Tichá radost

Sedm stupňů k Srdci Otce

Sedm stupňů k Srdci Otce

zpět

 

7 stupňů k Srdci Otce

od pořádku k milosrdenství

 

 

dané v Rutesheimu od března do listopadu 2006

 

 

Pořádek

 

, Ježíš Kristus, vstupuji opět mezi vás, Jsem s celou Svou láskou s vámi. Každému z vás pokládám Svoji ruku na vaše temeno, Mé požehnání proudí k vám a tímto vám otvírám srdce pro Mé Slovo.

 

Skutečně, jste na cestě, která vás nechá stát se láskou, a vy jste si vědomě zvolili tuto cestu a tím jste řekli ‚ano‘ Mně, který Jsem vašim přítelem a bratrem ve vás a na vaši straně. Jste semenem [o kterém jsme zpívali v písni], které vzklíčí a bude dávat bohaté plody, neboť jste se tak rozhodli, ze své svobodné vůle.

 

Samozřejmě, Mí přátelé, byl jsem – jako pokaždé – u vašich rozhovorů. Jak pak bych tam také nebyl? Neboť tam, kde se sejdou dva nebo tři v Mém jménu, tam jsem Já uprostřed mezi nimi! A poslouchám a vedu vaše slova a pomáhám vám tímto způsobem lépe porozumět.

 

Tak dnes chci navázat na to, co jsem vám říkal naposledy. Mluvil jsem o tom, že vám objasním sedm stupňů, které vedou od pořádku přes vůli, moudrost, vážnost, trpělivost, lásku a milosrdenství až k srdci Otce. Mnoho z toho, o čem jste dnes mluvili, mohu brát jako základ pro Má slova.

 

Znáte výrok: „Kdo chce vstoupit do nebes, musí nést nebesa v sobě.“ Přemýšleli jste někdy o jeho hlubokém významu? Jelikož stejné přitahuje stejné a různé se odpuzuje, může vstoupit růžovou branou a světelnou zdí do čistě duchovních oblastí jen ten, kdo překonal své lidské chyby a slabosti, prošel a odkryl v sobě sedm rovin vědomí. Moje podstata a vlastnosti sahají od pořádku k milosrdenství a právě tak jsou sestavena nebesa. Právě tak musela projít těmito sedmi stupni každá duchovní bytost nebes, aby se stala dokonalým božským dítětem.

 

Podmíněno pádem se vytvořily oblasti mimo nebes, pak hmota a nakonec se inkarnovaly první duše. Má životní energie, která je také Mou energii lásky, k vám proudí přes sedm čaker, které sahají právě tak od pořádku k milosrdenství. Nesete tedy v sobě všechny tyto stupně vědomí. Na cestě k dokonalosti je nutno odkrýt tyto stupně, abyste konečně opět vstoupili do věčnosti a nekonečnosti. Tyto stupně, počínaje pořádkem až k milosrdenství, nejsou v tomto pořadí zvoleny náhodně. K lepšímu porozumění Vám chci poskytnout příklad: představte si stavbu domu.

 

Když zamýšlíte postavit dům, musíte nejdřív na místě, které je k tomu určeno, udělat p o ř á d e k. Bez tohoto pořádku nemůže být vybudován stabilní základ. Potom musíte mít pevnou v ů l i, aby tento dům vznikl, se vší nádherou, kterou si představujete. Ale ani nejlepší vůle nepostačí, pokud nebude řízena m o u d r o s t í. Nejde tedy o to, abyste horlivě a plní nadšení prostě začali, nýbrž o to, abyste si udělali plán a nebyli spokojeni dřív, než se vám tento plán bude jevit jako proveditelný. Dalším krokem pro tento čin je v á ž n o s t, která symbolizuje čin, to znamená, že začínáte své předsevzetí uskutečňovat. Zjistíte, že k tomu potřebujete t r p ě l i v o s t, neboť unáhlená práce nepřináší požehnání. Váš dům má konečně prozářit l á s k a. Ona má být elementem, který v domě žije. Nakonec bude váš dům korunován m i l o s r d e n s t v í m.

 

Na tomto principu jsem postavil Moje tvoření a podle tohoto principu – přes těchto sedm stupňů – se rozvíjí každé duchovní bytí.

 

Ten, kdo chce zpátky do nebes, musí projít těmito sedmi stupni. Sice působí všechny vzájemně, to znamená, že každá rovina vědomí je obsažená v každé jiné, a přece má každý stupeň svou vlastní charakteristiku, své zvláštní úkoly. Jelikož ale všechno působí vzájemně, nemůže se stát, aby byl úspěšně rozvinut třeba stupeň pořádku, aniž by tam hrála svoji roli láska; nebo stupeň lásky bez pořádku obsaženém v tomto stupni lásky. Právě tak to platí pro všechny jiné stupně.

 

Ten, kdo jde cestou nitra, je Mnou vedený. A tak jsem i oněch 70 školení, které jsem vám projevil a které jsou svázané ve vaši knize, utvořil na tomto principu.

 

Poznali jste tedy nutnost vytvořit pevné základy, na kterých budou moci být později postaveny stabilní zdi a chránící střecha. Pokud není stabilní základ, ani ty nejtlustší zdi, ani nejlepší konstrukce střechy vám nepomůžou. Váš dům se zhroutí. Poznejte v tom nutnost postupně pochopit a zvládnout rovinu pořádku.

 

Mluvili jste o boji, který vede temnota proti světlu. Jejím úmyslem je bránit v cestě všem lidem, kteří směřují ke světlu, podle možností je chce zdržet nebo úplně přivést k pádu, aby si mohla ponechat a rozšířit svoji mocenskou oblast. Tím klade n u t n o s t i silných základů na odpor svoji s t r a t e g i i posunu hodnot. Její postup je promyšlený a Jsem k vám již tolikrát mluvil o jemnostech a o způsobu dávkování jejího pokušení. Často se vám to jeví, jako kdyby vám bylo v první řadě bráněno žít lásku, protože láska je přece to největší. Přitom často zapomínáte, že existuje mnoho jiných možností ztížit nebo znemožnit vám vaši cestu.

 

Jedna forma zábrany je rušit vás už na stupni pořádku. Silám, které vás chtějí držet, se ulehčí, pokud vy sami ve svých představách pořádek zlehčujete, když kvůli nepochopení zakládáte celé své snažení na láskyplném chování k vašemu bližnímu a zapomínáte položit základ. Právě tím, že stupeň pořádku má v mnoha očích nepatrnou váhu, stane se již u položení základu chyba s důsledky. Neboť, když si nevšimnete, nebo si nechcete všimnout, že je bráněno již stavbě základu, nemůže mít váš pozdější dům žádné trvání.

 

Postup temnoty tkví na jedné straně v tom, že sníží důležitost pořádku, že ho nechá jevit se jako méně nutný, což vám – rozumějte Mému humoru – v lidskosti často vyhovuje. Na druhé straně se temnota snaží pohnout vás k tomu, abyste pořádek přeceňovali, abyste přeceňovali dodržování jednotlivých pravidel nebo principů. Vede to potom k tomu, že ve fanatismu se všechno obrátí k dodržování zákona do posledního písmene, a to za všech okolností a následkem toho je, že mnoho lidí žije ve falešných představách, že takovým způsobem přijdou k srdci Boha blíž. Avšak klíčem není plnit všechno do písmene, klíčem je žitá láska. Pořádku tedy nesmí chybět láska, právě tak jako nesmí lásce chybět pořádek.

 

Když rozeznáte důležitost pořádku ve svém nitru a zrovna tak důležitost pořádku vnějšího, pak současně pochopíte, že to pro člověka znamená samozřejmě práci. O vnějším pořádku vám nemusím nic říkat. Poznáte ho sami, když se podíváte do vašich bytů, na vaše pracoviště atd. Právě tak důležitý – jestli ne důležitější – je váš pořádek v nitru. Nepoznáte ho hned a proto často nevíte, jaký člověk to je. Přitom vypovídá velmi mnoho, a má rozmanité aspekty.

 

O jednom z nich jste v uplynulé hodině vyprávěli: Zní: Nezůstávej při tom, co děláš, na povrchu. Nenech se svést úvahami, které míří na vnější postoje, nýbrž hleď hlouběji. Dívej se do sebe, hledej své motivy, hledej kořeny svého jednání nebo nejednání a na základě tohoto poznání začni svoji proměnu na cestě k otcovskému srdci.

