Tichá radost

Poselství - prosinec 2005

Poselství - prosinec 2005

zpět

Poselství Kroužku Lásky a Světla, 17. prosince 2005

 

 

Vánoční slavnost

 

Meditace:

 

Milí bratři a sestry, putujme spolu v myšlenkách po zemi, ke chlévu! Zasvěcujeme svoji cestu Jezulátku. Hvězda nás vede. Září jasně a intenzivně.

 

Vidíme před sebou prostý chlév. Marie stojí poblíž jesliček, vedle ní Josef s lucernou v ruce. Jdeme blíž a u vchodu poklekáme. V tomto obydlí je tma. Jen v náznacích poznáváme zvířata. Z děťátka vychází jasné světlo, září zevnitř. Co darujeme dítěti? Přinášíme Mu svoji lásku.

 

Cítíme za sebou nezměrnou sílu a neodvažujeme se otočit. Je to Rafael, přišel se svými zástupy, aby se poklonil děťátku.

 

Vidíme, jak přicházejí prostí pastýři se svými ovečkami a také oni poklekají a vzývají v hluboké zbožnosti božské dítě.

 

Nyní roztahuje Rafael své ruce a žehná nám. Přijímáme jeho sílu, tak nás posiluje, abychom vyplnili pověření na Zemi, říci „ano“ všemu těžkému v životě a ochotně to přijmout.

 

Světlo Jezulátka se ještě zesiluje a spojuje se se světlem anděla Rafaela a jeho nebeských zástupů. Jásot proniká nebesy a my se přidáváme ke chvalozpěvu.

 

Pane, svým světlem lásky připravujeme na této Zemi cesty na Tvůj příchod z věčnosti.

 

Symbolicky drží nyní každý z nás Jezulátko v náruči a láskyplně ho kolébá. Je v nás Betlém, jsou v nás jesličky, tam klečíme před Tím, komu patří všechna naše láska.

 

 

Projevení skrze lásku

 

Já, Rafael, nositel božské lásky, jsem se svými nebeskými zástupy uprostřed mezi vámi.

 

Den lásky se sklání a ještě než zazní nebesky vznešený zvon oznamující noc, vrátí se všechny děti Otce zpátky domů. Předsevzali jste si pro nynější život, v tento den lásky, spojeni s nebeskými zástupy, kterými jsme kolem vás My, působit a prací na vinici Pána pomoci, aby se všichni bratři a sestry vrátili do otevřené náruče našeho věčně svatého Otce.

 

Jako anděl lásky vkládám do vašich srdcí jako vánoční dar paprsek z naší lásky. Tento paprsek, Mí bratři a sestry, posílí vaši vnitřní lásku a pomůže vám naplnit vaše pověření v této těžké době.

 

My andělé lásky ochraňujeme všechny kroužky, které se schází v lásce, zcela jedno v kterém náboženství. Všechny vás obepíná stuha z nebe, stuha lásky. Z lásky jsme stvořeni, zrozeni. Pro lásku jdete po Zemi a My vás doprovázíme. Láska zvítězí a vítězství není už daleko.

 

Čím více vkmitáte do lásky, která ve vás pobývá, tím více se vás zmocní, váš člověk ustoupí a syn, dcera z věčnosti nám podá ruku. Společně se skloníme před naším nade vše milovaným Otcem pra, kterému pak, spojeni s vámi, v nejvyšší blaženosti budeme sloužit, až se poslední dítě vrátí do otcovského domu.

 

Tak už nyní nepociťujte úzkost vašeho prostoru, neboť prostor je jen iluze. Pro nás je hmota světlo a vy všichni jste ponořeni do tohoto světla.

 

V tomto vznešeném paprsku jste nyní připraveni přijmout ve slově Jeho, Vše-Jednoho, před kterým se v nejhlubší pokoře a vzývání skláníme. Já, Rafael, ustupuji do pozadí.

 

Já, Otec pra, Jsem uprostřed mezi vámi ve vší své moci a vznešenosti, kterou ještě nevidíte, ale také ještě nemůžete cítit; přesto Moji lásku, v níž otevírám Svoji náruč a všechny vás objímám, tu může nyní cítit každý z vás.

