Tichá radost

Poselství - září 2003

Poselství - září 2003

zpět

27. září 2003

 

Meditace: 
 
 
Pozorujeme svůj dech. Tím, že cítíme svůj dech, jsme už také napojeni na duchovní svět. Pane, podívej se na nás, dopomoz nám k hlubokému tichu, veď a provázej nás! Uklidňujeme se, stále více. Vkládáme své vědomí do chodidel, z nich nyní vrůstají hluboko, zcela hluboko do Země duchovní kořeny. „Matko Země, nyní tě potřebujeme, abychom byli při této meditaci spojeni se Zemí.“
 

Poslední květy na podzim nám ukazují, že je léto pryč. Přesto vidíme ještě kvést mnoho růží. Jsou to něžné a přesto silné květiny. Dnes půjdeme se svým vědomím do centra srdce. Tam se rozvíjí pomalu jeden okvětní lístek po druhém, je to naše růže lásky. Tím, že dýcháme, je tato růže stále větší, až jsme zcela rozkvetlou růží.

 

Nyní se koncentrujeme na centrum vědomí božské lásky mezi naším obočím. Otevírá se a sjednocené s růží srdce vysílá světlo. Představujeme si, že naše ruce jsou zvednuté do výše ramen. Tak z našich rukou proudí světlo. S rukama, srdeční čakrou a centrem lásky se vytváří pyramida a s každým vydechnutím proudí do kosmu světlo.

 

Jsme světlem, jsme láskou. Cítíme, jas se šíří teplo v naší hrudi, v hlavě a v rukách. Toto světlo se spojuje v jednom bodě vně našeho bytí a stává se stejně silné jako laserový paprsek. Toto světlo si razí svoji cestu, opouští fyzický prostor a s velikou intenzitou září do meziříše. Tam bloudí duše, které ještě nenašly svoji cestu, které ještě neví, že už vůbec nežijí na Zemi. Naše světlo ukazuje cestu, podněcuje duše a hovoří k nim: „Otočte se, neohlížejte se už do temnoty pozemského bytí, otočte se, následujte paprsek světla, tam čeká spásné světlo lásky nebeských pomocníků!“

 

Nejednáme ze své vůle, ale necháváme dít se. Může se stát, že uvidíme smutné, temné postavy, nebo je kolem nich tma, a náš paprsek světla se jich v nitru dotýká. Dívají se na nás, na světlo a možná je tu a tam duše, která nyní nastupuje stezku lásky, cítí naši lásku a jde dále a dále po stezce lásky až ke svému anděli, který natahuje ruku, který čeká jen na to, aby duši pomohl, pomohl dospět do domova.

 

Může se také stát, že potkáme duši, kterou známe ze svého života, které bychom nyní mohli pomoci a necháváme k ní proudit lásku. Když duše v temnotě ucítí láskyplný paprsek světla, může jí pomoci, udělat spásný krok ke světlu. V nebi panuje velká radost z každé duše, která dorazí domů, z každé duše, která se vydá na cestu. Ale také my jsme provázeni svými duchovními pomocníky, chrání nás, dovolí vše, pokud to je ve vůli věčně svatého Otce.

 

Stále znovu cítíme, jak z našeho srdce proudí světlo. Každý je zázračně otevřenou, něžnou růží. Slyšíme nejprve zcela tiše a pak stále mohutněji andělské chóry, které projevují svoji velkou radost: Znovu dorazila jedna duše domů! Její anděl strážný ji vede k novým úkolům, které má nyní naplnit, ale bloudění v nejhlubší temnotě leží za ní.

 

Úžasné děkovné zpěvy zaznívají z těchto světů až k nám do našeho nitra. Pokorně se skláníme před tímto působením lásky, která nám je darována ze srdce nebeského Otce a skrze nás září, pokud jsme pro tuto službu připraveni.

 

Paprsky se nyní pozvolna stahují, zkracují, vrací se k nám, uzavírá se naše třetí oko, růžové květy se znovu svinují a stávají pupenem. Jen v rukách je možné ještě cítit hřejivé záření.

