Tichá radost

Poselství - leden 2004/ll

Poselství - leden 2004/ll

zpět

Kroužek lásky a světla

 

Brno, 3. ledna 2004

 

Ha: Dobrý den, jsme rádi, že jsme opět mezi vámi. Představíme se těm, kteří nás ještě neznají, já jsem Hans a to je Renate. Renate je z Norimberku a já jsem z okolí Stuttgartu. Známe se už mnoho let a posledních šest let se poměrně pravidelně setkáváme jednou za měsíc. Máme podobně velkou skupinku v Norimberku jako je tady. Zpíváme spolu, modlíme se spolu, meditujeme spolu, mluvíme spolu a především nasloucháme Pánu.

 

A pro ty, kteří to ještě neví, před 2–3 lety jsme poznali Jo a její rodinu a od té doby jsme tady už několikrát byli. V dvou posledních případech ovšem v chladné zimě. Možná jednou přijedeme taky v létě. Těšíme se s vámi na toto odpoledne. Máme tady kytaru, takže si můžeme zazpívat, když budeme chtít a pak přenecháme odpoledne Pánu, přičemž si dokážeme představit, že mnozí z vás mají otázky na srdci a proto si vedle modlení a zpívání uděláme také čas na to, abychom si spolu popovídali. Začneme písní nebo modlitbou? Naučili jsme se jednu písničku česky…

 

(Zpívání – Jednou budeme dál

Spoj nás

Mein Kind, ich liebe dich – Mé dítě, miluji tě )

 

Re: Naše srdce naplňuje veliká láska k našemu Bohu, neboť víme, že nám stále podává ruku a říká: Mé dítě, miluji tě. Tak nás volal Pán také dnes, a my jsme se dnes sešli a víme: Kde se sejdou dva nebo tři ve jménu Pána, tam je On mezi nimi. Tak se budeme spolu modlit a děkovat Mu, našemu Pánu. A já vás prosím: každý kdo chce, ať se připojí k modlitbě.

 

Milovaný nebeský Otče, veškerou svoji lásku Ti pokládáme k nohám. Děkujeme Ti za uplynulý rok, za radosti, ale i utrpení. Neboť víme, že se nám nemůže nic stát, jestliže jsme pevně uchopili tvoji ruku. Vedeš nás jistým krokem tolika nejistými cestičkami. Vedeš nás mlhou, kde ani nemůžeme poznat, jak dál. Vedeš nás temnými mračny, prší a my pláčeme. Ale právě pak, milovaný Otče, víme, že nás bereš do své náruče a usušíš nám naše slzy a řekneš: „Mé dítě, obaluji tě do lásky, kterou jsi ještě nepoznalo. Mé dítě, já tě nikdy neopustím, drž jen pevně Moji ruku.“ A za to Ti, ó milovaný Otče, děkujeme z nejhlubšího srdce.

 

Volal jsi nás a my slyšeli tvé volání a jsme u tebe, jsme Tvé ovečky, patříme k Tvému stádu, ne k nějakému světskému společenství, ale k Tobě v našem srdci. A odtud snad tu a tam jako ovečky odskáčeme, ale naše láska k tobě nás stále znovu vrací zpět do tvé náruče a my se přivineme k tobě, naší velké lásce, k našemu pastýři.

 

Nyní začínáme nový rok, ó Pane. Nevíme, co nám přinese, ale jedno víme: půjdeme znovu ruku v ruce s Tebou. A cokoliv přijde, vším nás jistě provedeš. Za to Ti děkujeme. A chvalořečíme Tvé svaté jméno Ježíš Kristus, jedno s Otcem.

 

Amen.

 

 

Milovaný Otče, prosím o požehnání pro všechny děti, pro všechny bloudící ty, kteří svádí, i ty, kteří teprve hledají. Pane, požehnej všem dětem mír v jejich srdcích, ať nezoufají a jejich srdce ať se naplní po okraj láskou k Tobě, láskou ke všem stvoření, které jsi nám dál a které jsi požehnal. Chováme se ve své neznalosti ke svému stvoření macešky. Dej sílu pro celý tento rok, který leží před námi, dej sílu všem nemocným, aby se s důvěrou obrátili k Tobě a důvěru hledali ve svých bratrech a sestrách.

 

Amen.

 

 

Dej nám sílu zvládnout vše, co je třeba ještě zvládnout. Dej nám sílu otevřít svá srdce dokořán.

 

Bratři a sestry, vidíme teď v duchovním středu Izrael a Palestinu. Plane tam velký oheň, na němž se zažehlo mnoho nenávisti. Vidíme na Zemi roztroušené ty, kteří si říkají boží bojovníci; jsou nazýváni teroristé. Obětují svůj život ve víře, že tím poslouží Bohu. Jsou to naši bratři. Spojujeme se v síle modlitby a pozvedáváme svá srdce v Pána, máme je u Něj a Jeho síla nechť proudí naši modlitbu a promění nenávist mezi Izraelem a Palestinou v lásku. Vidíme ve svém středu oheň s tmavými skvrnami. A nyní myslíme na lásku a mír. Se vší koncentrací: láska a mír mezi Izraelem a Palestinou. Jiskry lásky a míru září silou našeho milovaného Pána do srdcí všech lidí v této oblasti. A nyní bereme do svého středu teroristy, boží bojovníky. Veškeré odsuzování pokládáme našemu Pánu k nohám, neboť víme: „Kdo je bez viny, první hoď kamenem“. A tak se pokorně skláníme a z této pokory poznáváme v teroristech naše bratry. Duchovně je objímáme a spojeni se silou našeho Pána vkládáme do jejich srdce lásku a mír. A láska zvítězí a bude mír. Když ve zprávách uslyšíme nebo se dočteme, mysleme vždy na to, že je naším úkolem ony bratry a sestry obalit do lásky a proběhne proměna.

