Krouzek Lásky a Světla, 19. dubna 2003
Velikonoční slavnost
Meditace:
Náš Pane a Bože, jsi uprostřed mezi námi a záříš Svoji lásku do našich srdcí a duší.
Obklopují nás nyní všechny jarní květy, sedmikrásky, tulipány a narcisy, květy keřů. Vybízí naše duše, aby se s nimi vznesly vstříc k otcovskému domu. Naše duše se napájí vůní bezpočtu květů. Přichází zlatobílé mráčky a odnáší nás do duchovního světa. Slyšíme nádherný zpěv, provázený orchestrem četných nebesky znějících nástrojů. Andělé zpívají a hrají ke slávě a poctě našeho přesvatého Otce a Boha.
Všichni andělé nás přijímají. Vidíme velké zářící slunce, prasvětlo. V něm vidíme Ježíše Krista, Který se na nás dívá nekonečně láskyplnýma očima. „Mé milované děti, vítejte v Mé říši, budeme nyní společně slavit, nechejte se pohnout hymnem lásky.“
Sladké hlasy, a přece mocné, zpívají Pánu píseň lásky. Zpívá se v ní o sestoupení Pána na Zem, Jeho cestě po Golgotě a Jeho zmrtvýchvstání, a končí v bouřlivém sboru vděčnosti a chvály.
Připojujeme se, zpíváme aleluja z nejhlubšího dna duše pro našeho Otce, Bratra, Spasitele a ženicha duše. Celé stvoření se chvěje vděčností a také něžné květy zní jako malé zvonečky, tak tiše jako vánek.
Naše duše chtějí být zcela blízko u Ježíše, a On ví, že pro nás všechny je Jeho přítomnost v duši, v našich srdcích největším pokladem a naší největší radostí. Ježíš roztahuje Své ruce, objímá nás nekonečnou láskou a žehná nám. Jeho požehnání je manou pro naše duše. Jeho láska a Jeho ochrana je naší oporou, s níž putujeme po Zemi.
Ježíš žehná stvoření a pokládá Své ruce na naše srdce, květy mu voní a my klesáme na kolena, skláníme se ve zbožnosti a pokoře a děkujeme za velký čin našeho Otce.
Na jeho příkaz nás obklopí mraky, květy se sklání kolem nás a my se vznášíme zase zpátky na naši matku Zem. Vidíme její radost, září k nám. Květy znovu zapouštějí kořeny na svém místě, děkujeme jim, děkujeme mrakům a vracíme se do našeho šatu, do našeho těla. Cítíme se obaleni do božské lásky, obaleni do věčného světla. Náš dík nezná hranic, bude věčný.
Amen
Bolest Velkého pátku ještě doznívá. Křesťané na této Zemi putovali v duchu po Mé křížové cestě. Připomínali si v paměti událost, která proběhla v Jeruzalémě před 2000 let, a stáli duchovně pod Mým křížem. Co jste dnes říkali v kroužku? „Žádné jiné náboženství nepochopilo utrpení tak hluboko jako křesťané. Neboť jejich Bůh šel jako člověk po Zemi, božství bylo zakryto, a protrpěl lidství ve všech bojích a na konci následovala potupná smrt na kříži.“
Mí milovaní synové a dcery, rozhlédněte se kolem na této Zemi! Všude, v každé zemi je utrpení, bolest, smrtelná muka. – Předtím, než jsem Já, váš Bůh a Otec sestoupil na Zem, křičely na Mě Mé lidské děti: „Nesloužil jsem Ti, ó Bože, proč na Mne vyléváš Svůj hněv, proč musí mé tělo trpět? Proč jsi mi vzal ženu a děti? Proč porážíš má zvířata epidemiemi a nemocí?“ Všechny tyto nářky se hromadily, po dlouhá tisíciletí. Můj národ dětí si to nedokázal vysvětlit jinak, než že Já, Bůh¸ je trestám. Jestliže děti nevěřily na Mě, jediného Boha, byli to bohové, kteří jim posílali neštěstí. Protože každá modlitba, která směřuje k vyšší mocí, proniká ke Mně, byly složeny před Můj trůn také nářky k bohům.