 

Jdeme zcela do nitra do našeho chrámu srdce. Tam skláníme svoji hlavu před božským světlem a děkujeme, že jsme směli sloužit, že nejen duším byla učiněna radost, ale také my jsme byli obaleni do úžasného božského světla. Jsme hluboce vděčni za sílu, kterou jsme směli vyzařovat. Ještě jednou se skláníme v hluboké pokoře, neboť je to Pán, kdo skrze nás působí.

 

Opouštíme vnitřní chrám a jdeme se svým vědomím zpátky do nohou. Náš zrak je otevřený a my vidíme, že se kořeny v Zemi duchovně spojily, jako by se všechny držely za ruce. Takto spojené darují matce Zemi za její vzestoupení lásku a sílu, aby se stala novou Zemí. Rozplétáme spojené kořeny a pomalu je stahujeme zpět.

 

Jsme dále spojeni ve světle této meditace. Děkujeme za vedení.

 

Amen

 

 

Mí milovaní synové a dcery, Já, váš Otec z věčnosti, k vám hovořím, a raduji Se, že posloucháte Mé slovo a přemítáte o něm ve svém srdci. Jako už tak často, znovu říkám, doba je vážná. Jste Mí poslové světla, opustili jste věčná nebesa, abyste zde na Zemi sloužili. I když jste šli po Zemi už vícekrát, leželo přesto Mé volání stále skryté ve vaší duši: „Mé dítě, chtělo jsi Mi na Zemi sloužit, kde jsi?“

 

Nyní jste odpověděli: „Zde jsem, Otče!“ Tím navazuji na poslední projevení. Ó Mí synové a dcery, je toho skutečně hodně na práci“ V kroužku bylo řečeno: „Dost jsem četl a jsem přeplněn věděním a mám ještě jedno přání být.“

 

Ptám se vás všech: „Být čím?“ Mými služebníky, Mými pracovníky na vinici? Vinice je velká. Je velká jako celá vaše Země, ano, rozpíná se také do záhrobních oblastí.

 

Kde jsou ti, kteří mají sklízet a které jsem volal? Zabývají se maličkostmi a nevěnují se tomu podstatnému! Nástroje, které chtěly dokončit Mé dílo návratu domů na této Zemi, zabloudily na stupních vývoje, místo aby se daly do práce? Jiní usilují o zasvěcení, protože si myslí, že se tím stanou pro Mě a Moji práci světlejší a čistější. Skutečně, říkám vám, všechna zasvěcení této Země jsou prachem u Mých nohou! Až jednou přejdete do Mé říše a budete si myslet, že můžete prokázat zasvěcení, zeptám se jen: „Mé dítě, co jsi vykonalo v lásce?“

 

Mí synové, Mé dcery, nehovořím jen pro vás zde v kroužku, ale k mnoha, kteří Mé slovo oficiálně nebo tajně čtou. Tak k nim mluvím a třesu jejich svědomím, připomínám kdysi daný slib.

 

Nuže, myslíte si, že nyní musíte v činu vystoupit a hlasitě kázat Mé slovo? Ne! Víte, že jedině a pouze vaše vyzařování je činem lásky, vyzařování zevnitř a vaše působení, ne kázání, ne vyprávění o cestě, která vede k bohu, ne, ale váš čin lásky! Když např. navštívíte nemocné, dejte jim léčivé záření, aniž byste o tom navenek nechali vzbudit zdání; když půjdete s požehnáním po Zemi; když budete děkovat; když budete vyzařovat lásku do světa, do Mého stvoření; vše, co vykonáte v tichu ve své komůrce srdce, to jsou skutečné činy.

 

Máte se orientovat podle Mé cesty po Zemi. Ano, vydal jsem se na cestu a dával jsem slovo, protože jsem byl slovem, ale vy nejste slovem, jste služebníci slova. A když máte v Mé službě promlouvat, vkládám vám slovo do úst, ale jinak máte jednat, jak stojí psáno, aby pravá ruka nevěděla, co dělá levá, nebo jinými slovy řečeno, abyste působili v tichu a vyzařovali světlo, lásku, pokoj a požehnání.

