Tichá radost

Poselství - říjen 2003

Poselství - říjen 2003

zpět

25. října 2003

 

Meditace: 

 

Koncentrujeme se na svůj dech, pozorujeme ho, jak proudí dovnitř a ven, jak sám od sebe přichází a odchází. Tímto způsobem dospíváme ke svému rytmu a k pokoji.

 

Víme, že nejsme v této hodině sami, ale že je náš nebeský Otec uprostřed mezi námi. Drží Svoji ruku nad každým z nás. Tak můžeme jít utěšeni do nitra. Spojujeme se ve vědomí se svým srdcem.

 

Tam, v našem středu těla, ve vnitřním chrámu nás zdraví Ježíš Kristus: „Milovaná sestro, milovaný bratře, raduji Se, že jsi našel cestu do nitra. Rád bych ti ukázal obraz.“

 

Před naším vnitřním okem vzniká nyní obraz naší matky Země. Vnímáme ji, jak bychom ji mohli pozorovat z vesmíru. Vidíme před sebou nádhernou planetu, náš pozemský domov, naši matku Zemi. Vnímáme její barvu, modrou planetu, zářící krystal v kosmu.

 

Z této perspektivy vidíme všechny krásy Země: moře, hory, hluboké lesy, řeky. Vše září a třpytí se v nádherných barvách. Není to ráj? Ale když pozorujeme svoji matku Zemi blíže, nevidíme jen její krásy, vidíme také její stíny. Poznáváme, že je to pro ni práce unést břemena, která ji byla naložena. Vidíme a cítíme, jak vzdychá a sténá.

 

Rozhlížíme se kolem sebe a vidíme všechny z našeho kroužku, ale nejsme sami, neboť se kolem nás shromáždil také duchovní svět. Je to nádherný jasný proud z lásky, pokoje, ze světla, který nepřetržitě plyne k matce Zemi, který proudí také vším životem na matce Zemi, všemi zvířaty, všemi rostlinami, minerály, přírodními bytostmi a také námi samotnými.

 

Kmitáme do tohoto zázračného proudu lásky a pokoje a přidáváme také svůj díl, abychom pomohli matce Zemi nést její břemeno, abychom jí také pomohli rozjasnit stíny, aby si uchovala svoji krásu.

 

Jsme nyní zcela jedno v tomto proudu lásky. Naše srdce jásají k našemu Otci. Skláníme se před Ním. Děkujeme, že smíme pomáhat léčit rány naší matky Země.

 

V jednotě s láskou poznáváme, že láska je nosným základem pro veškeré stvoření, že vše je stvořeno z lásky a že to, co je stvořeno, je znovu jen láska, a že to, co je stvořeno, se znovu vrátí k lásce.

 

„Milovaný nebeský Otče, Tvá moudrost a Tvá láska jsou tak velkolepé a tak zázračné, že před Tebou uctivě stojíme. Skláníme se před Tebou v hluboké lásce a pokoře. Žasneme nad Tvojí velikostí a nad Tvými díly, a děkujeme Ti, že smíme být Tvými dětmi. Prosíme Tě o Tvá projevující slova pro nás.“

 

Amen

 

 

Mí milovaní bratři a sestry, Já, Ježíš Kristus, jsem uprostřed mezi vámi a se mnou přišlo mnoho bytosti z čistých nebes a z duševních říší. Vaši bratři a sestry k vám září svoji lásku a své pozdravy a rozjasňují tím vaše duše. A je tady bezpočet Mých dětí z duševních oblastí, aby slyšely Mé slovo a poznaly, jaký bude příští krok na jejich vývojové cestě do světla.

 

Vaše rozhovory jsem nejen poslouchal, ale pokud Mi to bylo možné, řídil jsem je Svými impulsy. Jestliže byste snad měli dát nadpis uplynulým hodinám, mohl by znít: Vnitřní spojení lásky k Pánu, neboť o tom jste, o tom jsme spolu hovořili. Vypracovali jsme mnoho aspektů a šli jste tu a tam do hloubky.

 

Rád bych s vámi ještě trochu prohloubil dobrodružství „život“, v němž se nacházíte. Rád bych vám přiblížil zázračný dar ve vašem nitru, který z vás učiní, pokud se mu oddáte, nového člověka.