Amen

 

Je v nás síla lásky a objevila se v nás síla míru. Něco v našem cítění se změnilo. Když se vcítíme do nitra, poznáme tu sílu, která skrze nás proudí do světa. Uvědomme si tuto sílu a mysleme na to, že vždy tehdy, když uvidíme nebo uslyšíme něco negativního, jsme s to tuto sílu lásky a míru poslat do světa. A je mnoho situací ve všedním dni po celém světě, ale i v našem zcela osobním životě, kdy potřebujeme tuto sílu. Vše, co nás potká a nekmitá ve světle a lásce, potřebuje tuto lásku a v té míře, jak necháme tuto lásku proudit, poproudí tato láska skrze nás, skrze naše myšlenky, naši modlitbu. Svět hladoví po této lásce a po tomto míru. Poznejme svoji zodpovědnost a svůj úkol, které spočívají v tom tuto lásku a tento mír rozdávat světu. A můžeme si být jisti, že Pán nám nejen pomůže, ale čeká na to, že my rozvineme lásku a mír a bude zářit skrze naše srdce. Děkujeme Ti, Kriste, za tento úkol, který jsi dal každému z nás.

Amen

 

Každý jsme dostali svůj úkol a proto ho berme vážně. Jsme zodpovědní za druhé a proto stůjte pevně ruku v ruce s láskou, i když se vám v tuto chvíli zdá, že váš bratr nebo sestra není v lásce, ale stojí proti vám. Zůstanete-li v lásce, láska prozáří vaše bližní a léčivé síly budou zářit do vašich bližních. Vaši bližní budou naplněni láskou a harmonií. Děkuji Ti, Otče, že jsi mě naplňoval Svoji láskou, kterou jsem mohla vlévat do srdcí a i tyto děti poznaly Tvoji lásku, skrze Mě.

Amen

 

Milovaný nebeský Otče, jsme hosté v této zemi, ale cítím z mnoha srdcí bratrů sester tady přání: Otče, požehnej naši české zemi. Nechť vproudí tvé světlo a tvá láska také do každého srdce v této zemi. Aby byl mír nejen mezi sousedícími zeměmi, ale aby mír rostl ve vlastních srdcích a sice v každém srdci a my se v lásce a pokoji setkávali, neboť právě tato země přinesla mnoho jasnozřivých lidí a my víme, že máš v této zemi mnoho nástrojů, které ti slouží jako poslové světla, kteří tě z části ale ještě nenalezli a ty, kteří ještě hledají, kteří patří také k okruhu světlonošů, bereme vroucně do svého středu. Nechť naše láska zesíleně září do jejich srdcí, aby v sobě zaslechli volání, Tvé volání a procitli k službě pro lásku. Děkujeme Ti, milovaný Otče, za Tvé požehnání, kterým tuto zem obdarováváš. Děkujeme Ti za přírodu, která se nám rozmanitě rozdává v plodech, děkujeme Ti za nádherné krajiny této země, za hory, za lesy, za jezera a řeky. Zdravíme také anděla, který střeží tuto zem, který plní Tvé pověření – přiblížit zemi Čechy se všemi jejími lidmi Tvému srdci.

Amen

 

Radujeme se Otče s Tebou, se Svými anděly, se všemi přírodními bytostmi, které mají také těžký úkol, a mají s námi tolik trpělivosti, tolik lásky, dej Bože, abychom všichni tančili bosými nohami v rose, v Tvé požehnané zemi.

Amen

 

 

Re: Pozvedli jsme svá srdce k Bohu, teď si budeme spolu povídat. Můžete pokládat otázky, líčit své potíže, s nimiž vám můžeme pomoci.

 

Ha: Bohužel musíme z této nádherné vibrace meditace zpátky do reality, ale v nitru můžeme zůstat u našeho Pána.

 

Re: Jsme poslové světla pro Pána, jsme ale také lidé se všemi obtížemi, které k člověku patří. A o tom si pojďme povídat.

 

Ha: Nikdo nemusí mít strach nebo zábrany, jsme velká rodina.

 

Jo: Chtěla bych promluvit k lidem, kteří jsou nemocní a kteří navštěvují takzvané léčitele a také lékaře. Mám k nim prosbu, aby pozvedli do své lásky také tyto lékaře a léčitele, neboť oni byli tak naučení a pomáhají vám podle svých možností. A pak přicházíte-li k někomu jinému a máte ho v lásce, nemusíte běhat od jednoho k druhému, nemusíte běhat jednoho léčitele k druhému. Ale zamyslete se nad tím, že jste vlastně nevěřící, že nevěří ani v Boha, protože byste viděli, že on vám ve své božské lásce chce pomoct tak, jak vy v tuto chvíli a v tento čas si zasloužíte.

 

Bolí mě někdy srdce nad mnohými, protože nemají důvěru vlastně ani sami v sebe. A přesto tvrdí: „já věřím, já chodím do kostela“. Ale v co věří? Věří v Boha? Věří v sebe? Nebo jsou v beznaději? Věřím-li v Boha, vím, že Bůh mi do cesty pošle vždy toho lékaře i léčitele, který mi může pomoci. Neříkám nikdy, že jsem léčitelkou, ale říkám vám všem, že lékař léčí a Bůh uzdravuje. A o ničem jiném nemůže být ani řeč. Věříte-li v Boha, nepotřebujete Jo, nepotřebujete kněze, nepotřebujete vnější chrámy, ale máte svůj vnitřní chrám. Jo vám může jen tu cestu ukázat, ale dál všechno záleží na vás. Přesto mnozí nevěří ani v Jo.

 

Ha: Jo právě oslovila téma zdraví a léčení. A myslím, že to je téma, které nás všechny zajímá a všech se nás týká. Možná jsou otázky zvlášť k tomuto tématu

 

Jo: Pán nechce abychom trpěli, je to zbytečné. A určitě jste pocítili všichni obrovskou úlevu a přesto se vždy hrnete tam. A já vás musím nechat, bohužel. Je to vaše svobodná volba. Jak se cítíš, Ja?

 

Ja: Cítím se bezvadně. Úplně jsem zapomněla na lékaře.