 

Jen jeden příklad: Když jako Můj nástroj spočíváte ve Mně, putujete v Mém světle, vyzařujete lásku, pokoj a požehnání, může toto vyzařování vyvolat teprve protějšek. Proč? Protože nejste ještě dokonalí. Žádné dítě, které jde po Zemi, není dokonalé, což jsem vám už tolikrát říkal, tedy odráží se vaše nedokonalost. Ale jestliže zůstanete s Mojí silou se slovem např. „Pane, s Tebou!“ v Mém světle, v Mém požehnání, v Mé lásce, dříve či později protivníci ustoupí.

 

Každý z vás, kteří Mi zde na Zemi sloužíte, jste pod útokem protistrany a jste napadáni tam, kde máte své slabiny. A napadají vás s jistotou, neboť padlý nástroj je nekonečně velký triumf na straně těch, kteří jsou ještě proti Mně.

 

Jste napadáni také v noci, proto k vám hovořím vážně, proto k vám stále znovu směřuje prosba, zůstaňte se Mnou, zůstaňte v Mém světle, neboť čím silnějšími se stanete ve vyzařování světla, tím silnější je také útok protivníka.

 

Proč jsem řekl: „Na konci časů budou na Mé straně stát ještě jen málokteří“? Nechce pak někdo z vás být na Mé straně?

 

Hovořili jste o příčinách nezaměstnanosti. Bylo mnoho odpovědí, ale jedna odpověď nepadla, že nezaměstnanost chystá protistrana tím, že útokem nepřetržitě ovlivňuje všechny společnosti s velkým kapitálem. A bude to ještě mnohem, mnohem horší, než je to teď. Ať už to je zadlužení, narůstající nezaměstnanost, ať už to jsou nemoci, ať už to jsou přírodní katastrofy, jsou to prostředky těch, kteří pracují proti Mně, neboť pak může povstat ten, který se bude vydávat za Mě a který bude mít mnoho, mnoho přívrženců.

 

Bude slibovat blaho pro všechny. Chytne se přesně toho, co bylo řečeno také dnes v rozhovoru v kroužku: „Je dost peněz, ale rozdělování není v pořádku.“ Jeho argumenty budou tak okouzlující, že jen ti, kteří Mě nosí ve svém srdci, kteří hovoří se Mnou od „Ty“ k „Ty“, poznají dvojjazyčnost.

 

Proto vás učím zde v tomto kroužku a také na jiných místech, co je skutečně důležité. Já, váš Otec, prosím, abyste mě vyslyšeli: Chci k vám hovořit, chci s každým Svým dítětem znovu hovořit od „Ty“ k „Ty“. To je jeden bod a druhý: Začněte konat, což jste také dnes v kroužku řekli.

 

Vědomostí máte dost, nepotřebujete už vědomosti, ani sliby mnoha společenství, že vás povedou na světelné stezce výš. Nejvyšší na stezce světla je spojení Otce s dítětem, a kdo má toto spojení, nemůže už jinak než začít konat a vyzařovat lásku, dávat lásku, žehnat, kudy chodí a kde stojí, být světlem na této Zemi, ale být také světlem, jak jste dnes v meditaci slyšeli, za všechny duše, které se ještě dívají na Zemi, nemohou se od ní odvrátit a nevidí světlo, natažené ruce andělů, nepoznávají bezpočet pomocníků, kteří by jim rádi ukázali cestu ke světlé věčnosti.

 

Je tak mnoho úkolů, tak mnoho pro vás, co je zde na Zemi třeba učinit. Ještě jednou, vinice je velmi velká a hrozny jsou zralé.