 

Je kolem vás mlčení, tak jako bylo mlčení ve stvoření, když jsem se narodil a jako chlapec ze Sebe vydal první křik. Všemi nebeskými zástupy šla zvěst: „Stalo se, Bůh je pozemské dítě!“

 

Vás všechny, ať už jste tehdy byli v lidském rouchu nebo šatu duše, možná ale také jako andělé ve věčné říši, pojalo toto svatě vznešené ticho, v němž Můj výkřik otřásl Zemí. Mé děti temnoty to nemohly a nechtěly pochopit. Náš Otec zde na Zemi? Ačkoliv to bylo předpovězeno proroky, Mé děti tomu nikdy neuvěřily. Zapomněly, jak velká je Má láska. Nedokázaly si představit, že v této lásce půjdu za Svými padlými až do nejhlubší temnoty.

 

Chlév v Betlémě, domov pro Mě? Také to nemohly Mé děti pochopit. A také dnes ještě stále nechápou Moji lásku, staví se proti lásce. Nenávist nebyla ještě nikdy tak velká jako v této době, v níž jdete po Zemi. Ale současně také láska mezi Mými ještě nikdy nebyla tak velká jako v této době. Skutečně, stojí proti sobě světlo a temnota.

 

Světlo září v temnotě. Když jsem do ní přišel, nechtěla Mě poznat, ale nyní září světlo skrze vás všechny. Nemyslím teď jen vás, Mé milované děti zde v kroužku, ale myslím všechny Své děti, které nyní působí na celé Zemi jako poslové světla, aby vyzařovaly lásku, aby v lásce přijaly všechny ty, po nichž tak velmi toužím.

 

Poněvadž Jsem život, což je stejné jako láska, je Betlém všude na Zemi. Kolik dětí nemá ani seno a slámu jako lůžko, spí na kartonech, ano, mnozí na holé zemi. Živí se z toho, co jiní odhodí, nebo hladoví, že je až kameny na kraji cesty litují.

 

Neboť vše je spojené. Tak se utrpení Mých lidských dětí promítá do stvoření, ale také naopak, utrpení stvoření se promítá do vás. Neexistuje oddělení, neboť život je láska a vše je prozářeno Mojí energií.

 

Mí synové a dcery, v tento vánoční svátek bych rád zaostřil vaše oči na utrpení dětí na tomto světě. Nemůžete všude pomáhat, k tomu nestačí vaše prostředky, ale jedno udělat můžete, totiž vzít všechny ty malé v lásce symbolicky na své srdce tím, že se za ně pomodlíte, pošlete jim světlo a požehnání a tím jim darujete sílu, aby jimi zvolenou cestu, která často je jen zcela krátká, na Zemi dobře dokončili. Neboť velká vlna návratu zasáhla Mé děti.

 

Na druhé straně se snaží mnozí dostat na Zem, i z nejčistších nebes, aby se narodili jako děti. Ti z nebes jsou budoucí poslové světla. Ti z duševních říší jsou ti, kteří z části potřebují už jen pár kroků, aby se vrátili domů do věčné blaženosti.

 

Cesta po Zemi je pro Mé děti vždy těžká, ale skrze vaši lásku jim darujete sílu, aby jí prošli až k jejich „Je dokonáno!“

 

Spatřujte Betlém všude tam, kde děti trpí hladem, nemocemi jako Aids a jinými infekčními nemocemi, kterým pak nakonec podlehnou a které ukončí jejich život. Víte sami, jak je těžké mít bolesti; těžko někdo z vás nemá pochopení pro utrpení tohoto světa. I když ve vaší zemi nemusíte trpět hlady, existuje přesto také zde mnoho dětí, které zažívají hořkou bídu.

 

Neřekl jsem snad, když jsem šel jako Ježíš po Zemi: „Nechte děti, ať ke Mně přijdou a nebraňte jim, neboť jejich je království nebeské“? Myslete na to! Děti jsou ještě otevřené pro přijetí všech vašich světelných myšlenek. Zatímco srdce Mých dospělých dětí je uzavřené a tvrdé, a vaše požehnání se jich může dotknout jen stěží nebo jen málo, přijímají Mí malí s otevřeným, širokým srdcem všechno světlo, které vyšlete. A smutné oči ukazují náhle záblesk nebeské radosti. Matky, které drží své hladovějící děti v náruči, uvidí světlo ve svých malých a také ony budou trochu utěšené.

