Tichá radost

Poselství - srpen 1999

Poselství - srpen 1999

zpět

Srpen 1999

 

Meditace:

 

milé sestry, milí bratři, držme spolu pevně v duchu ve jménu Ježíše! Každý jeden prosí ve jménu Ježíše o doprovod našeho anděla strážného, našeho anděle učitele, každý za sebe a v sobě: Ó Pane, prosíme nyní o Tvůj doprovod pro náš záměr.

 

Vydáváme se v duchu s našimi anděly do země zemětřesení. Tvoříme veliký kruh kolem krá­teru a kolem prasklin v Zemi. Do tohoto kruhu jsou zahrnuti také všichni andělé. Prosíme je o jejich pomoc, aby rostla síla v nás a zářilo světlo v nás.

 

Milovaný Pane a Bože, prosíme Tě z celého srdce, posil naše duchovní síly a posil také naše možnosti vyzařovat světlo pro naši milovanou matku Zemi.

 

Prosíme o světlo pro matku Zemi, o nové světlo života: Ó Pane, prosíme o Tvoji milosrdnou lásku pro matku Zemi a o milost pro všechny ty duše, které bloudí kolem, ale také o pomoc pro přírodní bytosti, které rovněž ztratily svůj domov a bloudí kolem. Vyzařujeme ze svých srdcí světlo našeho soucitu a naší lásky a spojujeme se ve veliké spirále, která se pohybuje do matky Země.

 

Vhlížíme svým srdcem a vnitřníma očima do Země a vidíme, jak z prasklin pomale vyrůstá strom s nádherně čerstvými, zelenými listy, ze Země, strom vzniká života. Rozvíjí se v našem středu a my obdivujeme sílu naší matky Země, které dává vzniknout v tom všem utrpení stromu života. Každá jedna duše, každý jeden duch v kruhu zavěšuje do větví nějaké přání. Přání pro tuto zem, přání pro lidi. Každý nechť vezme ze svého srdce nejniternější přání srdce a pověsí ho na strom života.

 

Nyní se díváme na strom, plane všemi barvami, září v radosti temně červeně, protože dostává sílu lásky. Nyní otvíráme své duchovní uši a vnímáme zpěv našich andělů. Zpívají o naději, která nás všechny oduševňuje, zpívají o radosti, že stvoření nepřestává, zpívají o díku za vše, za co člověk může děkovat. Ve zpěvu vidíme, jak se mění barvy listů, jak zlátnou, jak najed­nou získávají barvu, jako při východu slunce, v němž je vše zlatě ozařováno.

 

Prosíme Pána, aby všem duším dal tuto naději, lásku a sílu, kteří si ještě přehluboce zoufají v této zemi, která musí snést takové rány, těžké, těžké rány. Prosíme také za všechny přírodní duchy, aby pocítili naši lásku a naše porozumění pro to, že nyní už nemají domov a bloudí kolem a proto nemají na lidí žádné dobré vyzařování. Ať už v mracích s lijáky, v blesku a hromu, všude jsou v díle. Ó Pane, také za ně Tě prosíme o pomoc. Se všemi našimi dobrými přáními a myšlenkami se zavírají rány Země. Vidíme, jak se najednou vytváří zelený film, skoro jako tráva, nový život.

 

V duchu poklekáváme a děkujeme Ti, ó Pane, za nový život, za Tvoji pomoc. Děkujeme za duchovní strom života, který nyní nepřetržitě vyzařuje sílu, světlo a lásku. Naši andělé se sklání také před vším tím utrpení, které vidí. Společně děkujeme našemu Stvořiteli, našemu Spasiteli.

 

Stahujeme své smysly znovu do našeho nitra, sluch, zrak. Jsem zahalováni do mlhy, obrazy se rozplývají a z moci naší vůle se vracíme do tohoto prostoru, zde na toto místo. Jsou u nás ještě naši duchovní průvodci, jimž ze srdce děkujeme, že nás podporovali a vedli.

 

Stahujeme své smysly ještě více do nitra, zcela hluboko, až dorazíme do našeho chrámu srdce. Tam znovu vidíme zářit světlo naděje. Toto světlo má ještě mnoho vlastností, zvláště vlastnost transformace. Děkujeme také našemu vnitřnímu světlu lásky. Hluboce nadechujeme a dlouze vydechujeme, takže se znovu spolu nalézáme v tomto prostoru v Tady a Teď.