 

K vnitřnímu pořádku patří především nenechat nic neuklízené, což znamená měnit to, co jsi rozeznal jako chyby a slabosti. Také to znamená nic neodkládat, začít se konečně zbavovat přítěže, která se jako zatížení duše nahromadila v průběhu času. Když nevíš, o co v jednotlivém případě jde, přijď za mnou. Pomohu ti na cestách poznání a rozhodování – a společně pořádek zvládneme.

 

Takže cesta k nitru znamená tedy práci, ale, Mí přátelé, je vám k dispozici také pomoc nad pomoc, v takovém rozsahu, jaký si nedokážete představit. Dá se to ale vyjádřit slovy, která jeden nebo druhý z vás už zná. Zní: „Kdo slouží zákonu, tomu slouží zákon.“

 

Na jedné straně je tedy nutnost – a u mnohých také přání – změny a práce na sobě samotném, na druhé straně nejste sami. Zákonem, který vám slouží, Jsem JÁ – neboť Jsem sloužící láska. Když tedy řeknete ‚ano‘ Mně, když se vcítíte do sebe a pocítíte touhu ve vašem srdci, nechte ji svým srdcem protékat, nechte ji přetéct, nechte proudit lásku ke Mně a přijímejte v přehojné míře Moji sílu, Moji radost, Moje světlo, Moje požehnání – všechno je Má láska. A tato láska vám pomůže začít se základy pořádku a přitom poznat: Na jedné straně ho nepodceňovat, na druhé straně nechtít žít v perfekcionalismu. To první se dá označit jako „láskyhodný chaos“, to poslední jako bezcitné naplnění zákona do písmene. Vciťte se dovnitř, Mí přátelé, a poznáte, kde leží střední míra: Je to ‚ano‘  Otci, co uznává také pořádek, protože láska v něm působí, láska, která je naším cílem.

 

Žehnám vám, neboť vás miluji. Mé požehnání povede toho, kdo je připraven ptát se po příčinách a pozorovat se také na stupni pořádku, hlouběji a hlouběji k poznání; a vytvoří pevný základ dost stabilní na to, aby mohl unést následující krok – totiž stupeň vůle –, všechno ale je naplněno a prostoupeno vaši láskou a Mou láskou, která vás objímá.

 

Amen

 

 

Vůle

 

Mí synové a dcery, svatá je Má vůle, která stvořila všechno, co žije. Svatý život proudí vším, co existuje. Kromě tohoto života, kterým Já Jsem, nic neexistuje. Já Jsem zákonem nebes a tímto zákonem je láska. Vy a všechno, co je, jste vzešli z této lásky. Buďte tedy i vy láskou.

 

Mluvil jsem s Vámi o sedmi stupních vývoje, o Mých bytostnostech a vlastnostech – od pořádku po milosrdenství. Dnes bych s vámi rád prohloubil oblast vůle, neboť právě tam existuje mnoho otázek a nedorozumění.

 

Stvoření je vybudované na sedmi rovinách a každá rovina je obsažená v druhé. To je tedy 7 x 7 = 49, ale na každé rovině dominuje jedna vlastnost. A Moje děti, které v této rovině žijí, mají jako těžiště mentalitu, která se odlišuje od jiných. Ve všech a ve všem působí láska. Podlé své mentality naplňují Mí synové a Mé dcery také své úkoly. Také Já přistupuji ke Svému stvoření, pokud je to nutné, jednou v á ž n ě, jednou hovořím z  l á s k y, jindy zase z  v ů l e, tak jak to vyžaduje situace.

 

Vy všichni jste inkarnované duchovní bytosti z nebes. Vstoupili jste na Zem, abyste sbírali zkušenosti, abyste naplnili úkol a abyste se stali konečně tím, čím jste: čistou láskou, mocí, silou a leskem Mé vznešenosti. Na cestě tam je nutno vstoupit na každý stupeň a ten v průběhu jednoho nebo více životů v sobě odkrýt.

 

Ve světě existuje mnoho výroků k tématu Mé božské vůle. Také jsem k tomu často pozvedal Své slovo. A ještě velmi často budu muset pozvednout, dokud všechny Mé děti neporozumí, o co jde.

 

Vůle je něco naprosto pozitivního. Neboť to je ona, kdo přináší rozhodnutí, která se pak mění v čin. Chci dnes s vámi objasnit zvláštní aspekt vůle, který z části navazuje na to, o čem jste mluvili.

 

V modlitbě, kterou nazýváte Otčenáš, se vyslovuje prosba: „Buď vůle tvá“. Hluboký význam této prosby poznalo málo lidí. Jiné slovo naznačuje, že je třeba „vyplnit vůli“. Pozorujme obě výpovědi, které představují dvě strany stejné mince.

 

S prosbou, ať se děje Má vůle, se modlící vyznává jako dítě svého Otce. Uznává Mou moc a tímto Mi říká – více nebo méně vědomě – ‚ano‘. Ale skutečný význam této prosby zní: „Pane, jsem připraven plnit Tvou vůli.“

 

Nyní se vciťte a poznejte rozdíl, jestli říkáte pasivně: „Pane, děj se vůle Tvá“, nebo zda přicházíte z vašeho nitra ke Mně, vašemu milujícímu Otci, dáváte mi své ‚ano‘ a prohlašujete, že jste připraveni vyplnit Mou vůli. To, Mí synové a dcery, by se rovnalo nebo se rovná příslibu, a tento příslib beru vážně. Kdo z vás může dát tento slib z upřímného srdce tím, že Mi pocity, myšlenkami a slovy řekne: „Jsem připraven naplnit Tvou vůli“?

 

Má vůle platí ve veškeré nekonečnosti. Chtěl bych každé Mé dítě vést přímo a mohu tak činit, pokud se Mi dítě oddá a snaží se žít principy lásky. Ale i tehdy, když to Mé dítě nečiní, když se prohřešuje proti přikázaní lásky, vedu ho, ale způsobem nepřímým, totiž přes zákon příčiny a účinku. Takto viděno se v každém případě děje Má vůle. V prvním případě způsobem, u kterého jde Mé dítě poznáním a moudrostí, namnoze doprovázeno radostí na své cestě, v posledním případě musí často projít nouzí, žalem, bídou a ranami osudu.

 

Protože respektuji svobodnou vůli každého stvoření, mám pak svázané ruce a nemohu Své dítě vést, pokud se nechce nechat vést.

 

Soupeř, který nastoupil cestu proti světlu, samozřejmě ví, že Mé přímé vedení lze nasadit jen tehdy, když je Mé dítě připraveno oddat se tomuto vedení.

 

Nuže, co to znamená naplnit Mou vůli?

 

Jelikož Jsem láska a mám veškerou moc, neexistuje v celém stvoření moment, který se děje náhodně. Všechno je řízeno, buď nepřímo zákonem příčiny a účinku nebo přímo zákonem vedoucí lásky. Jediný, kdo zná plán vašeho života, Jsem Já. Mám přehled, dívám se do vašich duší, znám vaši minulost a vaši budoucnost. Podle toho řídím cesty, které leží před vámi.

 

To může vést k tomu, že mnoho z toho, co očekáváte nebo si vyprošujete – nenastane. Sice si často myslíte, že jednáte Mým jménem a ve správném duchu, ve skutečnosti se však proti zákonu často prohřešujete, aniž byste o tom věděli. Například tehdy, když nedbáte svobody vašeho bližního, neptáte se ho a misionářsky mu vnucujete vaše poznatky. V těchto a jiných případech – tedy vždy, kdy nedbáte přikázání lásky – nemůžu a nesmím zařídit to, co je pro vás z toho pěkného, konstruktivního a potěšitelného přichystané. Trvá to proto někdy velmi dlouho a vy si zoufáte, protože nevíte, co to má znamenat:

 

Odevzdali jste se přece do Mé vůle – tak to alespoň vypadá. Ale plnit Mou vůli znamená dávat najevo opravdovou snahu o nesobeckou a bezpodmínečnou lásku. Tato snaha o láskyplnou vzájemnost je tedy předpokladem pro to, aby se mohla stát Má vůle v takové míře, v jaké to modlící očekává – ostatně jen tehdy, když je to dobré pro něho nebo pro toho, komu je prosba určená. Je-li „buď vůle Tvá“ k modlitbě pouze připojeno, takříkajíc alibisticky, aniž by život prosícího dával znát upřímný obrat nebo vůbec obětování se pro Mne, Má vůle se sice také stane, ale často hodně jinak než se doufá nebo očekává.

 

Přicházím teď k pokusům o rušení, které podniká temnota, aby bránila Mým dětem na cestě ke Mně. V posledním projevení jsem vám popisoval na příkladu pořádku, jak vás temnota zkouší rozptylovat a ovlivňovat. A podobně se tak děje i v oblasti vůle: neboť protikladné moci není vhod, aby i jen jedna jediná duše, jeden jediný člověk spěl ke Mně. Jak tedy postupuje temnota?