 

Na miliónech míst je Betlém. Modlete se za mír, za lásku, za požehnání a posílejte léčení k Mým lidským dětem a do stvoření, aby bylo světlo na Zemi; neboť vám říkám, Můj příchod už není daleko! Připravujete Mi cestu a ti, kteří přijdou po vás, budou pokračovat ve vaší práci, aby všechny Mé děti byly připravené na Mé zjevení a ustrašeně se neskrývaly přede Mnou a nebeskými zástupy, které přijdou, spojené se Mnu, aby přivedly všechny děti domů.

 

Tak se na štědrý den nespojujte v modlitbě jako obvykle v devět hodin jako jiné večery, ale asi o hodinu později (protože mnozí jsou v devět hodin ještě v rodinném kruhu), vy zde v kroužku a také všichni, kteří čtete Mé vánoční poselství, ale také myšlenkově se všemi posly světla na celé Zemi, abyste v této svaté noci vzpomenuli nejen na Můj příchod na Zem, ale také na děti, které žijí samy na cestách tohoto světa opuštěné, odstrčené – možná také proto, že rodiče už zemřeli na Aids. Obalte je mocně do světla lásky.

 

To je Má vánoční prosba k vám. Nyní se odmlčím skrze tento nástroj, ale Mé slovo je ještě mezi vámi.

 

Amen

 

 

Projevení z moudrosti

 

Mí milovaní synové a dcery, jste děti světla, děti nebes a tím děti lásky, Mé děti, které se vydaly na cestu, aby bojovaly za lásku, aby nesly a pomohly, aby se dokonalo velké dílo vedení domů všech padlých.

 

Noc, v níž jsem přijal lidskou podobu, je lidmi označovaná jako svatá noc a je skutečně nejsvatější ze všech nocí; i když velká většina Mých dětí nechápe, jak velké dění bylo v této noci započato. Byl to první krok, který měl přivést domů Mé děti a který o mnoho let později skončil Mojí pozemskou smrtí, v níž jsem znovu otevřel pro Mé děti nebesa.

 

Ale právě protože tento první krok, první dějství této události, byl nekonečně velký a dalekosáhlý, konal se současně v prostředí, v rámci, který ho nechal jevit se navenek jako malý. Každá vysoká duchovní bytost, která je na Zemi, nevystupuje v lesku, ale pracuje často pro mnohé alespoň zpočátku nepoznaná; ale to, co jsem přinesl Svým dětem Já jako láska, bylo něco duchovního, co rovina tohoto světa nepotřebuje.

 

V prvních desetiletích, když ještě žil úžas v lidech, kteří Mě následovali, nebyla kladena hodnota na svátek Mého zrození, tak jak se to děje dnes. Duchovní rozměr byl známý a to bylo rozhodující. Duchovní rozměr byl znám ale také silám druhé strany, které nyní vsadily vše na to, aby zastínily smysl a účel Mé inkarnace.

 

Nemohly nic změnit na skutečnostech, ale udělaly s velkou šikovností něco, co dělaly ve všech dobách: Odvedly pozornost od původního smyslu události. A toto odvedení pozornosti vedlo nakonec k tomu, že velká část Mých lidských dětí slaví Moje narození navenek, že lesk světel, dárky, také ustavení jesliček jako místa mého narození bylo pro lidi nejen důležité, ale často jediné, co pro ně bylo o vánocích rozhodující.

 

Nemluvím teď proti jesličkám, nemluvím proti schůzkám, nemluvím proti vzpomínání a proti vánočním příběhům, ale to vše může a mělo by být vždy jen základem pro to, co z toho vyplývá a co sahá do duchovna.

