Tichá radost

Poselství - listopad 2001

Poselství - listopad 2001

zpět

Kroužek lásky a světla Norimberk 24. listopadu 2001

 

Meditace:

 

Prosím vás, abyste jemně zavřeli oči, pozorovali svůj dech a utišili se. Představujeme si, že jsme žili před více než 2000 let.

 

Vidíme, jak Ježíš táhne se svými učedníky z místa na místo a vchází do jakéhosi příbytku. Také my do něj smíme vstoupit. Večer seděl Ježíš spolu s hosty a učedníky, odpovídal na otázky a vodil všechny stále znovu o krůček dál v porozumění lásky.

 

Nepotřeboval mnoho spánku, neboť vstával ráno před východem Slunce a kdo byl vzhůru, mohl ho doprovázet. Často šel Ježíš na horu, než vyšlo Slunce, aby ho mohl pozorovat, i když to byl jen malý vrcholek.

 

Vycházíme s ním z chatrče do přírody. Je ještě tma. Všichni byli tiše a viděli, jak na horizontu vznikal malý třpyt, jak přicházeli poslové, aby oznámili světlo Slunce. Vidíme, jak světlo pozvolna sílí, čím výše Slunce stoupá. Jak úžasné barvy jsou kolem Slunce a na Slunci! Všichni, kteří to vidí, jsou magicky přitahováni – Sluncem, které právě vychází.

 

Ano, Ježíš přesně věděl, že Bůh září také prostřednictvím Slunce, jeho učednicí pravděpodobně ne. Cítíme, jak se toto Slunce zvětšuje do obrovských rozměrů, kolem něj kmitá červenavé světlo, jak se barví lehké obláčky. Všichni, kteří tam stojí a jsou s Ním, cítí tento svazek jednoty, společenství se světlem, s Duchem Božím – vše je jedno.

 

Jednotlivé paprsky míří na nás a zahřívají nás. Září nejdříve do našich srdcí a čím více sílí, pohlcují nás zcela a úplně. Cítíme se lehcí, lehce se vznášíme, teple a v bezpečí. Slunce je stále jasnější, než nás zcela a úplně pronikne. Každý pór naší kůže, každá buňka a každý atom v nás je prozářen. Proniká do naší duše a do našeho ducha. Vše, co vidíme a cítíme, je velký, nekonečně velký sluneční kotouč a nespálí nás.

 

Když vystoupalo Slunce na oblohu, oslovil Ježíš Své učedníky a znovu se s nimi vrátil do chatrče. Teprve pak byla snídaně a začala nová práce. Sluneční paprsky nás provází celou dobu u veškerého našeho konání. Duch Otce je u nás.

 

Tak to dělal Ježíš každé ráno. Potřeboval málo spánku, tři, čtyři hodinky, to stačilo. Ale Jeho učedníci spali často daleko déle; tak jim byl stále znovu příkladem, aby začínali den s východem Slunce.

 

Vše je vlastně jedna doba, minulost, budoucnost, vše je nyní. Vše se překrývá. Byli jsme teď u Něj. A nyní jsme znovu v této místnosti, otáčíme se kolem sebe a rozhlížíme se.

 

Děkujeme Mu ve svém srdci za tuto zkušenost. Děkujeme svému Otci, že jsme mohli být u Něj, děkujeme všem svým bratrům a sestrám, že šli s námi.

 

Amen

 

 

Vichřice svála ze stromů poslední listy a také Já, váš bratr a současně váš Otec, bych se rád prohnal vašimi srdci, abych odvál vše, co vás stále ještě tak velmi pozemsky znepokojuje. Všechny ty mnohé maličkosti, kterým věnujete svoji pozornost a ztrácíte se pak v nich.

 

Mí milovaní, to neznamená, že máte žít nevědomě, to, co činíte, čiňte zcela v plné vědomosti. Ale je jeden malý rozdíl, nechejte Mě ho vysvětlit: Když např. uklízíte jako hospodyňka svůj dům a zdobíte jej pro advent, budete to dělat zcela vědomě tím, že se ztotožníte s prací a práce vám půjde pěkně od ruky. Ale když zůstanete ve Mně a to je ten malý rozdíl, budete ve Mně a nedostanete se do hektiky a Já vám říkám, že andělé budou duchovně zdobit vaše pokoje s vámi. Tak budete vyzařovat ve svém domově nebeské moře světla.