 

– Poslouží si – jako vždycky – vašimi chybami a slabostmi. Používá vaši netrpělivost a vaši nedostatečnou důvěru, takže začínáte jednat svévolně, místo abyste plni důvěry čekali na všelicos, co pro vás připravím. V tomto momentě mi ale znemožňujete pokračovat v tom, co jsem pro vás zahájil. To znamená, že je podněcovaná vaše nespokojenost, vaše netrpělivost, dokud nevezmete věci do svých rukou, protože si myslíte, že tím můžete dosáhnout víc, než kdybyste čekali plní důvěry na to, co vám „někdy jednou“ bude poskytnuto.

 

– Jiný způsob překážení na vaši cestě spočívá v tom, že se plnění Mého zákona nesprávně popisuje, respektive nesprávně objasňuje. Když mluvím o „plnění zákona“, tak se vždy jedná o zákon lásky, tedy o práci na vás samotných, o vrůstání do lásky. Nikdy nejde – a to výslovně zdůrazňuji – n i k d y nejde o plnění předpisů nebo o dodržování pravidel. O co snadnější se někdy člověku zdá dodržování nařízení a zákonů do posledního písmenka, ukolébávaje se tak v mylném názoru, že zákon je naplněn. A k fanatizmu pak již zbývá jenom krůček.

 

– Další metoda, na kterou vás upozorňuji, spočívá v tom, říci: „Ty jsi jako Bůh. Nepodléháš žádným omezením, nemusíš brát žádné ohledy: dělej, co chceš. Ty sám jsi Bohem.“ Když narazíte na takové nebo podobné pokusy o rušení, pak buďte nadmíru opatrní, neboť člověk je tímto odchylován od toho, co je Mou svatou vůlí, co ona od Mého dítěte vyžaduje: Totiž, aby ses ty sám stal láskou. Nic jiného.

 

Často se ve vás objevují otázky, co je boží vůle a jak se rozhodnout v té nebo jiné situaci. Zajisté, není pro vás vždy jednoduché učinit jasné rozhodnutí, o kterém ve vašem nitru absolutně víte: To je to správné. Ale když přiložíte měřítko lásky k bližnímu, tak přece většinou víte, co by se dalo dělat nebo co rovnou udělat. Pokud to ještě nevíte, zvažujte a potom se rozhodněte podle nejlepšího vědomí a svědomí. A přijďte se svým rozhodnutím za Mnou a řekněte: „Milovaný Otče, nerad bych jednal ve svévoli, nýbrž chci plnit Tvou vůli. Nejsem si jist, jestli to, co zamýšlím, je Tvou vůlí. Proto ti předávám Mé konání a prosím Tě, abys Mne doprovázel u toho, co zamýšlím.“

 

Myslíte, Mé milované děti, že taková prosba zůstane nevyslyšená? Naopak: Když a protože rozeznám upřímnou snahu Mého dítěte, Jsem tady s celou Mou ochranou. A kdyby se Mé dítě rozhodlo „špatně“, budu umět zabránit zlým důsledkům.

 

Když tedy nevíte přesně, co dělat, pak přijďte ke Mně. Především se odpoutejte od svých vlastních představ, i když je to často velice těžké. Neříkejte pouze slovy: „OTČE, buď vůle Tvá“, nýbrž výsledek přenechejte Mně, ať to nastane kdykoli, pokud to vůbec nastane; neboť opakuji: Jediný, kdo zná plán vašeho života, Jsem JÁ.

 

Když Mi předáte své rozhodnutí a plní důvěry budete čekat na to, co se nyní stane, pak buďte bdělí, neboť něco se dít bude. Tímto způsobem porostete ke stále hlubšímu porozumění toho, co je Má vůle a tím, že Mi předáte vaši malou lidskou vůli, vaše ego – tedy se vzdáte něčeho, co jste v minulosti považovali za důležité –, začnete duchovně růst. Neboť budete přijímat! Vaše vědomí se rozšíří! Začnete poznávat, začnete chápat! Uvidíte souvislosti, vaše touha a vaše láska porostou a bude k vám proudit síla nad síly.

 

Vyměníte své ego za moc a sílu syna, dcery boha, za moc a sílu, které jsou vaše vlastní. Před vámi bude ležet svoboda.

 

Tak jste se sami stali zákonem lásky a potom může platit to, co řekl jeden z vašich mužů církve: „Miluj – a pak dělej, co chceš.“ Neboť ten, kdo jedná z lásky, jedná v Mé vůli a s Mou plnou mocí.

 

Tato cesta, Můj synu, Má dcero, leží před tebou. Když se chceš rozhodnout kráčet po ní, pak nasměruj tvoji vnitřní anténu srdce se vším jejím vnímáním na Mě. Potom bude tvá cesta světlejší a širší, ty přijdeš k Mému srdci a Já, láska, ti přijdu naproti.

 

Amen

 

 

Moudrost

 

Jeden z Mých podstatných rysů, Mí milovaní synové a dcery, je Má moudrost. Poté, co jsem k vám již hovořil o božském pořádku a o Mé božské vůli, prohloubím dnes aspekty Mé m o u d r o s ti , a sice v takové míře, v jaké je můžete svým lidským vědomím přijmout a v jaké jsou pro váš život směrodatné.

 

Má božská moudrost je bez hranic. Obsahuje všechno, zahrnuje veškeré dění v Mém stvoření, nejmenší duchovní atom stejně tak jako největší hvězdu. Na Mé moudrosti je postavené Mé stvoření a Má moudrost je bezedná. I andělé se mohou ponořit do Mé moudrosti jen do určitého stupně. Víc je i jejich vědomí nedostupné.

 

Na cestě zpátky do nebes musí každá duše a každý člověk opět otevřít sedm božských podstat a vlastností od p o ř á d k u až k  m i l o s r d e n s t v í. Moudrost jako jeden ze stupňů, na který je nutno vstoupit a který nakonec musí být odkryt, má přitom zvláštní význam. Z lidského hlediska je možné naučit se například pořádku a vůli, to znamená, že se člověk může rozhodnout dělat ve svém životě pořádek a plnit Mou vůli.

 

U moudrosti je to jinak, neboť moudrost je produktem lásky. Nikdo se tedy nemůže rozhodnout stát se moudrým, nýbrž tomu, kdo se odebere na cestu k Mému otcovskému srdci, tomu se rozvíjí vědomí krok za krokem. S rozšířením vědomí se dostavuje vnitřní poznání, souvislosti se stávají jasnějšími, přidává se jedno k druhému. Odpovědi na položené, dokonce i na nepoložené otázky vystupují v nitru a člověk najednou ví s absolutní jistotou: Tak je to a ne jinak!

 

Moudrost tedy vychází najevo u toho, kdo vstupuje na cestu žité lásky a jde jí se Mnou za ruku. Moudrost se nemůže cvičit! Moudrost se dostaví!

 

Takto viděno existuje ve světě více vědění než moudrosti, a to má přirozeně svůj hluboký důvod. Vědění je možné si osvojit, aniž by se muselo jít cestou lásky. Vědění se hojně nabízí: informace se staly tak obsáhlými, až vás zavalují. Přece však, i kdybyste naplnili váš rozum ještě jednou tolika vědomostmi – automaticky kvůli tomu nezmoudříte.

 

Vědění může posílit vaše ego a vést do pasti temnoty, totiž k pohrdání druhými.

 

Vědění samotné je studené, bez srdce a nezřídka se využívá k tomu, aby ti, kteří tímto věděním nedisponují byli přelstěni, manipulováni, potlačováni a zotročováni.. Potom se hraje s rozumem, hraje se s intelektem a to kvůli rozumu, kvůli intelektu, prestiži a k růstu a posílení vlastní osoby.

 

Kdo vkročil na tuto cestu sbírání vědomostí je ještě moudrosti dalece vzdálený. Moudrost se nachází tam, kde se žije srdcem a kde se miluje. Právě u lidí, u kterých se mluví o nedostatečném vzdělání a nedostatečném stavu, se často nachází velká srdeční moudrost. Proč? Protože takoví lidé mnohonásobně uplatnili zákon božské lásky a zákon lásky k bližnímu ve svém každodenním životě, protože často museli ve svém životě procházet trpkými zkušenostmi a z těchto zkušeností vyvodili potřebné závěry. Tyto poznatky uplatnili v rozhodování a činech. Pozadí a souvislosti poznali tedy na vlastním těle, na svých osudech: a tak se v nich vytvářela moudrost srdce, která nemá nic společného s vyčteným věděním.

