Tichá radost

Poselství - únor 2006

Poselství - únor 2006

zpět

Poselství z 25. února 2006

 

Meditace:

 

Zavíráme své oči a noříme se do ticha. Náš dech proudí klidně a pravidelně dovnitř a ven. Tak se stále více noříme do našeho nitra.

 

Jdeme se svým vědomím do našeho chrámu srdce k Ježíši Kristovi, našemu bratrovi a Otci, který šel cestu po Zemi před námi, Který nás učil lásku. Na Něj se nyní zcela zaměřujeme.

 

Prosíme Ho, nechť láska boží proudí skrze nás. Naše duchovní oko se otevírá. Vidíme před sebou naši matku Zemi. V duchu se všichni chytáme za ruce. Zjišťujeme, že tu nejsme jenom my, ale že se s námi spojilo mnoho andělů z nebeských výšin.

 

Z našeho nitra proudí láska k matce Zemi, čistá, božská láska. Naše planeta je ponořena do tohoto úžasného lásky-světla. Láska proniká a dotýká se všeho až do nejhlubších hlubin Země, až do její duše.

 

Živel vzduch je naplněn láskou a vše, co se pohybuje v tomto živlu: ptáci, hmyz, ale také letadla.

 

Také živel země je proniknut láskou a kmitá v rytmu lásky. Naši bratři a sestry v lidském rouchu, všechna zvířata, všechny rostliny, minerály a také přírodní bytosti jsou obaleny touto láskou. Také všechny budovy, ano, vše, co bylo vytvořeno rukou člověka, se noří do lásky a je jí proniknuto a proprouděno.

 

Živel voda je rovněž prozářen láskou a uklidňuje se. Kmitá v rytmu lásky a veškerý život ve vodě pije z lásky, která prostupuje vodou.

 

Také nitro Země, mocné zemské desky, které plavou na tekutém zemském jádře, a rovněž ohnivé jádro Země a tím také živel oheň prozařujeme svojí láskou. Duše naší matky Země ochotně přijímá tuto lásku a začíná ze své strany, ze svého nitra zářit a ukazuje nám, že také ona je ve svém nitru nejčistší láskou. Zářivě krásná jako třpytivý diamant, se leskne a září nyní naše matka Země v kosmu.

 

Lásky-světlo naší planety září do kosmu. Proudí k našim hvězdným bratrům a sestrám, ke sluncím i planetám. Celý vesmír je proniknut lásky-světlem. Ano, dokonce i černé díry ve vesmíru jsou jasnější díky lásky-světlu, které smíme dále vést v pověření našeho Otce.

 

Také do duchovních světů proudí láska. Naplňuje astrální roviny a vše, co se tam zdržuje. Láska rozzařuje nejhlubší oblasti temnoty. Skláníme se před bratry a sestrami, kteří se zdržují v temnotě a vyznáváme se, že také oni jsou naši bratři a setry, děti vševěčného Otce. Tím jim ukazujeme, že je milujeme.

 

Nyní stoupá lásky-světlo do světlých výšin. U brány nebes stojí On, Který nám daroval lásku, Který je jen láskou a z Něhož vychází láska, náš nebeský Otec.

 

Z Něj vše vzniklo a vše, co nám daroval, proudí zpátky k Němu. Pravěčný koloběh. Plni pokory se skláníme před naším nebeským Otcem. Předáváme Mu naši nyní jasně zářící matku Zemi. Ano, Otče, vkládáme naše dílo do Tvých rukou a prosíme Tě: „Dej Své požehnáními dílu, které jsme v Tvém pověření vykonali!“

 

Zcela pomalu se vracíme zase do této místnosti. Vnímáme své židle. Jsme skutečně zcela tiší a prosíme Tě, Otče, o Tvá projevující slova lásky.

 

 

Projevení z lásky

 

Zatímco venku na ulicích vládne bláznivý shon, sešli jste se zde, protože Já, Ježíš Kristus, váš Otec, jsem vás volal, abyste spolu zpívali, modlili se, ale také, abyste si popovídali o nejrůznějších tématech.

 

Mí milovaní synové a dcery, stále znovu vám říkám, že je velmi těžké pochopit Mé nebeské slovo. Je třeba také pochopit, že všechna zařízení na Zemi mají být, ano musejí být, aby Mé děti mohly projít nejrůznějšími zkušenostmi.