 

Zi: V poslední době mi připadá těžší spojování v nitru s Bohem, je kolem mě příliš mnoho neklidu. Někdy to těžce překonávám. Chtěla jsem se poradit, co s tím?

 

Re: I když kolem sebe máme hodně neklidu, že nevíme co udělat dřív, stačí jediná věta: „Pane s Tebou“. Dostaneme Jeho sílu, abychom splnili, vyřídili to, co musíme udělat. Když znovu sklouzneme do světa, dostaneme se do štvanice, vrátíme se zase zpátky větou: „Pane s Tebou“.

 

Ha: Člověk si může udělat malé pomůcky. Např. doma nebo na pracovišti si napsat malé štítky, na ledničku, na zrcadlo v koupelně, kamkoliv. Tím si člověk může připomenout, že chtěl být v klid u Pána. A pak jsem si všiml ještě jedné věci, která mi pomohla: ráno jsem si rezervoval pár minut pro Pána. A sice pravidelně bez výjimky. Někdy to vyjde na 5 minut, někdy na čtvrt hodiny. A v této době si připravuji den a prosím Pána, aby mě provázel, tzn. abych zůstal bdělý k tomu, co mě potká. Když to člověk dělá pravidelně, stane se z toho zvyk, který by člověk nechtěl postrádat. Když má člověk takové přání, může se to naučit.

 

Li: Dostaly se mi do rukou dvě knihy, různě psané. Chtěl bych vědět, která je správnější nebo do jaké míry je ta kniha vhodná nebo nevhodná. Jedná se o Evangelium Janovo od Jakuba Lorbera a druhá je Anastasia.

 

Re: Jakob Lorber je nástroj Pána. V Anastasii není ani slovo o Pánu, jak jsem se teď dozvěděla. Sice můžeme číst všechno, co bychom chtěli, můžeme si uchovat vše dobré a co se nám nelíbí dát stranou. Ale mnohem důležitější je, abychom se přiblížili v nitru Pánu tak, aby nás i při takových věcech vedl. Vezmeme do ruky nějakou knihu, jedním pohledem se podíváme do nitra k Pánu, a víme, že kniha je dobrá. Pán nic neřekne, ale podle pocitu to poznáme.

 

Ha: V Anastasii je sice řeč o Bohu, ale ne o Kristu.

 

Jo: Ve všech učeních můžete najít zrnka pravdy, ale vy sami si to musíte vložit do srdce, jestli je to v lásce. Láska nikdy, ale nikdy neútočí. Ale ve spoustě knih se na něco útočí. Láska dává poznání. A když tě to osloví v srdci, máš v tom něco poznat. Mně se také dostává do rukou mnoho knih a já je ani nečtu. Ale mnohokrát otevřu jednu stránku a vlastně porozumím člověku, protože na té stránce je něco, co by oslovovalo obdarovaného. A mnohokrát cítím, že mu to pomůže, protože on prožil to, co tam prožil. Někdy je to krátká stať, někdy je to stránka. Ukážu mu to a on může dál pracovat, i když po té knize nechtěl sáhnout.

 

Re: Milí bratři a sestry, je přesto jedno důležité zvláště v dnešní době, kdy světlo a temnota proti sobě stojí, přičemž světlo s láskou zvítězí a temnota se pokouší lidi zmást v jejich víře. My víme: Ježíš Kristus je Bůh, náš Otec. Což také stojí psáno u Jakoba Lorbera. Jestliže je v nějaké knize prokazována pocta Ježíši Kristu a zdůrazňuji přitom Ježíši Kristu, ukřižovanému a zmrtvýchvstalému, pak je autor knihy nebo inspirátor ze světla. Jestliže se ale hovoří ke Kristu-Duchu, musíme být opatrní, neboť Antikrist chce pod jménem Kristus začít působit na Zemi. A v 95 % všech knih už autory již inspiroval. Protože se temnota musí obalovat do světla, protože musí přijít se slovy lásky, nemůžeme často poznat, který pramen zde hovoří. A vzpomeneme si, co stojí psáno v bibli: „Jsou to ovečky a uvnitř trhající vlci“. Přesto ale můžeme číst všechno a to dobré si uchovat, neboť oni přece hovoří v lásce. Když pak narazíme na větu, kde se např. hovoří o Kristu-Duchu, který nyní přijde na Zemi, aby všechny spasil a sice jako člověk – to je rozdíl – je naším úkolem tohoto člověka, za nímž se Antikrist skrývá, požehnat a obalit do lásky.

 

Fr: Když jsme u těch knih, chtěl bych se zeptat na Gabrielu?

 

Ha: Známe Gabrielu už asi 20 let, oba jsme byli v UŽ, já sám jsem byl ve Würzburgu a pracoval jsem tam. A stejně jako mnozí jiní jsem byl projeveními prvních let nadšený. Pak jsem měl ale pocit, že v jemných detailech už něco nehraje. Nedá se to bezpodmínečně poznat na knihách, ale dá se to zažít, když je člověk bezprostředně blízko. To u mě i u Re vedlo k tomu, že jsme se distancovali.

 

Re: Přičemž stále zdůrazňuji, že jsme se velmi mnoho naučili a jsme za to Gabi vděční. Nebyli bychom tady jako nástroje, kdybych neprošli školením u Gabi.

 

Ha: A pak je třeba rozlišovat něco, co je zvenku velmi těžké. Je třeba rozlišovat mezi duchovnem, o němž jsme oba přesvědčeni, že je do velké míry správné, a mezi tím, co tam z toho udělali lidé v praxi. To jsou dvě různé věci.

 

Jo: Můžete být v kterékoliv skupince, u kohokoliv, pokud se držíte vnitřní cesty, tedy boha, nemůžete zbloudit, ale jen poznat a vše vám je požehnáním. A to je o tom, jak se máme naučit poznávat sami, když jdeme do svého nitra.