 

V dřívějších projeveních jsem vám stále odhaloval, jak pracuje protistrana, i jak by vám chtěla zabránit přijít do božského pořádku, a jak to zařizuje, aby vás zdržela od plnění Mé božské vůle. Přirozeně činí totéž na stupni moudrosti, neboť temnotě není vhod, aby Mé děti moudrosti dosáhly. Současně to přece znamená, že jdou vážně a opravdově svou cestu ke Mně.

 

Temnota tedy využívá všechny možnosti k oslovení lidského ega a prezentuje ho jako to největší a nejvyšší, aby nechala vyniknout rozum. Tak se sbírá vědění pro vědění, samo pro sebe, ale ne pro službu bližnímu.

 

Určitě, potřebujete také vědění, proto – mimo jiné – i Má projevení, ale vědění je jenom část božské, žité a zkušené moudrosti. Chraňte se tedy před tím, když je vám krásnými obrazy namlouváno, že vědění dělá člověka člověkem a rozeznávejte, co je tím zamýšleno. Hleďte hlouběji a uvidíte pohnutky; a odvrátíte se a řeknete: „OTČE, to není má cesta. Má cesta je cesta lásky. Co mi pak daruješ z moudrosti, vděčně přijmu.“

 

Pokud tedy chcete vědět, jak přijít k moudrosti, jak se jí stát, pak si nejdříve položte otázku: „Jak přijdu k lásce, jak se stanu láskou?“

 

O tomto tématu jsme už spolu mluvili mnohokrát, nepotřebuji ho na tomto místě prohlubovat. Dá se to shrnout jednou větou: Cesta ke Mně, na Mé otcovské srdce, Mé dítě, vede skrze tvého bližního!

 

Když se potom v tobě poznenáhlu otevře moudrost – a sice v míře, která je pro tebe dobrá –, potom použiješ poznatky v první řadě k tomu, aby ses naučil prohlédnout sám sebe. Budeš se ptát na své pohnutky a najdeš odpovědi. Naráz objevíš, co tě vedlo k tomu, v té či oné situaci reagovat tak a ne jinak. Je-li pak tvé srdce se Mnou, přijdeš a poprosíš Mne, abych společně s tebou zpracoval tu chybu či onu slabost. A Já ti tvou prosbu splním.

 

Moudrost má tedy také velmi praktickou hodnotu, protože pomáhá duchovně pozorovat situace a dění – což je ostatně jediná možnost pochopit vše správně až do hloubky. Vede tě tedy víc a víc k poznání tvé vlastní bytosti. Na základě těchto poznatků porozumíš lépe i svému bližnímu. Uvidíš jeho problémy, uvidíš na čem pracuje a jak se snaží, a budeš mu moci na jeho cestě pomoct, protože jsi na cestě lásky. Neboť jsi poznal sám sebe a tak jsi schopný poznat i svého bližního. Láska v tobě dá tvému bližnímu veškerou pomoc, kterou potřebuje, aby mohl učinit své kroky.

 

Někdy je to jenom slovo, které proudí z tvého srdce a ve správném okamžiku „uhodí hřebík na hlavičku“. Tímto způsobem poroste i tvůj bližní: a vaše síla lásky začne více a více vyzařovat do vašeho okolí. Změníte se, zjemníte a budete odvážnější a trpělivější, laskavější, začnete promíjet a prosit o prominutí – krátce řečeno: mysleli jste své ‚ano‘ vážně. Že to není ve smyslu těch, kteří jsou proti Mně, je jasné.

 

Nyní víte, proč nabízejí vědění nad vědění, proč přelešťují ego – aby zabránili moudrosti, jakožto následku lásky ke Mně a k bližnímu, stávat se více a více částí vaší bytosti.

 

Kdo se rozhodl jít cestu se Mnou, přijímá v přehojné míře. Bude postaven do situací, ve kterých může poznat a pomoci. Přece však také právě tam leží zase velké pokušení. Dávejte pozor na tuto past, která znamená: Vím víc, umím víc než můj bližní, jsem dál než on.

 

Kdo rozvinul moudrost, stal se služebníkem svého bližního, tak jako Já, moudrost, Jsem služebníkem Mého stvoření.

 

Amen

 

 

 Vážnost

 

Mí synové a dcery, jste Mému srdci tak blízko. Ach, kdybyste jen už mohli přijímat více Mé lásky, která k vám nepřetržitě přitéká, která vás obaluje, která má jen to jedno přání, přitáhnout vás blíž na otcovské srdce, osvobodit vás od vašich lidských zátěží.

 

V uplynulých týdnech jsem k vám mluvil o p o ř á d k u , o m o u d r o s ti a Mé v ů l i a nyní chci prohloubit téma v á ž n o s t, abyste správně rozuměli, o co se zde jedná.

 

Vážnost je totiž velmi často chápána špatně a je vykládána tak, jakoby Mému srdci blíž mohl přijít jen ten, kdo jde bez radosti cestou ke Mně – nasměrován pouze na věrné plnění Mých zákonů až do posledního písmene. Ve skutečnosti jde přece o něco jiného.

 

Nahraďte slovo „vážnost“ pojmem „vážnost-opravdovost“ a už se značně přiblížíte pravému významu. A nahradíte-li slovo vážnost-opravdovost opravdovou snahou, poznáte, že vážností je myšlen váš čin. O tomto vašem činu bych chtěl s vámi mluvit.

 

Čin zahrnuje všechny kroky, které v denním životě vykonáváte, abyste poznali svoji lidskou stránku, abyste se rozhodli zanechat toto lidské a s Mou pomocí ho přetvořit: to znamená, postupně odkládat vaše chyby a slabosti a rozvíjet sílu syna a dcery Boha.

 

Cesta pokračuje krok za krokem, protože i ona je – jako všechno – vývojem. A tak poznenáhlu vrůstáte do vaši vnitřní svobody, do vnitřního spojení se Mnou a do vnitřní radosti. Vážnost = opravdovost znamená tedy v konečném výsledku radost, kterou pociťujete, když a protože se osvobozujete sami od sebe.

 

Přirozeně existují těžké časy, ale ze zkušenosti víte, že se všechno v dobré obrátí a i nadále se bude v dobré obracet, když zůstanete zcela blízko na Mé straně. Udělali jste již mnoho zkušeností, svým snažením jste mohli dosáhnout mnoha malých a velkých úspěchů: a to je ta radost, kterou mám na mysli a na kterou byste měli vzpomínat tak často, jak je to možné. V průběhu vaši cesty ke Mně se tedy budete měnit. Vaše bytost se prozáří, vaši bližní zpozorují, že se ve vás něco stalo. Strach a starosti ztratí svoji váhu. Vaše bezpečí ve Mně se prohloubí a vaše důvěra vzroste. Tedy mnoho důvodů k prožívání radosti, která je ve vás všech, kteří jste božími dětmi.

 

Jestli chcete, příležitostně se pozorujte a dívejte se, jací jste ve svém nitru a jací navenek. Událo se něco od té doby, kdy jdeme společně touto cestou? Objevuje se Mé božské dítě – možná pomalu, ale přece jistě? Nebo ještě vidíš, když se díváš do zrcadla, tvého starého člověka? Ještě nemůžeš zjistit žádné změny, když se díváš do svých očí? Pokud je to tak, Mé dítě, tak se něco na tvé cestě neudálo úplně správně.

 

Jelikož je Mým přáním tvůj návrat ke Mně a ty také chováš toto přání ve svém nitru, nutně se v tobě děje změna, je-li tvé snažení vážné. Temnota se snaží nejrůznějším způsobem překazit tvé snahy o změnu tvého člověka k pozitivnímu. Neboť temným sílám nemůže záležet na tom, aby Mé děti přikročily k činů a staly se zase žitou láskou.

 

Také dnes vám tedy budu vysvětlovat léčky a pasti, které temnota chystá a klade, aby zabránila změnám, které se týkají celého člověka – tedy také jeho duše. Často se temnotě nedaří přivést Mé děti k nevíře; tak to zkouší jinou cestou a nabízí možnosti, které sice vypadají jako změny a aktivity, které ale ve skutečnosti nejsou nic víc než obalená slova, prázdné, bez síly a bez podstaty. Nabízí vám také atraktivní balení a lidé, kteří ještě vědomě nenosí ve svých srdcích lásku ke Mně, sedají na lep krásným obalům příliš rychle a příliš často.