Můj soucit byl s Mým lidem dětí. Každé Své dítě jsem vzal také už tehdy, než jsem sestoupil na Zem, na Své milující otcovské srdce, ale dítě tuto otcovskou blízkost necítilo. Pak přišla doba, která byla zvěstována proroky, že Pán sám sestoupí na Zem, Bůh se stane člověkem, aby protrpěl pozemský život, aby byl Svým dětem v jejich utrpení bratrem.
Jak moc jsem jako člověk doufal, že Mí bratři a sestry přijmou lásku do svých srdcí a budou vyzařovat lásku a pokoj do světa. Ale co jsem jako člověk nevěděl, že čas ještě nebyl zralý.
Mé božství bylo zakryté, takže jsem protrpěl lidské bytí každou buňkou Svého těla. Má duše křičela k Otci, nikoliv teprve na Golgotě, ale už během Mého pověření učit. Viděl jsem spory mezi Svými učedníky. Nechápal jsem, že ještě nebyli schopni následovat Můj příklad. Skláněl jsem se k nejubožejším z ubohých, léčil nemoci, kázal lásku a Mí učedníci se přeli o to, kdo z nich je asi největší.
A pak Getsemane: Má prosba k učedníkům, že se Mnou mají bdít a modlit se, tak jako nyní stále znovu prosím vás: „Bděte a modlete se se Mnou, neboť Země hoří!“ – ale našel jsem Své učedníky spát a tak jsem protrpěl osamocen těžkou cestu, přijal kalich a řekl: „Otče, děj se Tvá vůle!“
Ale také to je pro vás symbol, neboť nakonec bude každý z vás lidsky sám, když řekne „ano“ kalichu na Zemi.
Tak jsem vzal kříž na Svá ramena, všechnu tu pohanu! Trny koruny tlačily Moji hlavu a těžký trám způsobil, že trny pronikly ještě hlouběji. Bolest a muka v míře, jako si to lidé umíte jen těžko představit, a přesto jsou bratři a sestry na této Zemi, kteří si rovněž projdou tak těžkým utrpením až do své smrti.
Mí milovaní věrní, nejen že jsem ve výši na kříži s roztaženýma rukama přivinul na Své srdce všechny Své děti, vedle spásné jiskry v jejich duši jsem jim daroval také zkušenost, že nyní Bůh ví o všem tom pozemském utrpení, a že žádné dítě nestojí v utrpení samo, ano, že Bůh s nimi nese toto utrpení. Neboť bezděčně zažívají v této době všeobecné komunikace přes média všechna náboženství na celé Zemi křesťanské náboženství. Jeden či druhý muslim sledoval křížovou cestu, která byla vyzařována na včerejší Velký pátek a zamyšleně ukončil den: „Alláhu, byl jsi to Ty nebo jsi to nebyl Ty, Kdo tu šel po Zemi?“
Ale pak jsou křesťané, kteří právě Mé poselství lásky a míru nechtějí vpustit do svého srdce. Modlí se ke Mně za vítězství ve válce a děkují Mi na kolenou za toto vítězství. Jak Mě pro ně bolí srdce, jsem tím však znovu přibíjen na kříž. Neboť kde jsem? Jsem u trpících, kteří byli válkou zraněni, u zraněných dětí, u vojáků, u truchlících žen a rodin, které ztratily ve válce příbuzné. U nich jsem! Tady kolébám Své děti ve Své náruči a šeptám Svoji píseň lásky: „Mé dítě, obaluji Tě do Své lásky.“ I když Mi Mé dítě ještě nerozumí, je přesto utěšené, ať už je křesťanské víry nebo patří nějakému jinému náboženství, je utěšené, neví sice proč, je utěšené, protože ho drží v náruči Bůh.
