Tichá radost

Poselství - duben 2004

Poselství - duben 2004

zpět

10. dubna 2004

 

Meditace:

 

Jdeme do ticha, odebíráme se do svého Vnitřního chrámu. Vědomě se nadechujeme a vydechujeme, spojujeme se s duchovním světem a prosíme všechny své anděly. Vstoupili jsme do svého chrámu a zavíráme za sebou bránu. Ve středu září světlo, božská jiskra. Sedáme si na zem a díváme se do světla. Objevuje se obraz. Prohlížíme si tento obraz svým srdcem. Vidíme, jak Ježíš přichází na cestě do Betléma ke Svému příteli Lazarovi. Všichni se velmi radovali, že Ježíš přichází. Seděl se Svými učedníky a Lazarem v jedné místnosti.

 

Tu se otevřely dveře a vešla Marie, Lazarova sestra. Viděla jen Ježíše a nic jiného. Běžela k Němu, padla před Ním, vzala Jeho nohy a líbala je a plakala. Měla s sebou skleněnou lahvičku s nejvzácnějším oleje z nardu. Rozbila hrdlo lahvičky a pomazala nohy svého milovaného Ježíše. Plakala a nepřetržitě mazala svýma rukama nohy Ježíše a dávala Mu celou svoji lásku. Pak vzala své dlouhé vlasy a usušila přebytečný olej. Nemohla přestat s pláčem. Jidáš do ticha přemýšlel: Tento vzácný olej se dal spíš prodat a výtěžkem se měli nasytit chudí. Ale Ježíš ho pokáral za tuto řeč, neboť to byla přece láska, kterou tím Ježíši prokázala. Všechnu lásku, co měla, co mohla dát, darovala Ježíši. Celá místnost byla naplněná její láskou a všichni byli pohnuti.

 

Spatřete tento obraz před sebou. Utěšil Ježíše, učinil Ho šťastným, neboť to nebyla jen vděčnost, bylo to mnohem, mnohem více, byla to největší láska, kterou v sobě Maria nesla. Ježíš utěšoval Marii, díval se do jejích očí, a ona věděla, že je vše dobře, tak jak to je.

 

Další obraz: Víme, že Ježíš spolu se Svými učedníky večeřel, měli velikonočního beránka. Vidíme Ho v příbytku sedět u stolu se Svými učedníky a provádět rituál jedení beránka o Velikonocích. Když bylo po jídle, dal Ježíš pověření, aby Mu přinesli vodu. Umyl Svým učedníkům nohy. To byl čin největší pokory. On, Ježíš, Bůh v Něm, umyl učedníkům nohy, také tady mnoho plakalo nad tímto gestem.

 

Ježíš chtěl učedníkům ukázat, že pokora má mnoho tváří. Tato pokora, sloužit bližnímu, byla učením Ježíše. Bylo to učení lásky a služby bližnímu. Vtiskněte si tento obraz zcela hluboko do svého srdce.

 

Nyní třetí obraz: Ježíš byl už odsouzen, byl zbit a zbičován a byl zesláblý, už skoro neměl sílu. Ale bylo zvykem Římanů, že každý odsouzenec musel nést svůj kříž, tak ho musel nést i Ježíš. Vidíte, jak byl unavený, trápil se cestou nahoru. Tady stál Šimon Kyrénský. Dal se do hádky s dráby a ti mu řekli: „No, tak nes kříž ty!“ A Šimon byl plný radosti, že směl Ježíši sejmout kříž, naložil si ho na záda a podal Ježíši svoji ruku, aby Ho pozvedl a Šimon dostal od Pána tolik síly, že všechno zvládl, že mohl donést kříž na popraviště a vést Ježíše ze Jeho ruku.

 

Vidíme tento obraz a stojíme na kraji. Co můžeme dělat? Tento čin lásky vykonal Šimon z Kyrény, ale co můžeme učinit my? Otevřít svá srdce, posílat světlo a lásku! Všechnu lásku, co v sobě máme, darujeme Pánu. Byl člověkem a zažil jako člověk všechna trápení.