 

Já Jsem váš Pán a Bůh, Kněz, Stvořitel, ale také Otec. Ze Své otcovské láskyjsem volal každou ovečku mezi vámi. Skrze veškeré kosmické dálky až do hlubin vašeho srdce jsem každého z vás nazval jeho jménem a přivedl sem k nástroji, který Mi slouží, abych vám mohl říct, jak velmi toužím po každé jedné duši, abyste věděli, že bych rád hovořil s každým dítětem od Ty k Ty, abych vám ukázal zářící cestu do domova, abych vás utěšoval, abych vám daroval sílu, když nesete utrpení, abych vám podpořil, abych vás nesl.

 

Jeden či druhý sem přišel s úpěnlivou prosbou: Ó Otče, dej mi Slovo, jehož se můžu pevně chytnout. Dávám toto Slovo: Pojď, Mé milované dítě, nehleď na utrpení, ale pohlédni na radost návratu domů. Pohleď, i na tvé straně kráčí andělé! Vlevo a vpravo tě podporují andělé z pořádku a božské vůle, andělé z moudrosti a vážnosti ti kryjí záda a andělé z trpělivosti, lásky a milosrdenství ti razí cestu do Mé Otcovské náruče.

 

Ó pohleďte, Mé velmi milované děti, toto Slovo platí pro vás všechny, neboť cesta domů je často těžká, neboť právě v této inkarnaci je duše připravena vzít na sebe vše, aby se konečně vrátila domů, domů do Mého laskavého Otcovského srdce. Buďte nebojácní, Já jsem ve vás nadějí, Já jsem ve vás spolunositel každého utrpení, ale jsem ve vás také radostí a bla­žeností, pro toho, kdo ví, že tato doba se nazývá doba návratu domů. Doba obratu = doba ná­vratu domů.

 

Díváte se na přírodní katastrofy, které se dějí na všech částech Země. Na počátku tohoto po­zemského roku jsem pravil v tomto kroužku: Já jsem život, Já vše vyléčím, ano posvětím to. Já nejsem zkáza, ale ti, kteří jsou proti Mně, ničí, kteří jsou však se Mnou, ti budují. Tak se Mnou budujte tím, že pozvednete své pocity, myšlenky, slova a činy do lásky, a ty budete řídit v požehnání do každé zkázy.

 

Láska rozumí všemu, neposuzuje a nesoudí už nic, ani vlastní slabiny. Asi je důležité poznání, k tomuto poznání patří také lítost, pocítění, že se člověk vzdálil od Mého Otcovského srdce. Pokáním kráčíte, když to, co vám je uloženo jako utrpení – to jsem vám neposlal Já, ale vy sami jste to zvolili pro tuto inkarnaci – nesete plni trpělivosti a lásky ke Mně a Já vám říkám, láska zkracuje vaši kajícnost a pozvedává Mé dítě ke Mně do světla věčnosti už v pozemském bytí.

 

Mé milované ovečky, Já jsem váš dobrý pastýř a chtěl bych, abyste z Mého Slova, které je směrováno na vás, slyšeli touhu lásky, s jakou pozvedávám každou jednu ovečku z prachu této Země a tisknu na Své otcovské srdce: pojď, ó Má ovečko, pojď ke Mně a ciť se v bezpečí na Mém srdci, které bylo pro tebe otevřeno (na Golgatě) a vždy na věky věků bude otevřeno. Pojď a ciť se doma v Mé náruči, ciť se nesena přes bolest světa.

 

Nehleď na zkázu a především neříkej, že to je Můj božský hněv. Jak může být spojována láska s hněvem? Nikdy, Mé děti, nikdy!

 

Ty Mé děti, které jsou ještě proti Mně, které ještě věří, že mohou vybojovat vítězství, se po­kouší tuto Zemi jakožto Moji planetu milosti zničit. Poněvadž v sobě nesete tvůrčí síly z Mého dědictví, je každý pocit, každá myšlenka propulzována touto tvůrčí silou. Jestliže se vaše pocity a myšlenky pohybují u všech zkáz na této Zemi v lásce a tím v tvořivém, jdete po této zeměkouli jako utěšující bytosti. Duchovně hladíte spojeni se Mnou rány vaší Země, po­zvedáváte ruku a žehnáte bouřím, ano rozpínáte ruce a žehnáte povodním, žehnajíce prosíte všeničící ohnivé bouře, aby ustaly kvůli Mému božskému milosrdenství lásky ve svém řádění.

 

Avšak jestliže hledíte na zkázu ustrašeně a myslíte při tom na Můj božský hněv, posilujete tvůrčí síly těch Mých dětí, které jsou ještě proti Mně. Aniž byste to věděli, tedy nevědomky, se stavíte na stranu ničitelů, jimž brzy učiním ve Své lásce přítrž.