 

Ha: Je v principu absolutně jedno, jako cestu jdeme. Když jde člověk jde cestu opravdu s úmyslem naučit se lásce, zjistí člověk rychle, jestli je cesta správná nebo špatná. Většina lidí dělá tu chybu, jedno v jaké církvi nebo víře, že tu cestu nejdou doopravdy. A když člověk nejde cestou, ale jenom sbírá vědomosti, nemůže poznat správnou cestu, i když na ní je. Člověk musí jít a to je jistota, kterou nám Bůh dává, že nemůžeme nikdy někde zůstat natrvalo špatně, protože nakonec poznáme, jestli tam láska je nebo není. Pán nám v jednom, myslím předposledním projevení toto řekl: „Mé ovečky znají můj hlas“. Co to znamená? Znamená to, že jestliže uznávám Ježíše Krista jako lásku Boží, a sice jestliže uznávám tuto lásku, nejen člověka Ježíše Nazaretského, a jestliže celým mým přáním je tuto lásku následovat, musím Pána poznat, to je duchovní zákon. Proto Pán říká: „Mé ovečky znají Můj hlas“. To znamená, že ti, kteří po Mně opravdu touží, Mě najdou. Úžasná záruka.

 

Re: Všechny církve, všechny skupinky nám mohou jen ukázat cestu a možná kousek vést, ale najít Pána můžeme jen ve vlastním srdci.

 

??: Teď jsme se dostali k jádru věci, co mi leží na srdci.Vím, že celý život mě Pán vede. Dává mi poznávat určité věci, chrání mě. … Přesto se cítím jako vnitřně nenaplněná. Vím, že ho mám hledat v sobě, ale pořád to není to pravé. Říká se „tlučte a bude vám otevřeno“. Do jaké míry se má člověk dobývat?

 

Jo: Čím míň budeš chtít, tím spíš ho najdeš. Co očekáváš od života?

 

Ha: Je jedno místo v bibli, v němž se píše o víře, naději a lásce. A tam se říká, že nejvyšší je láska. Když člověk hovoří s lidmi, slyší velmi často: věřím v Boha. Kolik lidí jsme už našli, kteří říkají: Miluji Boha. Zvážili jsme vůbec možnost, přejít od víry v Něj k lásce k Němu. Je to naše přání? Nebo jsme spokojeni s tím, že řekneme „věříme“. Myslím, že tady v naší představě leží někde chyba, podmíněná naší církevní výchovou. Můžu teď mluvit jen o sobě, byl jsem vychován k víře v Boha, také mi bylo řečeno, že Bůh je láska. Ale že já Ho mám milovat, mi nikdo nevyprávěl. Myslím, že mnohým z vás se vede podobně. A kdybych to věděl, nevěděl bych stejně, jak na to. V Norimberku se nás Kristus jednou zeptal na toto: „Máte vyznání víry. Proč nemáte vyznání lásky? Má někdo odpověď?“

 

Jo: Činy

 

Ha: … pak ve mně automaticky stoupá „Otče, miluji Tě“. A to je mé zcela osobní vyznání lásky. A odpověď na tvoji otázku by mohla znít: Mám přání učinit krok od víry k lásce?

 

Jo: I já mohu mluvit za sebe. Vyznání lásky je, když přijdou pacienti a mají těla, kterého se každý štítí, ani lékař se vás nedotkne. A když takový člověk přijde, abych tuto bariéru překonala a mohla se těch lidí dotknout. Otče, jsi to ty, kohos mi poslal? A vím, co mé dotyky s tím pacientem udělají. A žádný odpor, žádný hnus, jakákoliv rána, jakkoliv člověk vypadá, dotýkám se ho holýma rukama. A v tom máte poznat Boha-Otce, že vás posílá k někomu, kdo se vás neštítí, kdo vás neodsuzuje, kdo má s vámi soucit. A tak to zkuste také vy, dotýkat se lidí, kterých se jiní štítí. A poznáte Boha-Otce.

 

Re: To už je pokročilá láska. Pane, nauč mě milovat. Myslím, že musíme mluvit o svých osobních zkušenostech, jak jsme došli k lásce k Pánu. Budu vám vyprávět jeden veselý příběh z doby, kdy mi bylo sedm let.

 

Musela jsem trávit se svým bratrem nějakou dobu v sirotčinci a tam byly postavené jesličky a ty byly prázdné. A tu přišel farář a vysvětloval nám dětem, že ubohé Jezulátko musí ležet na tvrdém dřevě, když do vánoc neuděláme moc dobrých skutků, a s každým dobrým skutkem nepoložíme do jesliček stéblo trávy. Šla jsem domů ze školy lesem a tam sbírala stará žena s malým žebřiňákem dřevo. Nejdřív jsem se schovala za strom, protože jsem znala pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Vždyť to mohla být přece čarodějnice, která mě sežere! A přesto jsem chtěla dát do jesliček stéblo trávy. A nakonec zvítězila láska k Jezulátku, pomohla jsem naplnit staré ženě vozík dřevem.

 

Byl to příklad z dětství, ale platí také pro nás jako dospělé. Jak už Jo vysvětlila, když darujeme druhému lásku, darujeme tuto lásku Pánu. Neboť je to On, kdo nás v našich bližních potkává. A když se pak podíváme do očí svých bližních, uvidíme Jeho oči. A čím více porosteme v lásce k bližnímu, tím více se přiblížíme lásce k Pánu. A pak pocítíme, že brána k Němu stojí v nitru dokořán otevřená. A vejdeme dovnitř a duchovně vletíme do Jeho náruče. To je cesta k Němu, k Jeho lásce, a to, jak se můžeme naučit lásku.

 

Ha: A jestliže tuto lásku ještě neumíme, jak bychom měli, ale jestliže v sobě neseme přání, můžeme poprosit, abychom se to naučili. A celé nebe se bude radovat z toho, že nám může darovat stovky a tisíce příležitostí k lásce.