 

Také tento obraz se rozplývá. Všechny tři obrazy v nás teď jsou vtisknuty. Vidíme svoji božskou jiskru a ta se zvětšuje a zvětšuje, vyjasňuje a vyjasňuje a naplňuje náš Vnitřní chrám dokonale nejzářivějším světlem. To je to světlo, které nám Ježíš daroval Svým činem, abychom se mohli zase vrátit do otcovského domu. Jeho božská jiskra v nás se stává zářícím světlem lásky a vše, co nás naplňuje, můžeme předávat dále, smíme darovat svému bližnímu a stvoření kolem nás. Tak jsme zapojeni do božsky duchovního a svatého koloběhu: Jeho láska nás obaluje a milujeme Ho z nejhlubšího srdce a celou svojí duší. Skláníme se před světlem a jsme vděční. Děkuji, Ježíši, děkuji za Tvé vedení. Amen

 

Já, váš Pán a Bůh, ale také Otec a ještě více bratr, se k vám skláním. „Každý ať nese břemeno bližního, abys, Mé dítě, toho nemělo na nesení moc.“ Znáte tuto větu a znáte také píseň s tímto textem. Stavím Velikonoce pod toto motto.

 

Jako Bůh, jako Otec jsem sestoupil ve Své lásce ke všem Svým dětem na Zem a stal jsem se pro vás v Ježíši bratrem.

 

Nyní se s vámi setkávám na nejrůznějších místech, ne jako člověk, ale Můj duch vás volá na Mé srdce.

 

Apoštolové, se kterými jsem se setkal po Své smrti, Mě nepoznali, ale když viděli rány na rukách a nohách a Tomáš vložil svoji ruku do Mé rány na srdci, uvěřil i on, a Mí učedníci plní radosti jásali: „Ježíš zemřel na kříži, ale znovu vstal z mrtvých, jak nám předtím říkal, je znovu mezi námi!“

 

Působil jsem mezi nimi ještě čtyřicet dnů a učil je ze Své moudrosti. Pak jsem se vrátil do Své svatyně a Mí učedníci Mě už neviděli, ale poslal jsem jim Svého Ducha, který je mocně naplnil.

 

Tento Duch od té doby nikdy nemlčel. Když se Mi srdce ochotně otevřelo, volal jsem nepřetržitě Své dítě ve Vnitřním chrámu, až Mě našlo. Někdy se setkávám se Svými dětmi prostřednictvím jejich bratrů a sester, dokud nepoznají, jaký Duch skrze jejich bližní hovoří a dále spočívají ve vědění, co načetli a naučili se.

 

Z Mé moudrosti může ale čerpat jen ten – a nyní se vracím k meditaci –, kdo Mě v hluboké lásce a pokoře uctívá. Láska je předpoklad, abych mohl oslovit Mé dítě. Právě tak důležitá jako láska je pokora, ano, navzájem se podmiňují. Jestliže si Mé dítě nemyslí „Pane, vím, že nic nevím,“ nemohou učit ze Své moudrosti. Nemohu ho vést hlouběji, aby čerpalo z prapůvodní studny Mé božské moudrosti.

 

Jen protože chybí pokora? Kde chybí pokora, je Mé dítě pyšné a postavilo se tím proti mně. Pak ani láska není pravá. Neboť když Mě dítě nade vše miluje, proudí v srdci, 4. centru vědomí, tato láska a nemůže jinak než se pozvednout ze srdce do 6. centra lásky na čele a do tohoto malého koloběhu je zapojena pokora, trpělivost v 5. centru u hrtanu.

 

Umyl jsem Svým učedníkům nohy, to je symbol také pro vás všechny. Jestliže Já, váš Bůh a Otec symbolicky neumyji každému Svému dítěti nohy, nebudete také čistí a nemohli byste už vstoupit do nebes. Co se skrývá v hloubce za těmito slovy?

 

Čtete projevení, čtete knihu knih a často Mě nechápete, protože se nedíváte do hloubky. A proč se nedíváte do hloubky? Protože nečerpáte z Mé moudrosti. Když se Mi oddáte – vzpomínáte si, jak často jsem hovořil o oddanosti –, budete také v pokoře a Já, váš Bratr Ježíš, váš Otec pra, vám vysvětlím hlubší smysl, a vy pochopíte, co bylo předtím skryto v Mé moudrosti.

