesto stoupáme dál. A znovu říká hlas v nás: Zastavte se, podívejte se znovu zpátky, vidíte nyní mnohem větší kus země, vaše pohledy mohou pojmout daleko více a všemu, co tam vidíte, požehnejte v Mém jménu, ve jménu Ježíše.
Je to spasitel, který v nás hovoří, a my jsme Jeho rukavičkou nebo cokoliv si každý představí. Díváme se na svém žebříku zpět a vidíme, že je plně obsazený, každý vzal jednu duši a bere ji s sebou. Stoupáme dále a cesta se stává námahou, vzduch řídne a vroucně se modlíme: Pane, pomoz nám, abychom ještě mohli dýchat. Stoupáme až k mraku a všichni nás následují. Leháme si břichem na oblak.
Pán říká: Nyní pohlédněte na Zem, co každý vidí a co ho bolí, tomu požehnejte v Mém jménu s nekonečnou láskou a nechejte vše proudit ze svých srdcí! Z našeho mraku můžeme vše přesně poznávat a bez přestání žehnáme. Pán nám dává sílu. Můžeme se dívat do rodin a vidíme mnoho utrpení, žehnáme. Vidíme do nemocnic, co domovů důchodců, všude kam právě padne náš pohled, kde cítíme v našem srdci tlukot, necháváme v požehnání proudit světlo lásky.
Nyní vidíme, jak tvoří naše požehnání vzduchem bezpočet malých hvězdiček a tyto zářící hvězdy se vznáší k Zemi. Vidíme, jak pomáhají sluneční paprsky obrátit něco v dobro. Vidíme, jak mraky pouští déšť, aby svlažil vše, co potřebuje vodu. Tím, že to vidíme, posíláme své láskyplné požehnání také dolů. Z mraků můžeme vidět do srdcí lidí. Vidíme nepokoj a posíláme pocit jednoty mezi námi bratry a sestrami do těchto srdcí.
Pokoj, nekonečný pokoj proudí s naším požehnáním na matku Zem, do celého stvoření, do všeho, co žije. My sami se cítíme úplně lehcí, pozvednuti našimi anděly, tancují s námi na obláčcích rej radosti a berou nás a znovu se s námi vznáší dolů k Zemi, abychom také jednou směli zažít pocit vznášení.
Tím, jak klesáme do hlubin, se náš žebřík do nebe stále zmenšuje, skládá se do sebe, noří se do Země. Naši andělé se s námi vznáší jemně, pomalu a opatrně, než znovu přistaneme zde na Zemi, než znovu ucítíme, kde sedíme a než můžeme vyslovit své díky, zcela srdečně poděkovat našim milým pomocníkům, všem našim andělům, strážným duchům a andělským učitelům. Díky ale také obláčkům a celému stvoření. Milovaný spasiteli, nechť chytneš velmi mnoho rybiček a nechť jsme také rybáři. Děkujeme Ti z celé duše.
Cítíme znovu své tělo, pozorujeme svůj dech a jsme zcela zde v této místnosti.
Amen
Mí milovaní synové a dcery, Mí přátelé, znovu se nacházíte v době příprav na blízký svátek velikonoční a předešlá meditace budiž vám symbolem pro tisíce a tisíce duší, které jste kdysi slíbili přivést domů.
Já, jako váš Otec, ale také jako váš bratr, Ježíš Kristus, vám říkám: Nejsou to jen desetitisíce, ale daleko více, kterým podáváte duchovně svoji ruku, abyste je vzali s sebou do věčného domova, do nebes.
Než jste se rozhodli přijmout pozemské roucho, mnohokrát jste se Mnou rozmlouvali. Dívali jste se na Zem, viděli jste utrpení ve stvoření, mezi lidmi, a nemohli jste mnohému porozumět. Jak jste také mohli v Mé říši lásky a pokoje rozumět utrpení a přesto byla ve vašich srdcích bolest, neboť stěží existovala duchovní bytost, která by pádem neztratila někoho z úzké nebeské rodiny.