 

Vy všichni jste přesvědčeni o tom, že náhody neexistují. Z toho vyplývá, že vše, co se děje na Zemi, jaké existují na Zemi instituce, je dovoleno z Mého Ducha. Neboť kdyby Má vůle nepůsobila, toto zrnko prachu Země by už dávno vyhaslo jako škola života. Ale toto zrnko písku je tak nezměrně důležité, jak si to nedokážete představit.

 

Pohlédněte do vesmíru a uvidíte dálavu toliko vaší galaxie, a věřte vědcům, že existují ještě tisíce a tisíce dalších galaxií. Ano, jak jsem vám projevil prostřednictvím Svého zapisovatele, jsou ještě mnohem větší slunce než vaše slunce, kolem kterého se pohybuje zase vaše galaxie.

 

Na Zemi neexistuje zrníčko prachu, které se nestalo zrnkem prachu Mojí vůlí. Scházíte se zde v kroužku a každý z vás s sebou nese své životní zkušenosti. Ale nejen zkušenosti této inkarnace, ale podle pocitů také z předchozích inkarnací. Přičemž váha nemá ležet na inkarnacích, ale na vašem nynějším životě.

 

Ze všeho, co vás denně každou hodinu, každou minutu potkává, se můžete učit. Ze symbolů, které vás kladu do cesty, vám chci pomoci na vaší cestě dál. Zakopnete o křemen a také to není náhoda. Sehnete se a zvednete křemen – tak by to alespoň mělo být – a zeptáte se ho: „Co mi máš říct?“ Např. poznáte, že ho voda obrousila a přesto poznáte značnou nerovnost. Jaká nerovnost u vás ještě není vyhlazená? Proč se nemohla voda Mého Ducha dostat k vašemu člověku?

 

Jdete městem a vidíte bláznovský shon a nevšimnete si, že vy všichni ještě nesete masky. Pozorujte se! Jste vždy takoví, jací jste ve svém nejhlubším nitru nebo se tváříte tak, jak by vás vaše okolí rádo vidělo?

 

Posel světla se už nesmí rozčilovat, nesmí se hádat se svým spolubratrem, ale měl by ho pochopit, přistupovat k němu s láskou. To jste se učili. Ale to by byla nejčistší přetvářka – maska –, jestliže se na základě svého vědomí chováte jinak, než jací skutečně v nitru jste. Jestliže budete naštvaní, tak takoví buďte! A pak přijďte ke Mně a řekněte: „Otče, teď jsem se tak naštval, že Ti to vůbec nemůžu popsat. Ale Ty se přece díváš do Mého srdce a víš, proč. Nemůžu dělat nic, Otče, než Ti odložit svůj hněv a požehnat onomu bratrovi, který mě rozohnil. A Ty, Otče, mi prosím pomoz, abych poznal to, co ve mně ještě spočívá, a já to budu postupně řešit; neboť jsem vložil svoji ruku do Tvé a dále se mi nestane nic jiného, než co mě přiblíží Tobě a tím absolutní lásce.

 

Proto je také důležité, abyste spolu v kroužku mluvili s otevřeným srdcem a vyměňovali si názory. Přistoupím nyní k rozhovoru o vaši instituci „církev“. Vím, že říkáte: „Ó Otče, nejde mi o lidi, kteří jednají v těchto institucích dobro; existuje mnoho, kteří vložili celé své srdce, aby Ti sloužili, ale jde o skutečnost instituce, která svými dogmaty kolem sebe šíří strach a tím svádí své ovečky od Tebe.“

 

Mí milovaní synové a dcery, tato instituce by nebyla, kdybych to nepřipustil. Dostali byste se někdy z tísně, jestliže se budete dobře cítit v původní instituci, protože by neexistovala např. žádná dogmata? Nepotřebovali byste se na nic ptát, vše by bylo v pořádku.

 

Křtění dětí – jak bylo řečeno v pozdějším rozhovoru – by bylo absolutně v Mé vůli, jestliže by Mi, svému nebeskému Otci, rodiče přinesli své novorozeně a tím Mi prokázali svoji vděčnost.