 

Tak mnohé se nabízí, co má vypadat jako čin – tak jak JÁ tomu rozumím –, co ve skutečnosti ale jenom váže vaši energii a vyláká vás na cizí pole, abyste byli zaměstnáni. Nic víc. A tak jste vzdáleni sebepoznání, rozhodování a změnám: ve většině případů jste tím zaměstnáváni celý život, proháněním se po okrajových oblastech, úsilím v oblastech a úkoly, které vás Mému srdci nepřiblíží, protože tady se cesta lásky neučí.

 

Abych vám uvedl pár příkladů. Patří k tomu práce s vůněmi, barvami, tvary, kameny, hvězdnými konstelacemi, měsíčními fázemi a mnohem víc. Inu, není to tak, že toto všechno by nemělo žádný vliv, přece však je tento vliv relativně malý. Může být pomocí, ale jen tehdy, když se nepřesouvá význam hodnot. Když středem vašeho života zůstává přání a úsilí přijít blíž ke Mně, tak vám mohou všechny ty vyjmenované věci – a ještě mnoho jiných – pomoci. Ale: nedělejte je hlavní složkou vašeho konání!

 

Neboť tím je vám předstírána vážnost = opravdovost = čin, což vede k omylu. Berte to jako pomoc, ale nezapomeňte rozněcovat pořád a opětovně vaši touhu ve vašich srdcích tím, že se budete obracet do nitra. Pak vám bude darovaná veškerá pomoc, kterou na vaší cestě do nitra potřebujete.

 

Abych vám dal malé přirovnání: Žák, který nesplnil své úkoly, to nemůže ututlat, i když se bude chovat k učiteli ve škole obzvlášť přátelsky a bude velmi pilný a pořádný. Ani krasopis mu nepomůže. Toto všechno je obal. Vám má ale záležet na obsahu: a obsah spočívá ve vážnosti-opravdovosti, která se rovná činu.

 

Každému stvoření je bez přestání přidělována pomoc z Mé lásky, kterou nemůžete změřit. Nepřetržitě proudí Má energie lásky, Má životní energie, bez které nemůže existovat žádné stvoření. V mnoha momentech jste pocítili Moji pomoc, a tak často stoupalo poděkování z vašeho srdce ke Mně, jenž Jsem vám pomohl. Není to vůbec tak těžké najít souvislost mezi pomocí, poděkováním a činem. Neboť upřímné poděkování – takové, které stoupá hluboko ze srdce – je vždy spojeno s uskutečněním darované pomoci, nejenom ji přijmout, nýbrž začlenit ji do budoucího snažení. I k tomu vám dám přirovnání:

 

Jeden váš přítel bydlí v jiné zemi. Rádi byste ho navštívili, ale chybí vám peníze. Jednoho dne vám zašle tento přítel jízdenku. V čem teď spočívá to správné poděkování? Napíšete dopis, v kterém mu poděkujete za jízdenku? Nebo v tom, že příteli zavoláte? Nebo spočívá v tom, že se připravíte na cestu a využijete jízdenky k tomu, že svého přítele konečně navštívíte? I tady se změní poděkování v opravdový čin. Když vašeho přítele potom uvidíte, pocítíte ve vašich srdcích velkou radost. Už na cestě tam budete cítit tuto radost – a tato radost je následkem činu.

 

A nyní rozumíte, proč jsem vám říkal, že vážnost-opravdovost je spojená s radostí: proč potom, když necítíte na vaši cestě žádnou radost, když nevidíte malé kroky, které děláte, nebo když ve skutečnosti žádné kroky neděláte, když tedy zůstáváte těmi starými –, proč se pak máte sami sebe ptát, co se ve vašem vztahu ke Mně ještě může ještě zlepšit.

 

Pravou cestu ke Mně nelze jít zarputile, fanaticky, nelze ji jít, pokud stojí v popředí plnění zákonů a předpisů. Z víry v písmenka nikdy nevzejde veselé srdce. Když tedy zpozoruješ Mé dítě, že by mohlo být v tomto bodě tvého života ještě něco zlepšeno, když se chceš osvobodit od strachu a násilí, které v tobě ještě leží, potom přijď ke Mně. Neboť proto Jsem přišel na svět.

 

Přišel Jsem, abych ti pomohl na tvé cestě, s tvou snahou, s tvým konáním. A dodržím svůj slib, pokud bude tvá snaha doprovázena tvou vážností-opravdovostí, jež pochází z lásky tvého srdce.

 

Amen

 

 

Trpělivost

 

Vskutku, Mí milovaní synové a dcery, Já Jsem láska a jako láska jsem přišel na svět, abych přivedl Mé padlé děti domů. Žil a učil jsem lásku a v současné době se projevuji z lásky k Mým dětem Mým svatým slovem a prohlubuji jejich porozumění, aby mohli lépe pochopit duchovní zákonitosti, duchovní dění a duchovní souvislosti.

 

A tak vám také dnes chci objasnit další aspekt Mé podstaty a Mých vlastností. Poté, co jsem již v minulosti mluvil o pořádku, vůli, moudrosti a vážnosti, promluvím k vám dnes o t r p ě l i v o s t i. Chci vám vysvětlit, oč se jedná, a popíšu, jak postupuje temnota, jaké pasti chystá, abyste špatně pochopili vlastnost trpělivosti, stali se netrpělivými a tak dělali tolik chyb.

 

Všechno v Mém stvoření, Mí milovaní, je evolucí, růstem, pokrokem a sice v celé věčnosti. Evoluce znamená, že se něco vyvíjí a každý vývoj spočívá – jak Jsem vám již dříve projevil – vždy z mnoha malých kroků, které na sebe navazují, doplňují se, tak jako příčky žebříku.

 

Z duchovního pohledu znamená trpělivost pochopení a doprovod evolučního procesu. Každé stvoření v čistě duchovních světech o tom ví a vidí v každém vývoji – jedno jak dlouho trvá – přirozený a nutný proces.

 

Podmíněn pádem vznikl prostor a čas a tím jiné chápání trpělivosti. Neboť pro lidi znamená nyní trpělivost muset na něco čekat, protože to nelze mít nebo dostat hned. Trpělivost už neznamená: něčemu rozumět a láskyplně a pozorně to doprovázet, sledovat.

 

Zatímco se v nebesích odehrává všechno na jedné – duchovní – rovině, ve hmotě jste podrobení vlivům dvou rovin: vlivům na viditelné a vlivům na neviditelné rovině, o kterých málokdo z Mých dětí něco ví. Že se toto vědění o duchovních věcech s tím souvisejících ztratilo, jde na konto temnoty, která ho pochopila a proto potlačila toto vědění, takže oči Mých dětí vidí jenom to, co se děje kolem nich, tedy ve hmotě. Co se děje v jemné hmotě, to nevidí a proto o tom nic nevědí.

 

Všechno, co se odehrává ve vašem vnějším, viditelném životě, se připravuje v neviditelném a odtud se řídí. Navenek rozumíte evoluci, když se díváte do přírody, když pozorujete rozvíjení květů na jaře, když vidíte jak se v létě vytváří ovoce, aby se na podzim sklidilo. Žádného z vás by nenapadlo například zkrátit tento proces ve své zahradě, že by, pokud by to bylo možné, prostě „vystřihl“ časový úsek několika týdnů nebo měsíců, aby mohl ovoce dřív sklidit. Ve vnějším světě se tedy potřebný čas akceptuje.

 

Tak, jako se prezentuje vnější evoluce, tak se odehrává i v neviditelnu. Nic se v Mém stvoření neděje náhodně, vše podléhá Mé vedoucí ruce, Mému pořádku, Mé svaté vůli, a je neseno Mojí moudrostí.

 

Jelikož vědění o duchovním pozadí bylo potlačeno a chybí, dívají se Mé děti jenom na vnější dění. To ale probouzí velmi často, především u převážně neznalých – a tak to protikladné síly měly a mají v úmyslu – dojem, jako bych neměl Mou ruku ve hře, jako bych nechal Mé děti samotné, jako bych potlačoval vývoj, ano, jako bych neexistoval! Tak přijde mnoho lidí nutně na myšlenku, že musí něco podnikat sami, protože buď se ve Mě už nevěří, anebo že Já patrně nejednám. Tím ale zasahuje člověk svévolně do Mých příprav, které činím v neviditelnu, tímto ruší nebo zamezuje krokům nutným ke zralosti jeho duše. Jedná dle vlastního mínění, tvoří si svou vlastní evoluci, což často vede k tomu, že člověk vytváří nové příčiny. Nezřídka nakonec následuje, když a protože se okolnosti právě nevyvíjí k dobrému, přesvědčení, že vůbec nemůže existovat moc, která toto dění ve stvoření řídí.