 

Také vy, Mí synové, kteří se v práci staráte o živobytí a nejen o to, ale také ještě o mnoho jiného, především o svoji rodinu, činíte to jen tehdy zcela vědomě, když zůstanete zcela spojeni se Mnou. Vaše starosti pak už nebudou starostmi, neboť ve vašem spojení budete vědět, že Se postarám o vše, co potřebujete. Tak v Mém bezpečí půjdete svým dnem, ať už jako Má dcera nebo jako Můj syn. V tomto bezpečí budete spočívat a vaše duše dostane volný prostor, aby působila pro Mě. Abyste například obstarali útulný domov nebo rodině ochranu a darovali bezpečí otci rodiny. Pak bude ve vašich rodinách harmonie a nejen tam, ale také na vašich pracovištích.

 

Ale také jestliže žijete sami, budete kolem sebe šířit harmonii a pokoj, když zůstanete ve všem svém konáni spojeni se Mnou a ke všem lidem, které potkáte, bude zářit váš pokoj, vaše láska do srdce.

 

Podívejte, za několik málo dnů se budete opět připravovat na svátek vánoční. Budete myslet na dárky, které budete chtít sehnat pro své milé, abyste tato radostná srdce obšťastnili. Ale víte, že skutečné vánoce jsou pokoj, který se sebe vyzařujete, láska, kterou šíříte.

 

Jste – stále znovu opakuji – Mí poslové světla a všichni jste kdysi vyšli z čistých nebes. Chopím se nyní vašeho rozhovoru a současně Svého projevujícího slova, které vám bylo dáno: Skutečně, všichni jste doma. Neexistuje dítě, které nespočívá v srdci Otce, v Mém srdci. Také Sadhana spočívá v Mém srdci, její duch je jedno s Mým Duchem. Její duch Mě nikdy neopustil právě tak jako váš duch Mě nikdy nemohl opustit, neboť v Duchu je vše jedno.

 

Je tak těžké vysvětlit vám v lidském rouchu pád a také možnost, kterou jsem učinil, že Mé děti vůbec mohly padnout. Přesto se o to chci pokusit, ale uvažte, že Mé slovo světla musí být přetransformováno na vaše nynější vědomí.

 

Než jsem povolal do života Své děti mimo Mé bytí, tedy jinými slovy, než jsem Své děti postavil v prastvoření proti sobě, moudře jsem Své „Staniž se“ zvážil.

 

V Mém božském Duchu spočívají děti stále v Mém srdci. V Mém božském Duchu je vše v bezpečí, není nic, co se nachází vně Mého božského Ducha. Ale jako Otec jsem mohl Své děti postavit ve stvoření proti sobě. Jestliže se říká, že jsem povolal své děti, abych je postavil proti Sobě, znamenalo to, že jsem jako Otec Svým stvořeným a povolaným dětem, Svým synům a dcerám, položil současně k nohám stvoření.

 

Mí synové a dcery byly tedy odjakživa v Mém Duchu, neboť jsou součástí Mého já, volal jsem je jejich jménem, abych je nechal spolupůsobit ve stvoření, které obrazně odpovídá semínku, ne dokonání.

 

Kdybych chtěl dokonalé stvoření, byly by Mé děti povolány k nečinnosti. Tak jsem volal Své děti jejich jménem a s nimi současně vzniklo stvoření, na němž mohly Mé děti na věky věků spolupůsobit. Toto stvoření tedy nesmělo být dokonalé. Zde se skrývá takzvaná temnota.

 

Proto se říká „Budiž světlo!“ S tímto „Budiž světlo“ vstoupila do stvořitelského plánu současně temnota. Přičemž temnota je pro Mě, Stvořitele, jasnější než nejjasnější den. Poněvadž vidím vše dokonalé, protože pro Mě neexistuje nic nedokonalého. Zde leží potíž vašeho chápání. Růst a vznik může pro vás skrývat význam nedokonalosti. Já však vidím v semínku, které ještě spočívá v temné Zemi, dokonalý strom se svými plody v zářícím svitu Slunce, abych vám to vysvětlil obrazem.

 

Vy však vidíte jen semínko. Nyní je vám dána možnost pomáhat, aby se z tohoto semínka mohl rozvinout strom v celé své kráse a nádheře. S každým duálem se zrodilo slunce. Tato spousta sluncí je vložena Mým dětem do rukou, aby z nich – jako semeno, kterého se týká zde v obrazu – učinili kvetoucí sluneční planetu, tedy učinili, aby Mí synové a dcery se podíleli na Mém stvoření.