 

Ale jednoho dne přijde okamžik, kdy vás zavolám ve vašem nitru a sice každé dítě a řeknu: „Nuže, pojď ke Mně do svého srdce. Copak tě i v církvi neučili, že je možné najít Mě v srdci? Následuj Mé volání, pojď ke Mně, Mé dítě a odrosteš dětským střevícům, dospěješ a uvidíš svět očima dospělého syna nebo dcery.“ Pak nastane čas, kdy vás povedu tam, kde dostanete podněty pro svoji další cestu. Ale vězte, každé společenství vám může ukázat jen směr, tou vlastní cestou Jsem Já ve vás. Tam se máte obrátit, hovořit se Mnou a Já vám můžu ze Své moudrosti mnohé darovat. Neznamená to „Já Jsem cesta, pravda a život“?

 

Nyní jsme se přiblížili k „Vnitřnímu slovu“, k tomu bych vám chtěl vysvětlit různé věci. Stále znovu říkáte: „Otče, tady je nástroj, tam je nástroj a shodnost výpovědí není stoprocentní. Čemu mám věřit?“ Jak bude znít Má odpověď? „Mé dítě, ty nemáš věřit ničemu, ale máš milovat.“ Na Zemi je Mé slovo přetransformováno na lidský rozum. Kdybyste mohli vidět omezené světlo, v protikladu se světlem, kterým Jsem ve svém domově, pochopili byste, proč je tolik rozdílů mezi nositeli slova. Když procitnete k Vnitřnímu slovu a budete se Mnou hovořit, tak váš pramen ještě nebude čistý. Představte si, že byste museli vyhloubit studnu. Vykopete díru do hloubky země a najdete vody. Ale voda je ještě plná bláta, v prameni leží kameny, někdy zcela těžké úlomky. To jsou vaše zkušenosti, to je vaše nanesené jmění, to je vědění, které jste nahromadili, často také nejen v této inkarnaci, ale vědění, které je zapsáno do vaší duše, která je zastíněným duchem.

 

Abyste dospěli od tohoto vědění k moudrosti, k čistému slovu, je zapotřebí z vaší strany mnoho úsilí tím, že se Mnou stále znovu budete hovořit a Já vás budu moci upozornit na bahno, na písek. Ale jen tehdy, jestliže se v hluboké pokoře přede Mnou skloníte a nebudete si myslet: „Ó otče, můžu s Tebou nyní hovořit, nyní jsem už dokonalý.“ Jen pak vám mohu pomoci, tedy pouze jestliže se nacházíte v nejhlubší pokoře a k tomu také patří, že se v pokoře skláníte před svými bratry a sestrami, kteří pro vás zkoumají temnotu, žehnáte jim v Mém jménu a obalujete je do Mé lásky, zcela jedno, co v pozemském rouchu spáchali nebo jak se k vám z duchovní roviny přibližují a trápí vás.

 

Jediným řešením je pokorná láska; neboť pak se bude studna pozvolna čistit a vy budete přijímat z Mé lásky-moudrosti přetransformované duchovní bohatství. Přičemž pak poznáte, že obaluje do světla rovněž všechny ostatní nástroje, i když přijímají něco jiného, neboť pravdu z věčnosti nemůže člověk pochopit. Někdy vám daruji v pocitu trochu z nebeské pravdy, ale tu už pak nemůžete projevit. Je to paprsek Mé lásky-moudrosti, který se vás tu a tam dotýká a rozechvívá.

 

Samozřejmě jsou ještě také projevení z astrálních pramenů nebo vůbec z temných sfér, která mají Mé děti zmást. Ale také zde platí, že obalíte nástroje v lásce, což jim může pomoci k poznání, jestliže si uchovali ještě zlomek pokory.

 

Před vámi leží období, které nazýváte půst. Byla by to dobrá příležitost pro každého z vás přezkoušet, na co jste ještě vázaní. Ať už to jsou cigarety, čokoláda, sladké dorty atd. Ale to jsou jednoduché věci, které víte sami, že jsou ještě jiná vášně, které byste co nejraději skryli za maskou, které však ve vás dřímou a které byste si měli v této době půstu prohlédnout. Neboť Já vám chci zvlášť v této době darovat spoustu milosti, abyste odložili jeden či druhý obal duše v hluboké pokoře a následovali Moji cestu na Golgotu.