 

Začal čas, v němž půjde o to žít se Mnou. Jste za dobou nucené víry a poučování, a tak nastává další krok, který mnoho z vás učiní už s radostným srdcem, totiž být v nitru jen se Mnou.

 

Hovořili jste o tom, že se vám zdá tak mnoho věcí těžkých, ale také o tom, že hovoří milující srdce: „Co můžu dělat, jak vypadají další kroky?“ Sami jste si už dali odpověď. Odpověď zní: Učit se, cvičit, praktikovat blízkost ke mně.

 

Často jsme už hovořili o tom, že život představuje proces učení, a tento výrok můžete vzít doslova. Neexistuje okamžik vašeho života, který by vám nechtěl něco říct, v němž je třeba něco spatřovat a poznat a v němž je třeba se něco naučit. Proto jste vstoupili do prostoru a času, abyste posunuli růst svých duševních sil, abyste se stali ve svém nitru, ale také ve svém zevnějšku světlejšími a světlejšími, abyste se svým pozemským životem nakonec nechali vést Mnou.

 

Každý z vás už učinil zkušenost, co to znamená přijít ke Mně. Když se ohlédnete za různými stanicemi svého života, zpětně zjistíte, jestliže budete upřímní, že není jediná stanice vaší životní cesty, která nesloužila tomu, abyste zráli, i když jste to ne vždy v okamžiku dané situace poznávali. Nárazy, které se vyskytly, problémy, v nichž se nacházíte, toto vše a mnohem více slouží k poznání a poznání by mělo nakonec vést k rozhodnutí.

 

Tento okamžik rozhodnutí je nekonečně důležitý, neboť poznání bez rozhodnutí je bezcenné. Avšak rozhodnutí, které ve své prozřetelnosti vidí, že připustí chybu nebo překoná slabost nebo natáhne ruku s prosbou o odpuštění, mění jak duši, tak také člověka. Taková rozhodnutí musí být ale činěna stále znovu a nové chování musí přejít do krve.

 

Hovořili jste o děkování. Říkám vám, děkování je pro vás samotné velmi důležité, protože si vzpomínáte na to, jak s Mojí pomocí byla vyřešena zdánlivě těžká situace nebo situace v pokročilém stavu. Tak máte důkaz, co je možné, když přijdete ke Mně. Ve vašem životě je bezpočet důkazů. Všechny tyto důkazy dohromady by měly tvořit základ vaší důvěry.

 

Častokrát jsem už projevil, že strach a důvěra se vylučují. Oddanost ke Mně, lásce, naproti tomu posiluje vaši důvěru a s rostoucí důvěrou se ztrácí vaše pochyby, vaše váhání, váš strach. Ale vy jste tím, kdo musí tento proces stále znovu navozovat. Vy jste tím, kdo musí činit nutné kroky.

 

Tak mnoho z vás ještě váhá, pak se tě ptám, Můj bratře, Má sestro, z čeho máš strach, poznáváš ve Mně opravdu všeobjímající, bezpodmínečnou lásku, která nesoudí, která nezatracuje, ale která je naopak připravena tě vždy zachytit, aniž by se tě ptala? V této lásce nehraje roli tvá minulost. Ve světle této lásky hraje roli jen okamžité rozhodnutí, které učiníš nebo ne.

 

Ty sám jsi ten, kdo si ztěžuje život starostmi a myšlenkami, kdo přemýšlí, co by se mohlo stát, kdo kolem sebe hází bezpočtem „kdyby“ a „ale“, kdo se zatěžuje pocity viny a mnohem více. Já, láska nic z toho nečiním. Stojím před tebou, s úsměvem, s prosbou, s nataženými rukami a říkám ti: „Bratře, sestro, pojď, nechej Mě určovat tvoji životní cestu, neboť Já, duch, Který v tobě bydlí, vím vše, co je pro tebe skutečně dobré!

 

Z čeho máš strach, jestliže mě skutečně miluješ? Z toho, že bude tvůj život probíhat v drahách, které si neumíš představit? Z toho, že změním něco, co nechceš? Z toho, že ti vezmu něco, co Mi dobrovolně nedáváš?

