Tichá radost

Poselství - říjen 2001

Poselství - říjen 2001

zpět

 

Kroužek lásky a světla Norimberk 27. října 2001

 

Meditace:

 

Pán, Bůh otec je nyní náš vůdce, vede nás, abychom poznali, kde jsme a kde stojíme.

 

Všechny naše smysly vtahujeme do sebe. Loučíme se s myšlenkami, smí nás opustit. Vcházíme do své srdeční komory. Tam se nám ukazuje jiskra Boží, jak byla na začátku zcela malá a zářila v našem srdci.

 

Naše vědomí se nyní zabývá jen touto jiskrou. Vidíme, že žije s námi. Vidíme, jak se tato jiskra zvětšuje, až vyplní celý náš chrám svým světlem. Vše, co není světlo, nás upouští. Jsme uchváceni tím jasem. Cítíme, jak se rozšiřuje stále dál, jak nás zcela a úplně prozařuje, až jsme zcela vtaženi do tohoto světla, které nás nyní objímá a zahrnuje i naši auru.

 

Pán říká: „Pohlédněte svýma duchovníma očima do světla, i když se vám ještě zdá moc jasné. Otevřete duchovní oči, podívejte se do dovnitř! Také to je pro vás cvičení, snášet světlo, cítit jeho moc a jeho sílu.“ Naše duše se zvedají a putují do hojnosti světla, do neuvěřitelné hojnosti světla, nikde není hranic. Klademe své nohy jakoby na obláček a putujeme do tohoto světla. Cítíme se pozvednuti, zemská tíže nás opouští.

 

Zatímco se díváme do světla, je světlo stále jasnější a mocnější. Nyní vidí naše duchovní oči třpyt jakoby od zářících kapek vody. Světlo se láme v kapkách ve všech barvách duhy. Jsme tlačeni vstoupit tam. Cítíme, jak naše nohy obklopuje úžasný, teplý, sametový pocit světelné vody a postupujeme stále dál. Je to voda blaženosti. Pomalu cítíme, jak nás voda dokonale pohlcuje, obklopuje nás a my se plni důvěry této vodě oddáváme.

 

Světlo nás neopustilo. Je zde, kolem nás a v každé kapce vody. Vše, co bylo těžké, ustupuje, opouští nás. Vše, co nebylo láskou, nás také opouští. „Je to léčivá voda,“ říká Pán. „Vedl jsem vás sem, i když nemůžete vidět vše, ale vaše duše, váš duch může nyní cítit úžasné, jemné, něžné paže, které sahají pod vaše tělo ležící ve vodě, chytají vás; jsou překrásně jemné.

 

Tyto paže nejsou z tohoto světa, neboť jsou zde naši andělé-léčitelé. Poskytují nám bezpečí, naději a jejich lásku cítíme zcela hluboko v sobě. Svými srdci jim děkujeme. Každý děkujeme svému andělu, který nám byl dán. Jsme taženi vodou a pak na břeh. Andělé nás pokládají na obláček ze světla. Sedají si k našim hlavám a říkají: „Děti tohoto světa, podívejte, rádi bychom vám tak často přispěchali na pomoc, ale vy neklepete, neprosíte a přece víte, že první krok musíte učinit vy, my zde budeme vždy, jakmile se ve vás vynoří i ta nejmenší myšlenka na nás.“

 

Žehnají nám ve jménu Ježíše, neboť Pán je poslal. Cítíme, jak nás objímají, milují, provází, obalují do lásky a světla a požehnání nebes. Když nám malovali na čelo kříž, nebyli už naši andělé tady, ale světlo bylo vždy kolem nás a také v nás. Byli jsme pozvednuti světlem a odebíráme se zpět na světelný obláček. Tak jako jsme přišli sem, tak se zase vracíme, až se světlo zmenší, obklopí nás a pak už bude jen v našem chrámu srdce.

 

Tam poděkujeme a s láskou pravíme: „Ó díky, nade vše milovaný Otče, díky za tuto zkušenost. Díky za léčení, díky za sílu světla.“ Tak vidíme na konci v srdci jiskru, která nás stále provází, zcela intenzívně září a říká nám: „Já jsem vždy u Tebe, Mé dítě, jsem ti tak blízko, jako nic jiného.“ Tak se zavírá brána k chrámu srdce a náš člověk ještě jednou stiskne kliku, jde do vědomí fyzického dýchání, dýchá trochu hlouběji, cítí znovu končetiny, vše, čím jsme.