 

Následky toho jsou známé, musíte se jenom podívat na poměry ve světě, dost často na skutečnosti vašeho vlastního života. V nevědomosti jste zasáhli a přitom přerušili uspořádaný, ale vám neznámý proces.

 

Existuje řešení, Mí milovaní synové a dcery? Přirozeně existuje a vy ho znáte. Dost často jsem k vám o tom promlouval, a dost často jste se o tom bavili. Řešení toho problému zní: Vložte svůj život bez ‚kdyby‘ a ‚ale‘ do Mých rukou!

 

Kdo se cvičí ve větší a větší důvěře ke Mně, ten se už neptá na to, zda to, co se děje nebo zjevně neděje, je dobré a správné. Neboť ví, že jsem se stal lodivodem jeho lodi – protože Mě pozval –, a že ho bezpečně vedu přes nebezpečné vody. Kdo položil svou ruku do Mé, ten ví, že pro něho budu činit to nejlepší včetně všech příprav, které k tomu patří. Protože jsem vám řekl: Všechno je evoluce, také to, co se ve vašem životě začíná rýsovat a měnit.

 

Zatímco jde sílám temnoty o to, aby odvedly vaši pozornost navenek, aby vás svedly k myšlení a konání, které přináší výhody výlučně vám, aby ve vás probudily přání a ukojily vaši zvědavost, jde Mně u toho, co jsem pro své děti předem stanovil, neustále jen o to, abych napomáhal vašemu duchovnímu růstu, posiloval vaši lásku, abych vás přivedl blíž k Mému srdci. Proto může být nevyhnutelné, že budou doby, ve kterých to, co se děje zvenčí, nebude vždy odpovídat vašim představám: ale jestliže jste ke Mně rozvinuli důvěru, pak víte, že Jsem pro vás činný i v těchto časech, časech čekání, totiž tím, že připravuji pole, na kterém vzklíčí vaše dobré osivo. V časech zdánlivého „klidu“ připravuji vaše cesty pro život, který vás povede ke Mně.

 

Vkládejte tedy stále a stále znovu vaše ruce do Mých, přijďte ke Mně a učte se důvěru ke Mně svojí snahou o nesobeckou a nepodmíněnou lásku. Neboť ten, kdo má důvěru, ten se naučí čekat, protože ví, že nic nepřináší krátkodobé narušování Mého jednání ve vlastním zájmu. To, co je nutné, se stane tak jako tak. Při svévolném zásahu to trvá jen často trochu déle, v nejhorším případě spojené s okolnostmi, které jsem pro vás nestanovil, nýbrž které jste si sami vytvořili.

 

Nedostatečná důvěra je vždy symbolem toho, že se ještě může zlepšit vaše schopnost lásky. Kdo má toto přání, musí ke Mně jenom přijít. Každá taková prosba bude vždy vyslyšena. S růstem vaší lásky ke Mně a vašemu bližnímu roste i vaše důvěra. S rostoucí důvěrou se již nenecháte svést k netrpělivosti, protože budete vědět: Nemůže existovat nic lepšího než život, který jdu po boku Mého nebeského Otce! Trpělivost se pak stane poznáním porozumění a doprovodu vašeho duchovní vývoje.

 

Žehnám vám a dávám vám všem Moji sílu, abyste mohli úspěšně učinit i tento krok.

 

Amen

 

 

Láska

 

Já, Ježíš Kristus, láska Otce, která se stala člověkem, jsem uprostřed mezi vámi a pozvedám Svůj hlas, abych mluvil o l á s c e, poté, co jsme již společně probírali stupně od p o ř á d k u až po t r p ě l i v o s t. Jedno slovo stavím nad Své zjevení, a to: „Kdo slouží zákonu lásky, tomu slouží zákon lásky.“

 

Moji milovaní bratři a sestry, znáte pozadí pádu a víte proto, že bylo potřebné přinést lidem a duším vykupitelskou moc lásky. Kvůli tomu jsem přišel na svět.

 

Inkarnoval jsem se do člověka Ježíše z Nazaretu, byl tak bratrem mezi Svými bratry a sestrami, žil jako oni a musel bojovat se zcela podobnými těžkostmi jako oni. Přinesl jsem na svět lásku tím, že jsem ji učil a žil. Završil jsem tak všechny snahy vysokých duchovních bytostí, které přišly přede mnou z ryzích duchovních nebes, vstoupily na Zem a vyučovaly nebeským zákonům. Protože láska byla, je a po všechny časy bude největší a nejmocnější silou, nemůže být Mé učení, tento princip lásky, nikým překonán.

 

Hlavní přikázání, které jsem přinesl Svým lidským dětem, znáte: „Máš milovat Boha, svého Otce, a svého bližního jako sám sebe.“ O tomto „jako sám sebe“ bych k vám chtěl dnes promluvit, neboť to je osa a stěžejní bod pro správné porozumění lásce, který je často špatně zobrazován, interpretován a překrucován. Prohloubím vám tu pravou, ryzí, nebeskou lásku, kterou Jsem, kterou nesete v sobě a kterou se opět stanete.

 

Milovat sám sebe je předpokladem pro to, abyste mohli milovat jiné lidi, a sice z jednoho prostého důvodu: Kdo miluje sám sebe, kdo se přijímá takový, jaký momentálně je, kdo se kvůli svým chybám a slabostem neodsuzuje a nezatracuje, ten to nedělá ani u svého bližního!

 

Proto je důležité, abyste milovali sami sebe.

 

To samozřejmě neznamená, že byste měli zavírat oči před svými chybami a slabostmi, nýbrž to znamená, že řeknete ‚ano‘ svému božskému původu, svému bytí syna a dcery. Také to ale znamená, že s tímto věděním o své vnitřní, božské dokonalosti současně poznáte, co ještě stojí odkrytí této dokonalosti v cestě.

 

V minulé hodině jste spolu kromě jiného mluvili o zákoně shody, který pro vás bývá označován jako zákon rezonance. Je to znamenitý nástroj pro sebepoznání a poznání sebe sama je předpokladem proměny. A o proměnu zase usilujete, respektive s ní souhlasíte, když v sobě pociťujete přání, chtít zpátky k Otci.

 

Kdo sám sebe zkoumá a nic si při tom nenalhává, zjistí, že je ještě zatížen mnoha lidskými chybami a slabostmi. Zároveň ale máte upírat svůj pohled na ryzí, nebeskou, silnou bytost, kterou ve svém nitru jste. Když jste na sobě a v sobě rozpoznali slabosti, tak máte svobodu s tímto poznáním přijít ke Mně, a Mě, lásku, poprosit, abych vám pomohl při přeměně vašich slabostí v silné stránky.

 

Já tuto vaši prosbu nejen splním, Já přímo na to čekám, že taková prosba bude vyslovena. Vy víte, že vám vycházím mnoho kroků vstříc, takže většinu své vnitřní práce nemusíte ani zvládnout. To je Má úloha.

 

Ve svém zjevení před několika dny jsem mluvil o tom, že vidím své děti dokonalé a že žádné z Mých dětí ve skutečnosti neopustilo Mé srdce. Jak tomu rozumět? Znamená to, že jsem slepý, a proto nevidím, s čím Mé dítě momentálně bojuje? Nebo že se nedívám, a proto nevím, v jaké situaci každé dítě je?

 

Skutečně, Moji milovaní, tak tomu není! Vidím velmi dobře do srdcí Svých dětí a vidím jejich dobré i špatné úmysly. Ale vidím je zároveň dokonalé, protože vím, že všechno ostatní je jen projevem jejich momentálního putování touto hmotou. A tak byste měli i vy vidět svého bližního: jako bratra a sestru na cestě do světla. To neznamená, že musíte chodit tímto světem naivně – neboť jak jinak by se mělo rozumět mému přikázání lásky k nepříteli?

 

Vy jako Moji poslové světla jste kromě jiného převzali úlohu pomáhat svému bližnímu a tím přispívat k jeho spáse. To ale můžete jenom tehdy, když víte, kde je vhodná vaše pomoc a v jaké míře má být dána, aby byla i přes ni bližnímu ponechána svoboda.

 

Jste v podobné situaci jako lékař, který sice musí určit diagnózu, ale na základě té diagnózy nesmí dělat pohrdavé závěry co se týče myšlení a chování svého pacienta. Vidí nemoc, poznává pozadí, ale současně uznává vlastní sílu k uzdravení, kterou jsem v člověku Já, a láskyplně provází svého pacienta v odpovídající terapii.