 

Mí synové, Mé dcery, nuže, nebojte se! Jsem také váš dobrý pastýř a shromažďuji vás kolem Sebe jako Své ovečky, beru vás na Své srdce a obaluji vás do Své lásky, neboť vím, že to není snadné dostát pověření, které ve vás spočívá. Proto jsem vám daroval tuto píseň, abyste ucítili Moji blízkost, ať už ve slovech nebo v melodii této písně (Obaluji tě do lásky, kterou jsi ještě nikdy nepoznal/a…). Když jste bez síly, když nosíte starosti nebo bolest, vězte, že máte podíl na Mém kalichu.

 

Hovořili jste o noci duše. Když jsem šel touto nocí, Mí učedníci spali, jak víte, a pomoc může přijít jen z Ducha. Také vy dostanete tolik pomoci, že projdete touto nocí duše, abyste z ní vyšli posíleni. I když se vám pak budu zdát vzdálený, je to jen ve vašem pocitu. Až se jednou budete moci na své životní cestě ohlédnout, poznáte, že jsem vás v dobách, v nichž jste se cítili opuštění a osamělí, nesl, jak vám vypráví příběh „Stopy v písku“. Buďte tedy Mými beránky a přiviňte se v každé situaci ke Mně!

 

Konejším vás jako jemný vítr, který vás hladí. Pohlédněte ke Mně, jenom se na Mě podívejte a půjdete jistým krokem po stezce světla vstříc věčným nebesům! Déle už nebudete tu a tam jedno nebo druhé hledat, ale budete čerpat z moudrosti ve svém nitru a budete činní pro světlo.

 

Právě v nadcházející době se objeví společenství jako hub po dešti, která vám budou vyprávět neuvěřitelné příběhy vyléčení. Mistři budou vykonávat zázraky a bude slíbeno, že také vy toto vše budete moci dělat, protože Já, Ježíš jsem to prorokoval. Budou pronášet stejná slova, která znáte ode Mě. Kdo se pak ke Mně přivine, vzhlédne ke Mně a zeptá se: „Otče, jsi to opravdu Ty?“, tomu budu moci odpovědět: „Mé dítě, podívej se dobře!“ Mé dítě se podívá a pozná skutečné obličeje, které se skrývají za těmi, jež se nazývají ovečkami a jsou vlky, kteří by rádi vtrhli do všech světelných kroužků, aby uvedli Mé ovečky v omyl.

 

Tedy také vy, Mí věrní, budete moci velmi dobře to či ještě více vykonat, co jsem vykonal Já, ale zásadní rozdíl strany světla a temnoty je v tom, že vaše vyzařování lásky bude tak velké, že se před vámi skloní stvoření a bude vám sloužit, zatímco protistrana si stvoření podmaňuje magickými silami a nutí ho, aby temnotě sloužilo.

 

Abyste v této době mohli odlišit světlo od temnoty, Mí synové a dcery, Mí milovaní beránci, máte pak se Mnou umět hovořit, abych vám mohl vysvětlit a ukázat vám temné stíny a také otevřít váš duchovní zrak.

 

Proto se cvičte v přijímání Mého slova světla. Dělejte to tak, jak to bylo dnes řečeno: Přineste Mi všechny své starosti; jestliže ještě nebudete moci uslyšet nějakou odpověď nebo se bude odrážet do vašich myšlenek, mějte trpělivost! Vaše nitro musí být zcela a naprosto v hluboké lásce a oddanosti obráceno ke Mně, pak hovořím, pak odpovídám a určitě budu mluvit a určitě vám odpovím a nic a nikdo pak nebude moci uvést Mé dítě, Mého beránka v omyl.

 

Avšak ti, kteří ještě váhají, kteří ještě tu a tam pospíchají, za těmi jdu, volám je jejich jménem, ale oni Mě neslyší, protože jsou uneseni prázdnými sliby.