 

Co znamená, že umyji vaše nohy? Má milost vás očistí, neboť po nohách chodíte, ne po hlavě. Po nohách kráčíte po této Zemi a až jednou bude vaše cesta po Zemi ukončena, budete kráčet duchovníma nohama vstříc domovu.

 

Existuje příběh, který jen krátce načrtnu. Snažíte se být láskou a jen láskou, staráte se o své bližní, milujete zvířata, dáváte pozor na rostliny a děkujete jim a darujete lásku také říši minerálů. Tímto způsobem si činy lásky budujete žebřík do nebe. Až po něm jednou vystoupáte plni radosti a v doprovodu andělů, kteří vás povedou domů ke Mně, stanu s roztaženýma rukama, abych vás přijal, uvidíte Mě, ale kousek bude chybět. Jak se můžete ke Mně dostat? Tento malý kousek je Má milost. Očistím vás, omyji prach Země z vašich nohou.

 

Jestliže si myslíte, že můžete z vlastní síly postavit žebřík do nebe, bude ke Mně chybět veliký kus. Jestliže ale budete stále v pravé pokoře, také vůči svému bližnímu, zcela jedno jak s vámi jedná, Mí synové a dcery, budete pospíchat do Mé náruče, neboť Má milost nahradí chybějící příčky a vy budete zase konečně doma.

 

Ale až do té doby budete muset ještě něco udělat na Zemi. Doba je vážná, zaznělo v rozhovoru. Sešli jste se zde o veselých Velikonocích a vaše myšlenky byly povznesené: „Ježíš vstal z mrtvých, skutečně vstal z mrtvých!“ proto jste se zčásti nemohli vyrovnat se skutečně vážnými rozhovory. Avšak Mí milovaní, jste se všemi dalšími posly světla na této zeměkouli Mými učedníky v dnešní době. A vážnost této doby ovlivňuje také vaše rozhovory. Je to podobně vážná doba jako u dvou uplynulých světových válek.

 

Rozhodli jste se, že se narodíte přesně v této době. Malá část z vás ještě zažila válku, ale také vy ostatní ji znáte z vyprávění svých rodičů nebo prarodičů a nejen tuto válku, ale také tu předtím. Kolik Mých dětí tehdy násilně zahynulo! Kolik Mých dětí také ještě dnes denně přichází o svůj život násilně! Mé ruce jsou široce roztažené, aby přijaly všechny, aby je obalily do Mé lásky, ale oni Mě nevidí, protože jejich pohled je zaměřen ne Zem. Dále bojují v nenávisti, společně s těmi, kteří jsou ještě při životě a je to věčný koloběh, neboť násilí rodí násilí, válka rodí válku.

 

Jak má být tento kruh prolomen a kým? – Vámi, vámi, kteří jste spojeni se všemi posly světla této Země. Do vašich rukou vkládám tvůrčí sílu. Do vašich myšlenek vkládám tvůrčí sílu, s každým krokem proudí do Země Má tvůrčí síla, která se rovná lásce. Nyní se spojte s tím, co se stalo před 2000 let. Země ví, co se tehdy stalo, Země se otřásla při Mém Slově: Dokonáno je! Současně duše vaší Země doufala, že nyní proběhne vývoj směrem vzhůru. Má krev se však smíchala se spoustou krve Mých dětí, s krví všech Mých dětí, kteří přišli o život násilně a ještě stále se Země otřásá.

 

Ano, duše Země je zoufalá z toho všeho, co se na ní děje. Nyní vám ukážu příklad, co můžete dělat, když jste spojeni tak jako dnes v kroužku. Jsem uprostřed mezi vámi a nejen Já, ale také vaši andělé jsou zde v místnosti a pokud můžete vidět, přispěchali sem mnozí na tuto předvelikonoční oslavu, aby naslouchali Mému slovu. Nyní se spojte se všemi duchovními bytostmi, anděly a se Mnou a společně obalíme duše Země do lásky. Koncentrujte se a nechejte proudit svými nohami do Země lásku ze svého srdce, spojeni také s centrem lásky na vašem čele! Cítíte, jak se Země pod vámi v radosti chvěje?