 

To je, Moji přátelé, jedna z nejtěžších úloh, neboť musíte milovat ty, kteří vás možná nenávidí, pronásledují a usilují vám o život. Musíte je milovat, i k d y ž do nich vidíte a znáte jejich úmysly! Ale zavírat oči před tím, co plánují nebo dělají, by nebyla správná cesta; stejně jako je chybné, zavírat oči před svými vlastními slabými místy v charakteru, jenom proto, abychom nevypadali tak špatně. Dívat se, rozpoznat a vědět – a přesto milovat, to je, Moji bratři a sestry, to velké umění.

 

Dotknu se ještě jednoho bodu, o kterém jste dnes hovořili a kterým se doposud jen málokdo zabýval: Je nemožné skutečně milovat z pozice slabosti! Milovat dokážete jen, když jste silní! Jak tomu rozumět?

 

Podívejte se do svých partnerských vztahů nebo do svých rodin. V mnoha případech tam jsou hádky, napětí, trvalá zloba a mnoho dalšího. Kdo se cítí utlačovaný nebo že je napadán, si sice může předsevzít milovat svého partnera nebo rodiče, ale nepodaří se mu to, protože proti němu bude stát mnoho vlastních obdobných vlastností. Úmysl je dobrý a chvályhodný a podporuji ho, ale v člověku musí být také vytvořené předpoklady. Kdo sám ještě bojuje se svými obdobnými vlastnostmi, svými negativními vlastnostmi, nemůže svého bližního milovat tak, jak by si to přál. Bude stále narážet na své meze a všímat si: Sice bych chtěl, ale nejde to!

 

To je to, co jsem myslel: Nemůžete skutečně milovat z pozice slabosti, i když se samozřejmě máte snažit a vaše snahy ponesou čím dál více ovoce.

 

Nyní se uzavírá kruh, neboť jste opět sami u sebe! Každý může začít jen sám u sebe, něco změnit, být tak vzorem a mít tak nepřímý vliv na svého bližního. Musí tedy začít pracovat sám na sobě a s Mou pomocí přeměňovat své slabosti v sílu a ze síly může krůček za krůčkem nacházet cestu k lásce, kterou jsem vám v minulosti ukázal svým životem. Vrůstáte tak do zákona, kterým jsem Já, láska, a zjišťujete, že Já, zákon, vám sloužím.

 

To je ta cesta, vaše cesta a cesta každého člověka a každé duše.

 

V dřívějších projeveních jsem vám opakovaně vysvětloval opatření, ke kterým sahá Můj a váš odpůrce, aby vám zabránil v přeměně vaší bytosti k pozitivnímu, v plnění vaší úlohy lásky.

 

U mnoha lidí se to daří tak, že je podněcován egoismus tím, že jsou ukazovány možnosti: že to přece přinese víc, dělat něco sám pro sebe než pomáhat svému bližnímu; a očividně tomu tak také je. Krátkodobě se to může podařit, ale dlouhodobě, to víte, je to vždycky chybná cesta. Egoismus vás odvádí ode Mě, od vašeho bližního a také od vás samotných, od vaší pravé podstaty.

 

Dále využívá temnota vaší neznalost, protože neznáte duchovní zákony, které jsou vám upírány, nebo usiluje o to, tyto zákonitosti tak překroutit, že jim již nerozumíte. Kdo se pak podívá do svého života a nevidí hned plody svého konání, své služby bližnímu, může tímto způsobem snadno dojít k mylnému přesvědčení, že konat dobro a pomáhat nic nepřináší, že ti, kteří to opomíjejí, mají přece mnohem lepší karty než ti, kteří se snaží o život v lásce, popírají sami sebe a pokorně slouží.

 

Nejhorší forma překrucování a pokoušení spočívá v tom, že je vám nabízeno jako láska něco, co ale s nepodmíněnou a nezištnou láskou nemá nic společného. Myslím tím povrchní ševelení, které má předznamenávat lásku a zní sladce, ve skutečnosti ale nemá žádný zájem o bližního. S „Ty jsi milý, já jsem milý, všechno je v pořádku“ je budována zdánlivá harmonie, která sice mnoho lidí ve světě oklame, kterou byste ale vy měli prohlédnout. Tímto způsobem je potlačován jakýkoli zárodek sebepoznání, problémům není věnována pozornost, je potlačováno to, co by bylo ke zpracování. Výsledkem je, že je zabráněno každé proměně a také ještě po letech neudělal člověk, který takto zavírá oči, žádné pokroky na své duchovní cestě. Tak dosáhla protistrana – prozatím – svého cíle.

 

Avšak vy, Mí přátelé, víte o lásce, která slouží bližnímu, víte o cestě a jste si také vědomi toho, že pravé, vnitřní štěstí nespočívá v tom být milován, ale m i l o v a t. Také o tomto tématu jste dnes odpoledne mluvili. Kdo se upřímně snaží sloužit zákonu, toho život je v dobrém slova smyslu postaven na hlavu. Tak se urovná tolik cest, obavy se zmenší, důvěra vzroste, momenty nebo dokonce hodiny nebo dny vnitřního spojení se Mnou se stanou samozřejmostí, až to povede k trvalému, hlubokému vztahu lásky.

 

Nic pak už nemůže otřást tím, co nás spojuje. Má láska, která pak k tobě, Můj bratře, Má sestro, proudí v tak nepředstavitelné míře, se nedá s ničím srovnat. Těš se na to a cvič se v tom, abychom my dva – jako čerstvě zamilovaní – všechno společně plánovali, probírali a uskutečňovali. Jestli s tímto cílem souhlasíš, jestli je to i tvé přání, tak vlož svou malou ruku do Mé velké – a pojďme.

 

Žehnám vám.

 

Amen

 

 

Milosrdenství

 

Moji milovaní synové a dcery, opravdu, jsem uprostřed mezi vámi. Neboť kdekoli se Mé děti shromáždí v Mém duchu, tam jsem Já, láska. Přišli jste ke mně, vysílali jste v Mém jméně svou lásku do světa a Já vám říkám: „Tato láska tam dorazila a je přijímána tam, kam jste ji poslali, kde je jí nutně třeba.“

 

V minulých měsících jsem vás vedl svým projevujícím slovem přes stupně pořádku, vůle, moudrosti, vážnosti, trpělivosti a lásky a prohlubuji dnes stupeň m i l o s r d e n s t v í. Ne nadarmo je milosrdenství na nejvyšším místě Mých vlastností a stupňů. Všechno, co je, je oživováno z Mého milosrdenství a roste a dospívá na věky. Milosrdenství je položeno v každém z mých dětí, takže také ve vás; a musí být na vaší cestě zpět do ryzích duchovních oblastí opět znovu odhaleno. Ale s milosrdenstvím je tomu podobně jako s moudrostí. Nedá se mu naučit tak, jako je to možné u pořádku, protože milosrdenství vyvstává jako důsledek žité lásky.

 

Milosrdenství má tedy za základ lásku, představuje takříkajíc korunu lásky. Všechno, Moji milovaní synové a dcery, pochází z Mého milosrdenství. Jen málokdo z lidí o tom má představu. Milosrdenství přece znamená, že dostaneme něco, aniž bychom na to měli nárok. Nezasloužíme si to, nemůžeme to vymáhat jako výdělek za určitou práci. Co se dostane z milosrdenství, je darováno bez jakéhokoli vlastního přičinění.

 

Když tento pojem takto široce vyložíte, musíte také dospět k přesvědčení, že v š e c h n o pochází z Mého milosrdenství, protože Já Jsem jediný pramen a rozdávám se neustále Svým dětem. Každý život je živen z pramene Mého milosrdenství lásky. Žádné stvoření by bez Mé lásky nebylo schopné něco dělat, rozhodovat, natož pak vůbec existovat.

 

Já Jsem, a protože Jsem, jste vy.

 

Objasňuji vám tuto skutečnost proto, aby vám bylo jasné, že i vy v sobě nesete milosrdenství, protože jste ze Mě. Neříkám to proto, abyste přede Mě předstupovali jako tvorové, kteří se neustále v úctě sklánějí a říkají: „Jsme na Tobě závislí; děkujeme, že nám vše dáváš.“

 

Ne, dal jsem Svým synům a dcerám svobodu a přeji si, aby ve svobodě, vzpřímeně a zářící přede Mnou stáli, aby jejich srdce byla naplněna láskou a aby v tomto Duchu – v tom samém Duchu – předstupovali i před své bližní. To je ten smysl, proč vám to připomínám, že vám je všechno darováno a že i vy byste měli být milosrdní.