 

Má cesta je cesta plná trnů, kamenitá a velmi strmá, ale co jsem vám řekl, mezi kameny a trny rozkvétají růže lásky, které Mi jednou přinesete a budete moci položit k nohám. Má láska k vám je tak nepopsatelně hluboká a vroucná, že bych vás skutečně rád nesl na Svých ramenech jako Svého beránka po celé pozemské cestě, ale to nemohu, protože Můj vlastní zákon staví do popředí svobodu dítěte. Posloužilo by beránku, kdybych ho celou cestu nesl? Ne, musí umět vyrůst, stát se ovečkou. Musí Mě najít z vlastního úsilí, dítě musí dozrát v dceru, v syna. Dítě Mě musí hledat po svobodném rozhodnutí a samo moci najít.

 

Na této cestě hledání provázím Svého kojence, Své dítě, ale také Svého syna, Svoji dceru – pochopte symboliku! – a Má radost je velká, jestliže syn nebo dcera nakonec dorazí domů do vlastního srdce ke Mně, do chrámu, v němž jsem. Bude-li mít tento syn, tato dcera potom jedinou velkou prosbu: „Otče, mluv znovu se Mnou, jsem tady a připraven sloužit Ti podle Tvé vůle,“ obejmu Své dítě pln nejněžnější lásky a celé nebe zajásá.

 

S tímto slovem chci skrze tento nástroj skončit. Ale ještě jednou se ptám: „Je něco většího a víc obšťastňujícího než toto nejvyšší zasvěcení?“ Žehnám vám, každému Svojí hlubokou, vroucnou otcovskou láskou a žehnám všem Svým dětem ve všech sférách, žehnám svému stvoření.


Amen

 

 

Mí milovaní synové a dcery, řekl jsem vám nesčetněkrát, že jsem láska a budu to stále a stále znovu opakovat, až to z hlavy padne do vašeho srdce, až se vaše srdce otevře, až se v něm zvětší vaše touha a vy ke Mně přijdete a řeknete Mi: „Otče, také já Tě miluji.“

 

Ale láska, Mé děti, obsahuje také vážnost a tak to byla vážná slova, která jsem dnes na vás směřoval. Musejí být vážná, neboť svět se nachází v těžké situaci. Vinice je velká a Já potřebuji každého jako pracovníka na Mé vinici.

 

Ale hovořil jsem také o boji, který vede temnota proti světlu. Tak vám chci přiblížit ještě jeden aspekt vážnosti, neboť pokušení, o něž mohou Mí pracovníci na vinici zakopnout, jsou rozličná. Jedním z nich je fanatizmus. Z posledního školení jste vyčetli Má slova o fanatizmu, byla jasná a zřetelná, také nyní budou jasná a zřetelná.

 

Způsob, jakým mají Mí pracovníci na vinici postupovat, jsem vám vysvětlil. Mají být příkladem, mají žít zákon lásky, který znají, nebo se vážně snažit žít ho a mají tuto lásku, kterou rozvíjí, vyzařovat ke svým bližním.

 

To je cesta, to je jediná cesta! Kdo není připraven tuto cestu ve vší důslednosti jít, bude pokoušen ve svévoli rozhlašovat Mé slovo, jedná tím svévolně, neboť nebere ohled na nejvyšší přikázání lásky, svobodu bližního. Nikdy nesáhnu do svobodné vůle některého Svého dítěte, tak to máte dodržovat také vy.

 

Kdo je vzorem a svým životem činí svému bližnímu nabídku, dodržuje tento zákon. Protože jste také hovořili o vnitřním slovu, rozhovoru se Mnou, lze vytvořit jednoduché srovnání: Kdo jedná ve fanatizmu, ten hovoří o Mně, a kdo žije Mé učení, ten hovoří se Mnou.

 

Láska je největší síla a sám o sobě není problém, který by se nedal vyřešit, ať už ve společnosti nebo v případu jednotlivce. Ale protože láska obsahuje svobodu, čeká. Čeká na to, až se dítě obrátí k lásce.