Také to je poselství utrpení, soucitu se všemi Mými dětmi na této Zemi, soucitu s veškerým stvořením, které kleslo z čistých nebes jako jiskra života do hlubin, aby sloužilo Mým padlým dětem. Bůh jde na Zem, aby se stal člověkem, aby protrpěl lidství a byl všem služebníkem.
Muka Velkého pátku ještě doznívají, ale v nebeských říších se rozeznívá, i když ještě pozvolna, aleluja nového velikonočního rána. A není to jen aleluja, které se slaví každoročně ve vzpomínce na Mé zmrtvýchvstání také v nebesích, ale je to také už aleluja při rozbřesku 7. dne milosrdenství, kdy všechny Mé děti budou znovu doma u Mě.
Mí milovaní synové a dcery, stále znovu se ptáte: „Otče, kdy, jak dlouho to ještě potrvá, než přijdeš v moci a slávě a přeneseš nás na novou Zem?“ A Já se usmívám a hladím vás po hlavě a říkám: „Mé dítě, měj ještě trochu trpělivosti, podívej, nový den už začíná, ale 6. den ještě není u konce. A ty, Mé dítě, s mnohými projdeš ještě těžkými dobami, možná také půjdeš po Své vlastní Golgotě, ale nikdy tě nenechám samotné! Věz, ještě než skončí 6. den stvoření, budou všechny Mé děti zpátky u Mě doma a s jásotem pozdraví nové ráno dne milosrdenství.
Nyní jsi zde na Zemi Mým nástrojem a každý zde v kroužku je osloven, také vy, kteří toto poselství čtete, jakož i všichni Mí poslové světla na Zemi, kteří přijímají Mé poselství ve svých srdcích. Nyní je doba, aby se láska a mír na této Zemi stala skutečností. Jste Mí světlonoši, vysíláte Moji lásku. Co jsem započal před 2000 let, dokončíte vy a světlonoši, kteří přijdou po vás. Je vám dána veškerá moc a síla a nebe vám stojí po boku s anděly ze zástupu Rafaela a zástupu Michaela. Tak se připojte k aleluja, ke svému osobnímu aleluja: „Kristus ve Mně povstal!“
Vstal jsem v tobě z mrtvých, Mé dítě? Jsem středem tvého života? Jsi rukavičkou na Mé ruce, předáváš Mi zcela svoji vůli, takže skrze tebe můžu působit?
Mé dítě, podívej, skrze Tvoji modlitbu se kolem tebe shromáždilo mnoho duší, nejen tví milí, kteří šli na věčnost před tebou, ale ještě mnoho jiných, jimž jsi modlitbou mohl pomoci učinit krok ke světlu. Obklopují tě, bíle oděni s věnečkem ve vlasech, a děkují ti. Nyní si vzpomeň, jsou tu a tam ještě duše, kterým jsi mohl pomoci? Nechej ještě jednou ze svého srdce proudit do oněch duševních říší celou svoji lásku, aby také oni ještě přijali bílé šaty a jásajíce se Mnou táhli domů!
Mí přátelé, kdybyste mohli vidět světlo, které proudí z této místnosti jako Mé schody spásy až k Mému trůny v pra-věčnosti, kdybyste mohli vidět duše, které v tomto proudu lásky chytají záchranou ruku andělů, klesli byste na zem před silou, před paprsky této moci lásky. Tak pozvedněte svá srdce, neboť také vy, vaše duše, jsou v této noci bíle oděné a ověnčené, a budete s námi slavit velikonoční ráno a uvidíte znovu tolik milých duší, které s vámi šly po Zemi. Radujte se a vpravte se do jásotu blížícího se velikonočního rána a myslete na to, že je to také jásot pro blížící se den v pra-věčnosti, den milosrdenství!