 

Ma: Několik let se léčím na zákeřnou chorobu. Každý den v pět se vzbudím, posadím se, udělám velký kříž, povídám: Pane Ježíši Kriste, děkuji Ti, děkuji andělům, děkuji tatíčkovi nebeskému, děkuji mamince nebeské, svatému Josefu, děkuji za to, že jsem se dobře vyspala. Potom se modlím všechny modlitby, které umím zpaměti, doprovázím do práce své mladé. To dělám každý den. Prosím Pána Ježíše Krista, aby mi dal sílu a ochranu, abych přečkala celý ten den. A kdy mám velké bolesti, prosím, aby mi pomáhal nést Jeho těžký kříž. Každých čtrnáct dní musím do nemocnice na infuze, transfuze, na odběry krve, moče. To je strašná bolest, všechno snesu s pomocí boží. Je to moc těžké pro mě. Děkuji za mladé duchovní vůdce, kteří mi pomáhají. Tak nějak jsem zcitověla.

 

Re: Milá sestro, dokážu tě velmi dobře pochopit. Jsou lidé a k nim patříš ty, kteří Pána velmi milují a kteří svým utrpením spolunesou Jeho utrpení. Ježíš nese utrpení všech lidí na této Zemi, stále ještě. Zůstaň stále v této lásce a spatři v této trnité cestě růže, které tam také leží. Jsou to růže Pána, kterými budeš korunována, když půjdeš Pánu vstříc. A on Tě obejme a ponese domů. Měj ještě trochu trpělivosti.

 

Ma: Někdy se mi zdá, že to je k neunešení

 

Re: Když mi bylo 38, měla jsem těžkou nehodu. A 25 let jsem měla bolesti, které byly v posledních letech nesnesitelné. Podstoupila jsem dvě operace, i poté jsem měla bolesti, že jsem měla jediné přání – umřít. Pořád jsem viděla trnovou korunu. Někdy jsem říkala: Pane, ty jsi trpěl jen jeden den a já už tak dlouho. Byla jsem zoufalá a přesto byla Jeho nástroj. A vždy, když jsem byla v nějaké skupince, byly bolesti pryč. Když se skupinka rozešla, přišly zase bolesti. Proto ti mohu tak dobře porozumět. Ale Pán mi řekl, nebudeš mít nemoci. Měj ještě trochu trpělivosti. A tak se stalo. V určité době jsem si myslela, že už to nemůžu unést. Bylo to stejné, jako dnes u tebe. Když je nám nejhůře, je nám světlo zcela blízko, aby nás spasilo z utrpení. Nedostaneme nést víc, než můžeme. To je zcela důležité. My sami jsme byli ochotni, než jsme šli na Zem, vzít si na ramena toto utrpení.

 

Ma: Jednou jsem ležela a najednou jsem cítila, jakoby se odkryla peřina. Já se podívala, kolem mě nikdo, ale najednou jsem uslyšela hlas. Ten hlas mi říkal: Zůstaň s láskou, příští život budeš dětskou lékařkou. Bude ti pomoženo. Já řekla: Mám vnučku, ta by se na to hodila. A on řekl: Ne, budeš to dělat ty, budeš léčit těžké dětské nemoci, které dneska ještě nikdo neumí léčit. Nejsi svolná? Já řekla: Příští život už to nebudu vědět.

 

Re: Můžeme porozumět utrpení jen tehdy, když jsme sami prošli utrpením. A teprve potom může být přání v nás pomáhat jiným tak velké, že tento úkol naplníme.

 

 

Re: Slyš, Mé milované dítě, kráčíš cestou utrpení. Následuješ Mě, Tvého Pána a Boha, který tě nade vše miluji. A kterého také ty máš z celého srdce ráda. Nesu utrpení každého tvora, také utrpení zvířat, utrpení rostlin, utrpení v přírodě, která byla darována Matce Zemi. A nesu utrpení každého Svého dítěte, které Mě miluje, jde se Mnou tímto utrpením. V záhrobních oblastech viděly Mé utrpení a plakaly nad bolestmi, které jsem vytrpěl Já, Pán a Bůh. A je mnoho Mých dětí, a k nim patříš také Ti, Má milá, kteří Mi chtěli pomoci nést toto utrpení a pochopit utrpení na této Zemi a v tomto utrpení se modlily za zvířata, za lidi.

 

Milovaná duše, Tvá sestra na tebe položila ruku, ale to nebyla ona, ale Já, Ježíš Kristus, jsem položil ruku na tvé temeno. Vproudila do tebe Má síla. Posiluje tě na cestě, kterou jsi sama chtěla jít, abys Mi pomohla nést kříž. Vím o tvých temných hodinách. Vzhlédni pak ke Mně a pocítíš, že tě nesu. Tvůj šat nevěsty je připraven, je bohatě zdobený, každá slza, kterou jsi v temnotě prolila, je perlou, každá modlitba, kterou jsi pronesla, je blyštivý drahokam a olej lásky v tvé lampě plane jasnou září.

 

Podívej, jdeš Mi vstříc po trnech, a tvá cesta domů spojená se Mnou bude po listech růže. A já tě budu korunovat korunou vítězství. Věz, je na tobě, zda půjdeš se Mnou domů, nebo budeš následovat volání a jako lékařka se znovu odebereš na Zem, abys nejen pomáhala všem trpícím, především dětem, nejen lékařským uměním, ale také skrze Moji svatou silou, která tebe proudí.

 

Ještě jedno, Má milovaná nevěsto duše, kdo byl jednou v Mé blízkosti, kdo Mě cítil tak blízko jako ty, ten Mě bude vždy po svém boku intenzivně cítit. I při nové cestě po Zemi, která je dobrovolná, Mě budeš cítit po svém boku, Má milá. Cesta po Zemi je vždy nebezpečná, ale láska, kterou jsi rozvinula, tě uchrání před každým pádem. Tak přijmi ještě jednou žehnající sílu a pociť nyní, jak tě obaluje Má láska, jak Má láska proudí tvým tělem, všemi orgány a buňkami. Má láska ti dává sílu jít dál cestou. Já jsem u tebe a jsem s lékaři, neboj se. Ty a já, my jsme jedno, Mé milované dítě.