 

Je ale ještě něco, co bych vám rád vysvětlil: žijete ještě ve výkyvech. Jednou jsou dny, kdy jásáte, pak zase dny, kdy jste smutní. Jsou dny, kdy jsou bolesti silnější a vy bojácní, a pak znovu dny, kdy jste plní naděje. Tyto vlny, které se táhnou vašim životem, bych rád ve Svém otcovském milosrdenství vyhladil. Hlubiny vyplním Svojí milostí, ale k tomu potřebuji vaši oddanost také v hlubině, pak může Moje milost vproudit a pojmout vás, a údolí bude vyhla­zeno a už ne tak hluboké. Ale také radost, která vás zaplaví, chci převést do mírností Mého Ducha. Neboť také to patří k tomu, aby se údolí a výšiny nerozvíraly přespříliš.

 

Pohleď, Mé dítě, jestliže se mírnost stane nejžádanější vlastností, znamená to, že spočíváš ve Mně. V údolí se tě dotýká Má láska, kterou jsem na Golgatě nechal vytéct pro všechny Své děti, tato láska tě posiluje a pozvedává tě, a mírné kráčíš údolím, které pak už není tak hlu­boké. A jestliže Ti daruji ještě radosti v tomto světě, skláníš se přede Mnou v sobě, přijímáš je vděčně a dělíš se o svoji radost s bratry a sestrami, a požehnání, které na tobě spočívá, proudí přes všechny ty, kteří jsou kolem tebe, s nimiž jsi připraven rozdělit se.

 

Mé dítě, skutečně je to doba obratu, ale jestliže vzhlédneš ve svém nitru ke Mně, po jehož boku jdeš, vejdeš do nového duchovního života spojen se Mnou a spočineš v mírnosti na Mém srdci. Podívej, v novém vznikání musí ještě tu a tam být prostány bolesti a přelomy. Světlo a temnota stojí v boji proti sobě, ale neřekl jsem: podívej, Já učiním vše nové, nové nebe a no­vou Zemi?

 

Avšak nepromarni žádnou myšlenku, Mé dítě, na to Jak a především ne na to Kdy, neboť Můj čas není tvým časem, Mým časem je věčnost a tisíce let jsou jako den, ba ani to ne, jen jako mžiknutí oka. V Mé otcovské náruči spočívaje jako velmi milovaná ovečka kráčej vším, co se staráš, ty jsi v bezpečí, a především, Mé dítě, ty víš, že nejen ty jsi v bezpečí, ale každé Mé dítě, zcela jedno na které rovině se nachází, každé dítě se vrací domů, žádné není ztraceno.

 

Jestliže máš ke Mně důvěru a tuto víru, obojí vyzařuješ a jdeš jako duševní bytost s touto vy­zařující vírou a důvěrou sférami nebo po své družici Zemi, abys byl nápomocen činný s anděly. Neptáš se, Mé dítě: co můžu činit, ó Otče, jsem připoután k bolesti a utrpení, tak rád bych Ti sloužil, rád bych např. táhl do daleké Afriky a tam pomáhal lidem, ale nemůžu, jsem příliš slabý, příliš nemocný.

 

Podívej, Mé dítě, jen tvé tělo, které nyní neseš, je slabé, nemocné. V okamžiku, kdy zdůrazníš slabosti a nemoc, obojí zesílíš. Mysli na to! Ty jsi Má dcera, Můj syn a tvůj duch v tomto slabounkém těle je plný radosti a slávy, neboť Já jsem stvořil Své děti podle Svého obrazu. V této síle a slávě putuješ, když tvé bytí spočívá ve Mně, po této družici – například: do ob­lasti zemětřesení a spočíváš viditelně či neviditelně u zasypaných a provázíš je do nejbližší roviny, kde je přijímají andělé milosrdenství a vedou je dále do rovin, které si vydobyli.

 

Žádné z Mých dětí nemusí nečinně přihlížet, co se děje na této Zemi. Víte, co v noci děláte? Ne, vědomí je vám odňato, možná tak ještě sen, který prozařuje do vašeho denního vědomí. Ve skutečnosti je vaše duše na toulkách. Když jste ve svém životě plní světla a lásky, je vaše duše spojena s vaší vnitřní duchovní bytostí a duše žije vědomě své dcerství nebo synovství. Jen když je člověk ve svých pocitech malomyslný, když mu chybí víra a důvěra, tak se duše nemůže povznést a pohlédnout na své světlo čistého dítěte z nebes, syna, dceru, který v ní bydlí.

 

Tak vnímej od tohoto okamžiku, ó dítě Mého srdce, Mé volání lásky! Poslouchej, jak v tobě volám! Nechej mlčet všechny vnější smysly a směřuj ode dneška stále znovu do vnitřního ticha, poslouchej Mě, svého Otce, poslouchej Mě, dobrého pastýře, jak tě volá, nechej Mě, abych tě občerstvil u věčně svatého pramene toho Já Jsem v Tobě, Mé dítě!