I když je na Zemi ještě třeba projít tolik let, je to přiměřeno k času, který uplynul, už jen velmi, velmi krátká doba. Brzy přijdu duchovně v moci a slávě a povedu Své děti domů, přenesu je do nového bytí. Tak se zvedněte z bolesti a utrpení této Země, ze všeho toho utrpení, které vám ukázala média, do jásotu velikonočního rána: Nepotrvá už dlouho, kdy Bůh otře všechny slzy Svých dětí.
Tak vám žehnám, vám všem, kteří nyní na Zemi zastupujete Mě, lásku a vzali jste ochotně na sebe svůj kříž života a posiluji vás pro vaši pozemskou cestu, tak jako jsem byl posílen Já v Getsemane. Žehnám všem Svým dětem ve všech sférách, zvláště těm, které jsou ještě proti Mně.
Amen
Mí milovaní synové a dcery, nazývám vás vědomě Svými zářícími posly světla plnými síly, neboť jste děti nebes, ale nejen vy, všichni, kteří Má slova čtou, kteří je nyní vnímají na celém světě jako impulzy, všichni jsou osloveni.
Zjevil jsem vám, jako už tak často, tajemství spasení. Objasnil jsem vám důvody Své pozemské cesty, Své smrti na kříži, a vylíčil jsem vám, co znamená spása pro každého člověka a pro každou duši.
Dnes chci všem zjevit jeden aspekt, který se vás týká zcela osobně, totiž vaše rozhodnutí, tuto spásu přijmout nejen slovem, ale také činem. K tomu vás uvedu do obrazu:
Každý z vás vstupuje do pokoje. Je to jeho pokoj, jeho životní prostor. Člověk stojí v předsíni a rozhlíží se, a vidí, že dvoje dveře vedou do dvou dalších pokojů. Nejprve poslouchá, co se děje za těmito dveřmi. Z jedněch dveří proniká hlasitá hudba, vnímá hlasy, smích, křik. Dveře se otevírají a člověk je vyzván, aby vstoupil. Opatrně překračuje práh a dívá se na pestré dění, které je hlasité, které se ho snaží lapit, které mu slibuje radosti tohoto světa.
Vrací se a jde ke druhým dveřím. Tyto dveře se otevírají, vstříc člověku září světlo, zaznívá harmonická, nebeská hudba, a Já ho prosím, aby vstoupil, protože zde je možné nalézt mír jeho srdce, po kterém už tak dlouho toužil. Člověk ustupuje do předsíně, do svého světa, do svého života. Nyní zná obě nabídky.
Co bude dělat? Co jste dělali vy? Nesměřovali jste už všichni své kroky směrem ke dveřím, které slibovaly zábavu, moc, vášeň? Nevstoupili jste už tolikrát? Neoddali jste se už mnohokrát pokušením, abyste zjistili, že vás více a více vážou? Někdy se vám jen s námahou podařilo tento pokoj zase opustit, a když jste pak vstoupili znovu do svého života, nemohli jste všechno setřást, co jste tam přijali.
Často jste už ale prošli dveřmi, za nimiž na vás čekám Já. Víte, že za těmito dveřmi bydlí láska. Když se vás nyní zeptám: „Mí synové a dcery, mohli byste si představit těmito druhými dveřmi nejen krátce projít a pak zase vstoupit do svého světa, ale se vstupem do tohoto nebeského pokoje Mi dát také své Ano pro tento život?“
Jak často jsem k vám hovořil o oddanosti a o tom, že představuje nejvyšší formu lásky. Když se tě nyní zeptám, Mé dítě „Jsi připravené projít těmito dveřmi a přijít do Mé náruče?“, jdi na okamžik s touto otázkou do nitra a dávej pozor na své pocity. Co všechno v tobě vystupuje? Je to jen radost být u Mě nebo vystupuje strach, když Mi dáš své srdce? Copak ti za to asi dám Já? Co od tebe budu žádat? Co bych ti vůbec chtěl vzít?