Amen

 

Milí bratři a setry, jistě jste si také všimli, že tady nejde elektřina, pokud jde o světlo. To nám má být symbolem. Nechejte být jediným světlem, které je zde ve středu, Ježíše Krista. A všechna ostatní světla, která tam a tam vidíme a za námi, ať si svítí, ale Pán svítí v nás.

 

 

Uklidníme se ve svém nitru, půjdeme do svého srdce k našemu Pánu a bratru Ježíši Kristu. Milovaný spasiteli, který jsi láskou a jako tato láska jsi přišel na svět. Skláníme se před Tebou. Toto odpoledne jsi nás bohatě obdaroval, pocítili jsme Tvoji blízkost. Dotkl ses naší lásky v našem srdci. Do našeho nitra zavítal mír a velká radost z toho, že Tě zažíváme tak blízko a bezprostředně. Je to něco zázračného, jít s Tebou tímto životem, vrůstat stále hlouběji a hlouběji do této důvěry, pocítit bezpečí, kterým obdarováváš všechny Své děti. Děkuji, říkáme Ti z hloubi svého srdce a vkládáme do tohoto díku cit. A s tímto poděkováním říkáme současně: „Milujeme Tě“. Amen

 

* * *

 

Mí milovaní synové a dcery, Já, váš Otec, ale také váš bratr, Ježíš Kristus, jsem uprostřed mezi vámi. Z Mého srdce tryská paprsek lásky a obaluji do něj každého z vás. Pociťte, jak vás objímá Má láska k vám.

 

Stojíte na počátku nového roku a tím také na počátku cesty prostorem a časem. Má to být cesta, na níž máte s radostí pocítit Moji blízkost, blízkost svého bratra. Každému z vás podávám Svoji ruku, jak jste slyšeli v písni a ptám se tebe, bratře, tebe, sestro, chceš Mi dát svoji ruku a putovat se Mnou? Podívej, potřebuji Tě, Mé dítě v této zemi, abys byl poslem světla pro Mě. Tak ti říkám: „Milované dítě, nedívej se na to lidské, ale pohlédni hlouběji, tam jsi Mým synem, Mojí dcerou, kdysi ses vydal na cestu, abys v této zemi byl Mým světlem.

 

Když vložíš svojí ruku do Mé, bude skrze Tebe moci proudit Má síla. Všichni lidé, všichni bratři a sestry, kteří tě potkají, nejen Mé děti, ale každým krokem, který uděláš, bude rovněž Mojí silou, která tebou doproudí, požehnána Země a vše, co zde žije. Tak může být pro tebe začatý rok rokem duchovní radosti a duchovního pokroku. A Já ti říkám: Andělé nebes pak půjdou s námi, budou zachycovat všechny tvé myšlenky požehnání a lásky, myšlenky míru, a ponesou je jako světlo dál. Doproudí tebou Má léčivá síla, Můj synu, Má dcera, a ty budeš moci pomáhat těm, které k tobě přivedu.

 

Skutečně, nebe je pro vás otevřené. Není daleko, někde v dalekých sférách, ale nebe je ve vás. Ptali jste se, Pane, jak můžeme dospět k lásce? A tady je další odpověď, jež vám byla dána: Rozhlédněte se v Mém stvoření, nevidíte všude jeden zázrak za druhým, které vám pokládám k nohám. Rovnoměrný krystal sněhové vločky; rozvinutí vánoční růže; slunce, když zapadá nad sněhem, se láme v tisíce hvězdiček. Mí synové a dcery, nezavírejte už oči před krásami stvoření, které jsem vám z lásky položil k nohám. A až uvidíte všechnu tu krásu, kterou vás obdarovávám, zavítá do vašeho srdce vděčnost a vděčnost je také cestou k lásce.

 

Jestliže nesete utrpení a máte starosti sami se sebou nebo s rodinou, přijďte ke Mně, do svého nitra. Brána k vaší nebeské říši je široce otevřená. Nezůstávejte na prahu, překročte tento práh a já vám půjdu vstříc, abych vás objal a stále znovu vám dával novou sílu, abyste nesli utrpení, abych vám ulehčil starosti a obtíže, a nakonec ve vás pomáhal dokonce skrze Své slovo, po čemž tolik toužím.

 

Žijete v době milosti. Kdybyste mohli vidět toto světlo milosti, které vás obaluje z Mého srdce, jak jsem řekl na počátku, už byste neváhali a na Mé zavolání: „Mé dítě, kde jsi“, odpověděli: „Tady jsem, můj milovaný Ježíši“ A já bych se tě dál zeptal: „Mé dítě, chceš se Mnou mluvit? Vyprávěj mi o svých starostech a potížích“ a položím kolem tebe otcovsky svoji ruku a utěším tě Svým slovem, které v tobě bude tiše hovořit.

 

Jsou to myšlenky, které budou proudit tvými mozkovými buňkami. S tím či oním již mluvím, ale on si toho nevšímá, myslíte si, že jsou to vaše myšlenky, ale jsem to Já, kdo vám něžně odpovídá. Tedy nechť je cesta tímto rokem také cestou osobního „ty“ se Mnou, nebeským Otcem. Pociťte, jak toužím po každém z vás.

 

Hovořím k vám v obrazu. Jsme v lese a vítr fouká stromy. Slyšíte ve větru Slovo: „Mé dítě, miluji tě“. Pod stromy leží sníh. Slyšíte volání, nesené větrem: „Mé dítě, miluji tě“ a teplo vás ozařuje a prozařuje takovou silou, až sníh u vašich nohou taje a rozkvétají duchovní květiny. Skláníte se a také ve sněhu slyšíte: „Dítě, miluji tě“. Sedáte si a díváte se do svého srdce. Stojíte na prahu a znovu slyšíte volání: „Mé dítě, miluji tě“. Mé dítě, konečně vcházíš do Mé náruče a říkáš: „Ano, Můj milovaný Ježíši, všude ve stvoření jsem slyšel tvůj hlas a nyní Tě slyším ve svém srdci. Vždy jsem po tobě toužil a nyní vím, kdo tě najdu. A ty Mé dítě, se skláníš a padáš na kolena, protože Já jsem Tvůj bůh, ale Já ti podávám svoji ruku a říkám: „Jsem tvůj Bůh a Pán, ale jsem také tvůj Otec a tvůj bratr. Pojď na Mé srdce. Tato meditativní slova nechť vás provází celým rokem, abyste stále znovu pociťovali Moji touhu a slyšeli v sobě Mé volání.“

 

Je to těžká doba, kterou jdete, vypadá to na bouři a nad Zemí se hromadí temná mračna, proto vás potřebuji, každého jednoho, aby tato temnota ustoupila, ano, proměnila se ve světlo – skrze vás, skrze tebe, skrze tebe, skrze každého z vás. Neboť podívejte, po době mocné bouře, která přejde po Zemi, přijde má doba, v níž se duchovně zjevím na obláčku, zavolám Své ovečky a povedu je na novou Zemi.