 

Někteří z vás se ptají na rozdíl mezi láskou a milosrdenstvím. Chci vám ho objasnit. Láska má za cíl přivést všechny své děti, které – ať už z jakéhokoli důvodu – opustili nebe, nazpátek na své srdce. A všechno, co se člověku děje, slouží tomuto účelu vedení nazpět.

 

Dnes odpoledne jste spolu o tomto tématu mluvili. I když nerozumíte vždycky všemu, co vás na vaší cestě životem potkává, tak přece víte – a s úsměvem říkám: minimálně co se hlavy týče – že pro vás chci jen to dobré. A že každý kámen, který na své cestě najdete, má přispět k tomu, že se naučíte sebe poznávat a s tímto poznáním ke Mně přijdete a poprosíte Mě na základě rozhodnutí svobodné vůle, abych pomohl společně s vámi odklidit tento a všechny jiné kameny z cesty.

 

Všechno, co vás tedy potkává, je láska. A tím v sobě láska nese výchovný moment.

 

Jinak je tomu s milosrdenstvím. Je mnoho situací v životě Mých dětí, u kterých by nebylo vhodné nebo smysluplné, používat lásku jako „výchovný prostředek“, protože Mé dítě možná už vůbec není s to rozumět tomu, co ho potkává, a co mu tato situace má říci. Tím chybí ochota a schopnost dokázat něco změnit.

 

Myslíte si, že bych nechal některé ze Svých dětí trpět, jenom proto – až už z jakéhokoli důvodu – že není schopné něco poznat nebo změnit? Nenechávám vůbec žádné ze svých stvoření trpět; každé utrpení je zapříčiněno samo sebou nebo dobrovolně vzaté na sebe. Ale připouštím leccos, když a protože to může sloužit obrácení. Také tehdy, když to Mému dítěti pomáhá v krátkosti pozemského času ještě něco napravit, může být, že se to – z lásky – nechám stát. Ale v nespočetně mnoha případech, Moji milovaní, vstupuje na scénu milosrdenství. Nedělá si žádné nároky, dává, dává a dává. Rozdává se, aniž by se ptalo.

 

Milosrdenství bere úplně prostě své děti do náruče.

 

To je Mi možné, protože se nedívám na člověka. Každého člověka a každou duši vidím jako duchovní bytost, v čistotě, ryzosti a dokonalosti, ve které jsem ji stvořil. Vidím, řečeno jinými slovy, obsah a ne obal. Tak je pro Mě možné dívat se na Své syny a dcery, aniž bych je za to, co momentálně dělají nebo jsou, hodnotil nebo je dokonce za to odsuzoval. I to je milosrdenství.

 

Jestli nyní i vy chcete v sobě rozvinout milosrdenství, musíte se naučit považovat své bratry a sestry také za duchovní bytosti, které se sice – stejně jako vy sami – oblékly do „pláště z hmoty“; které se – ještě jednou: stejně jako vy sami – méně nebo více do hmoty zapletly, které ale přesto jsou nebeskými dětmi. Jen tak budete schopni rozvíjet trpělivost, shovívavost a porozumění, teprve tak budete moci skutečně milovat svého bližního – a to opět jen, protože jste se předtím naučili milovat sami sebe se všemi svými chybami a slabostmi, které j e š t ě máte.

 

Mluvili jste o tom kouzelném slovu j e š t ě, to říká, že chyby a slabosti sice ještě určují vaše chování, ale zároveň také vyjadřuje, že jste se rozhodli, se Mnou zahájit proměnu vaší bytosti. Toto „ještě“ svědčí o tom, že jste Mi řekli ‚ano‘, že to postupně postupuje kupředu a že se – možná ještě nepozorovaně, ale přesto nepřetržitě – váš člověk mění k pozitivnímu.

 

Není proto důvod, proč být smutný nebo netrpělivý, když vyprošovaná nebo očekávaná proměna nenastává okamžitě. „Ještě“ říká, že již nepřešlapujete na místě a že můžete a máte mít radost z každého kroku, který děláte novým směrem se Mnou za ruku. Když se na sebe a na svůj vývoj budete díváte takhle, nezbude už žádný prostor pro negativní hodnocení nebo odsuzování. Uvidíte se plní světla a síly – podle vaší snahy a možností – a začnete se mít rádi nebo se milovat a můžete tak přistupovat i ke svému bližnímu. Milovat pak bližního nebo být k němu milosrdný, bude mnohem snazší nebo teprve možné, pokud jste předtím při hodnocení nebo zařazování sebe sama došli poznání, že jste dětmi nebe.

 

Opět vidíte, že každé poznání, každá proměna musí nejprve vyrůst v člověku s a m o t n é m, než může začít pozitivně působit na svého bližního a jeho okolí.

 

Podobně, jak jsem to již ukázal u lásky, potřebuje i milosrdenství jako základ vnitřní sílu. Jen z této pozice síly může být milosrdenství cvičeno. Kdo jedná ze slabosti, protože v sobě ještě nevyvinul potřebné kvality charakteru, není ve skutečnosti milosrdný. Dává možná ze strachu, utiskuje se možná z rozhodnutí, chce se vyhnout následkům, chce získat protislužbu a mnoho jiného. Jsou tisíce důvodů, proč chce zabránit tomu, aby stál jasně a zpříma a stejně jasně řekl ano nebo ne. Takové chování může pak budit zdání milosrdenství, ale nemá, Moji synové a dcery, nic společného s milosrdenstvím, které mám na mysli, které zažily Mé děti a které v sobě nesete vy.

 

Proto opakuji ještě jednou, protože je to tak důležité: Být milosrdný a nezištně milovat je možné jen z pozice vnitřní síly!

 

A zde nastupuje protistrana, která samozřejmě chce zabránit tomu, aby Mé děti vyvinuly tuto sílu. V minulých projeveních jsem vám také vždycky ukazoval postupy a úmysly temnoty a chci to tak udělat i nyní. Chytá se mnoha různých momentů. Jeden z nich je: Nepotřebujete nikoho, kdo by vůči vám byl milosrdný, neboť vy sami jste Bůh. Nejste stvoření závislá na vyšší moci, na jejíž lásku a milosrdenství jste odkázaní. Všechno, co máte a co jste, jste sami od sebe.

 

Vy, kdo jste už mnohokrát zažili lásku z Mé otcovské a mateřské ruky, útočiště a bezpečí, to znáte lépe. Mnoho vašich sourozenců je ale sváděno takovými myšlenkami, zvláště když jsou velmi rafinovaně předkládány a není přitom požadováno, aby se člověk poznal a musel udělat dobrovolné rozhodnutí pro svou vnitřní práci s láskou přebývající v nitru.

 

Další možností je, držet se ducha doby, ke kterému se nehodí mírné, shovívavé, promíjející a o odpuštění prosící chování. Kdo takto myslí a jedná, kdo je milosrdný vůči těm, kteří uvnitř nebo navenek trpí, ten bývá velmi často označován za slabocha – vy byste řekli, že „měkej“. Dneska, tak to hlásá doba, jsou přece potřeba jiné vlastnosti: průbojnost, tvrdost, intrikaření, mystifikování a další. Nedejte se splést a pamatujte na to, že milosrdní lidé nejsou v žádném případě vysmívaní slaboši, ale že jen z pozice síly může být člověk milosrdný.

 

Moji milovaní synové a dcery, v malém cyklu, který sahá od pořádku k milosrdenství, jsem vám vysvětlil stupně, na které musí vstoupit a v sobě odkrýt každý člověk, každá duše, neboť představují předpoklady, aby mohl zase vstoupit do nebe. Každá dokonalá zářící bytost na nebesích má tyto vývojové stupně za sebou, a protože pocházíte z nebes, nosíte je v sobě – ve své duchovní podstatě – již plně rozvinuté. Při každé inkarnaci se ale kolem této ryzí podstaty kladou různé duševní obaly, které člověku teprve umožňují žít v těsnosti hmoty. Čí touha se probudí, kdo v sobě objeví lásku ke Mně, svému Nebeskému Otci, ten se dříve nebo později rozhodne nastoupit cestu zpátky do věčného domova. Přitom je ode Mě, jak bylo projeveno, krůček za krůčkem veden přes těchto sedm stupňů. Na každém stupni ho potkávají mnohé situace a učební úkoly – potkává sám sebe ve svých vlastnostech a podstatných rysech! – , které jsou všechny takové, aby ho dostaly s pomocí Mé lásky kupředu.

 

Toužím po všech Svých dětech, a kdo tuto touhu opětuje, tomu spěchám s otevřenou náručí vstříc. Mé požehnání vás provází na vaší cestě ke Mně.

 

Amen

 

zpět