 

Ochotně následujte tuto cestu, ne s nářkem – jak se říkalo: „Otče, proč i to ještě?“ Tuto myšlenku vidím v mnoha srdcích. „Nestačí to už?“ Nesu dále kříž této Země a trnová koruna bude ležet těžce na Mé hlavě, dokud se poslední dítě nevrátí. Nechtěli jste Mi pomoct nést?

 

Celý vesmír, tak jak ho znáte ve své galaxii a také ve vyšších sférách, je proměňován v čistě-duchovní energii. V meditaci jste svojí láskou prozářili „černé díry“. Podívejte: Hmota je jimi přitahována a čím více hmoty se zahustí, tím silnější je „černá díra“ a nasává stále více hmoty větší silou. Nepoznáváte za tím Moji moudrost? Poznáváte jen zahuštěnou hmotu „černé díry“ tak zahuštěnou, že se světlo láme, podle toho poznávají vaši vědci existenci „černé díry“.

 

Nakonec bude celý vesmír zahuštěn, což si nedokážete představit. Nebude už slunce, planety a měsíce, ale už jen obrovská „černá díra“, v níž bude svázána veškerá hmota. Až Mé dítě „Sadhana“ stane před růžovou branou a Já otevřu náruč a pronesu ji, pak bude tato „černá díra“ ve stejném okamžiku proměněna v nejčistší světlo. Hmota už nebude existovat. A toto světlo bude vám a všem Mým dětem, které se zase vrátily domů, věnováno jako tvůrčí energie a vy budete se Mnou tvořit a jednat na věky věků, Mně i vám k radosti. To vám budiž darováno jako malý výhled, ale nyní zpátky k vaší matce Zemi.

 

Nechejte být různé názory! Setkávejte se vždy v milujícím porozumění, neboť každý z vás jde svoji vlastní cestu. Můžete jít sice chvilku kousek cesty spolu, ale jednou přijde okamžik, kdy poputujete dále sami se Mnou. A k tomu vás chci vést v tomto kroužku: Abyste zavítali do svého nitra, vnímali Mé volání a cvičením v pokoře se přiblížili pravdě, kterou vám přetransformovanou směrem dolů na vaši úroveň můžu darovat. Tato pravda je zapojena do Mé lásky-moudrosti. Jestliže porozumíte této lásce-moudrosti až v jejím nejhlubším smyslu, budete vyzařovat lásku a jen lásku a v moudrosti porozumíte všem svým bližním.

 

Vím, neboť jsem sám šel cestu po Zemi, že to není vždy snadné. Proto jsem vám řekl: „Prosím vás o vaši neustálou snahu,“ a pak bude působit Má milost a učiní vyrovnání, o němž jste hovořili.

 

Až jednou opustíte Zemi a ohlédnete se za svým životem a stále se budete snažit a toho, co nebylo správné, duchovní, budete litovat a pokud to půjde, znovu napravíte a uvidíte svůj život na misce vah a ohlížejíce si pomyslíte: „Otče, stále jsem se snažil, ale nyní vidím, co všechno jsem ještě udělal špatně a proto je má miska vah tak nízko. Stále znovu jsem padal do pastí a často jsem také okamžik zůstával ležet, místo abych hned zase vstal, poznal, politoval a šel dál. Otče, Ty víš, že Tě miluji a jestli to tedy musí být, pak půjdu ještě jednou na Zem, abych znovu zkusil být láskou, absolutní láskou.“

 

Pak tě pohladím, Mé dítě, jemně po tvé hlavě a řeknu: „Milovaný synu, Má milovaná dcero, podívej, zde je Má milost a tu nyní pokládám na druhou misku vah a Má milost vyrovnává rozdíl.“ Možná pak v lítosti, v pokoře, ale také v hluboké lásce přede mnou padnete a řeknete: „Otče, děkuji, děkuji za Tvoji milost, že mě přijímáš navzdory mým slabostem jako Své dítě,“ a Já se k tobě skloním, zvednu tě a řeknu: „Jsi Mé dítě a vždy jím budeš. Miluji Tě."