A prosili jste Mě: Otče, řekni, kde je Můj syn, kde je Má dcera, jsou také na této Zemi uprostřed tohoto utrpení? A Já, váš Otec, vaším zavoláním okamžitě přítomný, vás láskyplně pohladím po vaší hlavě a vyjasním vaše čelo a řeknu: Má dcero/Můj synu, ano, jsou tam dole na Zemi. Opatrně odeberu z očí Svého dítěte roušku a ukazuji mu, kde na Zemi tráví svůj život syn a dcera a také ještě jiní z nebeské rodiny.
A dítě žasne: Otče, jak to může být, když my zde všichni jsme tak šťastní v Tobě, jak to může být, že mé děti mění toto štěstí s životem, který nyní pozoruji? Znovu jemně a útěšně pohladím Své dítě po hlavě, je to jako dech lásky, který ho zahaluje a říkám: Podívej, je to svobodná vůle, kterou jsem daroval tobě a všem Svým dětem. Podívej na dálku kosmu, co je Mé, je také vlastnictvím Mých dětí a podle své svobodné vůle směly prozkoumat všechny dálky, ale také hlubiny a k tomu patřilo postavit se Mému zákonu lásky.
Neboť podívej, když bude tento zákon lásky pro všechny na věčnost svazující, byly by Mé děti nesvobodné, tak jsem tento zákon postavil do svobody. Láska znamená sloužit v pokoře a nyní ještě jednou pohlédni na tuto Zem a poznej hlubokou moudrost, která spočívá v tomto stvoření, která tě uvádí ve strach a zděšení. Neslouží minerál ve skutečném obětování rostlinám, zvířatům, lidem? Neslouží rostliny zvířatům, lidem? Neslouží zvířata lidem? Podívej na spousty přírodních bytostí, které pomáhají všem druhům, ať už ve zvířecí či rostlinné říši, o vše se pečuje a Můj zákon lásky je uskutečňován také na této planetě, právě na této planetě.
Poznej, když pohlédneš hlouběji, moudrost, která působí na a v této planetě, Má moudrost, Mé dítě! Když nyní synové a dcery a ostatní příbuzní na této vzdálené planetě procitají a poznávají zákon sloužící lásky, který působí všude kolem nich, sklání rovněž svoji hlavu v hluboce pokorné lásce ke všemu, co je obklopuje, a to je první krok znovu zpět do Mé otcovské náruče.
Poněvadž ale Mé padlé děti jen velmi zřídla dospívaly k lásce plné pokory, ačkoliv jsem poslal na Zem mnoho proroků a duchovních učitelů, rozhodl jsem se jít na Zem sám. Půjdeš se Mnou, Mé dítě, doprovodíš Mě? A toto dítě, ty, Můj synu, ty, Má dcero, pohlédlo plné oddané lásky do Mé tváře a jásalo: Otče, ano, půjdu s Tebou, abych společně s Tebou přivedl domů ty, kteří jsou daleko od věčné blaženosti. Dále jsem řekl: Mé dítě, raduji Se, když se Mnou půjdeš, ale mělo bys vědět, že život, který tam dole povedu, bude jen krátký a skončí na golgatském kříži.
Tak jako se ve stvoření oddává vše bližnímu, tak Se oddávám také Já všem Svým dětem až do poslední kapky krve a mnozí, kteří Mě následují, se rovněž zcela a naprosto oddají, mnozí také až do poslední kapky krve. Cesta není jednoduchá, ale je to jediná možnost přivést zase domů Moji Sadhanu a všechny ostatní tím, že bude přinesena naprostá oběť. Tato oběť Mé lásky srdce se vypálí do srdcí Mých ztracených dětí jako spása. Jiskra spásy nikdy neuhasne, než ji jednou každé dítě přinese zpět a předá nádobce na svatém ohni v prasvatyni.