 

Žehnal jsem Zemi každým krokem a také vy si máte být vědomi toho, že rovněž každým krokem můžete žehnat.

 

Opakuji, co jsem řekl na počátku tohoto tisíciletí: Je to Mé tisíciletí lásky a míru. Co ještě nyní není, bude skrze vás a skrze mnohé, s nimiž duchově ruku v ruce spolupracujete.

 

Nyní se vrátím na začátek Svého dnešního slova k vám. Jestliže jste v pokoře, jste také v lásce a pak dobrovolně nesete také břemeno svého bližního. Víte přece, když se břemeno dělí, tak je to už jen polovina břemena. Jestliže jste ale ve společenství a připraveni nést břemeno všech těch, kteří nyní trpí na Zemi, řeknete „ano“ světovému kříži, je to jen tříska kříže, neboť břemeno nese také bezpočet poslů světla, přičemž Já nesu hlavní tíhu. Tak vám říkám, že touto ochotou „Každý ať nese břemeno svého bližního, abys, Mé dítě, nemuselo toho nést tolik,“ Mým bratrům a sestrám, Mým velmi milovaným dětem tím bude pomoženo z jejich hlubin a probudí se v nich touha po míru a lásce.

 

Příklad, abyste Mě pochopili: V Africe je velmi rozšířené onemocnění AIDS. Rodiče umírají, příbuzní děti nechtějí, odkládají je na kraji cest, neboť příbuzní mají strach, že rovněž onemocní na AIDS a zemřou, aniž by věděli, že už dávno tento virus v sobě nosí. Nyní se dozvíte o nemocniční stanici, o domově, které těmto dětem pomáhají, sbírají je z ulice. Vzpomenete si: Každý ať nese břemeno bližního a pomůžete, např. darem.

 

To je jen příklad. Je bezpočet takových příkladů. Kolik vašich bratrů a sester, kteří ve vysokém věku a upoutaní na lůžko jsou sami, nikdo si na ně neudělá čas. Přijdete náhodou do domova péče – víte, že neexistují náhody – a vidíte své bratry a sestry, kteří kráčejí ke konci svého života, oči už skoro zlomené a přesto je v nich úpěnlivá prosba.

 

Jen vy vidíte tuto němou prosbu, protože je v tomto okamžiku směřována jen na vás, a poznáváte svůj úkol, pomáhat zde. Je nekonečně mnoho možností, jak se Mnou společně nést kříž na této Zemi. Buďte připravení! Otevřete své oči a dívejte se! Otevřete své uši a poslouchejte! Používejte svoji řeč, abyste pomohli, abyste utěšili, abyste darovali sílu a abyste se modlili! Nechejte skrze sebe proudit léčivé proudy a Já vám řeknu, že pak budete čerpat z Mé moudrosti v hloubce a pochopíte mnohé, co dnes ještě nechápete.

 

Ještě se krátce dotknu vašich rozhovorů: Vše je kmitání. Kmitání se nemůžete vyhnout. Když se v myšlenkách ponoříte do určitého kmitání, jste s tímto kmitáním spojeni. Když se spojíte se Mnou, jste také spojeni s Mým kmitáním, ale pak zde jsou silné rozdíly, když vibrace spolu neharmonují. Tyto disonance mohou vést k onemocnění těla.

 

V tento předvelikonoční den vás prosím: „Neste také břemeno Mé milované Sadhany.“ Svým pádem způsobila všechno utrpení na této Zemi. Ve třech dnech mezi Mojí smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním jsem s ní v nejhlubší lásce bojoval, až na konci boje padla v nepopsatelné sklíčenosti a lítosti a plakala: „Znič mě, neboť nejsem hodna být tvým dítětem.“ Pozvedl jsem ji z prachu Země a přitiskl na Své srdce. Ale svůj soud musí nyní nést: Projde nebeskou bránou jako poslední.