 

Nyní přichází ještě vážné slovo pro ty, kteří přijímají Mé slovo pro druhé. Nejsou voláni lidmi, ale Já přivádím ony bratry a sestry, kterým po nějakou dobu mohou Mým slovem pomáhat. Pro nástroj slova platí zvlášť přísná měřítka, poněvadž mají být příkladem. Také oni padají, ale nesmí zůstat ležet. Jestliže zůstanou ležet, mohou je krátký čas nést poslové světla nalevo a napravo. Nenastane-li lítost, obrat, nemohu už prozařovat nástroj Mojí láskou a otevřeným kanálem vniknou jiné bytosti, které pak vedou Mé děti do omylu. To se v minulých dobách stále znovu stávalo a bude to tak dlouho, než Mí nositelé slova ve svém nejhlubším nitru zakotví božský pořádek a sice tak, že – v případě že tento pořádek přece jen nakrátko překročí – to ihned poznají, politují svůj chybný krok a znovu nastolí božský pořádek.

 

Když je znovu nastolen pořádek, pak ho může také Má svatá vůle znovu prozářit a osvítit svévoli a vést Mé dítě k dalšímu poznání. Ty pak jednají znovu z Mé moudrosti, zase zavítaly do svého nitra srdce a jednají v lásce.

 

Kdykoliv nositel světla působí a myslí proti lásce, že může své štěstí vybudovat na utrpení druhého, musí vědět, že se Můj duch stáhne. Ne hned, také to způsobí Má milost; ale když nenastane obrat, stane se to.

 

Mí milovaní synové a dcery, kteří se Mnou ve svých srdcích mluvíte, jste chránění, než se vaše studna vyčistí, ledaže byste vypadli z pokory. To je pro vás také kámen, o který zakopáváte. Ale pokud se Mnou ve svém srdci mluvíte, můžu vás převést přes tyto kameny a ukázat vám, kde leží vaše slabiny a také vám mohu dát prostřednictvím mnoha „údajných náhod“ během dne rady.

 

Mí synové a dcery, pouvažujte nad Mými slovy a kráčejte v hluboké vážnosti cestou, která vede na Golgatu a přezkoušejte přitom své lidství.

 

A nyní žehnám ještě tobě, Mé malé děvče. Zdravím Tě, pokládám Svoji ruku na Tvoji hlavu a kreslím ti na tvé čelo kříž. Miluji tě, Má dceruško a také ty se probouzíš k lásce. Raduj se ze života, který před tebou leží. Máš vědět, že vždy jde nebe po tvém boku a světlo Mé lásky tě bude stále obalovat.

 

Nyní se odmlčím skrze tento nástroj, ale Mé slovo je ještě mezi vámi.

Amen

 

 

Projevení z moudrosti

 

Mí milovaní synové a dcery, Já Jsem a toto Já Jsem je vše; neboť Já Jsem vše a mimo Mě není nic. Toto Já Jsem je současně zákonem stvoření a každá bytost v čistě duchovních nebesích, která Mě miluje a zná Mě, zná a žije zákon.

 

Avšak pro vás, kteří dlíte na Zemi, budu stále znovu prohlubovat některé aspekty Mého zákona, abych vás přivedl ještě blíže k Mé lásce a Mé moudrosti. Já Jsem láska a poněvadž láska zahrnuje vše, je v ní obsažena také moudrost. Láska a moudrost jdou ruku v ruce, nejen zde ve vašem kroužku.

 

Chci vám položit otázku, která vás snad udiví, ale brzy poznáte pozadí. Ptám se vás: „Mám nepřátele?“ Popřemýšlejte o tom! Zcela spontánně byste řekli: „Samozřejmě máš nepřátele, mnoho, kteří Tě nemají rádi, kteří proti Tobě bojují, kteří Tě nenávidí.“ Ale není to spíše tak, že Mě Mé lidské děti vnímají jako svého nepřítele? Mohu se na stvoření Své lásky dívat jako na Svého nepřítele? Správná odpověď tedy zní: „Nemám nepřátele, protože každého miluji, zcela jedno, jak se ke Mně chová.“ Miluji bezpodmínečně, miluji bez nároku a bez očekávání. Miluji! Tečka!