 

Jestliže budou převládat bouřky, myslete na to, že tato znamení jsou znamení doby, a že Můj příchod už není daleko. Ale jak mocné budou bouře, to leží v rukách všech Mých poslů světla, kteří jsou roztroušeni po celé Zemi. Máte v sobě tvůrčí síly a jako Svého syn, jako Svoji dceru, jsem vás jimi vybavil, abyste měli podíl na stvořitelském dění a v radosti společně se Mnou tvořili svět. Co jsem Svým dětem dal, to jim nevezmu.

 

Tak jsou tyto tvůrčí síly stále ve vás. Každá myšlenka se projevuje a slovo se uskutečňuje. Jsou-li myšlenky a slova v Mém světle, pak jsou také vaše tvůrčí činy plné světla. A skutečně, Já vám říkám, i nyní jsou vaše myšlenky plné síly, proto na ně dávejte pozor a snažte se nechat svoji ruku v Mé, aby vaše myšlenky zůstaly ve světle a vy pomáhali, aby byl na Zemi byl mír a aby láska vzářila pokud možno do všech srdcí, aby každé Mé dítě, až se objevím duchovně na obláčku, mohlo jít se Mnou.

 

Jste nástroje a u nástrojů je důležité, aby zůstaly v pokoře, abyste si stále byli vědomi toho, že nejste ani o milimetr dál než váš bližní. A nyní dobře poslouchejte, protože je to pro vás těžké na pochopení: Na této zemi je mnoho špatného. V okamžiku, kdy se povýšíte nad svého bratra nebo sestru, kteří udělají něco špatného, nejste už v pokoře. Neboť váš bližní jde temnotou také pro vás a také z jeho zkušenosti se můžete učit i vy.

 

Je tedy třeba dbát na dvě věci: Na jedné straně jste Mí synové a Mé dcery, vybavení tvůrčími silami. Ale na druhé straně jste Mé děti. A jste právě tak Mé milované dítě, jak ten bratr, jako ona sestra, kteří na této Zemi konají ty nejhorší věci., kteří kráčí absolutní temnotou. Když budete na tyto bratry a sestry shlížet, stavíte se na stejnou roveň. Prostě je milujte, obalte je do modlitby, neste je na mé srdce, pak budete zase Mými syny, Mými dcerami, kteří před pádem v pokoře společně se Mnou tvořili a čerpali. To vám kladu na srdce. A ještě jednou, říkám každému, Mé milované dítě, tímto novým rokem, spojeni hlubokou láskou jděme společně. Mé požehnání je s vámi. Mé požehnání leží nad vaší zemí, Mé požehnání je s celým stvořením. Odmlčím se skrze tento nástroj, ale jsem ve Slově dále s vámi.

 

Amen
 

 

Mí milovaní bratři a sestry, ne nadarmo vás seznámili bratr a sestra s písní „Obaluji Tě do lásky“ a přeji si, aby to bylo zakotveno hluboko ve vás. Zkuste jednou, jak se vám to jen povede, vcítit se do této Mojí lásky. Nechejte své touze volný průběh. Pociťte tento pulzující život, tuto nekonečnou dobrotu, toto svaté světlo, tuto důvěru, toto bezpečí. To vše a ještě mnohem, mnohem více jsem Já. A poněvadž žiji v každém z vás, je tato láska, ve vás.

 

Abyste tedy dospěli k této lásce, není zapotřebí žádného dlouhého putování, návštěv v tom či onom kroužku, abyste se Mi přiblížili, neboť Já se vší Svou láskou jsem ve vás. A nyní vám ukáži ještě jeden jiný aspekt: nejen že je tato láska ve vás, ale vy sami jste součástí této lásky. Vše to, po čem toužíte, síla, svoboda, radost, život, tím vším jste, neboť jste ze Mě. Většina Mých dětí si toho není vědoma a znají jen jednu cestu, cestu prošení. Ale je ještě jiná cesta – božská síla, která je ve vás, odhalit a nechat volně působit, takže nikdo nemusí prosit o proudění, ale svojí touhou a láskou ke Mně se dostanete do situace, kdy budete veškerou sílu, lásky a světla dávat světu.

 

Dám vám obraz. Představte si plod. Uvnitř plodu jste vy, vaše božství, svatý život ze Mě. A kolem tohoto plodu se vytvořila slupka – váš člověk, vaše představa, prostě to, co vám připadá tak těžké. Když to víte a přijmete to a když zesílí přání, aby se ukázal plod (nitro), představte si, jak slupky pozvolna odpadávají. S odpadáváním slupek zazáří nitro plodu a slupka, člověk, bude více a více ustupovat. Tento proces proběhne v každém za krátkou nebo za delší dobu, neboť každé Mé dítě je láska ve svém nitru, plodu. Nuže se vciťte do svého srdce: Je ve vás touha, která odhalí nitro vašeho plodu, abyste pro Mě byli světlem v tomto světě?

 

Jestliže tomu tak je, není potřeba mnoho, aby se toto přání splnilo. Je potřeba vašeho rozhodnutí. Mí milovaní bratři a sestry, potřebuji vaše rozhodnutí, protože jste svobodné děti nebe a protože nikdy nezasáhnu do vaší svobodné vůle. Jsem tedy odkázán na to, že z vašeho nitra ke Mně vystoupá vaše „ano“, „ano“ tomu, že ponesete lásku do světa.