 

Nyní Mé milované dítě vidí v lítosti, která je tak bezedná, že ji nelze vylíčit, že ti, kteří s ní šli, nyní ve velké moci povstávají, aby Mě přemohli. Vy, Mí věrní, stojíte mezi světlem a temnotou a vždy tehdy, když budete spojeni se Mnou světlem, bude Má Sadhana trochu utěšena. Ale nebyli byste člověkem, kdybyste stále znovu nepadali. Škodolibá radost pak je u protistrany.

 

Proto hned znovu vstaňte, neboť vám podávám svoji ruku a říkám: „Neohlížej se, Můj synu, Má dcero, ale vezmi znovu třísku světového kříže na svá ramena a nes ho se Mnou a pomoz, aby toto tisíciletí bylo Mým vítězstvím lásky a také tvým vítězstvím lásky.“

 

Pak bude tato Země pozvednuta do nejbližšího vyššího kmitání. Jsem uprostřed mezi vámi, dobrý pastýř, osušuji všechny slzy Mých dětí. Nebude už nenávist a smrt ztratí svoji ostrost. Také zvířata budou žít mezi sebou v míru. Krok za krokem vás povedu k věčnému domovu.

 

Mé vítězství nad smrtí bude také vaším vítězstvím a Mé „Vstal jsem z mrtvých, žiji, i když jsem byl mrtvý!“ bude znamenat také pro vás, že vstanete z mrtvých ze svého starého roucha a budete žít ve Mně a skrze Mě a se Mnou na věky věků.

 

Amen

 

 

Mí milovaní bratři a sestry, přišel jsem na tento svět jako světlo, jako skutečný život, jako láska a na Golgatě jsem se rozproudil jako duchovní síla do každého člověka, do každé duše. Tím jsem uvolnil cestu, tím jsem znovu otevřel nebe, tím měly Mé děti možnost znovu se vrátit domů.

 

Tím jsem dal každému dítěti sílu k rozhodnutí a sílu jít tuto cestu. Ale, Mí milovaní, rozhodnutí, zda se na tuto cestu vydáte, zda jí půjdete a zda tím zase vstoupíte do nebeské říše, je na každém z vás.

 

Svým spasením jsem vrátil Svým dětem jejich budoucnost a tak před vámi leží cesta, která skončí ve světle. Na tento aspekt byste měli klást těžiště, až budete pozorovat velikonoční dění.

 

Hodiny před ukřižováním a samotné ukřižování jsou srovnatelné se semínkem, které musí být vloženo do Země a musí zemřít, aby přineslo bohaté plody. Kdo chce správně pochopit čin Mého spasení, které uvedlo vedení domů Mých dětí, nemůže klást těžiště na pozorování Mého utrpení, jako je to ještě tak často činěno.

 

Líčení ukrutnosti, násilí automaticky nevedou k poznání, že jsem láska a tato láska žije v každém z vás, a že je zapotřebí obratu a oddanosti k této lásce, abyste byli skutečně vysvobozeni a spaseni. Teprve až na to bude pohled zaměřen a až to bude mít za následek, že Mi řeknete „ano“, můžou být události kolem Velikonoc správně pochopeny.

 

Tak často jsme spolu hovořili o oddanosti a také dnes jsem tuto oddanost zmínil. Oddanost ke Mně, nekonečná a bezpodmínečná láska, předpokládá hlubokou důvěru, důvěru, která je v každém z vás, která však, podobně jako zasypaný pramen, musí být musí být zase nejprve odkryta.

 

Dám vám k tomu obraz. Pozorujte nekonečnost stvoření jako přesný hodinový stroj s nekonečnou spoustou koleček a vzpomeňte si na to, že Já, láska, jsem také všemohoucnost. Hodinový stroj Mého stvoření pracuje bezchybně, protože Já jsem bezchybný. Kdyby jen jediné zrnko prachu padlo do stroje, zlomilo by zub kolečka, kdyby jedno kolečko vypovědělo svoji službu, vznikl by ve stvoření okamžitě chaos.