 

Mé milované dítě, před tebou stojí věčná láska, nic nesetrvá v této lásce, co je v tobě jako stín. Přání, které mám, je osvobodit tě, osvobodit tě od tebe samotného. Jestliže učiníš tento krok, začneš to, co označuji jako dobrodružství. Začne vnitřní svoboda. Vznikne uvolněnost, tento hluboký pocit bezpečí, že nic, co před tebou leží, ti nemůže nijak uškodit, protože jsem to Já, kdo je tvůj vůdce, přítel a ochránce. Není to také tvým přáním a cílem, Můj bratře, Má sestro?

 

Pojďme vybudovat tento vnitřní svět, v němž budeme jen ty a Já, nechť se to stane ve tvém denním životě samozřejmostí, hovořit se Mnou! Řekni Mi, co tě znepokojuje, pověz Mi o své radosti, ukaž Mi, jak je běžné mezi dobrými přáteli, štěstí, které nosíš ve svém srdci a Já ho posílím!

 

I tehdy, když Mě ještě zpočátku nebudeš v sobě jasně vnímat, nebuď smutný. Podívej se pak na obraz malého dítěte, které ještě neumí mluvit, ale přesto se usmívá na svoji matku a hovoří s mámou očima! Matka odpovídá gesty, mimikou, svými slovy a svými činy a také tehdy, když vědomí malého dítěte ještě nemůže všemu tak jasně rozumět, přesto pochopí, co mu matka říká.

 

Tak pochopíte také vy ve svém srdci, co vám v průběhu vašeho dne přihrávám a začnete důvěřovat impulsům, které do vás vkládám. Tak jako se komunikace mezi dítětem a matkou rozvíjí a buduje, tak tomu bude také mezi námi, až si budeš absolutně jistý: láska, která je tvým životem a tvým cílem, žije v tobě, a vede tě bezchybně jistě k cíli tam, kam chceš, do jednoty se Mnou.

 

Jestliže začneš činit tyto kroky rozhodným „ano“, žasneš, co se kolem tebe bude dít. Uvidíš zářícíma očima barvy své duše, žasneš nad blízkostí mnoha duchovních přátel, kteří ti chystají cesty. Spatříš, jak se jedna událost bez přechodů napojuje do druhé. Ucítíš světlo, v němž se pohybuješ. Toto vše a ještě mnohem více se v tobě a kolem tebe odehraje ve skutečné realitě, jestliže Mi dáš svoji ruku a necháš Mě, abych byl tvým vůdcem.

 

V tomto společenství nemohou zůstat strach, starosti, problémy. V tomto společenství existuje jen bezpečí, důvěra a jistota. Každá duše, každý člověk má tuto cestu před sebou a každý ji jednoho dne bude vážně a vědomě kráčet.

 

Nabízím vám tuto cestu tady a teď stále znovu bezprostředně. Má ruka zůstává natažená a prosím vás, abyste vložili svoji ruku do Mé a pevně se chytili.

 

Potřebuji vás, Mí milovaní, neboť na Mé vinici je hodně práce. Mnoho jich čeká na to, aby potkali člověka, který jde po Mém boku ruku v ruce se Mnou; tak dostanou odvahu, aby také oni učinili tento krok, aby rovněž dospěli do světla.

 

Uchovejte Má slova ve svém srdci a až znovu vstoupíte do svého všedního dne, vzpomeňte si na ně a myslete na to, že jsem to Já, a že Já jsem ten, kdo by rád určoval vaši životní cestu.

 

Žehnám vám silou lásky, Mí milovaní bratři a sestry.

 

Amen

 

 

Cítíte v sobě Moji blízkost. Já jsem teplo. Já jsem láska, Já jsem všudypřítomnost, proč váháte? Jdu vedle vás. Jsem ve všem. Rozhodnutí pro světlo, pro život ve všem, co je ze Mě, je to nejlepší pro duši. Tak vám žehnám Já, váš bratr, váš spasitel, Já, váš osvoboditel. Důvěřujte Mi ve všem, co se děje, to Si od vás přeji!