 

Nyní řídím vaši pozornost na dění ve světě. Vidíte zde jen poměrně malý kruh, přiměřeno na vaše mnohé sestry a bratry na této Zemi, ale každý jeden mezi vámi může být světlem pro tisíce jiných bratrů a sester – Mých dětí. Narodili jste se do tohoto pozemského šatu, nejen abyste nastoupili cestu domů, ale byli jste zároveň připraveni být světlem svým bratrům a sestrám.

 

Pohleďte, všichni andělé nebe jsou v této době obratu u lidských dětí, ale často není možné dosáhnout je s nebeským kmitáním. Vy, kteří však putujete pozemským rouchem, jste podle kmitání spojeni se všemi jinými vašimi putujícími bratry a sestrami, můžete je tedy proto do­sáhnout, vysíláními pokoje, lásky, požehnání a světla umožnit, aby kmitání anděla nebo an­dělů mohly dosáhnout ty mé děti, které jsou ještě poutány na svět a všechny jeho pokušení.

 

V této době obratu je tuhý boj těch Mých dětí, kteří jsou ještě proti Mně, o každou jednu duši, aby ji lapili v temnotě, ale na druhé straně bojuje také nebe o každé jedno dítě, ale svobodná vůle, nejvyšší majetek, největší dar Mým dětem, často brání, aby světlo mohlo zakotvit v duši jednoho či druhého dítěte. Mnoho duševních jisker je v této době velice slabých. Sice je pod­poruje Mé světlo spásy, ale klam hmoty se pokládá tak hustě kolem duše, že jiskra spásy ne­může prolomit.

 

Má velmi milovaná skupinko, tak jako hovořím ke Svým zde v tomto kroužku, je na této Zemi mnoho kroužků a všude zaznívá nyní Mé volání lásky na každé dítě. Když opustíte tuto místnost a vzpomenete si na okamžik vašeho pocitu, když jsem vás držel ve Své náruči jako Svoji ovečku, tak ponesete tuto vzpomínku ke všem, kteří vás potkají na ulicích, na náměs­tích, v dopravních prostředcích, kdekoliv na této Zemi. Požehnejte v Mém jménu všem svým bratrům a sestrám, kteří vás potkají, a dodatečný paprsek světla, posílený anděly, kteří vás provází, se dotkne vašeho protějšku nebo také těch mnoha lidí, kteří vás potkají. Já vám ří­kám, jen myšlenky žehnaní, myšlenky lásky zmůžou zapálit ve vašem protějšku světlo spásy tak, že Mé dítě, které bylo tímto způsobem dotčeno, se na okamžik zastaví, zasaženo pa­prskem světla a zeptá se: k čemu jsem na světě, kdo jsem a první krok domů ke Mně může být vykonán.

 

Svým svobodným dětem přednáším Svoji prosbu, každý je svobodný sloužit svým bratrům a sestrám a tím Mně v nich, aby v této době obratu procitly k lásce pokud možno všechny Mé ovečky.

 

Dále, Má velmi milovaná skupinko, vás vysílám podle vaší svobodné vůle ven, abyste byli světlem ve stvoření. Pohleďte, zemětřesení, zpustošení bouřemi, ohněm, vodou by nemohly být, kdyby ti, kteří jsou proti Mně, nenašli kmitání na této Zemi tohoto druhu. Toto negativní kmitání je těmi, kteří jsou ještě proti Mně, používáno, aby ničilo. Nepatříte ale všichni k zástupu světla? V duchovnu vám pomáhají andělé, jdete pozemským rouchem a jste trans­formátorem pro nebeské síly budování, léčení, svěcení. Tak jděte, a třeba jen v myšlenkách, do stvoření, žehnejte nivám, žehnejte přírodním bytostem, žehnejte zvířatům, žehnejte své matce Zemi a léčte a svěťte spojeni s nebeskými zástupy, co je zničeno a hluboce ztrápeno.

 

To je Mé dnešní Slovo pro vás. Ještě jednou vás volám: poslouchej, Mé dítě, své jméno ve svém srdci. Já, tvůj Otec jsem ten, Kdo tě volá, se slitováním lásky, jehož dálku a velikost nejsi schopné pochopit! Pojď, nechej Mě, abych ti požehnal, Můj spásný kříž tě znamená, ty jsi Mé! Žehnám také vesmíru a všech Svým dětem na všech rovinách.

 

Tak budiž! Amen!

 

zpět