 

Jako Bůh vidím tedy stvoření v jeho dokonalosti, jakož i každé dítě, každého syna, každou dceru vidím v dokonalosti, zatímco Můj syn, Má dcera vidí nedokonale a v radosti tvoři a čerpá.

 

Jak tedy mohlo dojít k pádu? Když jsem řekl „Budiž světlo!“, zvážil jsem možnost, aby Mé děti svojí neschopností vidět dokonalost také vytvořili stvoření, která budou odporovat zákonu dokonalosti. Dokonalost je sloužící láska. Ve sloužící lásce tvořit a čerpat na věky věků. Zákonem svobody dostaly Mé děti také možnost jednat proti Mému zákonu sloužící lásky, totiž v pýše, v níž si dítě o sobě myslí, že je víc a větší než, odvrací se tedy od zdokonalování a strhává stvořitelské slunce do hlubších temnějších oblastí. To je tedy pád.

 

Ještě jednou pro lepší porozumění: ve Mně, Bohu, je to sice temnota, ale tato temnota září jasněji než nejjasnější den, poněvadž Já, Bůh, jsem dokonalost a také tento proces spočívá v Mé dokonalosti. Poněvadž pád klesá do prostoru a času, avšak ve věčnosti prostor a čas neexistují, je toto klesání do takzvaného pádu jen hrou vědomí, neboť jako Můj syn, jako Má dcera zůstáváte stále ve Mně, jedno s Mým Duchem. Ale ve svém vědomí se ode Mě nemůžete vzdálit, vydat se na cestu proti zákonu lásky-milosrdenství, proti sloužící lásce a tím se zdánlivě ode Mě vzdálit.

 

Vědomí je božský proces stvoření, který jsem vložil do vašich rukou. Se svým vědomím tvoříte podle božského zákona a vytváříte božské světy až na věky věků a rostete tím také ve svém vědomí. Ale jste také schopni s tímto vědomím snížit kmitání těchto božských světů a tím je zhmotnit a tím zatemňujete současně své vědomí. A nyní dobře poslouchejte: Neexistuje nic, co je mimo Mého já, stále znovu jsem vás učil. Vše, co vidíte a také co už nemůžete vidět, nekonečné dálavy hmoty jsou tedy ve Mně, božství a sice v jeho vlastním bytí, v dokonalém.

 

Nyní vaše otázka: „Je pak také temnota v Tobě, ó Otče? Jestliže to je pád, musíš být také ty temný.“ A to usuzujete špatně. Temnota je vytvořena vaším vědomím. Vaším vědomím byly strženy do hlubiny všechny ty planety, všechna ta hmota. Ale duch, např. vaší matky Země je ve světle se Mnou. A tak jste se vydali ve svém vědomí, abyste prozkoumali hlubiny, které pro vás znamenají absolutní temnotu, odvrácení od světla, všechno utrpení, veškerou nouzi. A je také vaším úkolem, myslím tím úkol všech Svých dětí, tato stvoření znovu pozvednout z vědomí do světla, neboť vaše vědomí tento stav nouze a utrpení vytvořilo a tak jste také povinováni utrpení a nouzi znovu zrušit.

 

Protože toho však nejste schopni, poněvadž jste se ztratili ve svém vědomí a identifikovali s koncem vyslaného paprsku vědomí, putoval jsem Já, Váš Otec z věčnosti, jako Ježíš podle vědomí přesně jako vy, abych vám pomohl, abych vám ukázal, jak se znovu můžete obrátit, ke světlu. Přičemž jsem svým „dokonáno je“ vložil do duše každému Svému dítěti oporu, aby dítě mohl vykonat obrat o 180 stupňů, od temnoty k Mému a ke svému světlu.

 

V jednom dalším projevení toto téma ještě jednou proberu, protože stále znovu je Mi kladena otázka: Otče, proč jsi dopustil stvoření, které je tak nedokonalé. Chtěl jsem spolutvořitele, děti, syny a dcery, kteří působí na věky věků v radosti na tom, co v Mém božství existuje vždy jako dokonalost.

 

Tato Země je jedinou planetou v celém vesmíru, o níž jsem vyřkl Svá stvořitelská slova, jak jsem to učinil kdysi v prastvoření „Budiž světlo“, protože tato Země byla zvolena, na ní dospěly Mé děti k poznání, aby domov, srdce Boží, Mé Srdce, je tak blízko. Na této planetě jsem umístil Svým stvořitelským slovem odlesk nebeských světů, aby si Mé děti vzpomenuly a už se neidentifikovaly s koncem vyslaného paprsku vědomí.