 

Poznejte dobře obraz, že vy, každý z vás, jste jedním tímto kolečkem v hodinovém stroji Mého stvoření a že mi záleží na tom, aby se každé kolečko nacházelo na svém místě a bezchybně se zařazovalo do velkého mechanismu. Jestliže popřemýšlíte o tomto obraze, můžete považovat za nemožné, abych dopustil něco, co uškodí jednomu z těchto koleček. Mým zákonem je láska a láska čerpá, láska tvoří a láska vše rozvíjí k dokonalosti. Může se tedy něco stát jedinému Mému dítěti, aniž bych o tom nevěděl, aniž bych to nepřipustil? Jestliže toto přijmete, museli byste současně souhlasit s chaosem. Tak tomu ale, Mí milovaní, není, a vy to víte.

 

Každé kolečko a i když se cítí sebemenší a bezvýznamné, leží v Mé ruce a nic, zdůrazňuji nic! se nemůže žádnému Mému dítěti stát, aniž by to nebylo v Mém zákoně. Uvědomit si tento obraz, souhlasit s ním, vám může pomoci k tomu, abyste vybudovali důvěru v nesrovnatelnou preciznost Mého láskyplného vedení. Když hovořím o budování, myslím tím, že také důvěru je třeba se naučit a procvičovat.

 

Vžijte se do svého dětství a pozorujte své láskyplné chování ke svým rodičům, sourozencům nebo přátelům. Tam vyrostlo něco v běžném kontaktu. Něco, co bylo předtím ještě nejisté, se stalo jistotou a nejbližší rozhodnutí na tom mohlo být stavěno. Tak se postupně rozvíjela důvěra.

 

Tímto způsobem jste rozvíjeli svoji důvěru ke Mně. Vaše láska a vaše touha, kterou vidím ve vašich srdcích, je předpokladem a pak, Mí přátelé, se vydáte do tohoto dobrodružství učit se důvěře a zažijete zázraky ve svém životě a také v situacích, jejichž výsledek se vám jeví jako nejistý, budete vědět: Je absolutně nemožné, aby Bůh, Můj nebeský Otec, přehlédl i jediné Své kolečko, aby neznal byť jedinou situaci nebo ji neměl pod kontrolou.

 

Nemusí z tohoto poznání automaticky vzniknout důvěra, která vše přijímá, protože ví: „Vše co Mě potkává, je konečně k Mému dobru, neboť láska nechce nic jiného, než Mě dovést domů, aby Mě objala do své náruče“?

 

Důvěra, Mí přátelé, je důležitá, abyste se zcela oddali Mé lásce. Ale také tato oddanost může být zpracována a naučena v malých krocích. Vše ve stvoření je vývoj. Vše je evoluce. Také to má za základ zákon stvoření. Vše je růst, vše je zrání, k velkému cíli dokonání.

 

Tak je také vaše cesta po této Zemi cestou učení, a učení znamená růst. Vím, že Mě milujete, jinak byste zde nebyli, neposlouchali byste Má slova nebo je nečetli a proto vám ukazuji, co znamená oddanost, cestu, na níž jste možná ještě nepomysleli.

 

Jak často jsem slyšel vaše upřímné modlitby, vaši lásku, která proudila z vašeho srdce a říkala Mi: Jsem Tvůj! Jak velká je Má radost, když vnímám pocit Mých dětí a přesto si ve zmatcích svého všedního dne všímáte, jak se dobře míněné záměry nedají uskutečnit, jak vaše přání něco se naučit, je sice upřímné, ale příliš obecné.

 

Hovořili jste o tom, že cesta po této Zemi je cestou poznání. Poznání znamená: V tom či onom bodu jsem objevil chování nebo charakterovou vlastnost, o níž vím, že neodpovídá božskému přikázání lásky. Nyní, Mí přátele, půjdeme do detailu. Nejde pak už o to říct: „Pane, jsem tvůj,“ ale jde o rozhodnutí vzdát se poznaného bodu a v tomto bodu usilovat o změnu v životě.