Ačkoliv jsem každému světelnému dítěti ukázal různé cesty po Zemi, utrpení, kterým bude kráčet, všechnu nouzi, jednotlivé tělesné smrti, ačkoliv tedy každé Mé dítě bylo seznámeno s veškerou hořkostí pozemské cesty, neboť ve svobodě se mělo rozhodnout a mělo vědět, pro co se rozhoduje, nikdo z Mých milovaných synů a dcer, kteří zůstali doma, neřekl „ne“.
Tak jste zde shromážděni v tomto kroužku a nejen zde, ale všude na Zemi, jak už jsem často projevil, se schází kroužky světla, modlící se, prosící děti Mého srdce, které Mi pomáhají přivést Mé děti domů. V této době příprav na velikonoční požehnání, Mí synové a dcery, nechť ve vás působí to, co jsem vám nyní vložil hluboko do vašeho srdce, co jsem znovu probudil, a nechť vás to skutečně nechá jít po Zemi jako skutečné syny a dcery, vědomé svého úkolu.
Nenechávejte se stále znovu lapat světem, myslete na Mé slovo: Jdete po Zemi, ale nejste ze Země, jste synové a dcery nebe, a jako takoví nyní skutečně hluboce se Mnou spojeni vyzařujte požehnání ke všemu, co nese utrpení, a především také znovu do duševních říší, aby mnozí v symbolických třech dnech Mé sestupu do nejtemnější říše mohli být vyneseni ke světlu.
Meditace budiž vám příkladem. Skutečně nejen že můžete pozvednout mnohé ke světlu, ti vezmou s sebou ke světlu ze své strany mnoho bratrů a sester a ti zas, a tak velmi mnozí, které Mi přivedete, které povedu za jásotu nebe, za zpěvu sboru andělů, za zvuků šalmají a nebeských fanfár do věčnosti, do blaženosti, domů na Mé srdce.
Vzpomeňte si na svůj pohled na Zem, vzpomeňte si na mnoho svých členů rodiny, vzpomeňte si také na všechny ostatní padlé! Posílejte do jejich říší stále znovu požehnání a lásku! Volte svobodná slova, stačí krátká modlitba jako: Otče, v Tvém jménu žehnám duším, které jsem kdy znal, ať už v nebi nebo na Zemi a vkládám do jejich srdcí Tvoji lásku. Nechť uchopí záchrannou ruku andělů a putují domů. Láska proudí k nim všem, láska, neboť z lásky jsi, Otče, sám šel na Zem, z lásky jsme Tě následovali a v lásce smíme také vést domů. Děkuji, Otče.
To vám budiž jen příkladem, protože se Mě často ptáte: Otče, jak se mám modlit? Říkám vám, vaše duše nechá vyvěrat slova, když jen zůstanete v hloubi svého vnitřního bytí a odtud půjde po Zemi a budete působit, vše vykupovat.
Vzpomeňte také na spoustu zvířat, která jsou zabíjena! Každá kapka krve těchto zvířat zatěžuje jako vina Mé pozemské děti. Část viny může zrušit Moji milost, ale jen část, další část, Mí milovaní, můžete zrušit svojí modlitbou, svým neúnavným žehnáním těmto zvířatům, jen třetí část musí byt odnesena. Předpověděl jsem vám, že také Mé lidské děti ještě musí velmi trpět, poněvadž vina třetí části musí být odnesena. I když je to velmi málo, přiměřeno k velké vině, přesto se nahromadilo tolik utrpení, že, jak jsem vám také už projevil, nad Zemí se vznáší hrozící neštěstí.
Jen to, co je pomíjivé, je vyznačeno utrpením. Utrpení má ale výchovnou hodnotu pro Mé děti, nejen že utrpením odnesou vinu, ne, tolik duší obdařených milostí se rozhodlo před pozemskou cestou pro mnoho utrpení, protože duše věděla, že utrpení ji přivede blíž k Mému srdci. Tato duše vzala na sebe utrpení, aby pomohla odvrátit utrpení od jiných, např. od duší, které jdou očistnými rovinami a kvůli vzdálení se od Boha, ode Mne ještě trpí velmi utrpení; soucítící duše může pomoci tuto dobu utrpení zkrátit a duše současně nalezne utrpením hluboké spojení ke Mně, neboť nic neodvádí duši od jejího pověření víc než blahobyt, majetek a peníze v hojnosti.