 

V malém vánočním příběhu, který jste slyšeli, šlo přesně o to, co vám chci přiblížit. Když se podíváte na dítě v jesličkách jako na svého spasitele, svého přítele, svého pomocníka, jako na cestu vyrovnat se lépe se vším vaším lidským, pak mají jesličky snad své opodstatnění. Prosil jsem v tomto příběhu malého chlapce, aby Mi dal vše, co ho tíží. A to je také Má prosba k vám, ke všem Mým lidským dětem.

 

Každý vánoční svátek nemá sloužit jen k tomu, že si vzpomenete na Můj příchod, ale že si vzpomenete na Moji lásku a na to, co v každodenním životě tato láska, která vám je nabízena jako pomoc, znamená. Velmi často se zdůrazňuje víra v dítě v jesličkách, je stavěna do středu a často oslovována.

 

Nyní vám dám příklad, abych vám objasnil, že u víry samotné nemůže zůstat, že jsem nepřišel na svět, abych posílil víru, ale vaši lásku.

 

Když dostanete zprávu o tom, že v příštích hodinách nebo dnech na vás přijde katastrofa, pokývali byste pak jednoduše jen hlavou a řekli: „Ano, ano, dobře, věřím této zprávě“, abyste pak prostě dál žili tak jako před tím? Nebo byste z této zprávy, když ji budete brát vážně, pro sebe nevyvodili nutné důsledky? Mohl by někdo, kdo nevyvodí tyto důsledky, s upřímným srdcem říct: „Ale já věřím tomuto poselství“?

 

Nyní se podívejme do poselství, které lidem říká dítě v jesličkách a přináší a bude přinášet, dokud budou lidé na této planetě. Poselství zní: „Poznej, kde stojíš, nezavírej oči před svými slabostmi a pojď s nimi ke Mně; neboť za tímto účelem Jsem přišel na svět, abych Tvé slabosti proměnil v silné stránky a uvolnil ti tím cestu, která tě přivede zpátky do Mé náruče!“

 

Dej Mi tedy vše, co tě tíží, nevěř jen, že jsem tvůj Bůh, ale žij se Mnou. Řekni „ano“ tomu, abych změnil tvůj život a pak se nechej v pozitivním smyslu překvapit; neboť – pokud to dovolíš – povedu tě cestou lásky a ty půjdeš po Mém boku a poznáš dítě v jesličkách jako svého spasitele, jako svého Boha, jako svého přítele, jako svoji lásku.

 

Můj synu, Má dcero, k tomu bych tě chtěl povzbudit a obrátit tvůj pohled od dítěte v jesličkách k lásce v tobě, která čeká na to, že řekneš „ano“.

 

Amen

 

 

Vánoční požehnání

 

Přijměte Mé vánoční požehnání! Já, Otec pra, vám žehnám, Mí synové a dcery zde v kroužku, ale také na celé širé Zemi, kteří pracujete pro Mě na Mé vinici.

 

Žehnám ale také všem Mým ostatním dětem, které však ještě lpí na světě a tancují kolem zlatého telete. Mé volání zní v prostoru a času: „Mé děti, obraťte se, neboť zlato tohoto světa se rozpadá.“

 

Žehnám Mým malým děťátkům na celém zeměkouli; spočívají ještě na Mém srdci a ještě nezapomněly na nebeský svět. Teprve v pozdějších letech vzpomínka ustoupí. „Pojďte, Mí malí, vnímejte Mé volání a Moji žehnající lásku ve svém nitru, cítíte paprsek světla z věčnosti, která vás obaluje do lásky!“

 

Žehnám vám, Mé přítomné děti v rouchu duše, také vám, které jste ještě temné a šedé a s ustrašenýma očima se zde díváte na světlo. Právě pro vás jsem šel do pozemského roucha a jdu také nyní se Svým duchem po Zemi a dotýkám se bezpočtu nástrojů. Skrze lidská ústa vás volám, Mé děti: „Obraťte se, nechejte si pomoci od světlých poslů, kteří k vám natahují ruce v Mém pověření, pojďte domů!“

 

Mé vánoční požehnání naplňuje také stvoření ve všech sférách.

 

Mí synové a dcery, obnovuji kříž posvěcení na vašich čelech. Toto posvěcení září daleko v temnotě a je světlem pro všechny ty, kteří stojí ještě ve tmě.

 

Můj mír je s vámi!

Amen

zpět