 

Amen

 

 

Mí milovaní, Já, láska, spočívám stále ještě mezi vámi a dobrotivě se usmívám na každého z vás. Prosím vás, abyste moudře přemýšleli o dosud řečených slovech, neboť čekám na vaše rozhodnutí.

 

Vedl jsem všechny Své lidské děti celým jejich bytím, a podle toho, jak byly Mé lidské děti bdělé, uvědomovaly si toto Mé vedení.

 

Ano, nakonec je vše vedení. Je to Mé vedení, abyste mohli po svých životních cestách sbírat poznání, abyste našli cestu zpátky ke Mně. Tato cesta zpátky ke Mně je cesta lásky. Při Mém vedení nechávám ale každému Svému dítěti jeho svobodnou vůli, takže vedení, které zde myslím, je vedení, jež probíhá prostřednictvím božských zákonitostí. Tyto božské zákonitosti jsou rámec, v němž se Mé lidské děti mohou pohybovat.

 

Tak jsem vás také vedl, vás, kteří jste zde v kroužku. Také vy jste, jeden dříve, druhý později, procitli a uvědomili jste si toto vedení. Jestliže vás nyní prosím o vaše rozhodnutí, jde o to přijmout Mé vedení ještě vědoměji a učinit Mé vedení základem svého dalšího života.

 

Jestliže řeknete: „Ano, Otče, s Tebou, láskou chci kráčet svojí další životní cestou“, budete se Mnou pevně spojeni. Podáte Mi tím svoji ruku, uchopíte Moji ruku. Pak vás budu moci vést v jiné kvalitě, neboť když Mi řeknete „ano“, otevřete se Mému „Ano, otče, děj se Tvá vůle!“ Pak bude spojení mezi Mým lidským dítětem a Mnou stále těsnější a všechny životní úkoly, které vám připadnou, budete moci zvládat stále lépe.

 

Dovolte, abyste se vpravili do vedení lásky skrze Mě a kmitejte tím do pořádku, který stojí nad pořádkem, který jste si mezi sebou vytvořili vy lidé. Je to pořádek lásky, v němž k vám proudí Má vůle a Má moudrost.

 

Proto vás prosím, jděte do sebe a přemýšlejte, jak jsem vám řekl už na začátku, moudře o Mých slovech a pak se rozhodněte, jakým způsobem chcete jít svoji další životní cestu. Čekám na vás a volám vás, ale budu respektovat vaši svobodnou vůli, jakkoliv se rozhodnete.

 

Stojím nyní za každým z vás a skláním k vám láskyplně Svoji hlavu. Mé ruce spočívají pevně na vašich ramenech a vy můžete cítit, co to znamená, že vámi proudí Má láska. Můžete vnímat sílu, jistotu a bezpečí Mé lásky. Žehnám vám.


Amen

 

 

Otec svému dítěti

(na začátku vnitřního rozhovoru, jednoho rána)

 

Mé dítě, Já, tvůj otec ti podávám ruku

A vedu tě do domova.

Důvěřuj Mi, nemlčím,

Já, otec, světlo v tobě.

Když se ke Mně obrátíš,

Nebudou tě už oslňovat pozemské věci,

Když Mi daruješ veškerou svoji lásku

Budeš směřovat všechny své myšlenky ke Mně,

Budu s tebou těsně spojen

Ve všech pozemských hodinách.

Hovořím k tobě, ke Svému dítěti,

Ještě sice tiše, lehce jako vítr.

Ale neustále se snaž,

Vystup na schody do nebes,

Rozvaž, co tě poutá,

Aby celá tvá duše dospěla ke Mně.

Pak se Můj pramen jasně rozlije,

Zazelenají nivy a louky.

Avšak radostně máš se Mnou jít!

Mé dítě, nezůstávej stále znovu stát!

Jsem v tobě, nenechávám tě nikdy samotné,

Jen se Mnou musíš být spojené.

Otec neutíká dítěti,

Jen dítě se odvrací od světla.

Zaměř proto své nejhlubší nitro na Mě,

Já, tvůj otec, tě vedu.

Přijmi Mé požehnání,

Začni se radostně hýbat.

Amen

zpět