 

A nyní, Mí synové a dcery, k vám. Jste ze Mě a nesete v sobě Moji lásku a Moji moudrost. Z části jste je odkryli. Ale má lásky-moudrost je uložena ve vás a je ve vás jako nekonečně velký potenciál. Otázku „Mám nepřátele?“ byste si tedy také mohli položit a správným chápáním byste museli odpovědět tím, že řeknete „Ne, nemám nepřátele, neboť se nemohu na své bratry a sestry dívat jako na nepřátele.“

 

Ještě to ale samozřejmě tak není, neboť žijete zde jako lidé a máte své chyby a slabosti. Ale je otázka „Chcete se stát láskou, kterou ve vás Jsem a která vám na cestě díky vaší snaze odkryje moudrost?“ Je jen jedna cesta, jak dojít k moudrosti. Je to cesta žité lásky.

 

Studium, psychologie, naučené lidské znalosti a mnohem více vám sice může zprostředkovat vědění, to vám umožní poznat sebe a svého bližního o kousek víc, ale nezůstává ničím víc než studeným věděním, pokud mu chybí láska. A láska, která se neumí podívat dostatečně hluboko, protože je špatně pochopenou láskou, která se leká poznat sama sebe a druhého v jeho hloubce, nemůže být láskou, kterou Já Jsem. Má moudrost pronikne vším a tím pronikne do nejhlubšího nitra každého Mého dítěte. Nic Mi není skryto. Ani sebemenší pocit a myšlenka, i kdyby byla sebelépe skrytá nebo potlačená. Dívám se do hlubin a vidím v ní toho tolik, co ještě neodpovídá lásce a přesto, opakuji se: Miluji! Tečka!

 

Z lidského pohledu považujete někdy za sotva možné milovat druhého, když víte o jeho chybách a slabinách. Podívejte, milovat někoho, s kým člověk zcela dobře vychází, o němž toho člověk toho moc neví, není těžké! Jestliže ale jednoho dne zjistíte, že ten druhý, aniž by se ve svém vnějším chování změnil, vůči vám ve svém nitru chová zcela jiné úmysly, jak to bude vypadat pak? Budete pak stále ještě schopni milovat ho? Nebo bude vaše láska závislá na tom, jak k vám ten druhý přistupuje?

 

Hlavní přikázání obsahuje také dodatek, že máte milovat svého bližního jako sami sebe. Milovat sebe samotného znamená poznat své chyby a slabosti a přesto je neodsuzovat. Proto tento dodatek: Miluj svého bližního jako sebe samotného. Teprve když se naučíš přijímat se takového, jaký jsi, podaří se ti to také u tvého bližního. A moudrost se bude v tobě krok za krok odkrývat. Ale odkryje se pouze tehdy, jestliže půjdeš cestou lásky. Moudrost ti toho ukáže tolik o tobě a tvém bližním, a pak, Mé dítě, budeš vyzváno, aby ses snažilo dělat to tak, jak to dělám já.

 

Dívám se a vidím – a přesto miluji. Nejsem slepý – jestliže pochopíte Můj humor – a nezavírám Své oči a přesto miluji. Touto láskou se máte také stát.

 

Hovořili jste o tom, že těm, kteří vás napadají a utiskují z duchovna, pak připadá snadné, když vstupují do vašich slabých míst, protože samozřejmě znají vaše slabá místa. Jak se před tím chcete chránit, když sami neznáte svá vlastní slabá místa? Poznáte je prostřednictvím lásky. A poznáte rovněž slabá místa svého protějšku tím, že ho budete milovat.

 

Vaším úkolem jako posla světla na této Zemi je pomáhat vašemu bližnímu tam, kde potřebuje pomoc a už z tohoto důvodu ho musíte prohlédnout a pak můžete sloužit jako příklad, aniž byste se ptali, kdy vaše láska ukáže úspěchy. Možná se to v tomto životě nestane. Možná to potrvá ještě celou chvíli, ale svým chováním jste zaseli semínko a kdy toto semínko vzejde, můžete utěšeni přenechat Mně; neboť Já miluji každého stejně a vedu každého na cestu, která je pro něj správná.

 

Toto si vzít k srdcí, Mí synové a dcery, bude zvlášť důležité v době, která před vámi leží, neboť vítr bude drsnější, bouře se vzedme a tábory zaujmou své pozice. To je boj temnoty proti světlu, který byl už dlouho připravován, který je už veden a který spěje vstříc svému předběžnému vrcholu.