 

– – –

 

Vaše srdce, zahalená do Mého světla, jsou zcela a výhradně obrácená ke Mně, Ježíši Kristovi, vašemu otci z věčnosti. Mí milovaní, byl jsem stále u vás při vašich rozhovorech a díval se do vašich srdcí a tu a tam jsem ještě viděl planout emoce.

 

Poznejte, že jste na jedné straně Mí poslové světla. Jako Mí poslové světla kráčíte po Zemi v pověření: stojíte nad věcí, jste světlem pro Mé stvoření, světlem pro Mé děti a nejen světlem pro tuto rovinu, ale také světlem pro záhrobní sféry. Na straně druhé jste ještě Mé lidské děti, nejen zajati chybami a slabostmi, které jste zčásti přijali dobrovolně, ale také chybami a slabostmi ze svých předešlých inkarnací. To druhé převažuje.

 

Slabosti a chyby máte, abyste se na nich naučili sebepoznání a ve svých vlastních hlubinách chyby vymýtili, tedy proměnili v pocit lásky. Pak stanete také jako člověk nad věcí. Vždy, když jsou tedy ve hře vaše emoce, jste Mé lidské děti; když vás prozařuje Má láska, jste naplněni láskou a jste Mí poslové světla, Mí synové, Mé dcery.

 

Je podzim, vítr si hraje s listy a shazuje je ze stromů. Vaše větve se tyčí holé k nebi a všechny pukliny, všechny záseky na kůře jasně vystupují. Co pro vás nyní znamenají listy léta? Vnější ozdobu, kterou kladete kolem svého člověka, kterou ozařuje třpytící se sluneční svit, a tak neukazujete skryté slabosti. Pojďte se Mnou trochu do hloubky a prozkoumejte své vnitřní bytí. Pohlédněte na svůj lidský šat a poznejte listy, které vyvolávají hněv, rozhořčení, lisky, které ještě ukazují neporozumění a mnoho dalšího.

 

Ale mezi listy poznáváte také plody, které jste vysázeli, které nyní můžete na podzim sklízet. Jestliže jsou tyto plody zcela zralé, tak se z nich radujte. Jestliže nejste s plody spokojeni, říkám vám, že stále ještě platí, že na nebi je více radosti z hříšníka, který dospěje k poznání, než ze spravedlivého. Proč? Spravedlivý se nechce zrcadlit, vidí jen listy ozářené sluncem, které skrývají jeho skutečné bytí, jeho původ, jeho větve. Hříšník je ochoten pozorovat svůj strom života přesně, vidět popraskanou kůru a srovnávat ji s prasklinami ve svém životě. Je také ochoten vytřídit plody, které ještě nejsou úplně zralé.

 

Říkám vám, že Mí synové a dcery, Mí poslové světla stále znovu v době podzimu pozorují svůj život a přemítají o životě, o svém působení na této zeměkouli ve světle lásky, zda tu a tam by nebyla potřeba změny k pozitivnímu. A vy jste přece Mí poslové světla, jste přece Mí synové a dcery?

 

Je úžasné žít také v době léta, v níž Mí synové a dcery působí do světa, v této době, v níž se snaží být skutečně světlem na Zemi. Ale na podzim je stále znovu zapotřebí zamyslet se a kráčet do hlubin vlastního nitra, přezkoušet plody a oddat se Mé lásce a především Mé milosti. Pak přehodím přes vaše lidské bytí Svůj plášť milosrdenství, který je možné srovnat se zářivě bílou sněhovou pokrývkou, která se rozprostře na všech prasklinách vašeho stromu života a přikryje Mým milosrdenstvím to, co není dokonalé. Ale jak jste zcela správně poznali, tomu musí předcházet váš první krok a tento první krok znamená zastavit se, zavítat do sebe.

 

Žijete v zeměpisné šířce, kde se střídají roční doby a kde bych vás rád uvedl v každé roční době hlouběji do mystéria Mé lásky a milosrdenství. Neboť tak, jak se příroda chystá utišit se, odebrat se k pokoji, tak mají také Mé lidské děti – zdůrazňuji zde lidské děti – dospět k vnitřnímu pokoji. Je čas zamyslet se nad zrodem a zánikem zde na této Zemi. Je také čas připomenout si, že život na této Zemi má konec, připomenout si také všechny ty, kteří překročili práh k onomu životu.