 

Mí milovaní, protože tato otázka, o níž jsem dnes hovořil, leží tak velmi na srdci několika Mým synům, Mým dcerám, dal jsem o tom Své projevení. Čtěte Mé slovo srdcem a porozumíte. Rozumem Mě nikdy nezdůvodníte.

 

A nyní se vrátím ještě jednou na začátek Svého dnešního projevení: jděte jako Můj syn, jako Má dcera nadcházející dobou příprav na vnitřní vánoce a ukažte se jako Můj syn, jako Má dcera. Snažte se ještě více vysílat do tohoto světa pokoj. Skutečně, na Zemi má nastat pokoj a mír. Pokoj ve všech oblastech, aby se mnoho, bezpočet Mých dětí už neztotožňovalo se svým současným vědomím, ale obrátili se, ke světlu, ke Mně a tím také ke svému vlastnímu světlu, které je jedno s Mým.

 

Mí milovaní, vkládám nyní do vašeho lidského cítění hluboký nebeský pokoj, pokoj z domova. Objímám vás s nejvroucnější otcovskou láskou, takže cítíte, že jste skutečně jedno ve Mně, abyste mohli tento pokoj a toto světlo vysílat v požehnání pro tento svět. Žehnám vám. Žehnám stvoření, žehnám všem Svým dětem na všech rovinách vědomí ve všech oblastech.

 

Amen

 

 

Mé milované děti, označil jsem vás za Své syny a dcery a budu vás tak stále a stále znovu nazývat, aby to do vás hluboce padlo, zakotvilo se a stalo se vaším vědomím, kým jste.

 

Nazval jsem vás spolutvůrci nebes a tím jsem vám zde také ozřejmil, kým jste a co jste z moci své dokonalosti schopni činit. Každá bytost nebes žije v zákonu a správně chápáno je zákonem. Tento zákon je nepředstavitelně silný, mocný a působí na věky věků. Jednou jsem vám řekl, že kdo slouží zákonu, tomu slouží zákon. Oslovil jsem tím vaše bytí a vaše konání v této hmotě. Nyní ukáži souvislost mezi vaší tvůrčí činností ve vašem nebeském domově a mezi vaším tvůrčím konáním jakožto Mých synů a dcer na této Zemi.

 

Před několika týdny byla bratrovi, skrze kterého dávám Své slovo, položena otázka o smyslu a působení modlitby a Já jsem skrze něj odpověděl – aniž by si uvědomil, že jsem to byl Já –, a dal jsem přítomným obraz, který bych vám dal ještě jednou.

 

Jste probuzení, Mí synové a dcery, jste na cestě ke Mně. Poznáváte na této cestě také části svých úkolů. Jedním z ním je spoluúčast na přivedení domů rovněž popsaného pádu, proměna pádu, vedení do světla. Z tohoto důvodu se modlíte za tolik lidí, tolik oblastí a tolik zájmů této Země.

 

Tím jste v situaci dítěte, které se obrací na Svého nebeského Otce a prosí ho o pomoc. V obraze, o němž jsem hovořil, jsem srovnal toto dítě s pozemským dítětem, které přichází ke svému pozemskému otci a prosí ho, aby učinil něco pro ostatní děti, kterým se nevede tak dobře.

 

Vžijte se do role tohoto dítěte. Když teď přijde dítě k otci, vezme s sebou k otci část svých „úspor“ – protože myslí svoji prosbu upřímně a přichází mu ze srdce, protože mu je nouze a starost jiných dětí vážná – a řekne: „Otče, jsem ochoten dát z toho, co jsi mi dal v minulosti a co jsem směl rozmnožit, přidáš také díl?“

 

Znáte odpověď na tuto otázku, aniž bych vám ji musel říkat: každý otec by se zaradoval nad tímto gestem svého dítěte a žádný otec by neřekl „ne“. Jak bych Já jako váš nebeský Otec nemohl přidat Svůj díl, přičemž Můj díl by byl daleko větší a je větší, než to, co jste schopni a co chcete dát vy.

 

Nyní přeneste tento obraz na to, o co vám jde v tomto světě. Můžete dát jen to, co máte. Ve vaší duchovní bytosti je tedy odkrytá láska, která obsahuje pokoj, harmonie, radost a mnoho, mnoho více. Ve vašem člověkovi jsou zatím odkryty jen části a velká část možností, které máte k dispozici, leží ještě ladem.