Jak se mělo Mé lidské dítě naučit chápat bolest někoho jiného, kdyby ji nezažilo v žádné inkarnaci. Říkám lidské dítě, neboť jako duchovní dítě je prosté veškeré viny, když jde do inkarnace. Můj syn světla, Moje dcera světla jsou prosti viny, ale aby je Země mohla přijmout, přijmout při první cestě do hlubiny vinu, aby duchovní bytosti byla dána možnost žít na Zemi jako člověk. Kdyby se duchovní dítě inkarnovalo na Zemi bez veškeré viny, bylo by ve jasném těle a neviditelné pro Mé lidské děti.
Duše, které Mi jsou obzvláště oddané, nesou často utrpení dobrovolně, podle Mého slova: Vezmi na Sebe svůj kříž a následuj Mě. Nesou kříž jako příklad pro své bližní, kteří vidí, že nositel kříže navzdory utrpení pohlíží do světa s radostnýma očima, že se nenechává stlačit křížem, ale pln radosti kráčí svojí cestou až k poslednímu pozemskému dni.
Ale tak jako také Já jsem pod tíhou kříže třikrát upadl, musí také Mí světlonoši tu a tam stále znovu bojovat. Ti, kdo stojí kolem, to sotva zpozorují, ale vy se svým zjemnělým cítěním, z domova navzájem spojeni, cítíte, jak se vede vašemu bližnímu, a také zde, Mí synové a dcery, nechejte téct proudy lásky a navzájem si pomáhejte na těžké křížové cestě až k „dokonáno je“. Podporujte se a nechávejte stále znovu proudit síly, nepřetržitě, neboť víte, že čím více lásky necháte proudit, čím více požehnání skrze vás poteče, tím více do vás poteče z Mé nevyčerpatelné studny milosti.
Ale nechci dnes hovořit jen o utrpení, neboť Mé poselství není poselstvím smrti, ale Mým poselstvím bylo, je a vždy bude poselství života, radosti, lásky. Tak budiž pro vás doba příprav na velikonoce radostnou dobou požehnání a lásky. Pohlédněte také do přírody, která se znovu probouzí, nechejte se rozproudit a stále znovu se vciťujte, jak z vás proudí zaplavující vlna lásky, která obaluje rostliny, zvířata, vaše bližní a jak se vás také z protějšku dotýkají proudy kmitání.
Zvířata a rostliny vám darují lásku zpátky, když necháte rozproudit lásku, jen u vašich bližních tomu tak není, protože zde působí zákon odrazu, a zde vám slouží školení, kterým jste dnes znovu spolu s takovou radostí a humorem šli. Skutečně, Má radost je s vámi, když se radujete, neboť radost je doma v nebi a kde je radost, tam je také nebe, ne hlučná radost, ale radost srdce, radost společného nesení, společného putování, radost, z níž vyvěrá vděčnost z přírody, ze stvoření.
Tato radost nechť se vás zcela zvlášť hluboko dotýká v těchto nadcházejících čtrnácti dnech. Pročtěte si a promyslete ještě úkoly až do školení 9. Především vám kladu na srdce úkol vybrat si strom, jako váš oblíbený strom, a tak jako jste to udělali s kamenem, tak darujte také tomuto stromu všechnu svoji lásku, zahalte ho do světla své lásky, buďte s ním zcela jedno, vmyslete se do něj, a jak to je popsáno ve školení, poznejte své zakořenění, poznejte své směřování ke světlu, poznejte se v tomto stromě, který je vaším oblíbeným stromem!