 

Jestliže to bude vaším přáním, všechny síly nebes budou uvedeny do pohybu, aby vám toto přání splnily. Vaši životní cestu povede božské vedení. Božské vedení je něco jiného než cesta, kterou jdete často ještě ve svévoli. Ve svém „ano“ vložíte svoji vůli do vůle nebeského Otce. On sám nejlépe ví, co je pro jeho dítě nejlepší. Každá cesta bude různá. Úkoly, které vám připadnou, se od sebe rovněž budou lišit. Ale to vše, co od toho okamžiku budete zažívat, čemu řeknete své „ano“, vás krok za krokem povede do Mé náruče.

 

Označil jsem vás jako Své posly světla a nikdo z vás nepřišel náhodou do tohoto kroužku, neboť v každé duši plane světlo. Světlo, které jsem zapálil, když jste se vydali na cestu do inkarnace. A nepřeji si nic víc, než aby se z tohoto světla stal velký plamen. Na každého z vás čeká mnoho lidí a podle vašich schopností, které jste dostali, budou vaše úkoly různé. Tak už je někdo ve svém nitru cítí, ale není důležité, zda tyto úkoly znáte už nyní: když dáte toto „ano“, povedu vás cílevědomě do vašeho úkolu, tzn. že vám přivedu do cesty situace a lidi, na nichž se můžete učit, nechat více a více zářit své vnitřní světlo.

 

Nyní se ještě jednou vcíťte do lásky, o níž jsem mluvil na začátku, uvědomte si, že jste obaleni touto láskou. Když veškerá láska půjde do nitra, nechť ve vašem srdci stoupá modlitba: „Pane, učiň mě nástrojem Tvé lásky.“ Pokud chcete, popřemýšlejte o těchto slovech v tiché hodince, a pak učiňte své rozhodnutí. Když se rozhodnete pro Mě, lásku, buďte si jistí, že vaše přání bude splněno. Na této cestě budete více a více objevovat moji lásku. Ale to nebude jednostranné, vaše touha po Mně se projeví ve vaší modlitbě „Můj Otče, miluji Tě“. Potom, Mí milí, jste skutečně řekli své „ano“. Rozlévám svoji lásku na své děti, bude vás provázet v příštích dnech, i celým rokem. Vždy, když si vzpomenete na tuto lásku, budu to Já, kdo se ve vás láskyplně objeví.

 

Amen

 

 

Milovaný nebeský Otče, z nejhlubšího srdce Ti děkujeme za toto odpoledne, že jsi nás tak bohatě obdaroval Svojí láskou. Jako Tvé děti, Ó Otče, stojíme před Tebou, a naše srdce jsou otevřena dokořán a každý z nás se v tiché hodince k Tobě obrátí. A plní vděčnosti natáhneme k Tobě ruku. Jsme tady na Zemi ještě lidé a Ty to víš, Otče, cesta není vždy snadná, lidské problémy a starosti nás utiskují. Ale jdeme do nadcházející doby posíleni tvojí láskou, kterou jsi nám dnes projevil, a dáváme si předsevzetí, milovaný Otče, že zase nestáhneme svoji ruku z Tvé a nebudeme chtít putovat dále ve svévoli. Děkujeme Ti za požehnání tohoto roku. Nechť nás obaluje slunce Tvé lásky, a my ho stále cítíme, jako v tento den. Hluboký dík, Otče. Amen

 

Děkuji Ti, milovaný Otče, žes nad námi rozprostřel obrovský strop světla, prozářil jsi naše cesty a my jsme mohli pocítit Tvoji bezmeznou lásku a ochranu a naplnil jsi tento rok, který nás čeká, Svým požehnáním, radostí v srdci, že máme sílu jít dál. Děkuji Ti, Otče. Amen

 

I když se teď rozejdeme, zůstaneme spojeni v nitru, v srdci. Je jedno, jestli jsme v jiné zemi, brzy budeme tak jak tak patřit ke sjednocené Evropě. V srdci jsme bratři a sestry, kteří jdou ruku v ruce po Zemi a snaží se být světlem. Loučíme se s vámi.

 

* * *

 

Mé dítě, miluji tě

 

  1. Obaluji tě do lásky, kterou jsi ještě nikdy nepoznalo

Důvěřuj, nenechám tě nikdy samotné, pojď, podej mi svoji ruku

A drž ji pevně, cokoliv se stane a dívej se přitom na mě,

Pak uslyší tvé srdce moji věčnou píseň: „Mé dítě, miluji tě.“

 

  1. Můj člověk se probouzí, spánek byl hluboký a byl jsem od tebe daleko

Ale byl tady někdo, kdo mě volal a neopustil mě.

Tu jsem otevřel oči a uši a rozšířil smysly

Pozvedl jsem své srdce k Tobě a díval se a poslouchal

 

  1. Obaluji tě do lásky, kterou jsi ještě nikdy nepoznalo

Důvěřuj, nenechám tě nikdy samotné, pojď, podej mi svoji ruku

A drž ji pevně, cokoliv se stane a dívej se přitom na mě,

Pak uslyší tvé srdce moji věčnou píseň: „Mé dítě, miluji tě.“

 

  1. A tak, můj člověče, proč ještě váháš? Dávej pozor, abys nemeškal.

Je to přece otcovská láska, k níž pospícháš

I když se cesta nezdá vždy lehká, netrap se

Zvítězíš, protože k tobě dorazí slovo, které v tobě něžně promlouvá.

 

  1. Obaluji tě do lásky, kterou jsi ještě nikdy nepoznalo

Důvěřuj, nenechám tě nikdy samotné, pojď, podej mi svoji ruku

A drž ji pevně, cokoliv se stane a dívej se přitom na mě,

Pak uslyší tvé srdce moji věčnou píseň: „Mé dítě, miluji tě.“

  

zpět