 

Rovněž jsem oslovil pokoj ve vašich srdcích, abyste měli pokoj, abyste tento pokoj rozmnožili a abyste tento pokoj nesli do tohoto světa. Když mě prosíte, abych něco učinil, přicházíte ke Mně jako žebráci a žadatelé – což ani nejste, ani toho nejste hodni; vaším úkolem by mělo být zvážit, co vy můžete bratrovi nebo sestře nebo událostem tohoto světa dát. Jestliže můžete dát něco z pokoje, který jste v sobě odkryli, přijďte s tím ke Mně, myslete v tomto pokoji na svého bratra, svoji sestru, dejte z toho, co ve vás je a přijďte ke Mně a řekněte: „Otče, to je to, co mohu učinit, prosím teď konej ty.“

 

Říkám vám, Mí synové a dcery, když to uděláte takhle, když rozdáte, co jste v sobě odkryli, budou se dít zázraky, daleko větší zázraky než si dokážete představit.

 

Jste na cestě ke Mně a uvědomujete si své zrání a svůj růst, ale neudělejte chybu, že se budete dívat na tento proces, jakoby trval po více inkarnací, než zase budete u Mě. Tato evoluce je možná v podstatně kratší době, než si to představujete.

 

Dítě, které přijde v srdci s prosbou ke Mně: „Otče, pomoz Mi, abych se znovu stal lásku“, toho tisíckrát obdaruji a bude moci dostát svému úkolu, jak jsem řekl, předávat lásku a vše, co obsahuje lásku, všude tam, kde je Má láska zapotřebí.

 

Jsem u vás, slyším každou prosbu, kterou Mi přednesete, ale při vaší prosbě vám připomenu, že máte zvážit svůj vlastní díl. Buďte požehnáni, Mí synové, Mé dcery.

 

                                                                                                                                                       Amen 

 

 

Mé milované děti, oslovil jsem vás jako Své syny, jako Své dcery, nyní vás oslovuji jako Své děti. Co cítí dítě vůči svému otci? Dítě ví, že je u svého otce v bezpečí, ví, že se může ke svému otci přitisknout, úplně se k němu přivinout, ano, je zde doma. Co cítí syn, dcera? Pocit domova zesílil, dítě, syn, dcera jdou také z domu, ale s vděčností, s láskou, s radostí se ke svému otci vrací. Otče, vím, že ti můžu a smím vyprávět vše, co jsem zažil. Syn, dcera ví, že otec naslouchá, otec rozumí. Syn, dcera, dítě cítí, zde je Můj domov, zde jsem v bezpečí: mám bratry a sestry, kteří patří také do tohoto domu, do tohoto domova. Je nádherné, když jsme všichni doma, když si vyprávíme mezi sebou a našemu otci o našich zážitcích.

 

Mí synové, Mé dcery, Mé milované děti, jste všichni doma? Chybí ještě bratři a sestry, chybí ještě děti, kteří patří k Mému srdci, k rodině a kteří ještě nepřekročili práh otcovského domu? Mí synové, Mé dcery, Mé milované děti, právě sbíráte své bratry, své sestry, chytáte je za ruku a říkáte: „Pojď, bratře, pojď, sestro, náš Otec čeká! Chtěl by kolem sebe shromáždit všechny děti. Pojď, bratře, cítíš, že máš domov, cítíš, že máš nějaké doma? Ano, jestliže toužíš po svém domově, pojď, podej mi svoji ruku, pojď domů k Otci!“

 

Mí milovaní synové, Mé milované dcery, Mé milované děti, toto uchopení bratra, sestry za ruku, toto oslovení bratra a sestry v srdci, kteří ještě znovu nenalezli svůj domov, toto poselství leží také v oslovení jako milovaného syna, milované dcery, milovaného dítěte. Mé otcovské srdce touží po všech Mých dětech. Mé otcovské srdce by vás rádo vidělo všechny v bezpečí domova, v bezpečí ve Mně.

 

Jděte do nadcházejících dnů a probouzejte touhu v srdcích svých bratrů a sester, na které si vzpomenete, aby měli domov. Přineste Mi všechny Mé děti domů! Dávám vám k tomu sílu, dávám vám k tomu lásku a dávám vám Mé nade vše nejvroucnější požehnání. Váš Otec.

 

Amen

 

zpět