 

Jednou jsem vám už projevil, že všichni, kteří překročili práh smrti před vámi, které jste milovali, nejsou vzdáleni, ale radostně připravují váš přestup, neboť žijí mimo čas a prostor, neboť jen zde na Zemi a na všech viditelných planetách v Mém stvoření světů existuje prostor a čas. Tak putují ti, kteří šli před vámi, dále s vámi, jestliže jste s nimi spojeni v lásce. Jestliže tu a tam ale kmitá jiný pocit než láska, je tento pocit poslán také bytostem, které žijí v záhrobních světech. A smutně putují po jiných rovinách, poněvadž se nemohou dostat k vašim pocitům.

 

Proto je tak důležité, Mí milovaní, abyste se přesně přezkoušeli, zda se ve vás ještě vyskytují vibrace, které neodpovídají absolutní lásce. Jestliže takové vibrace objevíte, pomyslete na milosrdenství a v lásce odpusťte, neboť poněvadž vše má svoji příčinu, nestane se vám nic, z čeho byste se nemohli něco naučit. Jestliže před vámi šla nějaká duše, která o vás na Zemi nesmýšlela dobře, s níž jste si nerozuměli, přezkoušejte v sobě rezonanci a buďte milosrdní a skutečně, také Já pak mohu být milosrdný.

 

V tom leží klíč k milosrdenství, neboť podívejte, sám se podřizuji zákonům, kterým podřizuji vás. Jestliže necvičíte milosrdenství, jste rozhodnuti putovat stezkou nemilosrdenství a tato stezka je cestou poznání skrze temnotu. Teprve s vaším prvním krokem zpátky z cesty nemilosrdenství směrem k milosrdenství vám mohu ze zákona svobodné vůle podat Svoji ruku a pomoci vám z nejhlubších propastí nahoru, zase do Mého světla. Ale první krok musí vyjít od Mého dítěte.

 

Nyní jste ale poslové světla pro tuto Zem a jako takoví můžete poslat do každého srdce jiskru lásky a milosrdenství, neboť putujete přece se svými bratry a sestrami, kteří prochází temnotou. Provázíte je jako poslové světla a vaší modlitbou, kterou vyšlete do srdcí svých bližních, je zapálena jiskra, která může vaše bratry a sestry obrátit k tomu prvnímu kroku.

 

Porozumějte rozdílu, který je zde mezi Mým doprovodem Mého dítěte skrze temnotu a mezi vaším doprovodem skrze temnotu. Respektuji svobodnou vůli Mého dítěte a také vy jste vyzváni respektovat svobodnou vůli svých bratrů a sester, ale tím, že modlitbou budete provádět milosrdenství, stojíte v zákoně a současně respektujete svobodu své spolusestry, svého spolubratra. Ten může modlitbu přijmout, může ji odmítnout. Co se týče kmitání, jste spolupoutníci, svým příkladem můžete pomáhat.

 

Vyberu něco z vašeho rozhovoru, abyste tomu porozuměli blíže: vaše sestra vyprávěla, že má potíže spojit se s nynějšími vůdci v Afghánistánu, protože ve svém nejhlubším nitru odsuzuje potlačovaní svých sester v té zemi.

 

Vychází z ní tedy kmitání na vůdce, její bratry a toto kmitání je negativní. Když teď v době uvažování – slyšte humor v Mém hlase – prozkoumá s nejhlubší vážností negativní pohnutky a pozná je jako vlastní chybu, bude se moci lidské dítě odebrat do vyššího kmitání lásky a z kmitání lásky bude moci zahrnout do lásky také bratry v té zemi a nahlížet na ně v lásce, např. modlit se za ně.

 

Nyní je vše rezonance. Jestliže se dotkne těchto bratrů čistá láska, kmitá v této lásce také milosrdenství, které už neodsuzuje a nesoudí, ale pomáhá bratrům, vůdcům na jejich cestě, dotýká se jich v nejhlubším nitru, neboť láska a milosrdenství proniká vše lidské bytí všemi pocity a negativními odezvami. Tím může být dotčena v bratrech jiskra lásky, může se probudit milosrdenství a růst poznání, že také v muslimském náboženství platí láska za nejvyšší zákon, který se žádá od každého muslima.

 

Na tomto příkladě jsem vám ukázal, jak je důležité stát nad věcí a poznat se, když tomu tak není. Jestliže ve vás ještě jsou negativní rezonance, je třeba je poznat podle zákona odrazu a proměnit v lásku.