 

Mí přátelé, vy jste se postavili na Moji stranu a přesto na vás směřuje vážná slovo: „Jaké pocity a myšlenky, Můj synu, Má dcero, v tobě vystupují, když ti říkám: Doba je už tak daleko, zaujmi své místo! Zaujmi své místo, které jsi mi před Mým trůnem slíbil zaujmout a vyplnit! Co se v tobě hýbe? Je to pocit radosti, že naplníš své ano a postavíš se na Moji stranu, nebo vystupují nejistoty, staré obavy? Přezkoušej se a pak rozhodni!“

 

Existuje ještě jiná možnost, jak můžeš lépe poznat hlubiny svého nitra. Přijď, jestli chceš, v tiché hodině ke Mně a nechej ze svého srdce ke Mně proudit slova: „Otče, miluji Tě!“ a pak se podívej na své pocity. Jestliže jsou upřímné, budeš naplněn pocitem síly, jistoty, bezpečí a samozřejmě nekonečné lásky a budeš vědět, že jsi vložil svoji ruku do Mé a nepustíš se jí. Jestliže tady tento pocit ještě nebude, pak se rozhodni, zda v tobě má růst a pak přijď ke Mně se svým přáním a řekni: „Otče, rád bych se naučil milovat, rád bych naplnil to, co jsem si předsevzal.“

 

Už jsem tuto otázku kladl častěji a proto znáte odpověď: „Myslíte si, že bych takovou prosbu nesplnil?“ Čekám na ni a čekám na to, že Mé slovo lásky k vám bude zodpovězeno: „Ano, Otče, také Tě miluji! Tečka! Aniž bych něco očekával, miluji Tě, protože jsi můj Otec.“

 

Amen

 

 

Projevení z milosrdenství

 

Mí milovaní synové a dcery, Má láska je s vámi a rozpálila vaše srdce. Ve zcela mnoha nitrech z toho vznikl plamen, který plane světle a jasně. Vložil jsem do vašich pocitů mír a prosím vás: „Neste tento mír do celého stvoření.“ Hovořil jsem o tom, že vítr bude drsnější, ale prosím vás také, nenechte se tím zmýlit, ale snažte se jít svoji cestu po Mém boku.

 

Snažte se dostat ve svých srdcích ke Mně a vnímat vše smysly lásky. Má láska vám skutečně může dát křídla a může vám odejmout všechny těžké myšlenky, které ve vás vznikají, když vidíte všechno to, co se na této Zemi děje.

 

Přijďte ke Mně, když jsou vaše pocity těžší a těžší. Jestliže chováte pocit, že už je nemůžete unést, tak zavřete oči a položte všechny tyto těžké myšlenky do Mých rukou! Sejmu je z vás a vy se budete cítit ulehčeni. Budete moci pokračovat ve své cestě a budete připraveni nechat proudit Moji lásku a Mé milosrdenství tam, kde jsou láska a milosrdenství zapotřebí. Celé stvoření čeká na světlo lásky-milosrdenství. Vaši bratři a sestry, zvířata, rostliny, minerály, živly, vaše matka Země, vše touží po záření lásky-milosrdenství.

 

Má láska, která skrze vás proudí, osvětlí vše, bude pokračovat a dokončí Mé dílo spásy. Jste právě nyní zde a našli jste své místo na Zemi, protože jste Mi vážně slíbili, že budete žít zde na Zemi Moji lásku. Tak vám zase připomínám váš slib a prosím vás, abyste byli Mým nástrojem a šli svoji cestu s láskou a požehnáním.

 

Je to také cesta, která je vaší cestou domů a s láskou a požehnáním zůstanete na cestě lásky. I když – symbolicky viděno – opustíte cestu lásky, abyste pomohli bratrovi či sestře z houštiny, abyste ho/ji doprovodili zpátky na cestu lásky, i pak budete s láskou a požehnáním bez námahy zase zpátky tam, odkud jste vyšli, neboť půjdete po Mém boku.

 

Tak vás nyní vysílám jako Své posly světla, abyste v celém stvoření rozproudili lásku a milosrdenství, blaho.

 

Žehnám vám jakož i všem Mým dětem na všech rovinách a celému Mému stvoření. 

zpět