Podívej se do svých pocitů a poznáš, jaký obraz o Mně máš. Jestliže tento obraz ještě není čistá, jasná, odpouštějící, bezpodmínečná láska, zeptej se sám sebe, zda se chceš rozhodnout. Jestliže ano, vstup, pojď do Mé náruče, Který jsem láska, a pak půjdeme společně cestu, která před tebou ještě leží.
To je, Mé dítě, spasení, které daleko překračuje to, o němž se tak často hovoří a které stojí na papíře. Jestliže Mi dáš své srdce, posadím na místo tvého srdce úžasný drahokam. Protože ještě žiješ v tomto světe, vrátíš se také zpátky do tohoto světa, ale budeš vědět, za těmito dveřmi je můj skutečný domov, kdykoliv budu moci, půjdu tam. Avšak ve světě, do něhož jsi ještě postaven, začne drahokam v tobě zářit a s každou snahou žít lásku, se rozzáří další fazeta, až se staneš pro Mě světlem v tomto světě.
Nechej tento obraz v příštích dnech ještě v sobě doznít, až ve vší svobodě, kterou jsem ti daroval, učiníš rozhodnutí; jakkoliv dopadne, věz, že tě miluji!
Amen
Mí milovaní, cítili jste vážnost Mých slov, ale přinesl jsem vám také radostné velikonoční poselství, Moji spásu, kterou jsem vykonal jako dárek pro všechny Své děti skrze Svoji pozemskou cestu. Ale také jsem vám řekl, že toto dílo spásy sice začalo, ale z vašeho pohledu, podle vašeho počítání času, potrvá ještě dlouhou dobu, než bude toto dílo dokončeno.
Podívejte se na Zem, podívejte se na Mé lidské děti, jak jsou vázány na hmotu! Přesto se raduji, že právě v této době mnoho Mých dětí našlo cestu zpátky ke Mně. Události, které se staly, probraly mnoho Mých dětí, děti najednou ve svých srdcích pocítily, že v nich procitla touha po světle, po míru, po pokoji, po lásce, po pospolitosti.
U mnoha Mých dětí proběhla změna vědomí. Znovu objevily modlitbu a cítí, že k nim v jejich srdcích mluvím. Také vy jste při tomto vývoji spolupůsobili, svým neúnavným vyzařováním lásky. To je Má prosba k vám: Neustávejte ve své lásce ke všem lidem a ke všem bytostem na všech sférách! Posilte dílo spasení láskou, kterou jako Mí poslové světla můžete tomuto stvoření darovat, aby ještě více Mých dětí procitlo a dospělo zpátky ke Mně!
Žijte dál jako vzor, jako příklad lásku, přiberte ji do rozhovorů s bratry a sestrami, do společné práce, do všech oblastí života! Nechejte své spolubratry a spolusestry pocítit, že Já jsem ten, kdo k nim promlouvá z vašeho srdce! Prosím vás, Mí milí, jestliže je to vaše vůle, abyste otevřeli ještě více pro Mě svá srdce, aby se ještě zintenzívnilo spojení mezi námi, a aby Mé slovo lásky skrze vás bylo v tomto světě hmoty chápáno ještě jasněji.
Tak bych vás chtěl ještě jednou posílit pro vaši další cestu. Ukáží vám nyní obraz Svaté peci, na níž stojí velký kalich. Tento kalich je naplněn Mým velikonočním poselstvím, je to kalich zdraví, který rozlévám po celém Svém stvoření. Jestliže chcete, smíte z něj také ochutnat. Je to Má mana pro vás, pro všechny Mé děti, které tak velmi miluji a po kterých tak moc toužím. Mé velikonoční požehnání je s vámi, pociťte ruku lásky, léčení na svém temeni. Obaluji vás do lásky, jejíž něžnost nelze překonat. Pociťte a ochutnejte sladké, božské jídlo, které vám v tento velikonoční svátek daruji!
Amen
Nuže, Mí věrní v duševním a lidském šatu, vyzkoušel jsem vaše srdce a nyní rozdělujte lásku ve světě, v němž žijete!
Amen