 

Podívejte se do svých lidských hlubin a nebojte se toho, myslete vždy na to, že v nebi panuje velká radost z každého kroku poznání, který získáte.

 

Tak položte své bytí do větru Mé lásky a nechejte vše smést, nechejte mě, abych vás profoukl Svým duchem jako vír, který vše zasypané nadzvedne a ukáže vám. Oddejte se této tiché době uvažování a také znovu přípravě na blížící se svátek vánoční.

 

Jděte Mým stvořením a přemýšlejte, pozdravte podzim a nezavírejte před ním své oči, neboť je to velmi důležitý čas ve vašem životě. Přezkoušejte se, zda se ve svém nejhlubším nitru hrozíte podzimu. Budete se pak bát podzimu svého života, plodů, které budete sklízet? Chcete žít jen na jaře, v květech, mládí anebo v létě zářících slunečních paprsků, před kterým vše temné splaskne, ustoupí?

 

Ne, Mí poslové světa milují každou roční dobu a i když jednou poputují podzimem svého života, budou naplněni touto dobou, neboť Mí poslové světla žijí „tady a teď“. Když se ohlédnou, tak ne s nostalgií, ale v pokoře a vděčnosti. A pohled dopředu je pohledem domů, do věčného bytí. Pro toto věčné bytí je podzim života důležitou přípravou.

 

Tímto způsobem, Mí milovaní synové a dcery, přemýšlejte také o tomto roce. Co jste si předsevzali, co jste mohli uskutečnit, čeho jste ještě měli nedostatek? Jestliže poznáte nedostatky, přijďte ke Mně, otevřete své ruce, poproste a pokorně řekněte: „Pane, tady jsem ve svém lidství, pomoz mi dále na Mé cestě do světla, co se týká Mého člověka, a když jsem jako Tvůj posel světla tu a tam selhal, pokládám to rovněž před Tebe.“ A Já ti řeknu, Mé dítě, skutečně položím Svůj plášť milosrdenství přes tvoji nedokonalost a za pověření posla světla ti daruji Svoji sílu, abys jednou mohl říct, tak jako Já na kříži: „Otče, je dokonáno!“

 

Mí milovaní synové a dcery, pod úhlem tohoto dnešního projevení jděte do nadcházejících dnů a mějte důvěru ke Mně, svému Bohu, ale především svému Otci. Mé požehnání je s každým z vás. Každého se dotýkám Svojí nejvroucnější otcovskou láskou. „Můj Synu, Má dcero, přišel jsi sem, abys Mě slyšel a hovořím k tobě nejen zde, ale daleko více ještě v tvém nitru, poslouchej Mě, poslouchej v sobě Mé slovo a pojďme společně cestami této planety, vstříc dokonání.“

 

Žehnám ti, Mé dítě! Žehnám všem Svým dětem na všech rovinách, žehnám Svému stvoření.

 

Amen

 

 

Já jsem světlo ve Svém stvoření, Mí milovaní bratři a sestry a světlo je totéž co láska a každý, kdo Mě pozná a kdo jde cestu se Mnou, je zvěstovatelem Mé lásky. Ani ne tak slovem, ale svým životem, svým konáním.

 

Připomenu jeden aspekt, o němž jste v tomto kroužku mluvili a prohloubím k vašemu porozumění lásku, kterou jsem ztělesňoval ve Svém životě jako Ježíš Nazaretský, absolutní, bezpodmínečnou, univerzální lásku, která překračuje vaše lidské chápání, kterou však ve svém nitru jste.

 

Abych přivedl padlé děti zpět a abych znovu otevřel nebesa, přišel jsem na tento svět a od té doby stojím na vrcholu boje, který vede temnota proti světlu. Byl jsem jako vrchol zástupu světla velmi dobře poznán a byl ze Mě učiněn terč, který je třeba trefit.

 

Slyšeli jste nebo četli jste mnoho o spáse. Aspekt toho, co se stalo na Golgatě, trochu zapadl. Musel jsem silám temnoty ukázat, že neexistuje větší síla než láska. Nesprávně se často objeví otázka: Proč musel Ježíš Nazaretský zemřít? Co vzal na sebe nebo vůbec co nesl, že ho temnota mohla zabít?