 

Vy jste všichni hodně četli, hodně mluvili, máte hodně vědomostí a přesto je ještě něco špatně chápáno – bez důkladného promyšlení – příliš snadno používáno. Jeden či druhý se pak diví, proč to, co jsem slíbil, v jeho případě, v jeho soukromém okolí nefunguje. Vyberu příklad, příklad kontroly myšlenek: Žít v okamžiku znamená být u Mě, jít dnem se Mnou a být pozorný. Jistě je správné, že vás zaměstnává mnoho věcí a mnoho zneklidňuje, jistě je správné, že s tím vším přicházíte ke Mně a přesto se musíte naučit rozlišovat, zda je to prchavá myšlenka, kterou mi můžete nebo máte dát, nebo zda je tato myšlenka živena stínem vaší duše.

 

Mnozí učinili zkušenost, že Mi předávají svoje myšlenky, stále znovu, celé dny, týdny, měsíce. Možná se někdo jednoho dne zeptá, proč z něj tato myšlenka přesto stále znovu vystupuje. V takových případech, Mí přátelé, jde o to podívat se hlouběji. Odevzdat myšlenku a říct: „Pane, tady ji máš“ je příliš snadné. Je to tak, jako byste chtěli stále čerpat tryskající vodu pramene v naději, že pramen nikdy nevyschne.

 

Cesta, abyste se Mnou tyto věci zpracovali a vyřešili, jde v takových případech přes sebepoznání. Jestliže vám to připadá těžké, přijďte ke Mně, poproste Mě o to, čekám na to, pomohu vám najít pramen, který tryská a tryská, přináší myšlenky, které nechcete. A když najdete pramen, jde o rozhodnutí. Může to být zásadní rozhodnutí: „Ano, Pane, pro Tebe!“ A jestliže to od vás bude vážné a jestliže dospějete dostatečně hluboko do svého nitra, budete možná zcela hluboce dotčeni, možná přijdou slzy, ale to vám ukazuje, že jste dospěli ke Mně.

 

Toto zásadní rozhodnutí, Mé milované děti, je důležité. Jediný Můj pracovník na Mé vinici, ani ten, který se jím bude chtít stát, neobejde toto zásadní rozhodnutí. I když je v průběhu dne toto rozhodnutí stále znovu obnovováno, i to je možné, ale důležité je, abyste ke Mně přišli a zůstali u Mě.

 

Nejdalekosáhlejší podoba zásadního rozhodnutí je oddanost. Oddanost ke Mně, Který jsem ve vás láskou, Který jsem vaším životem, Který vás drží a Který je vaším cílem. Když toto ve svém nitru zcela hluboce pochopíte, nebudete ani sekundu váhat, abyste přišli do Mé náruče a řekli: „Otče, chci k Tobě, patřím Tobě, určuj od nynějška Můj život Ty.“

 

Proč vám připadá tak často těžké vykonat tuto oddanost lásce? Máte strach, Mé děti? Myslíte si, že se váš život změní způsobem, který se vám nebude hodit, že vám vezmu něco, že vám budu dodávat odvahu k činům, které dobrovolně neděláte? Jestliže ve vás jsou ještě takové myšlenky, zeptejte se současně, jak velká je vaše láska ke Mně, jaké máte představy o Mé božské lásce, která je všemohoucností a která by ráda vše vykonávala za své děti.

 

 

Každé Mé dítě jednoho dne tento krok učiní. Dodávám vám odvahu déle s ním nečekat, neboť jednak potřebuji Já vás, jednak potřebujete vy Mě, neboť následky takového kroku vnesou do vašeho života přesně to, po čem toužíte: jistotu, bezpečí, absolutní, hlubokou důvěru.

 

Přeji Si tak velmi, aby Mé děti dospěly k tomuto kroku. Má láska, která je současně Mým požehnáním a Mým životem, vámi proudí, dodává vám odvahu a posiluje vás, ale rozhodnutí, Mí milí, to učiníte vy.

 

Amen

 

 

Tak buďte Mými pomocníky při sklizni, pomocníky Mně, sazeči, Který stále a stále kráčí po Zemi a nechává proudit lásku. Potřebuji vás, abychom svezli úrodu, každý na svém místě. Tak se bude jednou slavit slavnost díků za úrodu, přičemž každý je zván, bez rozdílu. To je láska. Buďte ještě jednou požehnáni. 

zpět