Budeme pak znovu spolu hovořit o vašich zkušenostech, neboť můžete být ujištěni, že vedu vaše rozhovory a že spousta slov, která se řeknou, nepochází z vašeho světa myšlenek, ale často je už vkládám Já. Můžete si skutečně vzájemně pomáhat a podporovat se. Takto připraveni, budeme pak společně slavit Velikonoce, společně se všemi dušemi, za něž jste se modlili, společně se všemi zvířaty, které jste provázeli do světla, odkud se mohou dále rozvíjet, se všemi přírodními bytostmi, které vás radostně obklopují, když jste spojeni s božským prvkem. Myslíte si asi, že putujete lesem, poli a loukami sami – jste stále obklopeni přírodními bytostmi, které vás dobře pozorují, které vidí vaše myšlenky a které se s vámi radují, když jdete svými cestami plni světla.
Tak to bude v sobotu velký svátek s mnohými, které v nadcházejících čtrnácti dnech duchovně pozvete. Jsem s vámi, žehnám vám zde v kroužku, ale také všude tam, kde je Mé slovo čteno, ano, žehnám všem Svým dětem a žehnám Svému stvoření.
Amen
Ano, Já, Ježíš Kristus, váš bratr, spasitel a vykupitel jsem s vámi a jsem u vás. Tak jako jsem opustil nebesa, tak jste Mě následovali a opustili svůj domov. V pokoře jste na Zemi sloužili a předávali dál lásku Otce, Který byl ve Mně. Pokládal jsem ruce, utěšoval a léčil. Mým apoštolům jsem umyl nohy, než jsem šel křížovou cestu.
Láska a utrpení jsou jednota, kde je mnoho lásky, je často také mnoho utrpení. Tak jsem spojen s duchem Otce kráčel těžkou cestu. A Já, Ježíš Kristus, jsem ve vás a jdu s vámi cestu.
Když jste se Mnou spojeni, jste obyvatelé nebe a Země. Tak jako jsem byl spojen s Otcem, neboť kde jsem byl, byl také Otec, neboť my jsme jednota, tak jsem také spojen v jednotě s vámi. Neunavte se dávat, žít a sloužit v pokoře z hojnosti Mého svatého Ducha, jako jsem to žil před vámi.
Děti věčné lásky, jste nyní už zde v hojnosti. Váš domov je skutečně připraven, váš nebeský Jeruzalém otevřel široce brány a je bohatě ozdoben květy, aby slavnostně přijal všechny Mé děti, které chci tento svátek velikonoční přivést domů. Kříž byl největším štěstím lásky. Když jsem řekl: Je dokonáno, věděl jsem, nyní je vše, co bylo v neštěstí, znovu přivedeno k lásce, ze strachu k radosti a blahoslavenosti.
Utěšeni, utěšeni, jste spaseni! Spojte se se všemi bratry a sestrami a celým stvořením, vše je spaseno v Mé lásce. Mým dětem je požehnáno a jsou naplněny duchem lásky, Který v této době proudí zvlášť na tuto Zemi. Přivedu domů všechny Své děti, zlatý Jeruzalém je otevřen, aby znovu přijal všechny padlé na své místo, které opustili, v radosti na věky věků.
Amen
Já jsem zmrtvýchvstání a světlo… Tato tři slova bych vám zcela obzvlášť rád vložil do vašeho srdce. Přemýšlejte o symbolice těchto slov, přemýšlejte o tom, že zmrtvýchvstání je klíčem k životu.
Pokuste se v této předvelikonoční době vzpomenout si, že také váš nynější život se děje už ze zmrtvýchvstání! Po každém utrpení, které vás potká, po každé bolesti, kterou vytrpíte, po všech věcech, které vás zatíží, následujete také zase sluneční svit. Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pokuste se v této době vidět, že zmrtvýchvstání vás potkává každý den, v každé sekundě vašeho života. Poznejte, že Má slova, která jsem řekl na kříži: Dokonáno je, byly klíčem ke zmrtvýchvstání!