 

Takový pohled je lidský a nesvědčí ještě o duchovním způsobu pohledu. Temnota se pokoušela přinutit světlo, aby přijalo její princip. A i kdybych nasadil všechnu Svoji moc, kterou jsem měl, abych se vyhnul tomuto bolestnému o potupnému procesu, temnota by zvítězila, neboť by ukázala, že největší síla přece není láska; tak se ale musela sklonit a uznat svoji porážku, neboť mírem, který jsem představoval a žil, jsem se stal vítězem.

 

Od té doby je mnoho lidí, kteří ve Mně věří, kteří Mě milují a kteří Mě následují. Ne všichni o tom přemýšleli, že by ve Mně měli nejen věřit, ale také vést život, jako jsem vedl já, neboť neřekl jsem „Věřte ve Mně, ale následujte Mě.“? A život se Mnou a ve Mně znamená také zříct se násilí. Stále znovu, ve všech dobách, ve všech kulturách a ve všech náboženstvích, také v té, která se nazývá křesťanská, byly fáze, kdy láska neměla navrch, ale moc, agrese, ano nenávist. Jestliže však je láska největší silou, musí vše negativní před ní jít do kolen.

 

To, co nyní zažíváte ve svém světě, jsou negativní emoce, které byly uvolněny, nenávist, která má své příčiny v minulosti. Co se má použít proti této nenávisti? Když vyjdete z toho a zažijete to, že je nenávist žitý pocit, může proti nenávisti nastoupit jako vítěz jen žitá láska. Kde se ale nenávist setká s žitou láskou? Nenaráží nenávist do velké míry na ujišťování o míru a lásce k bližnímu, která jsou bezcenná, protože nejsou naplněna životem? Jak se má ale zastavit násilí nežitou láskou?

 

Říkám vám to, abyste o sobě přemýšleli a uvažovali, čím může každý z vás přispět k tomu, aby se žitá láska projevila. Kdo hovoří o zřeknutí se násilí, musí být připraven sám se zříct násilí. Není vždy snadné (v mnoha situacích pro vás lidí vysloveně těžké), přijmout tento zákon a nakonec ho jako Mí následnici naplňovat. Ale jestliže jste Mí poslové světla, budete se o to snažit a budete více a více vrůstat do této lásky.

 

Dříve než k vám přistoupí nějaká velká událost a ohrozí váš život a nadhodí ve vás otázku: zůstanu mírumilovný?, máte mnoho možností ve svém všedním dni cvičit a posílit tento charakteristický rys. Vždy tam, kde se dostanete do vnitřního neklidu, kde se chcete rozzuřit, zařvat a bouchnout, kde vám připadá těžké učinit první krok ke smíření nebo prominout, všude tam ve všedním životě je cvičiště pro Mé posly světla, aby se projevila síla, která v nich spočívá.

 

Víte, že jsem ve vás, že jsem u vás, že jsem váš bratr a váš přítel, že vám dodávám odvahu a že vás držím, že jsem milosrdenství, které vám dává sílu projít tímto vývojem, když Mi dáte své „ano“.

 

Amen

 

 

Mé milované děti, vedl jsem vás dnes odpoledne dílčími aspekty Mé nekonečné lásky. Připravil jsem vám v meditaci léčivou, očistnou koupel ve vodě Mé nekonečné lásky. Usadil jsem vás na světelné obláčky Mé nekonečné lásky a postavil vám po bok anděly, kteří vám sloužili.

 

Osvětlil jsem dnes dílčí aspekty Mé lásky, ale Má láska se skládá z nekonečné hojnosti. Jak vám mohu přiblížit tuto hojnost, která je ve vašich srdcích? Nikdy nepochybujte o tom, že jsem ji vložil do vašich srdcí. Ciťte ji, je tady ve vás, také si ji uvědomujte, aby mohla být ve vás silnější a silnější, neboť skrze Moji lásku zvítězím, také v tomto vašem světě, v němž nyní žijete.

 

Myslete na Moji lásku, až se budete ohlížet za tímto rokem. Myslete na Moji lásku, až se obrátíte na svém pozemském místě určení. Ano, nemyslete jen na Moji lásku, pociťte ji ve svém nitru, spatřete ji svýma duchovníma očima, slyšte ji svýma duchovníma ušima, ciťte ji svými vnitřními silami. Jste uloženi do Mé lásky a jako Mí poslové světla kráčíte po této Zemi. Má láska ve vás zůstává věčně. Váš bratr, Ježíš Kristus.

 

Amen

 

zpět