Přátelé milovaní,
tak rád k vám mluvím a tak rád poslouchám, když mluvíte vy ke Mně.
Každému jednomu a každé jedné z vás jsem blíž než blízko. Blíž než váš dech. Není náhodou, že slova duch a dech jsou si podobná.
Někteří z vás přemýšlíte, zda Věčný Domov bude pro vás znamenat úplné splynutí se Mnou, vaším Bohem, nebo zda si uchováte svoji individualitu.
Odpovídám: Oboje je pravdou. Zůstanete jedineční a současně s tím budete v Jednotě se Mnou, i se všemi a se vším.
Když z nebe padají sněhové vločky, všechny jsou tvořeny ze stejné podstaty, přesto však je každá z nich jedinečná a není stejná s žádnou jinou. Přitom je jich nespočetně a nespočetně mnoho.
Představte si nekonečný hudební orchestr, složený ze všech bytostí Stvoření.
Každý v tomto orchestru hraje na svůj naprosto osobitý hudební nástroj s nenahraditelnou barvou zvuku.
Žádný z těchto nástrojů nelze nikdy nahradit jiným nástrojem.
Zároveň se ale krása zvuku jednotlivých nástrojů projeví ve své plnosti až teprve v harmonii symfonie celého orchestru.
Součet všech nekonečných a nekonečně krásných melodií, to Jsem Já.
Jsem bytost, jsem váš osobní Přítel, můžeme spolu hovořit, a přesto jsem všemi, vším, všude a vždy, neohraničený.
Tolik příměr, o kterém můžete chvíli přemýšlet, chcete-li.
Už tady a teď je každý a každá z vás takovým hudebním nástrojem ducha.
Hrajte tedy svou hudbu, třeba i ne zcela dokonale, ale s upřímností a touhou předat světu radost a porozumění.
A hlavně - naslouchejte melodiím, které vycházejí z hudebních nástrojů všech ostatních. Především v souhře je Smysl.
Jeden nadchne druhého a bude to vzájemné štestí. Nakonec přijde přenádherné souznění, kterým se budete sytit do nekonečna.
Hrajte pro Mě svoji hudbu, jako ji já hraji pro vás.
Jsem váš Bůh, jsem Ježíš Kristus.
Konejte to, co je dobré pro veškerý život.
Děkuji vám, že mi pomáháte.