Nechejte proudit světlo, nechejte proudit světlo právě v této předvelikonoční době, když vás potkají zprávy, které vás zatíží. Představujte si dění obrazně, ale zahalujte dění do Mého božského světla a do tohoto božského světla vložte Moji odpouštějící lásku.
Když si to v nadcházejících čtrnácti dnech do velikonoc budete zpřítomňovat, budete moci přinést do tohoto světa mnoho požehnání, mnoho lásky a odnést mnoho z viny, o níž jsem hovořil. Abyste připravili také duše, které mají příležitost chopit se o Velikonocích Mých natažených rukou, aby přišly domů ke Mně, aby oslavily svátek radosti se Mnou a všemi anděly. Pomáhejte, buďte se svými myšlenkami u zmrtvýchvstání, u světla a tím u Mě.
Amen
Poznámka ke školení: Mohli jste vybudovat osobní vztah k rostlině, cítili jste výměnu kmitání, jak láska, kterou darujete rostlině, se také vrací? Odpověď. To je různé, některá rostlina přijala veškerou energii a proměnila v růst, zde se nic nevrátilo, ale u jiné rostliny jsem mohl pozorovat, když jsem vyzařoval lásku, že se listy rostliny radostně hýbaly. Otázka: Je něco v tvém životě, kde nevracíš žádnou lásku, ale necháváš si vše pro sebe?
Zdědil jsem kaktus, který u mě nechtěl kvést a já mu hrozil, když nebudeš kvést, postavím tě do rohu a najednou vyhnal bezpočet květů. Odpověď: Pozorujme své myšlenky: když strom nenese plody, je pokácen, když nebudeš kvést, přijdeš do rohu. Milujeme rostlinu kvůli ní samotné nebo jen když vykazuje úspěch, v květu, v plodech, vztaženo na lidi: Milujeme jen úspěšné…?
Prosím, zodpovězte teď zcela spontánně otázku: Která je vaše oblíbená květina? Odpověď: Červená růže. – Růže je překrásný květ, voní, je nádherná. Ale má také trny. Vztaženo na tebe: Tvá duše také rozkvétá, ale jsou zde také trny, ty je třeba najít a odlámat, abys vedl růži k dokonalosti. – Námitka: Trochu obrousit stačí možná také!
Rostliny, které člověk obzvláště miluje, nám něco říkají, když se budeme ptát, co se mi líbí na tom keři, na těch květinách, přijdou určité odpovědi, které poproudí z duše, duše vysvětlí, co z ní kmitá, co tedy tvoří odraz k našemu bytí.
Chrpa: Mě na ní fascinuje barva, modrá, jasnost, prosazení se. To co si líčil, to přichází z tvé duše, hodí se na tebe. Při hlubším dotazování: Ví se, co spočívá v duši, co člověk ještě může zlepšit nebo proč se stal takovým, že se musel stále prosazovat, že vyvinul takové síly k prosazování a možná člověk může tu a tam nyní trochu povolit, protože už má určité postavení, takže nyní může být trochu měkčí.
Sněženka: Malá, jemná, která se probíjí sněhem… Když se na sebe podíváš, jsi také tak něžná jako sněženka a prosazuješ se také proti zimě, proti chladu, proti ledové ztuhlosti ses probojovala ke světlu.
Wistárie: Líbí se mi nádherné dlouhé modré květy. – Odpověď: Potřebuje ale také oporu, když ji má, rozdává se v skutečné radosti. Mimoto potřebuje mnoho světla, musí být otevřena na jih, ke slunci. Když jsou vytvořeny tyto předpoklady, máš oporu a mnoho světla, pak také ty v hojnosti dáváš. Ale když se ti nedá žádná opora, lezeš možná po zemi a nekveteš pak nebo kveteš méně. – Ano, to souhlasí, to se můj imunitní systém téměř zhroutí. – Pán budiž tvojí oporou.
Slunečnice symbolizuje radost ze života, když zde ale není světlo, chybí slunce, pak se také slunečnice trápí. Tedy stále zaměřovat na světlo, kterým pro nás je Pán.