 

To může být velmi konkrétní a velmi přímé. Může vám být před oči přivedeno, co se mění. Pozorujete starou a novou situaci a musíte se rozhodnout pro nebo proti. Cítíte rozdíl? Musíte se rozhodnout zbavit se něčeho nebo ponechat to či ono. Když se rozhodnete usilovat o změnu pozitivním směrem, k lásce, běžte do svého nitra, poklekněte – obrazně řečeno – a vložte do Mých rukou tento pro vás možná nedůležitý detail s upřímnou prosbou: Pane, toho se chci zbavit, ale potřebuji u toho Tvoji pomoc. Když přicházíte do svého nitra ke Mně a s upřímným srdcem Mi něco odevzdáváte, čeho se chcete zbavit nebo co chcete změnit, myslíte, že bych přeslechl takovou prosbu? Tak to nemůže být, řekl by každý z vás.

 

Nuže se pozorujte: Není tu mnohé, od čeho jste se chtěli už dávno oddělit? Neexistuje tolik bodů, kde říkáte: „Vlastně vím, co mám dělat, ale nikdy jsem se ještě k tomu nedokázal vážně dostat?“ Nezáleží tedy možná na tomto vašem skutečně vážném rozhodnutí a oddání se Mi, že se toho tolik ve vašem životě ještě nezměnilo?

 

Já však stojím před vámi jako světlo tohoto světa a prosím vás a čekám na to, že Mi dáte, co vám na cestě do nebes chystá zármutek a bolesti, co vás ruší, co ztěžuje vaši cestu. To je Můj úkol jako lásky, to je v zákonu, neboť láska, která je pokorou, pomáhá každému dítěti, které přijde ve skutečném vnitřním rozjímání k lásce. To je síla, která je ve vás, jediná síla. Žádná jiná síla, žádný jiný život ve vás není než Já a proto nikdo, jakkoliv se nazývá, cokoliv ve vnějším světě vykonává, se do vašeho nitra nedostane. Neboť abych to ještě jednou zdůraznil, jediná síla, která vás vede zpátky, jsem ve vás Já.

 

Na tento aspekt Velikonoc jsem vás, Mí milovaní bratři a sestry, chtěl ještě upozornit, neboť je to důležitá část spásy. Má celá láska je s vámi a stojí při vás v každé situaci a provází všechna vaše rozhodnutí, která vás vedou na cestě zpátky, neboť Já, láska, na vás čekám.

 

Amen

 

 

Milí přátelé, přebohatě jste dnes dostali duchovních darů ode Mě, Ježíše Krista. Nuže nezapomeňte, že by vše chtělo proudit. Myslete na své bližní! Například milé slovo může způsobit skutečné zázraky. Někde, někdy musíte začít, proč ne teď! V tomto smyslu jsem u vás a s vámi.

 

Amen

 

 

Přes všechnu tuto vážnost, Mí synové a dcery, nezapomínejte na radost. A tuto radost vám nyní vkládám do srdcí. Andělské děti vám podávají květy z domova, přijměte je duchovně v sobě jako dárek a až půjdete do svého nitra, bude vás obklopovat nebeská vůně. A vy se dále vpravíte do chóru všech andělů, mezi nimiž putuje bezpočet duší zase domů.

 

Ještě jednou žehnám o Velikonocích. Já, otec pra, ti žehnám, milovaný synu, milovaná dcero, pociťuješ Můj dotek, když jsem u tebe. – – –

 

Prozařuje tě světlo, obaluje tě láska a vnímáš ještě lehce znějící, ale už sílící jásot Velikonoc před 2000 let. Ve věčnosti není ani prostor, ani čas, jen šťastné, blažené stavy pro Mé navrátivší se děti.

 

Jako se slaví svátky na Zemi, tak se slaví také v nebi a radost překračuje tvé lidské cítění. Ale jestliže jsi se svými myšlenkami ve svém nitru, pociťuješ tichý záchvěv radosti v chrámu, v nebi v tobě a radost obšťastňuje tvé pozemské bytí. – – –

 

Svým velikonočním požehnáním se dotýkám vás všech v okamžiku čtení Mých projevujících slov. Ale žehnám také všem Svým pozemským dětem, žehnám všem Svým dětem na všech sférách a žehnám Svému stvoření.

zpět